Nástup na kliniku a mladší švagrová rodí. Zažíval někdo něco podobného?

@zuzha31 já jen chci říct, že dost pravděpodobně ani pro ni, ta situace není jednoduchá. Znám to ze druhé strany a člověk by pohl světem, kdyby mohl zařídit, aby se jeho nejbližší také dočkali miminka.....
Babička teď bude nejspíš v rauši z prvního vnoučete, pokud ti to tam teď nedělá dobre, tak tam nejezdi. Oni to pochopí.
Přeju hodně štěstí, at mate co nejdrive také důvod k radosti 🍀 a malé už bude mít na světě staršího parťáka ;)

@michaela_2 diky za radu. Právě jim to brát nechci a záležet na me, tak to tak udelam. Bohuzel manžel moc nechápe, že je to pro mě těžké ( on to tak neprožívá), tím padem ani nepochopí, proc tam nechci jezdit. Ma pocit, ze jsem na svagrovou vysazená.

@zuzha31 muži toto prožívají většinou jinak. Pro ně to nebývá tak moc bolestivé - na jednu stranu zase fajn v tom, že ti poskytne takový ten optimismus do budoucna, když je třeba, berou to víc s nadhledem. Na druhou stranu se do toho nejspíš neumí vcitit, do toho, jaké je to pro tebe.
Nejlépe mluvit narovinu no. Říct mu jak to je a co citis, že jim to přeješ ale bolí te teď poslouchat několik hodin o miminku.....Asi by si pral, aby jsi dělala jakoze se nic neděje, ale do té role tě nemůže vmanévrovat. Nedělej nic, co se ti nechce. A není žádná tvoje povinnost, absolvovat ve své situaci, pravidelné navstevy u novorozence.

@zuzha31 až budeš ty těhotná, bude to tak samé ;). Všichni si to budou užívat. Jinak chápu tvé pocity, též jsem je cítila, když se devět let nedařilo. Víš jak se to říká přej a bude ti přáno. Užívej si to, že si teta, ze manžel bude mít synovce/neteř. Manželovi to neměj za zlé, muži opravdu nechápou tikání biologických hodin, podle mě je snad nemají.
Člověk se nad tím musí zkrátka povznést, jinak to nejde, bohužel. Hlavně buď pozitivní, uvidíš, že dříve nebo později se toho štěstíčka dočkáš.

Ja jsem nebyla ve tvé situaci, ale napadá mě ještě, víš, když někdo se dlouho snaží, a potom například adaptuje miminko, tak z nějakých zázračných důvodu podaří spontánně otěhotnět. Až to trochu se uklidní, možná zkusíš i to s miminkem, pochovas, zahraješ, on tě dá té skvělé pocity, a podaří otěhotnět. Té rozhovory budou jenom o mimi, to chápu, to bude trapny, ale miminkova společnost tě udělá jenom radost a prospěje, se myslím 🤗 hodně štěstí ❤️

@zuzha31 A rodina ví,že se snažíte o miminko? Protože v tom je zásadní rozdíl. Pokud to nevědí,tak je jasný,že všechny hovory se motají kolem miminka. Pokud to vědí,tak je to z mého pohledu od nich bezohledné a rozhodně bych tam nejezdila..

@zuzha31 taky jsme se snažili rok o miminko a švagrová přišla, že je těhotná. Moc jsem ji to přála, ale zároveň byla smutná, že my nic. Když Švagrová porodila, byli jsme akorát na dovolené... také jsem to obrečela. Měla jsem radost, že má holčičku...ale my stále nic... manžel mě vzal na zmrzku, abych se uklidnila... užili jsme si zbytek dovolené, po návratu měl ještě manžel volno, jezdili jsme se ještě koupat na pískárny...ale moje menstruace stále nikde....po 14 dnech jsem si udělala test....a k našemu úžasu byl pozitivní 🙂 takže jsme si přivezli z dovolené holčičku, které je teď 3,5 roku🙂 holky jsou od sebe 9 měsíců 🙂 jsou to super sestřenice, kamarádky, ale dokáží se pohádat, kvůli každé kravině😃

@elizsebik nemyslím si, ze necelé dva roky snažení je extra dlouhá doba, aby uz premysleli o adopci. Myslis to Dobre, ale ještě mají spoustu možnosti s pomoci CARU.
My se s manželem snažili přes dva roky,přitom oba z předchozího manželství mame deti. Pomoci caru a ivf teď čekáme společne vytouzene miminko.
A taky jsem oplakala každou tehulku kolem mě.

Ale vždyť ty taky budeš jednou těhotná a určitě by tě takový přístup mrzel. Zkus se radovat z miminka. Pro tvého muže a koneckonců i pro tebe je to rodina. Jednou si to její dítě bude hrát s tvým. Nejlepší je o svých pocitech mluvit, dostat to ze sebe. Klidně to tchýni i švagrové řekni, že se snažíte, nejde vám to a tebe to trápí... Ale ona za nic nemůže, je normální že tím teď žije a je to pro ní jediné téma. Stejně tak, jako ty nemůžeš dostat z hlavy ten pocit, proč vám miminko nejde...

Chápu jak se cítíš 🍀 nejlepší je asi opravdu na nějakou dobu se nestýkat. Dva roky jsme se s manželem snažili o miminko, už po pár měsících bylo jasné že to nebude jen tak, protože PCO. O to horší to bylo asi díky tomu, že s první dcerou jsem otěhotněla bez problémů. Dlouho jsem to vše vstřebávala. Přišlo letošní jaro, během jednoho víkendu nám oznamovalo několik známých, že čekají rodinu. Už tenkrát jsem probrečela celou noc. A další týden přišel můj hodně blízký kamarád (něco jako brácha), že v září čekaji miminko. To byl pro mě úplný konec. V ten okamžik jsem se sesypala na místě, prostě me to všechno totálně semlelo. Samozřejmě to všem moc přeji, ale v ten okamžik to na mě bylo moc. V tu dobu jsem zrovna právě taky řešili s doktorkou, že to nejspíš sami nezvladneme a dává nám poslední pokus a pak nás posílá na kliniku. Nebylo už na co čekat. Se všemi jsem přerušila styky, dala se psychicky do kupy. Postoupili jsme ten poslední pokus s tím, že prostě v létě jdeme na kliniku. Vůbec jsem nevěřila, že se podaří a teď jsem v 11 týdnu. Strachuju se každý den aby bylo vše v pořádku. Na kontrolu chodím každý týden, nemocenská od prvního testu (nějaké drobné komplikace). .

Důležité je aby jsi byla ty v klidu, i když to bude znamenat, že prostě rodinu neuvidíš. Držím palce, určitě se taky vysněného miminka dočkáš.

@janina228 bohuuel vi, vi o potratech, vi o neplodnosti. Jediné co neví, že už jdeme na kliniku, ale to je hodně čerstvá informace.

@skarol ja ji to nevycitam ani neberu a preju ji to. Akorat nevim, tyhle diskuze tise pretrpim, obcas se i zdvorilostne zeptám, ale nekdy mi to prijde az prilis, na to že vědí jak to máme i my. Rikat jim svoje pocity nechci, tim si myslím, že bych ji tu radost vzala a narusilo by to dobre vztahy. A chtela bych mít radost a povznest se, akorát nevím jak, proto píšu o radu

@zuzha31 tak asi opravdu jedině omezit kontakty.. řekla bych, že situace složitá i pro ně (akorát v jejich případně nevědí,jak se chovat,tak to celé přehlížejí). Možná by mohlo pomoci,že bys řekla jak se cítíš.. otázka ale je,jestli by to k něčemu bylo.

@zuzha31 Ahoj, naprosto chápu jak ti je. Jsem na tom podobně, s tím rozdílem že my už se na klinice neúspěšně léčíme. Švagr se ženou se těší na miminko a my pořád nic. Samozřejmě jim to moc přeju ale miminkovský debaty prostě nedávám. Pořád si opakuju že i na nás se jednou usměje štěstí ale s každým dalším neúspěchem je stále těžší být optimista. Já na čas omezila kontakty abych měla prostor to zpracovat a dát se do pohody před dalším KET.

@zuzha31 ale ona nemůže za to, ze vám to nejde. Stejně tak rodina, tak proc by měli měnit téma rozhovoru? Maji z toho radost, tak o tom mluví. Pokud ti to vadí, omez kontakt.

@lachtanice86 a ja snad píšu že za to může? Podle reakce jste asi úplně nepochopila co píšu.

@nimea jsem ráda, že mě někdo chápe, přesně to je to, co prozivam. Vim, ze se musím dát do pohody, moc si preji byt v pohodě, ale nevím jak na to. Snažím se hledat si porad nějakou práci, abych na to nemyslela, ale už mi dochází práce i napady.

@michaela_pol děkuji za zkušenost, radu i přání. Je to boj, sama se sebou. Budu to muset asi takhle udělat. Sice nevím jestli to manžel úplně pochopí, ale i k zachování vnitřního klidu to asi potřebuju.

@zuzha31 Byla jsem na tom stejně. Upřímně já synovce poprvé viděla až v jeho půl roce. Vůbec jsem ti nedávala. Stydím se za to, ale prostě to tenkrát jinak nešlo. Zpětně bych to udělala tak, že bych se šla na miminko podívat a pak se jim vyhýbala.

@elizsebik Já ve stejné situaci byla a můžu Ti říct, že každé setkání s miminkem či těhotnou bylo bodnutí do srdce, ale je možné, že někdo to má jinak. Moc tomu ale nevěřím.

@anakolut takhle me to ted taky napadlo. Je to asi nejzdvorilejsi reakce, jak dát najevo, že mam o to zajem, ale i udržet si psychický stav, na přijatelné hranici.

@anakolut to je přesně ono. Nechtěla jsem to tak nazývat, abych nepůsobila přehnaně, ale je to přesně bodnutí do srdce.

@zuzha31 A nakonec v době covidu bych si jako matka novorozence stejně nepřála přílišné návštěvy. Mně to přijde jako nejschůdnější řešení.
Přeji Ti, ať se brzy zadaří. Nejstarší dceři je 10 a do teď si pamatuji tu bolest a zoufalství, když to nešlo a kdy přišlo mimoděložní a zamlklé těhotenství.

@skarol ale vždyť ty to miminko budeš mít! Tak proč si kazíš tohle období, kdy byste se měli radovat z nového člena rodiny. Oni se pak zase budou radovat z tvého dítěte. Nepochybuj, miminko bude 😊😊😊. Prostě to jen není teď hned na lusknutí prstu. Stejně tak by ses mohla zlobit sama na sebe, že jste se o dítě nesnažili už dřív, protože věk hraje roli. Muž nebo tchýně by se mohli zlobit na tebe, že je problém na tvé straně. Ale nezlobí se, protože za to nemůžeš, stejně tak oni nemůžou za to, že se jim miminko povedlo hned.

@marselina ale ona vubec nenavrhovala zakladatelce adopci… ma trochu horsi cestinu, ale prislo mi jasne, ze zakladatelce radi potesit se s miminkem od svagrove, zajimat se o nej a uzit si ho, coz ji treba muze prinest radost a pozitivni pocity a pak se jim snazeni bude darit lepe… na zaklade podobne logiky, jako se nekomu jinemu zadari otehotnet po adopci. Takze to byl jen takovy primer.

@marselina nene, já jsem říkala o adopce jako příklad vztahu s miminkem, spíš jsem si myslela, že miminko svagrove může citově pomoct, ❤️
Ale jak tady halky psaly, asi to bude ještě horší 🙄

@zuzha31 ale pochopila. Ale ty si stěžujes že oni o tom mluví a mluvíš o tom jako bodnutí do srdce. Nechápu proč?

@zuzha31 Je to hrozně těžký, taky nevím jak se dát do pohody. Nebo když už si myslím že jsem v pohodě tak přijde někdo další že čekají mimčo a jsem v tom zase zpátky. Všem to přeju, navíc nikdy nevíš jaká byla jejich cesta za miminkem, ale fakt je že každý těhotenství v okolí obrečím. U nás je blbý i to že jediná cesta je ivf, takže se nedá nějak se zabavit a nemyslet na to.

@lachtanice86 no nepochopila. Ja tady neřeším co dělat aby se o tom nebavili, ja tady prosím o radu holek, které to zazili, jak se nad tím povznést a mit z toho také radost. Takže vase odpověď, ze ona a rodina nemuze za to že jsem neplodna, mi nepřijde správně mířená.