Můj potrat a těhotenství v blízké rodině. Máte radu, co s tím?
Ahojte, v lednu jsme celá rodina prodělali covid poré jsem zjistila že jsem v prosinci otěhotněla. O miminko jsme se snažili téměř rok tak radost byla veliká. V 7. týdnu jsem šla na kontrolu k doktorovi, tam se mu nezdál vývoj miminko, řekl, že počkáme týden a uvidíme. Bohužel o víkendu jsem samovolně v 8. týdnu potratila. S mužem jsme si dali 2 měsíční pauzu potřebovala jsem to jak psychicky tak zdravotně. Pracuji v prostředí, kde se často setkávám s těhotnými, miminky apod, takže se mi toto téma celkem často připomíná. Myslela jsem si že jsem se situací už vyrovnaná. Opak je ale asi pravdou. Zjistili jsme, že blízka rodina čeká v prosinci miminko a mě to psychicky uplně položilo. Přeji jim to, jen jsem to nějak nečekala. Bylo pořad bylo nutné udělat to v domácnosti jet k moři apod., takže jsme byli i překvapení. Probrečela jsem 2 noci:(. Můj manžel to vubec nechápe co mi je, proč se tak chovám, nemám jim to závidět. Bohužel mě nutí k nim jezdit ale já citím, že to nezvládnu a on to odmítá pochopit.. nemáte někdo radu co s tím?Moc děkuji za přečtení a rady.
Ahoj já zažívám to samé minulý rok mimoděložní tehu a letos v dubnu v šestým týdnu samovolný potrat. Od přítele bratr s přítelkyní čekají mimi za měsíc se má narodit. Absolutně mě nikdo nepochopil když jsem nechtěla na společné návštěvy s rodinou. Totálně mě to položilo ještě když se baví nebo ukazují oblečky atd..
Tohle je velmi těžká situace. Dovol si myslet na sebe a návštěvu jednoznačně odmítni, pokud se na ni necítíš. Zažila jsem něco podobného z té druhé strany, a mohu ti říct, že ani to není snadné. Pokud má člověk city, tak čekat miminko, když o něj někdo blízký přišel, je strašně těžké, člověk se skoro cítí zahanbeně. Když teď omezíte kontakt, bude to snazší i pro ně. Však až budete mít miminka obě rodiny, můžete si to radostně vynahradit.
@kitlinka Naprosto tě chápu. Mě hned po mimoděložním máma nervovala s tím že ať se okamžitě snažíme znova, že můj bratr se s manželkou chystají na umělé oplodnění, a aby nebyli rychlejší. Pak když jsem otěhotněla, ale asi v 5-6 tt samovolně potratila tak jsem se dozvěděla že příbuzná čeká taky mimčo. No a milion řečí o ní a těhotenství. Naštěstí jsem měsíc po potratu otěhotněla znova a to už dopadlo dobře. Někdy mám pocit že si lidi kolem neuvědomují, co to pro nás je když člověk přijde o mimi. Jen mě udivuje že to nechápe tvůj manžel. Copak jeho to nebolí že jsi potratila?
@kitlinka Ja jsem potratila v polovine tehotenstvi minuly rok. Manzeluv bratranec o mesic pozdeji privital na svet chlapecka, ktery dostal stejne jmeno, jako jsme meli pro naseho kloucka vybrane my. Dlouho jsem to nemohla vstrebat a do ted nejsem schopna videt toho maleho. A to i presto, ze mi v postylce spinka mesicni miminko. Ten, kdo o sve dite neprisel, to nedokaze pochopit. Ale nutit te k setkani by nemel.
Mně se v den mého potratu tajně svěřil brácha, že čekají a dokonce jsou ve stejném týdnu 😔 to bylo slz 😁 je to přesně rok a už jsem se z toho úplně otřepala, ale začátek byl hodně těžký 🤨
Prostě to muži řekni narovinu, jak se cítíš. Já jsem porodila mrtvého chlapečka v 38tt v lednu a je to stále velmi bolestivé. Ale pokud jsi na tom psychicky blbě, zvol psychologa/terapeuta. Dost jsem o něm uvažovala, ale nakonec se snažím žít, ikdyž je velmi těžké vidět kočárky, miminka apod... Stále myslím na to, jak by teď byl veliký a co by jsme mohli podnikat. Už jsme se dostali i do místa, kdy jsme si řekli, že musíme vyřešit už urničku, kterou máme v pokojíčku (bylo to naše první miminko a celé těhu bylo v pořádku - na konci jsem měla jít na CS, ale byla jsem covid+ (jen mne bolelo v krku) a zastupující lékař naplánoval CS po karanténě. V den, kdy měl být původně CS, synovi přestalo den na to tlouct srdíčko - covid nebyl příčina). Ale jak jsem psala v úvodu - muži to řekni a musí to pochopit. JSem ráda za mého muže, protože on mi je neskutečnou oporou (ale to i celá rodina). Drž se ❤
Měla jsem to stejně, o 3 měsíce později už jsem byla těhotná znovu. Buď tam nejezdi nebo si najdi terapeuta. Já to viděla i z druhé strany, když jsem po tom potratu otěhotněla znovu, přestala se se mnou bavit sestřenice, že ona nemůže otěhotnět a já si dovolím čekat druhé dítě. Nepřišla se na syna po porodu ani podívat. Mrzelo mě to hodně. Vyvolávat výčitky v někom, že on má dítě a já ne, není řešení.
Poznám to no z druhej strany. Bola som tehotná a moja švagriná otehotnela no ona potratila boli sme si blízke no potom sa odmlacala a keď sme sa stretli ani pozrieť na mna nemohla. Myslím že každý empaticky človek tomu pochopí, ja som pochopila a dala jej priestor. Trvalo to dlho no až keď mala malá 3m som si s ňou sadla a vydiskutovali sme si to, od vtedy je najlepšia teta.
@kitlinka v listopadu nam v 38tt umrelala holcicka. V te dobe byla v rodine pritelkyne od bratrance tehotna. Z prvu jsme se nejak neschazeli. Bylo to cerstve. Malej uz je na svete a dokonce jsem si ho uz i chovala a nemela jsem s tim vetsi problem 🙂 za coz jsem rada. Manzel to nese trosku hur. Ale pokud se na to clovek neciti, tak se do toho nema tlacit. Ja to proste mam v hlave tak, ze to mimco za to nemuze 🙂, tak to beru trosku jinak 🙂. Nekdo potrebuje cas 🙂
Myslím, že jediná pomoc je vlastní miminko. S ním to všechno odezní. Byla jsem na tom hodně podobně, se švagrovou jsme byly stejně těhotné, oni to do světa vykřičeli hned, my jsme prozíravě čekali, ale o miminko jsme stejně přišli. Nikdo o ničem nevěděl, tchýně byla nadšená, takže mi hlásila ohledně jejího těhotenství každý prd, každou kontrolu, každou novinku, všechno. Strašně mě to bolelo, měla jsem rodit jen chvilku po ní. Bylo to hodně, hodně těžké. Zpětně vím, že jsem se chovala jako kráva a byla jsem nefér na lidi okolo sebe, ale ta bolest byla moc velká a okolí popravdě moc nápomocné a empatické nebylo, takže mi to moc neulehčovali.
Teď se situace sice opakuje, po víc 3/4 roce se zařadilo, ale nedopadlo to. Ale my jedno dítě už máme, tak mě tahá ze všech chmurů. Okolo nás v rodině i v sousedství je plno čerstvých miminek a někdy to trochu bolí pořád. Ale chci věřit, že i napodruhé se poštěstí až do zdárného konce.
děkuji všem za názory.pořad nevím co s tím, ale posunula jsem se v tom, že už o tom, že je těhotná dokážu mluvit a vlastně jsem zjistila, že se na to miminko i těším. Jen mě prostě moc bolí, že ho nemám taky...bohužel budoucí maminka mě nemá moc v lásce přijde mi, že na mě vidí jen chyby a to už i dříve před těhotenstvím, vychovávám špatně jediná nejsem po porodu hubena atd....tak se v její přitomnosti necítím nejlíp a obávám se, že teď si to jakože "užije"- ví že jsem potratila pracuje v nemocnici a manžel jí volal bol nevěděl co se mnou. A teď řeším, zda tam teda jet na víkend za rodinou, kde oni jsou také nebo ne - jela bych bez manžela ten je v praci jen já a dítě - naznačila jsem, že možná nepřijedeme bez udání důvodu a už 2 dny se nikdo neozval asi se naštvali, nikdy dřív jsem totiž pozvání neodmítla..ja fakt nevím:(
a děkuju moc všem za slova pochopení a podporu.moc to pro mě znamenalo a pomohlo mi to.
Podobné diskuze
Přečti si vše, co potřebuješ vědět pro zdárné otěhotnění.
Naše maminky sepsaly skvělé rady, jak otěhotnět.
Důležité je také znát příznaky těhotenství.
Zjisti, kdy má žena plodné dny zde.
Kdy a jak používat těhotenský test?
Zjisti víc o svém těhotenství týden po týdnu.
Neznáš termín porodu? Vypočítej si ho v těhotenské kalkulačce.
Modrý koník vám případně napoví i při neplodnosti.
Potrat je těžký a bolí, ale říkej si, že lepší takhle na začátku než na konci. Miminko asi nebylo zdravé, tak si s tím tělo poradilo samo. Určitě se za chvíli budete taky těšit z nového přírůstku 🙂