Miniinterupce - nečekané těhotenství. Doteď toho lituju
Před 3měsíci jsem byla na miniinterupci. Máme už jednu holčičku 5let a těhotenství mě totálně zaskočilo(přes antikoncepci), máme oba s manželem práci, bydlíme v 2+1 s jeho maminkou, která je v důchodu. Takže žádné soukromí, obýváme s malou jednu místnost. Možná i z toho důvodu, že mám práci, kde je super kolektiv a z nedostatku místa doma a možná i strachu, že pak takovou práci, kde je super atmosféra už nenajdu, jsem se rozhodla jít na miniinterupci. Doteď toho lituji a vím, že to už nikdy nevrátím. Teď se snažíme o hypotéku a já bych ráda měla ještě někdy mimčo,ale obávám se, jak to bude s financemi ☹ . Pořád na to myslím, jak jsem byla blbá,ale copak se dá vychovávat dítě a žít ve 4lidech v jedné místnosti? Chci pro malou nějaké to soukromí a ne aby se časem děti hádaly a byly nespokojené, v jakých žijí podmínkách....prostě těhotenství přišlo ve špatnou dobu...bojím se zda na druhé někdy budu psychicky mít... ☹ Nevím ,jak to překonat
to je jasné, že ti to je teď líto, ale tak je to jen tvá věc a máš na to své důvody, neboj mimi může být ještě a připravená na to opět budeš. 😉
promiňte za tykání 🙂
Ahoj, budu tykat. Podívej, neviděla jsi jiné východisko, rozhodla jsi se tak a už to nevrátíš. Ber to jako život, někdy na to člověk nemá podmínky a lepší mít jedno spokojené dítě, než dvě nespokojená. Na tvou otázku zda jde žít ve čtyřech v jednom pokoji ti odpovím, že naši žili pěknou dobu v garsonce v této sestavě: moje prababička, matka, otec, bratr, matčina sestřenice, její dítě, tedy 6 lidí v jedné místnosti. Ano, šlo to, ale bylo to šílené. Když jsem se narodila já, naši se rychle odstěhovali, protože jsem byla už sedmý člověk do garsonky. Je to o nějakém standardu, tom, co chce člověk svému dítěti dát. Ne jen o tom, zda to jde, nebo nejde. Jde ledacos, ale jak... Je to miniinterupce, jsou to jen buňky, které se začínají dělit. Není tam nervová soustava, takže to "plod" nebolí. Určitě tě tu holky odsoudí, s tím počítej. Tady má téměř každá doma krásně děti a nedovede si představit je nemít. Ale ber to tak, že aby tě pochopily musely by si obout tvé boty a projít v nich tvým životem, takže si z toho nic nedělej. Proto ani já tě nebudu soudit, protože jsem několikrát ve svém životě zažila takové odsouzení a vím, jak to bolí a přitom pokud ten druhý nejsi ty, nemá tvé pocity, zážitky, zkušenosti, nežije tvůj život, jen těžko tě může pochopit. Můžu tě uklidnit. To, že jsi byla na miniinterupci vůbec neznamená, že už nepůjde otěhotnět, nebo donosit, jak tu často čtu. Kolem sebe mám několik případů, kdy to šlo naprosto v pohodě. S tou hypotékou je to špatné, dnešní doba je špatná. Řešíme prcka do bytu 1+1 kde jsme dva dospělí a 55 kg pes. Bude to muset jít. Pokud půjdete do hypotéky a máte oba takový ten běžný plat 15 - 18 tisíc hrubého, tak bych do druhého dítěte už nešla. Ale zase je to jen tvé rozhodnutí. Chápu tě, že si o tom chceš tady psát a slyšet nějaké názory. Prožívám něco podobného, nemůžu se rozhodnout, zda práci a praxi a riskovat, že mi dítě třeba pak už nepůjde, nebo zda dítě a vše ostatní nechat sjezdu s tím, že nějak to dopadne. Slyšela jsem tu už stovky názorů a lépe mi kvůli tomu není. Stejně si to musím rozhodnout sama a jen se to ve mne čím dál víc pere. Stejně to bude s tebou.
@mispulek v prvé řadě si to přestaň vyčítat a pokus se za tím v mysli udělat silnou čáru. Život je otázkou priorit a pro většinu matek je prioritou číslo jedna dítě, které drží v náručí a o které se stará a chce pro něj to nejlepší co mu může poskytnout a to jsi udělala pro svou holčičku.
Nějak by mě ani nenapadlo tě odsuzovat...jen je mi tě líto kvůli těm výčitkám, aby pak nebyly celoživotní ☹ ale to uvidíš časem. Já jsem taky takový typ, co všechno probírá, rozebírá ze všech stran. Taky máme dvě děti a hypotéku, zvládnout se to dá. Někde se uskromníme. Máme navíc malý byt 2+1 a do většího určitě nepůjdeme, navíc když na něj máme hypotéku. Takže určitě 20let v malém bytě budem 4osoby 😀 dnes člověk má práci doboru a zítra nemusí mít žádnou...žij spíš dneškem, moc nepřemýšlej do budoucnosti, nebo si druhé dítě nepořídíš nikdy. My si pořídili druhé díte po 3letech a jsem moc ráda. Cítila jsem, že dcerka potřebuje sourozence,aby na tomto světě měla spřízněnou dušičku 🙂 a jsem moc ráda. Další mimi si pořiď spíš pocitově a ne podle okolností-finance, bydlení, práce...podle mě tedy.
Nic si nevyčítej, zvlášť když si jednala s ohledem na druhé!!! V tvém případě tě naprosto chápu. Opravdu si to zkus nevyčítat, to by si pak mohl manžel vyčítat, že nevydělává hodně, abyste mohli bydlet líp a ty nemusela chodit do práce a vpohodě se mohla starat o dvě děti, nebo by si babička mohla vyčítat, že je vám "na obtíž". Myslím, i když to bude znít asi divně, že právě tímhle krokem jsi projevila dostatek soucitu a ohleduplnosti se zodpovědností. Jinak nejsem nijak honěná ve znalostech interupcí, ale u těch mini, většinou nejsou pak žádné problémy. Možná by ti pomohlo si o tom promluvit s někým naživo, s kamarádkou u skleničky, nebo klidně i s psycholožkou. Zkus teď chvilku myslet víc na sebe a vymyslet způsob, kterým by se ti ulevilo. Držím palečky ať se z toho co nejdřív dostaneš a žijete si spokojeně 😉
nevyčitej si to,asi to tak melo byt...
Jsem z maleho mesta a ja vydelavam 10cistyho a manzel skoro 15tis.,uz s tchyni bydlime asi 8let a vim,ze pokud bychom si to maly nechali,tak s ni budeme bydlet naporad a nq bydleni uz nebude.Ja jsem jedinacek a manzel je ze tri sourozencu a uz na zacatku jsme chteli jedno,abychom meli treba i na vejsku,spis jsme uvazovali do budoucna....takze jsem po male nic neschovala,mozna kdybych veci mela,tak je to rozhodovani jednodussi.Spis me ted trapi,ze je mala sama,ale i tak by byly od sebe o 6let a vic,takze to roste kazde zvlast a vychazeji spolu vets.az v dospelosti.Spis jsem myslela na malouat ma pekne detstvi a ma na co vzpominat a ne mit sice sourozence a mit nervozni rodice,ze nemaji penize a hadajici se deti kvuli nedostatku soukromi v jednom pokoji s rodici 😒 nekdy mam pocit,ze se z toho zblaznim
@uztotakbude
to chapu,je to silene rozhodovani,zda prace nebo dite...ja jsem mela praci naprd,takze jsem chtela mimco a pak se to vyresilo samo,ale ted se to zkomplikovalo tim,ze chceme bydlet sami,splatka nebude mala a dalsi dite by fakt byla taky financ.zatez a nejsm z tech lidi,co na to kaslou a maji deti a ty pakk nemuzou nic,zadny vylet,krouzek,nove boty atd.ale maji sourozence....tezko se do toho vcitit,jak to jednou bude mala brat,ona by moc chtela sestricku,ale na druhou stranu ma moc rada nase vylety,ma problemy s
nohama,takze kupuji drahe boty a to by s dalsim prckem neslo a asi by ji to mrzelo,ze uz nikam nepojedeme.Dnes je to fakt tezke,vsechno je to jen o penezich a praci,bydleni,ja deti miluju a fakt nevim,zda bychom zvladli dve...treba s hypotekou na krku...v dosavadnim byte neni uz prostor na druhou postel,takze je to jasny...pripada mi,ze jsrm nastvana na cely svet a nejvic na sebe
@mispulek Achjo, těžká situace, vůbec ti to holka nezávidím... Podle toho, cos napsala, usuzuji, že to asi opravdu bylo nejlepší řešení. A je dobře, žes zasáhla tak brzy, miniinterrupce není až tak velký zásah do těla jako běžný potrat. Obávám se ale, že si to vyčítat budeš pořád. Přemýšlím, co bych asi dělala já na tvém místě - snažila bych se co nejvíc učinit zadost svému rozhodnutí a opravdu aktivně začít řešit bydlení. Sama víš, že ikdyž jste "jen" tři, takhle to dál nepůjde. Asi by bylo vhodné se do toho problému opravdu obout a začít to řešit. Jednak se tím hodně zaměstnáš(te) a nebudeš mít čas na to myslet, a dvak se ti možná uleví
@mispulek víš, to je složité, v životě není jen jedno perfektní řešení....
jinak já vyrostla tak, že nás bylo ve 2 ne moc velkých místnostech celkem 6 lidí..... nebylo to leckdy jednoduché 😔 ale dá se to, opravdu záleží na prioritách a na okolnostech...
kolik Ti je let? manžel to vnímá jak?
ono nedostatek soukromí je dost stres... my bydleli v 59 m2 čtyři lidi a třeba při nemoci to bylo náročné... teď máme podstatně větší byt, ale jsme v podnájmu... samozřejmě je to v mnoha věcech lehčí, hypotéku jsme prostě neutáhli, tak jsme to museli prodat (muž přišel o práci a rok a půl ji nemohl najít)...
hlavní ale nakonec je, abyste byli zdraví a dobře spolu v rodině vycházeli 😵 - ať už budete 3 nebo 4 😉
@mispulek - je potřeba se vzchopit a nevrtat se v tom co bylo, ale těšit se na to, co je a co může být. Nepátrej po tom, jestli to bylo špatné nebo dobré rozhodnutí. Prostě to tak je a s tím už nic nenaděláš, zbytečně se neužírej myšlenkama, coby kdyby... Rozhodně se na to nedá zapomenout, ale prostě to musíš brát tak, že to bylo rozhodnutí, které jsi považovala v tu danou chvíli za nejlepší pro všechny. Z tvých příspěvků je cítit sebelítost a obhajoba svého rozhodnutí. To ale přece nemusíš vůbec dělat. Život jde prostě dál a ty se s tím musíš smířit, aby jsi mohla být v pohodě.
A radím už se v tom nepitvej ani v žádných diskuzích, každý na to bude mít jiný názor, někdo zvládne bydlet v malém bytě o více lidech, někdo ne. Každý má jiný životní standard a jiné problémy. Někdo umí vyžít s málem někdo má standard vyšší. Na druhou stranu je tu třeba spousta maminek, které by tě mohly odsoudit, protože ony se o miminko snaží nebo o něj třeba přišly a byť jen miniinterrupce je pro ně naprosto šílená věc. A jestli se opravdu takhle trápíš, tak zlé slovo v nějakém příspěvku by tě mohlo ještě víc rozhodit.
Musíš si to vyřešit sama v sobě, pokud by tě to dál trápilo, možná by pomohl dobrý terapeut. Nevím, zda jsi se tak rozhodla sama, nebo společně s manželem, pokud to bylo vaše společné rozhodnutí, pak by bylo fajn promluvit si o tom společně.
@helcenka dekuji,me ted pripada,ze se v tom posledni dobou pekne placam...uvidim,zda klapne byt,je mi dalsi rok 30 a do 35se jeste muze mimco povest a prijde do lepsich podminek,akorat budou mit velke rozestupy,tak budou vyrustat kazde zvlast jako jedinacci...uvidime,pokud mam v osudu dve deti,tak to prijde i kdyby trakare padaly 🙂 osudu neporucis,proste je to dany....kdybych měla s kým od tom promluvit, kdo to zazil,tak je to jinak, prostě jsem zazmatkovala a psychicky to překvapení nevstrebala, kdybych měla víc času.... ale to většinou není... no co už teď, v životě je tolik situaci, co fakt zamává s psychikou,byla jsem vždy nazoru,ze potrat nikdy...a vidíte, bušilo mi srdce, nemohla jsem dychat,byla jsem úplně v haji,ze to nedáme.... na některé věci se pripravit neda,proste vás dostanou, měla jsem pocit,ze se to jinak resit neda,jednate bez rozmyslu jak tělo bez duse a vzpamatuje Te se až je pozdě... kdybych to četla já, tak si řeknu blázen ženská, dobre jí tak,ma co chtěla, ale kdo se do toho nedostane byt ne vlastni blbosti, tak to fakt může odsoudit a nepochopí to
osobně bych už dnes do hypotéky nešla, doba je strašně nejistá a znám spoustu velmi majetných lidí , ale i naopak chudých, co vlastní bydlení neřeší a bydlí po podnájmech, ono to vlastnictví ne vždy stojí za tu štrapác....spíš bych se radši soustředila na vlastní podnájem a nechci být cynik, ale člověk nikdy neví a taky vám může zůstat byt bez tchýně ani nebudete vědět jak, takové věci se dějí dost často....
každopádně pokud máš problémy vyrovnat se s tím, co se stalo, četla jsem o tom někde pěkný článek, kterej mi přišel takový inspirující....je dobrý si to vnitřně s tím miminkem, který nebylo, uzavřít...v klidu si lehnout, zavřít oči a v duchu k němu mluvit, říct, že tě to mrzí, že se to stalo, jak se to stalo, že jsi nevěděla, co máš dělat a možná tvé rozhodnutí nebylo nejšťastnější, že je ti to líto a že se mu omlouváš a přeješ mu jen to nejlepší...prostě vyjádřit pěkným způsobem všechny pocity, které cítíš a dostat to ze sebe, na psychickou zátěž tohoto druhu může tělo reagovat nějakou nerovnováhou či nemocí, není dobrý to potlačovat....ženská duše je v této oblasti hodně křehká
Joooj, já teda potratům nefandím, ale jestli jsi pod vlivem těchto okolností šla na potrat, tak to považuji za strašlivé.... Je mi Tě opravdu líto, ale čas už nevrátíš 😢 Je vidět, že jsi zodpovědná, promyslela sis to a prostě jsi udělala to, co jsi považovala za nejlepší řešení. Ve čtyřech lidech jedna místnost je na palici, o tom žádná. Ale teď už na to nemysli, prostě je to pryč a zkus se soutředit na budoucnost. Pronájem je taky řešení a vůbec ne špatné. Možná bych zkusila pronájem, druhé děťátko a až zas budete oba chodit do práce, tak hypotéku. Nebo třeba zkusit najít nějakou levnější lokalitu, která ale bude dostupná, nebo třeba zkusit podnikat nebo si zkusit najít lepší práci, rekvalifikovat se. Prostě hledat možnosti... Je to hrozná doba, když se lidi v tomto musí rozhodovat podle peněz. Rozluč se s ním, tak jak psala paní výše, určitě Ti to pomůže. Přeji Ti, ať se brzo dostaneš do pohody a klidu a všechno půjde líp, uvidíš svět optimističtěji a budou se líp hledat řešení a hlavně ať se Vám všem daří a jste šťastní a spokojení ať už bude nebo nebude druhé dítě 🙂
Podobné diskuze
Přečti si vše, co potřebuješ vědět pro zdárné otěhotnění.
Naše maminky sepsaly skvělé rady, jak otěhotnět.
Důležité je také znát příznaky těhotenství.
Zjisti, kdy má žena plodné dny zde.
Kdy a jak používat těhotenský test?
Zjisti víc o svém těhotenství týden po týdnu.
Neznáš termín porodu? Vypočítej si ho v těhotenské kalkulačce.
Modrý koník vám případně napoví i při neplodnosti.
@mispulek Především vás chci varovat, že tady vás většina odsoudí, bohužel ☹ . Já, být na vašem místě, tak bych jednala stejně, ikdyž to bude znít blbě, záleží mi na tom, aby mé dítě vyrůstalo v nějakém životním standardu a nechci se rozhodovat, jestli koupit botičky použité, nebo od vietnamců (příklad).
Pokud budete, nebo nebudete mít druhé dítě, záleží jen na vás 😉