Mám pocit, že přicházím o kamarádky
Ahoj holky. Mám tento týden takový zvláštní rozpoložení. Snažíme se téměř rok ( to není žádná tragedie, vím). Mám takový pocit, že přicházím o kamarádky. Sestřenka, se kterou jsem si poměrně často vídala se najednou přestala ozývat. Na FB dala po několika měsících foto s bříškem, jako oznámení. Další kamarádka, se kterou jsem se vídala často se taky najednou přestala ozývat a chodit do práce. Když jsem se teda ozvala, oznámila, že čeká miminko ( neplánovaně). Tento týden porodily 2 kamarádky, o jedné z nich jsem ani nevěděla, že je těhotná, přestali jsme se vídat. Ani jedna nevěděla, že se snažíme, takže soucit bych v tom nehledala. Tak nějak přemýšlím, proč se mě ta invaze vyhýbá. Všem to hrozně moc přeji a zároveň je mi hrozný smutno. Už tím nechci otravovat svého chlapa, snažím se i brečet tajně, protože ho to taky trápí a nechci to na něho přenášet. Potřebuji se vypovídat alespoň tady. Asi depka ... Kamarádky na mě kašlou, ani se mi neobtěžují říct, že budou mít miminko. Nám to nejde. Každý měsíc pořád to samý... Okolí rýpe, aniž by věděli, jak moc nás to trápí. Když už to hodím za hlavu a nad ničím nepřemýšlím a uklidňuji se, abych na to pořád nemyslela, tak se na mě sesype taková vlna. Měl by tady někdo alespoň pochopení?
Děti se budou rodit, to není lavina, to je přirozený koloběh života. Evidentně máš kolem sebe vrstevníky v plodném období života, tak to teď pár let bude holt častější. Přej jim to, nelituj se. Klidně si pobreč, ale žij stále v přítomnosti. Stylem ok, teď to nejde, chtěla bych, štve mě to, mrzí mě to, ale že nejsem těhotná teď, nevylučuje těhotenství příští měsíc. Byla jsem na druhém břehu, ta co si klidně bezohledně otehotni a také jsem byla velmi smutná, že mé okolí nechce dítě ani vidět, protože teď jsem "nebyla na řadě". Manželovi bych se já sverovala, jste parťáci a měl by ti naslouchat a ono občas jen svěření se pomáhá. Držím pěsti ať se brzo zadari i vám.
@klea81 Takový postoj mám, nebo alespoň jsem měla. Samozřejmě že jim to všem přeji, nejsem nelida. Parťáci jsme, ale on samotný je z toho špatný, taky má svůj věk, kdy už by byl rád na řadě. Je citlivý a vnímavý, když je nejhůř, dojdu si pro útěchu, dělá toho pro mě dost 🙂
@aselluska Neboj, brzy se zadari i vám a na tohle období si ani nevzpomenes. Prošla si tím skoro každá, co se snažila nějakou chvíli. Všude jsou najednou tehotne a děti. Oni tam byli i předtim, ale člověk to tak nevnímal. Tak nesmutni a najdi si třeba nějakou novou zálibu, aby jsi trochu rozptylila pozornost. Nebo s pritelem bez do spolecnosti, cestuj... Je tolik věcí, které pak půjdou dělat hůř, nebo vůbec. I po psychicke stránce se Ti uleví a psychika je hodně důležitá při tom snažení.
@pipi_puncocha To bych se bavila tak se dvouma :D Mám i velmi pracovně vytíženou kamarádku, řekla jsem si, že se jí opravdu už sama neozvu, vydržela jsem to půl roku :D
@aselluska ja bych to nevidela jako ztraceni kamaradek, proste pokud maji ostatni deti tak.maji jiny program, ktery se chte nechte musi uzpusobit detem v danem veku...napr.u me kdyz reknu bezdetne zname dojdi na pokec v nedeli ve 2 odpoledne tak se na me diva jak na blazna a na oplatku me pozve do baru do mesta na 8 vecer, coz je zas s malyma detma absolutne nereal 😀 takze bohuzel je to tak, cesty se rozchazi...ale nemusi to byt definitivni ze 😉...podnikejte s manzelem vylety, restaurace, divadla atd.cokoliv co vas bavi dokud mate volny cas 👍
Naprosto ti rozumím... snažili jsme se rok a půl, když přišla dvacetiletá švagrovka s tím, že jí nebaví studovat a je těhotná... to byla strašná rána... v rodině první vnouče, první pravnouče, všichni poprdění a já doma řvala do polstáře, že jsem na jejím místě měla být já. My se teda zdráhali jít na nějaké vyšetření, pořád jsme to odkládali, já měla strach, že pokud manželovi vyjde špatně spermiogram, neunese to, pokud by bylo potřeba IVF, nevím jestli bych tu hormonální nálož ustála já... spíš jsme tak nějak začali nahlas mluvit o tom, že možná budeme jen my dva... pak jsem tu švagrovku ustála, vrátila se ke svému režimu (sport, fitness, práce, cestování), užívali jsme si jeden druhého.... a než švagrovka porodila, oznamovala jsem rodině další vnouče.... ale ten den, kdy nám to přijela říct, byl pro nás s manželem strašný. Nemohli jsme dát nic znát, on ani nikdo nevěděl, že se tak dlouho snažíme, takže jsme gratulovali a večer se spolu ožrali jako koně a brečeli jsme oba... Jinak já moc kamarádek nemám, a s dětmi už vůbec, takže z téhle strany mě naštěstí nic nedrtilo. Já se z toho šoku musela prostě vybrečet, vyvztekat a pak se pokorně vrátit ke svému zaběhnutému životu.... ale přiznám se, dokud jsem taky neotěhnotněla, vyhýbala jsem se celé manželově rodině, kde se mluvilo jen o budoucím miminku, protože jsem to prostě nedávala..... a asi bych se vyhýbala dál i po jeho narození, pokud bych tedy už sama nečekala... to rozplývání se nad vnoučkem, kterého všichni čekali spíš od nás.... A to má manžel ještě starší sestřenku (36), ti se snaží taky marně a pro tu to tedy muselo být úplné peklo, když její o patnáct let mladší sestřenice přivedla první dítě do rodiny... je to těžké no...
@malinkaelinka to jsem nikdy nepochopila, jak si kdo určí, že má být v rodině první a hotovo. Život přece nejede podle nějaké šablony. To je asi taková logika, když mi o 2 roky mladší sestřenice řekla, že první vnouce měla být ona, protože její otec je starší než moje matka. Tak sorry jako, ale já už se zpátky do dělohy nevlezu 🙄
@klea81 tak to není nějaké dogma, ale spíš, že to tak zúčastněné osoby cítí. Můj manžel má sestřenici téměř o deset let starší, bezdětnou, loni se navíc rozešla s dlouholetým přítelem a z mého pohledu by bylo naprosto pochopitelné, že naše budoucí dítě v ní může vyvolávat smíšené pocity...
@pipi_puncocha no možná by bylo lepší přestat stavět život na domněnkách a brát co je, pak mě nemusí trápit jestli jsem první nebo patnáctá.
@klea81 no dobře, ale jaksi se to nabízelo.. my pár kolem třicítky, čerstvě dostaveny dům, oba odpracovano, odcestovano... ona dvacítka, studentka, přítele měla chvilku, ne moc dlouho.... logicky by spíš vyplyvalo, že s dítětem přijdeme my 🙂 Jasně, je to kravina, ale v tu chvíli mi to bylo strašně líto a přišlo mi to strašně nefér 🙂 a vlastně to všichni říkali, že mysleli, že si dítě pořídíme my, ale že asi ještě nechceme, že cestujeme... no nebudu kazdymu v rodině vysvětlovat, že my chceme dítě už dlouho, ale prostě se nedaří...
@aselluska K tomu rypajicimu okoli - mne pomohla uprimnost. “Jo, snazime se, moc chceme dite, ale nejde nam to. A uz se prosim neptejte, fakt to boli.” To jsme na ty vtirave otazky odpovidali - a ulevilo se nam. Nic jsme nehrali a otazky velmi rychle utichly. Neni se za co stydet, takze za me doporucuju to takhle nejak rict.
@malinkaelinka rozumím, ale prostě mi přijde nefér z té druhé strany, že komu se otěhotnět podaří měl by se automaticky stydět, protože nebyl na řadě, není empaticky a přestaneme se s ním stýkat, protože tohle co si dovolil...já si přece nebudu odříkat těhotenství kvůli neplodné sestře, kamarádce či sousedce, ale to přeci neznamená, že jsem bezcitna mrcha.. Prostě víc pokory, někomu se daří teď, jinému jindy, ale přejeme si vzájemně. Viz diskuse jsem těhotná a bojím se to kamarádce říct.
@klea81 Jee no tak to vubec... ani by mě nenapadlo konkrétně té svagrovce byť jen naznačit, že ji závidím nebo cokoliv takového... k děťátku jsme gratulovali, koupili dárečky... na druhou stranu, když budu mít kamarádku po třetím potratu, nebudu po ní chtít aby mě šla doprovodit na nákup dupacek...
@malinkaelinka no já právě tu osobní zkušenost mám, že mně bylo vynadano, což slyset po porodu nikdo připravený není.
Přesně, švagrová přišla s tím, že budou mít malý, oznamovali to celkem brzo a zanedlouho bohužel potratila. Dva dny jsem probrečela, pak js to přijala a bylo to v pohodě, začala jsem se těšit. Ale ty komentáře na té společné návštěvě. My čekali že vy budeme první a oni tihle. A kdy vy a proč ještě nemáme vnouče? Jednou jsem se neudržela a řekla jsem, že to asi není tak jednoduché jako přijít do krámu a říct: Dobrý den, jedno dítě do této krabice. Ale nikdo to nepochopil a tchán stará škola mi odvětil, že jsme tu my, tak snad to není takový problém. Už to neřeším, protože to evidentně nepochopí. Narozdíl od tchýně, která má kamarádku co nemohla mít dlouho děti a až nedávno se zadařilo se jednou ročně zeptá: budu babička? Ne, ještě ne. A tím to hasne, protože ví, že ne každému je hned přáno. Teď se snažíme my a švagr se švagrovou. Trochu se bojím, že to budu muset prožít znovu, že zase budeme v řadě a moje milá švagrová, když se jim to povedlo tenkrát se na mě usmála s vysněným ksichtem, se zase bude krásně usmívat, jak má něco navíc. Kdyby aspoň měla soucit ...
Jj, snažili jsme se 7 let.... Většinou jsem se snažila držet hesla "až bude tak bude", život má s námi jiné plány... Jo, mohli jsme jít do ivf dřív, ale všechno má svůj čas a i my jsme do toho museli uzrat. Nelituji toho dlouhého času, s manželem nás to neskutečně stmelilo.
Byly i chvile, kdy jsem bulela jak želva, jen jsem zahlédla kočárek. Oznámení těhotenství v rodině od mladších holek je jak rána do zad.
A souhlasím s tou upřímností. Taky už jsem na hloupé otázky typu " kdy bude miminko" "nevím, asi k nám žádné nechce". A otázky ustaly.
@aselluska Nic si z toho nedelej. Kdyz budete posledni, tak zas budete min nejmensi mimi a to dostane nejvic pozornosti 🙂 Tak to mame ted my..Svagrova byla taky pred nama, ale uz maji dite vetsi..
@aselluska jenze ono je to tezky mit soucit kdyz vlastne nevi ze se vam nedari...ono je nejlepsi to rict na rovinu, proc ne vzdyt o co jde? Ja byla taky vzdycky na te druhe strane a kdyz jsem to rikala znamym tak z jednech pak taky vypadlo jak je to mrzi ze se taky dlouho snazi, jedna znama mela za sebou dokonce zamlkle tehotenstvi...ale jak jsem to mela jako vedet?
@aselluska já se neumím moc vcítit do role někoho, komu nejde otěhotnět, na to jsem asi moc racionalista a asi bych neuměla řešit, jestli jsem na řadě já anebo sestřenice a jestli jí mám závidět.
Ale co se ztrácení kamarádů týče, zrovna jsme se o tom nedávno bavily s jednou kamarádkou. Známe se strašně dlouho, od základky, nikdy jsme zrovna my dvě nebyly kámošky na život a na smrt, ale šly jsme obě na stejný gympl, pak do prahy na výšku, pak nastoupily do stejné nemocnice na různá oddělení, máme stejně staré děti a tak nějak z toho vyplynulo, že se stýkáme pořád a docela hodně. A že jsme obě měly v nějaké životní fázi hrozně blízké kamarády a že jsme ty lidi třeba roky neviděli. Já měla dvě úžasné kamarádk na medicíně, fakt takové spřízněné duše, jednu už jsem tak pět let neviděla, s druhou se potkáme jednou do roka a i to nám dá dost práce zorganizovat (protože pokud ten víkend nesloužila ona, tak sloužím já). Myslím, že je to úplně normální, že i hodně intenzivní přátelství může mít omezenou dobu trvání. A já musím říct, že při mém bývalém pracovním vytížení asi přatelství ani udržovat moc nešlo, spíš mám spoustu známých. A když bych počítala, kolik jsem měla v různých životních etapách fakt blízkýhc kamarádů a s kým se už dnes nevídám, bylo by jich pár. Mrzí mě to, ale nemyslím si, že je šance tako přátelství obnovit, tak myslím, že není.
@drep ale já neřeším jestli je na řadě sestřenka, i kdyby měla 10 dětí, budu ještě je přát. Mrzí mě to odstřihnutí. Nejde o to, že oni mají děti a jiné zájmy. Chodili ke mě na návštěvu i s dětmi, mám tu pro ně hračky, je jedno jestli se naše zájmy změnili, kafe jsme dávali stejně i s jejich dětmi.
@aselluska hele, ja se prvni 3-4 mesice obou tehotentvi take nikomu neozyvala a vyhybala vsem spolecenskym akcim. Bylo to proste proto, ze mi bylo 3 mesice v kuse hodne blbe. A taky jsem hned nepsala lidem "jsem tehotna, ale na 15% to nedopadne", to mi prislo lepsi (pro me) aspon ty tri mesice s oznamovanim pockat. V prvnim tehu jsem byla az do konce jako po flamu, a vubec mi to nemyslelo, takze i kdyz jsem uz nezvracela, tak byla konverzace se mnou dost uboha. Neber si to odmlceni kamaradek osobne. Jasne, ze ted muze byt tezsi najit spolecnou rec a cas, kdyz jste kazda v jine situaci, ale zadne zle umysly nebo lhostejnost bych za tim nehledala.
@aselluska Já myslím, že to nemusí být nic osobního. V těhotenství může být člověku hrozně zle, je utahaný, nechce ještě těhotenství oznamovat, může být doma na rizikáči a podobně. Stejně tak ty první měsíce s miminkem jsou fakt šílené a intenzivní. Musím říct, že co mám syna, tak prostě už není na kamarády tolik času, jako bývalo, resp. když se spolu vidíme, tak kolikrát na hřišti nebo v herně (což je pro bězdětné hodně vtipná zkušenost). A každý kdo má dítě asi zná, že v přítomnosti dítěte se stejně věnuješ jemu a na pokec není tolik času. Ale zrovna moji kamarádi to celkem chápou :D
@malytlustyhroch nejedná se o nějaké měsíce v začátcích, to je snad pochopitelné, ale dozvědět se prostřednictvím fb že porodila ...
Já myslím, že ten "blbej pocit" prostě nejde ubít racionálními argumenty. 😀 Jasně že na dítě není žádný pořadník, ani žádný nárok. (Ale ten pocit, když vám sděluje o deset let mladší sestřenka, že ani neví, jak se to stalo a je těhotná, hahahaha?) A jasně, že pro maminky je jejich děťátko to nejdůležitější a jasně, že se jim změní jejich časové možnosti. A jasně, že nakonec to každé přeju. Ale musím se opakovaně prokousávat pocitem "kdy konečně já?". A racionálno mi v tomto moc nepomáhá.
@aselluska Ja se dostala do uplne opacne situace, ktera me taky moc mrzela- svagrova, kterou jsem povazovala temer za kamaradku a spriznenou dusi, me totalne “odstrihla” uderem porodu- nema rada deti a ani svoje vlastni nechce, a tedy mne i memu manzelovi zacala davat dost zasadne najevo, ze uz se s nami nechce az tolik vidat jako doposud...maleho si ani napochovala...hodne me to mrzelo a stale mrzi, docela dost, no jo no, clovek se obcas v lidech asi zklame..a boli to 😏
Podobné diskuze
Přečti si vše, co potřebuješ vědět pro zdárné otěhotnění.
Naše maminky sepsaly skvělé rady, jak otěhotnět.
Důležité je také znát příznaky těhotenství.
Zjisti, kdy má žena plodné dny zde.
Kdy a jak používat těhotenský test?
Zjisti víc o svém těhotenství týden po týdnu.
Neznáš termín porodu? Vypočítej si ho v těhotenské kalkulačce.
Modrý koník vám případně napoví i při neplodnosti.
Ono je to hrozně těžké... Myslím, že tady na MK ten pocit zná spoustu žen, taky mezi ně patřím. Na druhou stranu, když se nám podařilo otěhotnět (jsem teď 24tt, snažili jsme se přes rok a půl), tak jsem se to taky bála říct kamarádkám a známým, kteří jsou bezdětní, protože sama vím, jaké to je. Došlo to až tak daleko, že se to fakt někteří dozví až když mě potkají s břichem jak balón, což taky není úplně vhodné.🙄
A stran "ztrácení" kamarádek, já mám pravidlo 3x a dost. Snažím se lidi na kterých mi záleží pravidelně kontaktovat sama, pokud vycítím nezájem, nebo je to ponecháno bez odezvy, tak to v budoucnu ještě 2x zkusím a když nic, tak se pak už nevnucuju.