Jak zvládat ten psychický nápor při neúspěchu ketu?

Mám 2 děti. Dcera počata omylem, syn na poprvé, jenže s genetickým onemocněním. Takže když jsme se rozhodli s partnerem, že chceme ještě jedno (není bio otec mých dětí), tak mě ani nenapadlo, že s tím bude nějaký problém. Vzhledem k onemocnění syna jsme šli formou umělého. Mám za sebou 3 transfery, oba neúspěšné. První potrat v 7t, následná revize a po 4měsících ještě hysteroskopie. Od té doby naprosto změněný cyklus, slabounká MS a snížená sliznice. Poslední transfer chtěla mít doktorka pojištěný, protože jsme měli poslední zdravé embryo - denně 5x estrofem, 4xprogesteron a od transferu jsem si k tomu 1x denně píchala agolutin... A nic. Oba poslední transfery dopadly negativním testem. Cítím, že potřebuju pauzu, že to mám nechat být, zároveň ta touha po dítěti a těhotenství byla velká.
Vím, že mám obrovské štěstí, protože už děti mám, o to víc nechápu, jak to sakra může zvládat někdo, pro koho by to bylo poprvé. Ten nápor na psychiku je extrémní, otázky ostatních spíš bolí - Jak to zvladate? Dávali jste si po neúspěchu pauzu, snažili jste se na to nemyslet? Moc vám všem držím palce ♥️