Jak se smířit s odchodem miminka a znovu se vrátit do rytmu?

@andelka Moc dekuji za uprimnost. Snazim se brat to racionalne, vybrecet se, ale nenechat se tim ovladnout. Snazim se fungovat a jit dal, ale zatim je to hodne cerstve. Ale lekarka rekla, ze po mesici se muzeme snazit zase, ale chci pockat, az se budu na to citit i psychicky, aby jsem byla schopna si to dalsi tehotenstvi (ktere doufam vyjde) uzit naplno.

@nika110818 To mě mrzí 😟 Mně špatně dopadly první dvě těhotenství. To první jsem snášela mnohem hůř, bylo vytoužené po 12 letech, bylo to mimoděložní, a ještě k tomu všemu jsem to mimčo viděla na ultrazvuku, bylo živé, bouchalo mu srdíčko 😞 druhý bylo "jen" biochemko, tak tam jsem to vzala tak nějak líp. Z toho prvního jsem se dostávala hodně dlouho, vlastně mě z toho dostalo až narození naší dcery. Ale stejně od té doby z celého srdce nesnáším září (kdy se to stalo).

@nika110818 ten první týden dva jsou hrozné. Brečela jsem každý den večer. Přes den člověk musel fungovat. Je fajn, když člověk už dítě, děti má. Mně děcka den po propuštění z nemocnice přinesly pololetní vysvědčení. A totéž za rok. To mi ho donesly do nemocnice. Tentokrát jsem tam byla s novorozeným miminkem.

@klokanka31 uplne chapu, presne jak pises, jak jsem videla srdicko a uz to nebyla jen tecka, jde to hodne tezce. Ale takovy je zivot

Pomůže čas...trvalo mi to asi 2 měsíce,než jsem se jakžtakž vzpamatovala...hodně mi i pomohl manžel,rodina,kamarádi a práce! Přišli jsme o miminko ve 23.tt, týden před mými 40-tinami a měsíc a půl před vánoci. Všechno mě rozbrecelo...musela jsem týden brát prášky na spaní...zvládnete to, ženská vydrží hodně 😉 přeji už jen vše ok ☘️

@nika110818 Pomůže jen čas.

@nika110818 souhlasim s holkama, pomohl cas. Potratila jsem poprve podobne jako ty - na zacatku nic moc, pak to vypadalo, ze plod roste, pak jsme meli svatbu a po svatbe spineni a na utz bylo jasne, ze za ty dva nebo tri tydny nenastal zadny pokrok. Podruhe to bylo horsi, protoze uz jsme meli i srdicko, termin vysel presne na mamky padesatiny, no a pak opet konec.
Neprozivala jsem to asi az tak tragicky, nejhorsi býa ta noc pred revizi, pak mi nebylo fyzicky dobre ale jednoznacne to bylo od psychiky, ale spis jsem se pak hur vyrovnavala s tim, ze co kdyz se to nepodari nikdy.
Ty uz jedno miminko mas, takze se snaz soustredit na dcerku, a verit sobe a telu, ze to byl jen jeden neuspesny pokus a priste se to povede.. Uz jsi jedno tehotenstvi zdarne prosla, tak se to urcite povede znovu..
Prijit v casnych fazich o miminko bohuzel neni nijak vyjimecny, coz samozrejme nijak nezmensije tu bolest ze ztraty, ale muze te to povzbudit do budoucna, ze jde vlastne o “prirozeny” stav a priste bude uz vsechno v poradku.. Drzim palce! 🍀

Čas a říct si, že příroda to vyřešila zavčas takto, než mít nemocné dítě

@nika110818 Ahoj, je mi to líto, je to vždy hrozně těžké, když člověk o své dítě, i když je ještě úplně malinké a v bříšku. Určitě čas vše zahojí, dej si ho kolik jen potřebuješ, plakej, buď upřímná i k dceři. Není správný čas, kdy už máš být v pohodě, záleží jen jak ty to sama cítíš. Je tady i skupina, kde můžeš vše sdílet. My přišli o miminko v 11.t., srovnala jsem se s tím rychle, je to hodně časté takto brzy a já si to vysvětlila jako že příroda si s tím poradila, i když je to samozřejmě bolestivé. Také jsem měla už staršího syna (narozen 33+1), v té době měl asi 2,5 roku. Bohužel potom se nám předčasně narodil syn ve 23.t. a také to nedopadlo dobře, to už bylo náročnější, teď je to už přes 6 let, ten den bývá pro mě citlivý, ale obecně jsem se s tím srovnala dobře, chtělo to čas, hodně mi pomohlo tu zkušenost sdílet s někým, kdo si tím také prošel. Potom se nám narodila zdravá donošená dcera, což mi asi pomohlo nejvíc. Držím moc palce!

@rencinka87 moc dekuji za povzbuzeni. 🥰 domnivam se, ze velkou roli sehral i covid, ktery jsem v prvnich tydnech prekonala. Nikdo to na 100% nepotvrdi, jsou i pripady, kdy covid na zacatku nic nezpusobil. Ale dava mi to nadeji. Jeste jednou dekuji.

Cas, nechat si prostor pro sebe a sve truchleni a idealne si najit nekoho, s kym o tom muzes mluvit. Pro me bylo nejhorsi, kdyz se mi to stalo poprve - zamlkle tehotenstvi. A hlavne fakt, ze jsem proste 3 tydny nevedela, ze uz miminko nezije. Dostavala jsem se z toho nekolik let a to i pres to, ze jsem uz deti mela. Nasledne jsem prisla o dve miminka v 8-9tt, ale nebyla to takova rana, jako to zamlkle. Mohla jsem se s tim pomalu smirit, i kdyz to bolelo.

Pokud jsi mela covid a nedopadlo to takhle na pocatku, mozna je to opravdu lepsi. Mohla by tam byt nejaka vada nebo tak. Znama po covidu prisla o ditko nekde ve 20tt :(

Drzim palce, at je brzy lepe, ale urcite na sebe nespechej…

Já jsem přišla o dítě ve 33tt. V tu dobu jsem byla "v pohode", ale pak to na mě dolehlo v době, kdy, jsem měla mít termín porodu a všichni kolem mě rodily o 106. Je to peklo a raky mně nejvíc pomohl čas. Navíc my to doma ani neustáli s tehdejším partnerem a to byl začátek našeho konce.
Ale teď mám manžela, který "tohle" nezažil a pomohl mně se zbavit strachu.

Asi cca v 9tt jsem potratila, na letisti pred nastupem do letadla.
Letela jsem s dcerkou (sama), a necitila jsem se dobre, sla jsem na letisti na wc a ze me to normalne vyslo a splouchlo to do zachodu. Toto opravdu nikdo nechce!!!!
Zhroutil se mi svet. Sebou zadne vlozky, dcera na me cekala u dveri, cekal nas let. Musis proste delat, ze se nic nedeje. Vytahla jsem hnedka delsi kosili, oblekla, pres pas jsem si dala nejaky svetrik( at nejde videt krev a sli jsme), manzel nas vyzvedl na letisti v Bratislave, pak nekolik hodin v aute, jak jsme dojeli ke tchyni, nechali jsme malou a okamzite jsme jeli do nemocnice a moje obavy se potvrdili, deloha uz byla uplne prazdna! Opravdu to co zblounklo bylo to mimco😟. “Ale” hned dalsi mesic se letelo znova a uz jsem byla tehotna s druhou dcerkou, ktera ae narodila krasna a zdrava! Takze vse spatne je pro neco dobre. Vzdy si to rikam. Snaz se to nebrat tak tragicky, urcite se podari a kdyz se mimco neudrzelo, urcite neco nebylo vporadku. ❤️

Já jsem od úplného začátku byla s tím miminkem o které jsem přišla hodně propojená (víc než pak s dalšími dětmi, ty se ale obě narodily), tak to hodně bolelo i takhle na začátku.
Ale díky tomu vím i to, že to za mnou přišla nesmrtelná dušička (kterou jsem dokonce krátce před početím vnímala s námi v místnosti). A pak taky vím, že se Elenka sama rozhodla odejít. To mi pomohlo hodně, obě tyhle věci. Ale i tak jsem to musela hodně obrečet. Ale z respektu k jejímu rozhodnutí jsem se s tím mířila poměrně brzy. Ted zpětně vidím, že bylo dobré a že mě jen přišla něco naučit, možná ani neměla v plánu se narodit. Taková jemná bytustka to byla, té by se v naší komplikované rodině nevedlo dobře. (To její sestra je bojovnice, ta to zvládne.) A ten potrat bohužel zvětšil díry ve vztahu a ten vztah se mi rozpadl. Člověk se ale smiri časem se vším.
Ale úplně člověk nezapomene nikdy. 7 let od té události se mi narodila dcera a tatínek si byl jistý jménem Eliška. Já byla původně proti, první miminko mělo být buď Elenka nebo Elinka (Eliška). Nakonec jsem svolila a máme Elišku.
Teď když jsem byla těhotná s Vojtou se mi to zase vrátilo, vzpomínky a tak. Řekla jsem Elišce že měla mít sestru, že svým způsobem není nejstarší. A trochu mi to přineslo klid. A pětileté dítě už to pochopí, těch 5 let je na to podle mě správný čas kdy to říct.
Preji hodně sil 💗❤️

@jerrabina můj prostřední syn taky malou bere jako součást rodiny. Občas si na ni vzpomene. Bylo mu necelých 6, když jsme o ni přišli ( že to byla holčička jsme zjistili až potom z genetiky, ale řekli jsme to dětem a miminko pojmenovali). Po roce se narodil nejmladší syn, tomu jsou čtyři,tak to,že není naším jediným společným děťátkem samozřejmě ještě neví. Mám doma čtyři chlapy a popravdě holčička by byla asi chudák. Co bylo špatně nevíme,ale něco muselo. Takže to tak asi dopadnout mělo. Navíc to hodně urychlilo dost věcí, kvůli těhotenství jsme se rozhoupali k sestehovani, dohodli na svatbě ( společné miminko jsme s partnerem chtěli,ale že to vyjde tak rychle,jsme nečekali,takže hodně věcí nebylo jak by mělo) ..a vztah nám to hodně posílilo.

Dejte času čas. ❤️

I pro mě to bylo nepředstavitelné. Po ztrátě ve 14tt. Na prvním velkém ultrazvuku místo toho, že je vše ok a místo pohlaví jsme se dozvěděli, že miminku už nebije srdíčko. 😪

Hrozná rána po 2 letech snažení a po celém létě stráveném v posteli pro krvácení a pak nadměrné zvracení. Hrozně mě to mrzí, protože jsem 1.7. lehla, zrušila všechny dovolené, výlety, plány. I oslavu 4. narozenin dcery. A na konci srpna tato tečka. Bylo to jako rána mezi oči. Promarněné léto. A letos v létě si určitě zase vzpomenu. 😔

Nejhorší byl první měsíc. Září. To jsem se budila ráno a nechápala, co se děje. Myslela jsem si dlouho, že je to jen zlý sen.

V říjnu jsem se vrátila do práce. První týden jsem tam doslova probrečela, pak už to bylo lepší. "V pohodě" se cítím až letos od ledna. V únoru teda v termín porodu na mě zase padl splín, ale už je to o moc lepší.

Takže pomohlo až zaměstnat hlavu v práci a ten čas. ❤️

27.7. jsem byla na revizi pro zamlklý potrat v 10tt.Ke gynekologovi mám jít na kontrolu 14.8. měl by mít prý už výsledky mikroskopického vyšetření a domluvit se co dál.Mám neschopenku,ale nedovedu si představit, že bych měla jít za 14 dní do práce.Vubec se na to necítím,jak fyzicky,tak psychicky.Jak dlouho jste měli neschopenku?Myslela jsem,že bych měla mít ,, šestinedělí " jako po porodu.Dekuji za odpovědi

@tenovka dobry den, moc mne mrzi, ze i vy jste prisli o miminko. U mne je to uz par mesicu a verte, ze to bude lepsi. Porad to boli a asi vzdy bude, ale bude to lepsi. Moc drzim pesti. A co se neschopenky tyce, ja jsem na materske s dcerkou, takze neschopenku jsem neresila. Drzim pesti.

@tenovka já jsem měla 6 týdnů nemocenskou,ale byla jsem po vyvolávaném potratu s revizí v 19 TT. Bylo to v zimě a v nemocnici řekli,že nemám nic nosit, nenachladit se..což v mé práci nebylo možné dodržet..a samozřejmě psychika. Líp mi začalo být tak po měsíci. Co vím tak většina žen, které to potkalo v 1 trimestru do práce šla mnohem dřív. I to spíš pomohlo, vrátit se do normálu. Ale řeš to s Dr, nikdo jiný ti zpětnou vazbu nedá, ani neschopenku. U nás se na žádné výsledky nečekalo. Šla jsem na kontrolu po 14 dnech, a potom jsem měla přijít buď za měsíc nebo po první ms, podle toho co bude dřív. A ono to vyšlo nastejno. Ms přišla 5 týdnů po revizi. Druhý den po kontrole jsem šla do práce.

@tenovka byla jsem na revizi dvakrát, vždy v 9 TT, poprvé jsem doma nebyla vůbec, revize byla ve čtvrtek, v pátek mě pustili z nemocnice a v pondělí jsem šla do práce (kancelář, takže jsem nic netahala). Druhá revize po roce jsem si vzala už týden neschopenku, ale nakonec jsem víceméně celý týden pracovala z domu. Ve finále mi spíš pomohlo být s lidmi a klidně o tom mluvit. Sestra přišla o miminko před 2 měsíci v 19 TT. Do práce šla ani ne týden po tom co jí pustili z nemocnice, nechtěla být zavřená doma, potřebovala mezi lidi (je učitelka). Každý to má ale jinak, někdo potřebuje být sám, na někoho to doma "padá". Takže určitě dejte na svůj pocit, chce to čas, lékař vám určitě napíše neschopenku jak dlouho budete potřebovat.