Jak nenásilně přesvědčit partnera, aby se mnou měl ještě dítě?

určitě bych hledala jinde... Chlap zcela jasně umí zhodnotit situaci a ví, že by dítě byla chyba... Hele nejde je o tebe, nejde jen o to, že bys "byla s děckem sama s dědkem na krku" - to dítě by o hrozně moc přišlo... O tátu co s ním bude jezdit na výlety, blbout a řádit, co mu bude vzorem, bude s ním dělat v dílně a učit ho věci... Vím jakej je děda mejch dětí ve věku tvého chlapa - on má sílu tak jednou za půl roku a je skvělej, ale kdyby s nima byl doma furt, tak se ze sebe zblázněj oba... Nepřesvědčovala bych ho, on to zhodnotil dobře... Najdi svým dětem pořádného tatínka 🙂 a jestli jich chceš mít víc, tak měj...

Já bych utekla. Jste mladá, pokud víte, že dítě chcete, jednou si budete strašně moc vyčítat, že jste zůstala s člověkem, s kterým jste dítě mít nemohla = který s vámi dítě nechtěl. Je vám 25, jste mladá, ale není to už ani úplně málo.

Vezměte rozum do hrsti. Jo a pokud ho přesvědčíte a on vyloženě nechce, budete se strašně trápit do budoucna. Popravdě asi teď taky nejsem v nejlepší životní situaci, byť je to zcela jiné, takže vám rozumím.

A dám vám jednu nevyžádanou radu: MYSLETE SAMA NA SEBE! Odejít není neetické, když on vás "lapal", tvrdil, že dítě ano. Neetické to bylo z jeho strany.

Hodně štěstí do života. 🙂

@kapka_vody Řešila jsem ve Vašich letech podobnou situaci, akorát s rozdílem, že mezi námi není tak velký věkový rozdíl, ale muž je samozřejmě starší, má už 3 děti z předchozího vztahu (a taky na ně platí). Přesně jsem si říkala, co až já budu chtít děti, bude je chtít taky? Až děti budou maturovat, on bude mít přes 60, bude to ještě zvládat, nebude už z toho mrzutý a unavený životem? Co já tady na stáří budu dělat sama - přeci jenom statisticky se ženy dožívají vyššího věku a on má ještě náskok... A on samozřejmě od počátku počítal s tím, že mladší bezdětná žena jednou bude chtít být taky matkou... Tedy dneska spolu máme 1 dítě, další bychom rádi, kdyby se zadařilo. Na naší rodinné strategii se zatím za 10 let nic nezměnilo. Nelituji svého rozhodnutí a jsem dneska šťastná.
Takže rozumím, jakým směrem se Vaše myšlenky asi ubíraji. Přeci jenom jsem si ještě jednou přečetla Vás dotaz a nikde jsem nenašla, že byste popisovala, jaký je vztah mezi Vámi? Je to vážně tak velká láska (a myslím oboustranná), která by Vám pomohla překonat překážky, které Vám život nachystá? Počítáte s tím, že k jednomu nebo 2 dětem budete mít na starost ještě muže, který nemusí být zrovna v kondici do 100 let? Zkuste si představit jestli Vás 10 let krásného vztahu natolik nabije energií, abyste se zvládla starat o muže i když bude třeba nemohoucí a nesoběstačný?
A teď se na to podívejte ze strany Vašeho muže. Když jste se o vztahu rozhodovala, bylo jedním (a přepodkládám že ne zanedbatelným) faktorem, že budete mít společné dítě. Tenkrát souhlasil. Anebo jste si to tak aspoň vykládala. Situace se u něj změnila a nevíte proč, respektive jeho agrumenty chápete (no, kdo by je nepochopil, ony se samozřejmě nabízejí). A Vám připadá neetické odejít?! Tedy pokud sliboval něco, na základě čeho jste do vztahu šla a teď se to zásadně změnilo, tak bych se rozhodně nerozpakovala zrevidovat i svoje rozhodnutí.
Máte rozhodně pravdu, že nemá smysl na něj tlačit. Pokud je rozhodnutý a podlehl by Vašemu nátlaku, že si dítě pořídíte, pochybuji, že by Vám s ním jakkoliv pomohl. Tím spíše by Vám při každé příležitosti neváhal sdělit, že Vy jste ho přece chtěla, tak se přece máte starat.
A také máte pravdu, že čas to vyřeší. Můžete tomu dát tolik času, že nakonec žádné dítě mít nikdy nebudete.
Já tedy za současné situace vidím jen 2 východiska. Buď se smíříte s tím, že budete bezdětná a užijete vztah se svým mužem anebo dáte přednost tomu být matkou, ale v tom případě je třeba najít jiného partnera. (v tom má pravdu japona ze 100%)

Jste mladá a veřte, že bude ještě hůře další léta bez dítěte a budete nešťastná, přijde mi, že máte partnera opravdu ráda ale nevím no, docela jste si na sebe upletla bič najít si o tolik staršího partnera, co jste čekala? Chlapi jsou nespolehlivý a kor tolikrát rozvedeni s více dětmi, podle mě se jeho rozhodnutí nezmění, není se čemu divit, má všechno za sebou, vy před sebou, přijde mi teda od něj docela sobecké, že vás nějakou dobu chlácholil řečma, jednou možná a pak otočil, to mě asobně být vámi by se teda hodně dotkl, nejde o banalitu...hodně štěstí ale jak jsem řekla, pokud toužíte už teď, tak to nepřejde.

Moc děkuji všem za názory. On chce, abych zůstala. A já ho mám ráda. I když se věkem rovná mému otci. Bude to velmi těžké rozhodování. Je mi z toho úplně na nic. 🙂 Krásné dny, ještě jednou děkuji.

Jako že dítě spolu ještě žádné nemáte a on už žádné nechce? To je naprostý rozpor nějakých vašich životních pohledů na svět. Sbal se a ukonči to. Najdi si vrstevníka (tím myslím 30, 35 let) a začni žít svůj život. Nežij život s někým, kdo už ho prožil (když to řeknu hnusně) a kdo se na svět dívá zcela jinak než ty.
Čím dřív to uděláš, tím líp. Může se stát, že spolu budete dalších 10 let - on bude v důchodu a ty si pomalu budeš na dítě připadat stará a co pak? Život žiješ jen jednou. Na rozchodu není nic špatného, když partneři zjistí, že jejich cesta nemá společný cíl...
A to, že partner chce, aby si ve vztahu dál zůstávala mi přijde od něj dost sobecké. Nemůže od ženy toužící po dětech chtít takovou oběť...

no.... samozřejmě netušim všechny okolnosti a tak, ale asi bych hodně hodně vážně uvažovala o odchodu, pokud by to nebyla fakt láska taková, že bych za něj i umřela...jenže to nevim, jesi vůbec někdo by mi za to stál, jako ne za umření:D ale za to nechtít kvůli němu děti. pro mě jsou děti v životě hodně důležitý a i když si z nich nechci dělat jedinej smysl života, nedokážu si to bez nich představit. a myslim že je to dostatečně vážnej a tak nějak "dobrej" důvod pro odchod ze vztahu....:/

a je pravda, že i kdybys ho nějak přesvědčila, nebylo by to fér i vůči tomu dítěti... přišel by o aktivního tátu, co se mu bude věnovat a prostě by mu byl tím zúčastněným otcem... a jako budoucí máma bys měla jednat i pro dobro jich;)

@ssandy
Neznáme se bůhvíjak dlouho. Jen pár let, myslím tak čtyři. Náš vztah vlastně začal tím, že jsme jeden druhého tahali z bryndy. Mě opustil přítel před svatbou a ze začátku jsem si vůbec nepřipouštěla nový vztah, nota bene ještě s mužem starým jako on. On byl v té svojí chatce už osm let sám a už mu to lezlo na mozek. Hledal svou cenu, ženu, která by ho chtěla, pro kterou by byl všechno, hrdina, ten nejlepší. Neměl žádné sebevědomí, i když dělal, že ho má. Složitě a oklikami jsme si postupně pouštěli jeden druhého k tělu. Nevím, jestli to je skutečná láska, pravá a neochvějná. Ale určitě mě u něj drží víc, než že mi slíbil děcko. Když přišlo na to se rozmyslet, jestli teda budem spolu, či-li nikolivěk, představovala jsem si různé scénáře a brala v potaz i ty nejnemožnější varianty. Kromě té, že si to rozmyslí.

Nepřijde mi neetické od něj odejít. Za 10, 15 let, až děti už třeba moc mít nebudeš, bys mohla litovat. Od něj by mi naopak připadalo sobecké, pokud by zůstal s holkou, o které ví že děti chce ale sám je nechtěl. Nechci být hnusná, ale i v jeho věku myslím, že už je na děti starý.

@normalnimatka Je pravda, že aktivní táta je lepší než zapšklý a nervozní. Proto soudím, že nutit ho nemá smysl. Kdyby chtěl a váhal třeba jen kvůli penězům, přesvědčila bych ho. Nebo to aspoň zkusila. Ale takhle... Nebyla bych šťastná, kdybychom ho měli a já věděla, že on ho nepřijímá.

@bekyc Já vím, že je. Věděla jsem to už před tím. Ale měl dobrý argumenty a prostě mě ukecal. A teď to zase ví líp.

@kapka_vody přesně.... a jako pár takovejhle otců znám (a teda ne, že by na to neměli dobrej věk, jen ta vůle)...který v podstatě žena přesvědčila k dítěti, aniž by oni sami opravdu chtěli.... no a výsledek teda není valně pozitivní, no...určitě se stává i to, že chlapa chytne děcko za srdce a je to pak fajn, ale řekla bych, že to bude spíš výjimečný...
myslim, že to vidíš rozumně. nakonec by nebyl šťastnej ani on a mezi váma by to pravděpodobně skřípalo. ty bys očekávala, že bude děcku tátou a on by chtěl svůj klid. asi zklamal by tě na plný čáře a co si budem povídat, aspoň těch pár prvních let života dítěte prostě chtě nechtě seš hlavně máma a ne partnerka. jako co do věnování svýho času a energie čemu a komu. takže rozchod si myslim není vůbec nefér. prostě když nemáte stejný naprosto zásadní priority a plány do budoucna, nedá se nic dělat.
tak chytni příležitost za pačes, dokud jsi mladá🙂 držim palce, neboj, on se určitě ten správnej najde!

Kamarádka takhle doufala cca 8 let, že staršího přítele "nějak" přemluví. Hádej jak to skončilo :( je jí 37 a je sama, děti nemá a je nešťastná z toho, že jí ujel vlak. Nemohla bych být s takovým partnerem a stále jen doufat, že se něco změní. Ve většině případů ke změně na straně chlapa nedojde a pokud ano, pár šťastný stejně většinou není ☹

@normalnimatka Nebyla bych zklamaná, čekala jsem to. Vlastně jsem to nějak celé asi čekala. Spíš jsem si myslela, že bude chtít, abych nějak dokázala, že to pak zvládnu. Je fakt, že na pohled dítěte jsem trochu zapomněla.

@journals Tohle je něco, čeho se opravdu velmi bojím.

@kapka_vody Chápu, že ho nechcete jen tak opustit, zvlášť když jste si vzájemně pomohli ve složitých situacích. A jak píšete, zřejmě jste to i dobře zvážila, abyste byla připravená na každou situaci. Jenže život umí překvapit a často si přichystá variantu, kterou prostě je třeba řešit a vyřešit... Je to boj uvnitř Vaší mysli, který za Vás nikdo nerozhodne a vlastně ani nemůže poradit, i když se zeptáte tady na fóru. Docela si dokážu představit, že jste dopředu věděla, co Vám tady matky, které by za svoje děti dýchaly, napíšou. Že to pro Vás ani není žádné překvapení, jen se potvrdilo co, co Vás možná celou dobu hryzalo někde v koutku hlavy a pořád jste to zaháněla. Zkuste se na Váš vztah podívat zvenčí, nezaujatě. Co byste poradila svojí nejlepší kamarádce, kdyby byla ve Vaší situaci? Čím byste argumentovala. Jaká pro a proti jí nabízela. Možná Vám to pomůže utříbit si myšlenky.
Teď aby pokračování vztahu nebylo jen z takového toho samaritánskéhou soucitu, že není správné ho opustit a morální nechat bez pomoci ve stáří a pod.
Je to hodně složitá situace a navíc jste ještě docela mladá. Jak tady psal někdo přede mnou, je třeba být v životě sobecká anebo s tím aspoň někdy začít. Se to hezky říká, chápe hůř a člověk to pochopí kolikrát i později, než by si přál. (Tím nemyslím, že by se to vztahovalo jen na tuto situaci, ale obecně, ve vztahu k rodině, přátelům, příbuzným, kolegům. Prostě ženy ze své přirozenosti jsou nesobecké a často to vede k jejich duševní i fyzické destrukci, protože všem prostě vyhovět nemůžete.) I když se Vám to dneska třeba příčí, brzy k tomu dojdete v rámci zachování vlastního duševního zdraví.

Tak to teď nelámejte přes koleno, skutečně tomu dejte čas. Užijte si vzájemné soužití a hezký vztah. Sama uvidíte, jestli se to nepřechodí. Touhla po dítěti nejspíš bude sílit a když se k tomu rozhodnutí později vrátíte a zvážíte si opět pro a proti, možná nebudete tolik pochybovat a ta volba bude zřejmá.
Koneckonců i za rok nebo za dva a klidně i později budete mít pořád příležitost najít partnera pro založení rodiny, když o to budete stále stát. Možná to bude komplikovanější a možná třeba vůbec... Najednou se zjeví a bude jasno.

@kapka_vody slyšela jsi někdy o "převozníkovi"?? Je to stupeň vztahu, kdy si člověk najde někoho, kdo mu pomůže dostat se ze vztahu a "převézt" ho někam jinam. Obrovský množství lidí si převozníky hledá více či méně úmyslně. Pokud se převozník "použije" jak "má", tak to fakt pomůže. Ale některý lidi mají tendenci v tom vztahu s převozníkem zůstat i když naprosto objektivně to je blbost... Pak jsou z toho neštastní oba a končí to špatně... A tohle je podle mně prototipicky přežitej vztah s převozníkem...

Je mi stejně jako tobě a neumím si představit, že bych nikdy neměla děti ☹ fakt ne. Dobře si to rozmysli, ten čas už pak zpátky nevrátíš, ale to víš.
A vyloženě "dokopání" chlapa k děcku asi moc dobroty taky dělat nebude.

asi bych opravdu od manžela odešla.... docela v zásadní věci se bohužel neshodnete. Chápu tebe a chápu i manžela. Ty jsi mladá žena.... vše máš před sebou, elán mít plno dětí a bohužel nanžel už tohle vše má za sebou. A má starost zcela oprávněnou. Pokud tě má opravdu rád nesobecky, tak to pochopí.... nebyla bys šťastná a i pokud byste spolu mimčo měli tak by to nedopadlo...byla by otázka času, kdy bys odešla a s dítětem by to bylo složitější než teď. Je mezi vámi velký věkový rozdíl.... a za 10 let ty budeš žena v rozkvětu a on bude už po 60tce uvadat.

@anetka1701 Ano, slyšela. A i z toho mám strach, protože nevím, jak z toho ven. Nechci ho uvrhnout do té samoty, ve které jsem ho našla, nechci být zase odmítnutá a nenaplněná. Možná to ale není ono. Třeba to prostě jen přerostlo v něco většího. Třeba to tak mělo být a teď už má být něco jiného. Možná že v jiném životě je to jinak.

@kapka_vody - upřímně, pokud chceš dítě, musí to být hned, čím bude starší, tím to bude horší a já tvého muže chápu, že dítě nechce. Na druhou stranu věděl přece, že si bere mladou ženskou bez dětí a ta jednou dítě chtít bude, je od něj sobecké, že ti tohle nechce dát...No a čekat 20 či více let, až natáhne bačkory nemůžeš. Asi bych se k tomu postavila čelem a řekla mu, co ti tvrdil a že to hrálo roli ve tvém rozhodnutí a že ty děti chceš protože nemáš ani jednoa on ne a ty ho nutit k ničemu nechceš a nebudeš, ale on pak zase nemůže očekávat, že v takovém vztahu dokážeš zůstat. Čím budeš starstí, tím víc budeš chtít a tohle prostě klapat nebude...

Moje znama ma s manzelem stejny vekovy rozdil s tim, ze on se nechal na dve deti "ukecat". Celou dobu je ovsem na vsechno sama. Nikdy neprebalil, nepohlidal, nepohral si, nepomohl. Samozrejme to je castecne i povahou, ale dle meho i vek hral svoji roli...chtel mit proste uz svuj klid. Myslim, ze i toto hledisko je treba dukladne zvazit, protoze diky tomuto pristupu i vzajemny vztah zname a manzela sel do kopru...

Jedna věc je vek jeho a snaha nebo chuť mít pohodlí a druhá věc je dítě a jeho vztah k otci.... v jeho veku se mu nedivim ze nechce...
Už počátky vašeho vztahu byly takove zamotané.....
Já bych se mrkla jinde a jeho netlacila..
Ono 8lete dítě a otec ve veku dedy co chce mít klid není vůbec dobra varianta.... můj muž měl v době narození deti +- 37-40a věnuje se jim maximálně.... mému tatkovi je 55 a neumím si ho představit třeba s mými dětmi neměl by na ne nervy....dlouhodobě tedy...chvíli ano ale chodit do práce z práce a doma takhle malé..... a když vidím svého muže jak jezdí s nejstaršími na kole a miluje je nadevse.. hraje vymysli s nimi hry v noci k nim vstává .... já bych ho nemenila ani za nic....
A tobě když se objetujes deti chybět budou.... teď mas šanci poznat někoho normálního a založit s nim rodinu ... až Ti bude přes 40 už to tak snadné nebude.... a věř ze deti tu chybět budou... klidně můžeš mít 3 deti a fajn chlapa. Nemusíš se vzdávat svého snu.

@ssandy Tušila jsem to, a je vcelku děsivé, jak mi všechny radí více méně totéž. A ke všemu mají pravdu. Jak dlouhý čas je potřeba, aby to byl ten správný úsek? S každým rokem bude starší a nemožnější. Mám počkat do jara, jestli se třeba nespustí nějaký rozmnožovací pud? Aby pak s podzimem zeslábnul a on si uvědomil, že to byla chyba ještě dřív, než se ten prcek narodí.

@marcicek84 Asi je pravda co říkáš, že by to mělo být co nejdříve. Nemládne. Někde uvnitř mě je takové slabé doufání, že by s děckem mohl trochu omládnout, aspoň ze začátku. Takhle to totiž říkal, když chtěl, abych zůstala. Tak jak říkáš jsme se o tom už bavili a zatím vyšlo, že tomu dáme nějaký čas a třeba se to vyřeší samo. Jak dlouho nebo případná další řešení to nepadlo.

Děkuji vám, milé ženy, za vaši účast a za názory. Půjdu se chvíli zabývat něčím jiným, třeba zvládnu nebýt protivná a smutná.

Můj případ: první manžel o 4roky starší vztah trval od 15ti celých 15 let do 30ti, já chtěla moc děti on NE. Nakonec jsem ho přemluvila a máme spolu 2 syny...Nikdy s ničím nepomohl...říkal chtěla si děti tak se starej...dopadlo to rozvodem!Pak přišel převozník o 12let starší taky vztah na nic trval 2roky. Teď mám manžela o 5 let mladšího máme spolu malou holčičku a jsem šťastná!A moje ráda?Pryč!!!

@kapka_vody je to smutné i bolestivé ale podle mě ty sama v sobě tušíš nebo citis ze to není úplně tvoje cesta s tímto mužem - je hodný a mas ho rada ale víš ze to není na dlouho...
Moje Mamka se narodila když dědovi bylo 51let a těžce to nesla a to byl děda vitální a postavil pro ni dům když mu bylo 70let a jen díky tomu ze byl dlouho živ a zdráv si ho pamatuji i já.... zemřel v 86letech - a další věc moje Mamka mě měla v necelých 17ti.... kdyby čekala do 30 tak bych si ho i přes jeho dobre zdraví moc nepamatovala....
Je to teď těžké ale jednou budeš rada.....

A Mamka ta ho měla spis jako dědečka přestože ona byla po dvou klukach a neplánovaně tak děda ten ji miloval a dělal pro nic první poslední....věnoval se ji..

@kapka_vody ahojky. Necetla jsem vsechno,uz vubec ti nemuzu rict zustan - odejdi,ale jedno bych ti rict chtela. Nebud na nej nastvana. Od chlapa v jeho veku,co nema miliony na ucte jako ten zminovanej Gottak, nejde ani cekat nic jinyho 😕. Zda se mi totiz,ze ten postoj tvyho muze je spis vyrazem zodpovednosti - vedomi toho ze si proste uz nemuzes po padesatce dovolit zavazek na dvacet let,kdyz uz fakt citis stari a nevis dne ani hodiny . Ono tedy nevis dne ani hodiny nikdy,ale v jeho veku uz je to preci jen jiny. A taky uz vi,co obnasi ta zodpovednost za dite. A treba se proste boji - ze by se taky mohlo stat,ze vas jednou opusti prilis brzo. promin ze pisu takhle,ale fakt ho do jisty miry chapu. Nerikam ze je to ok,chapu ze jsi frustrovanaa chapu ze touzis po detech - naprosto legitimne,dyt jsi mladounka. Ale chtela jsem ti tedy jen napsat,aby ses na nej nezlobila. Muze mit svy duvody dany zkusenostma a nemusi to bejt Jen sobectvi a pohodlnost. Dilema je to hnusny,budes si muset srovnat priority a k tomu ti preju hodne sil. Promluv si s nim otevrene, at vi na cem je a dovol si dat sobe i jemu cas (nemusis to preci vyresit ted ani pristi tyden 😉 ) hodne stesti 😘