Interrupce, co byste dělaly na mém místě?

@lucikakajikk Ahojky, moc mě to mrzí. Chceš ten potrat nebo nechceš a spíš se do něj cítíš nucená okolnostmi?

Ahoj, myslím, že o těhotenství už musíš vědět déle, když jsi tu před třemi týdny zakládala diskuzi ohledně strachu z narkózy. Myslím, že by bylo na místě si ujasnit, jak moc jsou Tvoje zdravotní trable řešitelné. Pokud se jedná o to, o čem jsme si kdysi psaly, tak myslím, že s dobrou terapií bys to zvládnout mohla. Ale je potřeba mít na své straně lékaře, který by s Tebou tím těhotenstvím prošel. Abys nebyla bez léků a maximálně kompenzovaná (tj. například možnost císařského řezu ve spinální anestezii, tudíž beze spánku, pokračovat v léčbě i v šestinedělí kvůli rozvoji poporodní deprese apod.). Pokud teď víš, že by potrat pro Tebe znamenal ještě větší psychickou zátěž, zkus zvážit i možnost adopce. Možná se nakonec rozhodnete jinak a dítě si necháte, ale můžete si nechat otevřenou i tuhle cestu.

Ja prave sama ani nevim vis??? Na kednu stranu chci,ale hrozne se bojim te narkozy i kdyz to vyzni ted debilne...bojim se ze budu mit na ni alergii a umru co pak s detma atd...nechapu jal clovek muze usnout behem chvilicky

@werumka nikdy bych vlastni dite nedala k adopci nedokazala bych zit s tim pocitem...

Ja bych na interupci nesla, ale v teto situaci dite donosila a nabidla k adopci. Ale jak rikate je to jen na vas a vasem rozhodnuti.

@lucikakajikk Já nevím, co bych dělala, kdyby to maldší bylo trochu starší bylo by to lepší na tom se shodnem. Tady jde o to, že obě možnosti sebou nesou určité zlo. Dítě si nechat-hádky, nervy. Ale dítě dát pryč, aby z toho nebylo trauma na celý život. Já z tvého dopisu mám pocit, že ten potrat spíš nechceš, ale jsi nucena. Zkus zavolat na linku nesoudimapomahame..

Záleží jak to cítíš. psala tu jedna holka že na to šlo a teď nemůže unést že své mimi hodila mezi infekční odpad. Takhle to napsala. Pokud bys to měla cítit taky tak, to raději snad si to nechat a první dva roky mít záhul fyzicky. On chlap ti to snad nebude vyčítat donekonečna. Mě přijde, že většinou o potratu rozhodne chlap, ženská bez podpory chlapa na to nakonec jde. Máš málo času. Já tu nebudu dělat ramena, že bych si mimi určitě nechala. Já sama nevím.
Jaký máte jinak vztah s chlapem? Nemusíš to psát sem. Jen na tom záleží, pokud je to jinak dobré, tak bych si dítě osobně asi nechala. Jsi vdaná, třetí dítě není zas až tak tolik moc, chlapa máš, nebyla by to uplně krajní situace. Jestlis ses poprvé zhroutila, může se to po potratu stát taky a můžeš si to vyčítat. Já bych se asi snažila vyhnout těžkým duševním traumatům. Tu únavu asi člověk zvládne spíš, to všechno, trauma je zlá věc.

Pokdu chlap není dobrý a už teď je to vztah na rozvod ( i bez potratu bez dítěte, byla bys v tom sama) pak nevím. Vím, že bez babiček je to těžké. Jen bych se uplně zkusila nepoddávat strachu a nešla udělat něco fatálního v panice.

Když si to necháš, podpoří tě chlap, bude to děcko mít rád, nebo půjdete od sebe? Ono záleží i jestli pak ustojíte ten potrat, aby se ti chlap nezhnusil. Kočko já se u tebe mírně kloním k tomu si to nechat. Nepřijdeš mi rozhodnutá. co si dát ještě nějaký čas s tím, že možnost adopce je tu vždy, na hezké bílé děti je fronta adoptivních rodičů.

@lucikakajikk V tom případě jsou opravdu jen tyhle dvě možnosti . Opravdu si myslím, že primárně bys měla zapracovat na svém zdravotním stavu a to ne jen kvůli těhotenství, ale kvůli rodičovství obecně, protože v tuhle situaci se opravdu všechno může zdát neřešitelné. Já tenhle Tvůj stav důvěrně znám a ve Tvé situaci, ve stavu, ve kterém jsi teď - jsem v byla taky. V tu dobu bych si netroufla vůbec na nic. Ale jak říkám, pod správným vedením je to řešitelné. Protože ty strachy z narkózy jsou pouze důsledkem téhle nemoci taky. Takže tu musíš řešit jako první. Řešila jsi tyhle strachy s lékařem, ke kterému chodíš?

Pokud máš zdravotní problémy, tak bych myslela především na dvě děti, kterým bys nezvládala dělat maminku! Ať se rozhodneš jakkoliv, držím palce!

@lucikakajikk a s pocitem, že vlastní dítě zabiješ žít můžeš? Rozhodnutí je jen a jen na tobě..tady ti nikdo neporadí, nežijeme tvůj život.

@lucikakajikk Já vím, co cítíte ohledně narkózy.. Měla jsem mimoděložní těhu a den před operací se mi promítalo hlavou co se stane, co když se neprobudím atd.. Ještě cestou nasál, sem se třepala, bála a absolutně jsem si nebyla jistá, zda to vůbec dám.. Dnes vím, že to opravdu nic není, že jste celou dobu pod dohledem a že kdyby cokoliv lékaři se budou snažit cokoliv. Mě teda anestezie udělala to, že po probuzení, kdy jsem musela ležet do večera v posteli, na jedné straně- nemohla jsem se hnout, tak mi píchlo na pravé straně u prsa a nemohla jsem se jakoby nadechnout. Ale jakmile sem si sedla a hezky se rozdýchala bylo to ok- trvalo to asi 3 vteřiny, celkově jsem to pak cítila i párkrát během týdne po operaci ale bylo mi řečeno, že je to naprosto běžné díky té dávce. A můj názor, já bych na potrat nešla nikdy, už protože vím, co mám za problém a budu ráda, jestli se nám někdy vůbec povede miminko.. Ovšem ve vaší situaci a pokud jste rozhodnutí i s manželem že jo, tak běžte 🙂 Přeji hlavně dobré rozhodnutí 🙂

Je zajimave ze nedokazete zit s pocitem toho ze dite date nekomu kdo ho bude milovat stejne jako byste ho milovala vy, ale interupci si predstavit dokazete a s tim pocitem zit? Musite si uvedomit vsechny pro a proti u obou variant.

@lucikakajikk Proč se bojíš narkozy? Máš nějaký závažný zdrav.problém? Na potrat je lehká a chvilková narkóza. Já jí měla taky na konizaci čípku. To není vůbec nic, toho se neboj. Nebudeš o ničem vědět, představuješ si to horší než to je. Pokud máš deprese, to se dá léčit i v těhu. Ber to tak, že potrat je krajní řešení. Uplně krajní, když jiná možnost neexistuje.

@lucikakajikk mrkni na nesoudimepomahame.cz ráno tam zavolej nebo i ted. třeba to někdo zvedne.

@werumka jenomze me to uz nekde bojuju s tim sest let myslela jsem si jak se to zmeni,ze se donutim kvuli detem,ale nejde mi to. Byla jsem na do re ceste zacalo se mi posledni pul rok darit s pokrokama,ale ted jeste jsem nevedela ze jsem tehu a nejdou jsem byla o 4 roky zpatky. Chtela bych bojovat,ale me to prepada i kdyz jsem uz v klidu...;,,( lekar doporucuje to same terapeutka je proti potratum a to k ni chodim dvakrat tydne uz dva roky.zna me dobre a rekla mi,ze nevi jal se s tim vyrovnam cekala jsem radu od ni vis

@lucikakajikk Napiš mi kdyžtak soukromou poštu, ať to tu nemusíš řešit veřejně, ok?

@pincola manzel rika ze adopce v zadnym pripade,pak uz by si ho pry radejinechal ,ale ted je to prej shluk bunek a to mu nevymluvim ze neni:( napis mi do zprav prosim

Ja bych na tvem miste dala na manzela, ma do toho ve vasi situaci vic nez co mluvit. Musite myslet na to, abyste zvladali deti, ktere uz na svete mate. Takze ja bych na tvem miste interrupci podstoupila. Ale ty se musis rozhodnout sama.

@lusesita25 vzi se do situace ditete,az zacne chapat a ptat se proc me rodice dali k adopci,kdyz uz dve meli a nenechali si me samo by se pak trapilo

@lucikakajikk Ale to dítě takhle vůbec nepřemýšlí, věř tomu, my adoptované máme 😉

@lucikakajikk souhlasim s werumkou, sestra pritele ma tez adoptovaneho klucinu a nikdy toto neresil

@lucikakajikk tak to asi řešit nebude. Pokud vim tak s biologickou rodinou nema po adopci kontakt? Pokud jak pises pro tebe dítě neni shluk bunek, tak to bude hodně těžké se s potratem vyrovnat. Nevím jaké razu jsou tvoje problémy., ale postabortivni trauma by je klidne mohlo zhoršit. A k chlapovi - ma do toho jistě hodně co mluvit, ale s vědomím, ze se v tobě stal umělý potrat budeš žít ty a ne on. V tvých cvickach nechodím takže ti nemůžu říct ano-ne, ale určitě existuje vic možnosti jak hledat a najit pomoc. A jak říká jedno přislovi - kde je život, tam je naděje. Rozmyslej dobře, zkus si dát trochu vic času, budu na tebe moc myslet.

@lucikakajikk napíšu ti, hned jak to půjde. Teď ukládám malou. Zkusím ti ještě kolem 23 hodiny napsat, ale pokud nejsi rozhodnutá tak nechoď. Je tu diskuze zkus si zatím načíst zkušenosti holek tam. Nebo vyggoli. Je to hrozné rozhodnutí, přijde mi že jdeš kvůli tomu že on řekl že ne, jako většina žen. Mrzí m to máš to těžké. Napíšu ještě večer, než půjdu spát tu IP.

Zitra uz mi dali posledni termin,pak mi to neudelaji prave proto,ze jsem odtamtud uz utekla

@lucikakajikk
nezávidím situaci, ale rozhodně bych si dítě nechala.
manžel se s tím smíří - pokud říká, že k adopci ne, že by si nechal...
mojí kamarádce zemřel chlapeček při porodu a ted hledají náhradní matku a nebo "nechtěné" dítě, které by dala rodina přímo k adopci, pokud bys měla zájem - dítě nezabít, ale dát ho milujícícm rodičům ( tak mi napiš sz)
z tvé zprávy je vidět, že o miminko stojíš a rozhodně si nemyslíš, že jsou to jen bunky...
můžu Ti poslat nějaké oblečení po mých dětech...
vždycky se dá sehnat věci za pár korun, drž se!

V tvé situaci bych na potrat nešla a o adopci bych vůbec nepřemýšlela.to zvládnete!😃bojuj za prdolu😍znám to,ted vše vypadá černě,ale pak se zas vyjasní,a budete si užívat.😍

Upřímně a drsně - a píšu to jako někdo, kdo se snaží otěhotnét a nejde to - evidetně nezvládáte sama sebe a své současné problémy a rodinu. Takže si nepřidělávejte problémy a na interupci běžte. Nehledě k tomu, že manžel do toho má taky co mluvit.

Ahoj,to je opravdu hrozna situace, je mi moc lito,ze te to postihlo,protoze myslim,ze z toho moc neni cesta ven-kdyz si dite nechate,tak pri kazdem problemu hrozi,ze ti to da manzel sezrat,ze by toto nebylo,kdyby "nebylo"-ja tyhle pocity mam,trebaze jsme se na tretim dohodli,ale protoze jsem ho vic chtela ja,tak mam vzdycky,kdyz manzel nadava na praci,na penize,ze deti zlobi....spatny pocit,ze jsem si ja neco vymyslela a cela rodina to odnasi ( o tom jakou ztropila scenu tchyne,ze jsme si dovolili mi treti decko,ani nemluvim). A naopak,kdyz se rozhodnes pro potrat,bala bych se sama sebe,ze to budu manzelovi vycitat,ze jsem kvuli nemu dala pryc svoje dite...Nevim,jestli bych nasla nakonec silu dat ho k adopci,kdyz bych doma mela dva jeho sourozence...A tvuj strach z narkozy uplne chapu-ja mam uplne panickou hruzu z ni a to jsem zdravotnik. No, drzim ti pesti,at se rozhodnes jakkoliv,vzdy to bude tezke.

Možná, že život s dalším dítětem bude pro vás dost náročný, ale žít s vědomím, že jsi mu vzala život bude ještě horší. Z tvých příspěvků cítím, že ti to není jedno a uvědom si, že to vědomí tě bude provázet celý život, zvlášt pokud trpíš depresemi, nikdy se toho nezbavíš... Asi jsem hodně tvrdá, ale tuším, že přesně tak to bude. ☹

Jeste za me-jsou matky,co v pohode zvladaji tri,ctyrir i vice deti,svoje,osvojene...ja teda nejsem ten pripad a prijde mi,ze dve jsem zvladala lip nez ty tri,sice to neni takovy rozdil proti situaci zadne a jedno dite a potom 1 a 2,to uz mi prislo skoro stejne,ale ten provoz s dvema rukama,dvema ocina a trema detma je trochu masakr,nehlede k tomu,ze min.to pak chce vymenit auto...
Ale hur se jde na potrat,kdyz uz deti mas-pro manzela je to shluk bunek,ale ty uz jsi dvakrat videla,v co ten shluk bunek muze vyrust...