10. tt a srdíčko nebije. Co pomáhá na psychiku?

Nic, jen čas.

Je mi to moc lito!!! Pomaha jenom brecet, mluvit s nekym, kdo to chape/nebo alespon vyslechne a nema blbe rady a hlavne CAS. Ja jsem o miminko prisla 2x, nedokazala jsem se s tim srovnat temer rok a to jsem uz jedno dite doma mela. Definitivne mi pomohlo az dalsi tehotenstvi a porod ale stejne jsou chvile kdy si vzpomenu. Drz se

Velice smutná zpráva. Držím palce, abyste se z toho brzo vzpamatovala. S psychikou je to těžké. Zkusit myslet na něco jiného, zkusit si o víkendu udělat aspoň procházku a myslet třeba na příchod jara, sednout si na lavičku a dívat se jen tak do sluníčka. Tiše sedět a vnímat zvuky kolem sebe. Všechno časem přebolí.

Znám to dobře... další týden už jsem měla jít na genetické odběry a na ultrazvuku nebilo srdíčko, taky 10.týden😭 nepomáhá nic, až další miminko, které naštěstí po potratu chodí obvykle brzy a otěhotnění prý bývá snazší, takže těšit se na to, mňe to vyšlo hned po prvních přirozených menzes napoprvé a miminko se narodilo zdravé, hodně štěstí a radosti přeju brzy🍀

Ja 11tt..cas všechno vyléčí..

Tak to mě moc mrzí..
Nám se před 8mi měsíci stalo přesně to samé...10/11 tt a zjistilo se že srdíčko už netluče.

Mě pomohlo jedině to, že to prostě utnula příroda, protože tam bylo něco špatně. Než aby se miminko narodilo postižené a trápilo se, tak je to opravdu lepší takhle...

Teď se prostě musíte s partnerem vzájemně podržet. Oba vás to určitě moc bolí....ale není všem dnům konec. Obrečte to, vezměte si čas na zahojení...ale neutápějte se v té bolesti...a uvědomte si že se alespoň mimi netrápí...a že není všem dnům konec a určitě se v budoucnu zadaří. Bohužel potratit je celkem běžné a má to za sebou spousta párů...

Zkuste udělat cokoliv co vám pomůže zmírnit bolest. My jsme si vyžádali plodek poslat z laboratoře domů ( nevím jestli se to v ČR dělá) a popílek jsme rozsypali v lesíku. Partner mi koupil prstýnek s malým žlutým kamínkem na upomínku( každé naše dítě bude mít určitou barvu). Takže i tohle. Protože jsme byli jeho rodiči byť je na chvíli...ale vlastně jimi jsme už napořád..