Vytoužené dítě - a já se netěším

@lorellin až uvidíš srdíčko,tak se to změní, o tom nepochybuji..chápu, že je to šok po tolika letech,ale obrovský zázrak.Gratuluju!!!

Doufám....kromě toho se bojím že to bude zase celý špatně....jsem přírodní úkaz...mám komplikace nad kterýma doktoři jen kroutí hlavou tak snad do třetice....no stejně mi nezbude než čekat a snad do 2 týdnů budu vědět víc....

@lorellin zatím si žádný komplikace nepřipouštěj, každé těhotenství je jiné, taky jsi o pár let starší, může to být všechno úplně jinak, úplně na pohodu.. já měla první těhotenství ukázkové, nic mi nebylo, druhý bylo náročný, zvracela jsem tři měsíce několikrát denně, poslední trimestr taky mazec... Všechno bude fajn, malá ti bude pomáhat, prostě si tě to miminko našlo ve chvili, kdy to mělo tak být🙂...

@lorellin ja teď čekám druhé, první dcera byla doslova na první pokus, takže když jsme se rozhodli, že půjdem do druhého, říkali jsme si, že určitě nebudeme mít tolik štěstí a zase to hned půjde. A bum, první pokus, opět. A já byla najednou zaskočená, i když to bylo zcela plánované. Budou po dvou letech, termin mám na dceřiny narozeniny, prostě zázrak🙂.. každopádně jsem si ale celý první trimestr vyčítala, že jsem to uspěchala, protože mi bylo neskutečně zle, zvracela jsem furt, nemohla se pořádně starat o dceru a byla jsem nešťastná, že ji zanedbávam a že je to všechno špatně. Ale teď jsem vděčná za to, že to všechno klaplo takhle " snadno", když vidím, kolik lidí má problémy a moc se těším, že holky budou partacky.Verim, že všechno je prostě tak jak má být a že naše druhá dcera přišla přesně ve chvíli,kdy měla🙂.. rozdychej sok, dej si poslední sklenku vína, držím pěsti ❤️

@lorellin ahoj, já tedy neznám takové dlouhé čekání na miminko. My jsme si počkali jen rok než se nám zadarila první dcera, další tři děti už tak nějak přišli jak jsme si naplánovali. A když naše čtvrtá měla rok a půl a já už se celkem dost těšila do práce, na tu změnu po letech, tak jsem zjistila že jsem opět těhotná. Nejdřív jsem se tomu smála, ale tak nějak jsem tomu prostě nevěřila. Pak smích ustával a změnil se v pláč. Rodina mě samozřejmě hnala na potrat, pět dětí v této době, můj manžel skoro pořád pryc. No, pro mě něco nepředstavitelného. Nedovedu si představit dát miminko pryč. Teď jsem ve 23 tt a už se to úplně otočilo. Děti mě dost podrželi, tím jak moc se na miminko těší a mají radost z každého pohybu. A skoro mě někdy mrzí jak jsem to ze začátku brala. Ale hold si dnes člověk hodně plánuje a ono to vždy nevyjde. Věřím že to brzy pomine a až půjdete na utz a miminko uvidíte, tak se těšit začnete. Navíc se jediná dcera bude jistě na sourozence těšit. Držím pěsti.

Nám se druhé dítko podařilo po 18-ti letech...Byla jsem smířená,že budu mít jedináčka..Táhlo mi na 40 let,v práci spokojená...ALE!!!!Fakt jsem si myslela,že je vše jak má být a že jsem šťastná...Nebyla to pravda..až teď jsem šťastná..Ta druhá holčička tu prostě chyběla.A až konečně teď/jsme kompletní..Je normální,že se bojíš.Překope se vám všem celý život..taky jsem se bála a moc!!prostě k nám měla ještě ta cácorka přijít a tak to je v pořádku..Takže neboj a těš se na tu změnu..😘

Moc vám děkuju všem za podporu 😀 snas to všechno bude ok.....

Tak my se snažili šíleně, kupa peněz do toho, po psychoterapii jsem se pomalu smířila s tím, že dítě nebude, ale ještě jsme zkusili další IVF. Jsem těhotná a pojednou zjišťuji, že jak už jsem s dítětem nepočítala, už jsem v plánech víceméně "přepínala" na stav, že děti nebudou a teď taky nevím, jak to všechno zorganizovat. Ale věřím, že jak ten malý človíček bude na světě, že to celé nějak vyplyne. Protože stejně co jsem měla naplánované, bylo často jenom o tom: "Co teda v životě dělat, když děti nebudou." a tudíž ač už jsem se na něco z toho i těšila, pořád to jsou věci, které by mě před rokem ani nenapadly, že bych je mohla chtít dělat, tak se dají nechat uležet a uvidím.