Těhotná ve 43 letech

ze své zkušenosti moc psát nemůžu,poslední dítko jsem měla v 37,ale teta měla vlastně první ve 42-nelituje,je štastná,Rena teda tímto zůstala jedináčkem tak ji podporovali ve všem co si vzpomněla-dotáhla to na 2 vicemis v celosvětové soutěži,myslím,že kdyby měli děti dřív tak už jen přemýšlění a chování k nim by bylo jiné,takto už byli zajištění a nemuseli řešit problémy dnešních mladších rodin,no a v porodnici s první mou slečnou jsem ležela s paní které bylo45-šťastní všichni i velcí bráchové-15 a tuším 17,navíc se narodila slečna a už v té porodnici ji všichni ti chlapi řešili jak bude to a ono,byla to taková spokojená rodinka,která snad až teď byla celám jako by jim ten prcek chyběl do počtu a to že to bude holčička teda nevěděli,paní jim to neřekla 🙂,ale co můžu říct sama za sebe je že si už kolikrát přijdu já sama stará na malýho-ani ne že bych byla unavená,nebo ho nezvládala,ale i třeba změnama co se udály třeba ve škole za těch 12 let,přijde mi že na rodiče i děti jsou v tomto směru kladený pořád větší nároky,jako největší nesmysl mi přijde,že už předškolák by měl umět počítat-sčítat i odčítat do desíti,číst a psát-na co pak je ta první třída?v PPP mi na konci první třídy doporučili aby malý opakoval-a důvod byl ten že nečetl plynule jako třeba já,když jsme pak s výsledkem došla za třídní učitelkou a potaž,o i ředitelem tak mi bylo řečeno že je to nesmysl-malý je v učení v pohodě,na druhou stranu má problém s chováním,nerespektuje ve většině případů autority a tak třeba když mu paní učitelka poví že se má učit tak se zasekne a celou hodinu leží na lavici a předstírá,že spí-kvůli tomu jsme PPP navštívili,takže opravdu velká váha starostí leží na nás a minimum zůstalo škole,ale co jsou všechyny starosti oproti jedné radosti že malého mám a i tak kolikrát zasmutním a říkám,že bych ráda ještě holčičku,jen přítel je starší a mimčo už nechce a já to beru,on je už dvojnásobný děda 😀

Sice mi je teprve 35,ale taky si už říkám na děti krapet stara,mám už tři a právě to čtvrté jsem ještě chtěla leč nějak se nedaří a tak o tom hodně přemýšlím.O miminko nejde ty jsou úžasné,ale právě se bojím co pak až bude v pubertě jestli bych na to měla v pozdějším věku nervy.Tak jsem si řekla max do 36 a pak zvažují nějakou radikálnější antikoncepci,ale na druhou stranu kdyby se zadařilo tak si to nechám nevím jestli bych se vyrovnala s potratem, prostě, když už se stalo,tak bych si řekla,že to tak má být a nechala si ho...

Ja jsem skoro 40 a mam dite 1,5 roku a jedno ve druhe tride🙂 Ten kolotoc kolem mimca se mi zdal narocny (a stale trochu je) hlavne kvuli nevyspani. Ale nastesti se s tim da pracovat a kdyz clovek nemusi do prace,kde by potreboval extra svezi mozek k premysleni,zbytek se nejak da.Uz urcite nebudete ten kolotoc tolik prozivat jako drive😉. Vetsi deti bych videla jako vyhodu, zapojit je do pece uz lze,muzou byt i primo nadsene. A jednou muzou po vas prevzit rodicovskou roli.
Kdyz uz se stalo,ze jste tehotna,nechala bych to tak byt.Proste si vas to naslo🙂 Nase cesty jsou kolikrat jine nez nase plany. A nechat se vest byva obohacujici🙂)
A jeste,kamaradka (40) ted byla take tehotna, ale jen 3 tydny. Tim nestrasim,jen proste to je realita,muze to vyjit i nemusi i bez nasich zasahu.

Byt vami,rozhodnu se podle toho,co mi rika me srdce. Chvili si sednout,ztisit se a zaposlouchat se.Ty prakticke veci (kdo to bude zivit,uspavat,jak najit cas na starsi deti atd atd),to se vzdycky vyresi,casto i samo😉
Budte v tom rozhodnuti co dal ve svobode!🙂

@zaskocena43 Vypozorovala jsem, že ženy okolo čtyřicítky se "staré" na další děti cítí většinou v tom případě, kdy už nějaké odrostlejší děti mají. Je mi 40, jsme s kamarádkou skoro na den stejně staré. Ona má holky 8 a 14 a už řeší, kdy přijde přechod, jak pak důchod. Mně to přijde absurdní, mému synkovi je 2,5 a já si zase připadám opravdu hodně mladá 😀 a chystáme se mu pořídit sourozence.
Vysvětluju si to tak, že žena skutečně dospěje až tehdy, když má dítě. Já jsem dospělá teprv nějaké 3 roky, ta kamarádka s holčičkama už tak 15 let. A to je ten rozdíl. A pak taky partneři, se kterýma se člověk má tendence věkově "průměrovat". Mít parnera o pár let mladšího je určitě jiné, než když je mu o 10 víc. Samozřejmě ti neporadím, co dělat, to bylo jen na zamyšlenou... 🙂

Ahoj, zkus kouknout na Maminky kolem 40, aneb na dítě není nikdy pozdě. Rádi ti maminy řeknou, jak to mají. Mě je 42, mám dvě děti dospělé, dceru 21 na vysoké, syna 18 bude maturovat a teď tříměsíčního chlapečka 😍 Jsem moooc spokojená. Neměnila bych, je to zlatíčko, spinká celou noc a sourozenci ho milují. Sice je to trochu jiné než ve dvaceti, ale jsem za malého ráda 😉. Prober s manželem pro a proti a nech si projít hlavou co je pro vás důležité, jinak přeji hodně štěstí 🍀

manzelky bratra i bratrance meli mimca v Tvem veku, take treti. myslim, ze stezejni pro Tve rozhodovani je, jaky mate vztah s otcem miminka. protoze pripady vyse jsou- mame dve spolecne deti, vitame tedy treti. u Vas je situace jina... ja jsem zasadne proti potratum (mam ctyri deti a kdyby mi prislo do cesty pate (zadneho partnera vsak nemam), tak bych asi dite vzdy prijala... mam to tak vnitrne od mala nastavene a je to i vychovou, mozna i geny (moje mamka je devate dite). v Tve situaci vsak chapu rozhodovani... ale osobne- pokud jde jen o "pohodlnost" zase vstavat k diteti atd., strach, jestli to zvladnu, tak dite Ti tvou peci a lasku vrati...

jo a promin za reakci, i kdyz se me netyka (takhle pisou i holky vys) a jeste sem patri dodat, ze bratranec jsou hodne vycerpani... ale dceru miluji, to je jasne 🙂 a bracha, ti by brali i dalsi (svagrova predevcirem oslavila 45), i kdyz je to narocne.

Jen nevim,zda na zdejsich forech neprevazuji zeny,ktere dite chteji...chtit od zacatku je prece jen jine nez vubec neplanovat.
Pekne na vasem pribehu je, ze jste zdrava i pres puvodni komplikace a verdikt gynekologa. Prestala jste resit "problem",, uzdravila se a pocala....Tak to na me pusobi,pravdu samozrejme neznam .Aneb vse je o tom, jak to mame (ne)srovnane v hlave (?!).
Omlouvam se,mozna to pusobi,ze jsem jsem nejaka moc "chytra"
Take drzim palce pri rozhodovani,at je vysledek jakykoliv!

Bude mi za chvíli 41, mám dvě děti 4 a 6 let a čekáme třetí. Děti se moc těší na dalšího sourozence. Nevím, jestli jste řekla svým starším dětem že budou mít sourozence a jak na to reagovali. Zkuste potom zapojit své starší děti do toho aby vám pomáhali. Myslím, že už jste dost stará na to, aby jste se zachovala zodpovědně a doufám že ta lenost a pohodlnost (což mi vyplynulo z vašeho příspěvku)nebude na úkor smrti vašeho dítěte. Nejste na to sama, máte partnera a děti, kteří vám mohou pomoci.

Nejprve bych řekla, že Vám moc gratuluji:D. Mě je sice zatím "jen"36:D:D:D, mám 7 letého chlapečka a 10 ti měsíčního, ale pořád mi vrtá hlavou třetí mimi :D:D. Dříve by mě ani nenapadlo uvažovat nad třemi, ale když jsem podruhé porodila, ten zvláštní pocit, že už je to naposledy mě vlastně stále nutí myslet si na třetí mimi:D.
Kolegyně z práce 44 let, dvě děti 18 a 15, a snaží se otěhotnět, bohužel to nejde už dva roky, takže to berte jako dar a užijte si to :D

👏

Dobrý den,popravdě musím napsat,že Vám tiše závidím,samozřejmě v dobrém.Buďte šťastná za tento dar 🙂.Já mám čerstvých 42 a již 18 měsíců se snažíme o miminko.Bohužel,zatím se nám nedaří.Mám dvě dospělé,studující dcery.Ve věku 22 a 19 let.Znám dost maminek,kterým je přes 40 let a buď čekají,snaží se nebo jsou již šťastnými maminkami.Své rozhodnutí si pořádně rozmyslete,aby jednou nepřišel čas,kdy by jste hluboce litovala.Píšete,že máte již dvě děti-co se jich zeptat,co by říkaly na sourozence?Ať se dobře rozhodnete,jakkoliv-je to jen na Vás 🙂

Holky, moc všem děkuji za reakce, ať už tady nebo formou soukromé zprávy. Vážím si toho, že se mnou sdílíte své pohledy. Pro mě tohle zatím bude asi to nejtěžší rozhodnutí v životě, tak se na to chci podívat ze všech stran.
Jak tu někdo psal, ať se rozhoduji podle pocitů a srdce, tak to je právě to, že jednou cítím, že by to šlo, za chvíli mě zase jímá ze všeho hrůza☹ Potrat jako takový si představit dokážu, nemám to posazené tak, že je to něco proti mému přesvědčení. Naopak jsem ráda, že jako ženy máme možnost volby.
Jako zásadní vidím to, že jsem nikdy nebyla klasická ženská s extra mateřskými touhami a pudy. Dost dlouhou dobu (do 30 let) jsem děti vůbec nechtěla a byla jsem přesvědčená, že je mít nebudu. Okolo třicítky se to zlomilo, ale spíš to bylo rozumové - všechny kolem těhotné, co kdybych si jednou vyčítala, že jsem děti neměla, tak to zkusme. Vyšlo to napoprvé. Těhotenství bylo strašné, následoval předčasný porod a obě děti jsou navíc hyperaktivní. S ex máme střídavou péči po týdnu, kterou jsem protlačila já, protože prostě týden bez dětí si užívám a týden s nimi padám na hubu. Vlastně si ani nedokážu představit být s nimi každý den. S partnerem máme rádi cestování, milujeme tu svobodu odložit děti a zmizet. Navíc rodiče z obou stran jsou již natolik staří, že nehrozí, že by dítě hlídali. Když byly moje děti malé, tak moje mamka fungovala a od 3 let si je klidně vzala na týden a já odfrčela pryč. Jinak jsem si vždy platila i chůvu, ale to bylo jen přes den.
Zhruba před půl rokem jsem s dětmi zavedli řeč, zda by brali ještě sourozence. Tak oba dva ani náhodou. To ale nepovažuji za tak důležité, protože v jejich věku se názory mění jak aprílové počasí.
S partnerem jsem si dali na rozmyšlení měsíc. Přeci jen se tou dobou může leccos přihodit a třeba to někdo nahoře vyřeší za nás (což bych si zcela sobecky přála asi nejvíc).
Ještě jednou díky moc a piště dál. Já vás budu informovat, jak se to u nás vyvíjí. Krásný víkend.

@zaskocena43
Ahoj. Taky napíšu o zkušenosti, ze svého okolí.Ve školce jsem měla maminku, která měla již dospělé děti a ve 45 letech zjistila, že je těhotná. Dcerku si nechala.S odstupem času mi povídala, že je to sice náročné, že je hodně unavená, ale že s malým človíčkem jakoby omládla - jezdí spolu na koloběžkách, po výletech a tak. Navíc ji opusti manžel, zůstala sama. V 55 letech má 10 letou dceru....je moc spokojená a neměnila by.
Za sebe nemůžu říct. Na dceru jsme čekali strašně dlouho, takže já bych to brala i "ve tvém" věku.
A můj otec má skoro v 60 letech 3 letého syna...ale u mužů je to jiné.
Každopádně v tom nejsi sama a držím ti palce. Moc.

@zaskocena43
ja tedy jeste napisu pohled z druhe strany... kdyz cekas, ze "tam nahore" se to treba samo vyresi. miminko prichazi do lasky. duse je laska. a ta laska se rozhodla jit na pout sem na zem a odzit si sve ukoly. ta Vase malicka dusicka si vybrala Tebe jako matku. abys ji Ty ucila, aby ona ucila Tebe. spravne to v zivote ma byt, ze prijmeme, co nam zivot nabizi, ale mame mit take sve hranice (obzvlaste pri konani s druhymi lidmi). myslim, ze se to ale netyka miminka... to je neco vys, to je to, co prichazi "za odmenu". co potrebuji sdelit je, ze to miminko vnima od prvni chvile, co k Vam prislo. vnima vse, vnima, jestli jsi stastna, ze ho mas v brisku. protoze je laska a chce byt milovane 🙂 takze pokud by samo odeslo, odchazi, protoze podminky u Tebe (nebo kolem Tebe) se mu nelibi... pokud samo neodejde, to co ted citi, si ponese cely zivot s sebou...

Nešla bych do toho a myslím, že ani vy nejste příliš nachystaní a srovnaní s dalším dítětem. A nedivte se, že sourozenci nejsou nadšení, řeší svůj život a budoucnost a rozhodně nebudou přijímat funkci pečovatelů a pomocníků s miminkem. Není to hezké, ale je to tak. A vy jste příliš zvyklí na svůj způsob života. Ale stalo se a rozhodnutí je jen na vás. Přeji hodně štěstí, ať už se rozhodnete jakkoliv.

Myslím že v tvem posledním příspěvku je vše jasně napsané . .

@zaskocena43
citam tvoj posledny prispevok - nerob si nasilie, ocividne sa ti dalsie dieta nehodi do zivota, naco by to bolo dobre. Mas dovod si ho nehat?

Ja tedy byt tim miminkem co cekas, nechtela bych cist, to co si tady napsala jako moje maminka😒

Já jsem rodila třetího syna v 35 věkový rozdíl mezi dětmi byl 8 a 13 let měla jsme trochu obavy že je to pozdě,ale nakonec jsem vše zvládla v pohodě.Dnes jsem moc ráda od nejstaršího syna mám už velké vnoučata od toho nejmladšího rok a půl vnučku moc si toho ted užívám.Držím palce at se rozhodnete jakkoliv.

@zaskocena43 Neber si to špatně, ale myslím, že máš rozhodnuto, náhle by bylo všechno jinak, dalších x let doma, týden co týden s alespoň jedním ditkem "na krku"... určitě na tomhle postoji není nic špatně - každá to máme hozené trochu jinak 🙂
Ať se rozhodnete tak či onak, vždy to bude to správné rozhodnutí, protože je to právě vaše rozhodnutí! Držím palce 😉

Ahoj. V dubnu mi bude 45 let. Synovi je 28 let a dvojčatům 3 roky a 3 měsíce. Je to a bylo velmi náročné ,ale je tady zase po dlouhých letech u nás hrozně veselo!!! Jak budeš chtít napsat klidně piš!

@zaskocena43 S tvým postojem - tím nechci říct špatným postojem, já ti docela i rozumím - bych šla na potrat, i kdyby mi bylo o 10 let méně, než ti je. 🙂 Pokud tě představa miminka nijak pozitivně nenaplňuje, tak ho prostě neměj. Žijeme v zemi, kde je legální se mateřství vzdát, tak proč to lámat přes koleno, když jsi k péči o malé dítě netíhla ani "za mlada"? Nikomu se za to zpovídat nemusíš, že to tvůj život, tvoje tělo a tvoje rozhodnutí. A pokud se na to spíš necítíš, tak bych na nic nečekala a nechala se objednat na zákrok. Čím dřív, tím líp - jak pro tvoje tělo, tak i pro tvoje svědomí.

@blecha94 vzdát se mateřství je legální všude, nikde není zákonem stanovený že se musíš stát matkou. potrat není vzdání se mateřství, je to zbavení se dítěte. které btw "není tělem " matky ( některé ženy potrati právě kvůli tomu,že jejich tělo plod nepřijme - jako "jiné tělo "). takže při potratu rozhoduje žena o sobě A o počatem dítěti. kdyby šlo jenom o ni,proč do toho tahat svědomí, že? jinak souhlasím že pokud chce potrat,tak čekat měsíc než se rohodne je snad ještě cynictejsi než tvůj příspěvek,protoze v té době to "její tělo " v sobe nebude dávno mít blastomer ale zárodek,kterému tluče srdce 😣

Me je 38,za mesic rodim a mam triletacku.Nemohli jsme mit deti,delali jsme pro to z lekarskeho pohledu vse.Vzdali jsme to a prestali resit.u druheho po 2,5letech jsem vse prodala a pripravovala se na navrat do prace...za mesic tehotna...mela jsem sama limit do 40let.V 60 mu bude 22atd,preci jen nad tim taky dumam...Ale nasi sousedi maji 6deti,posledni pani rodila ve 47letech,ma 18 vnoucat a harmonictejsi a pohodovejsi rodina se malo vidi...nechapu jak vse casove dava,porad ma plny dum😁je ji cca 70?a vubec snad nestarne,moji tchyni bude 75 a vetsiho pubertaka taky by pohledal,naprosto fit a s malou nasi snad i mladne.Asi jak kdo se citi vnitrne na svuj vek fit.Ja mam dobre geny,skoro vsichni byli fit do 80let od manzela taky,tak snad budem nasim detem oporou i v jejich dospelosti.

no nespadám do kategorie 40+, ale snad mi to odpustíš...
obecně jsem spíš "proti" potratům. taky bych nečekala. pokud se nepletu, od 9. týdne je zaznamenaná mozková činnost, tudíž pakliže budeme brát v potaz posouzení "živosti" nebo "mrtvosti" člověka - i embrya, pak je dítě po druhým měsíci už prokazatelně živej člověk, kterej si je pravděpodobně nějak vědomej.
dál si myslim, že skoro neexistuje ženská, která by šla na potrat a vůbec by ji to nikdy nesemlelo. vina, lítost.. pokud taková existuje, má EQ zmrzlý makrely.

ale když tak čtu ten tvůj další příspěvek, tak se snad přiklánim k tomu, asi bych do toho nešla. pokud nejsi z lásky schopná mnoha obětí, který ti ani jako oběti nepřijdou, protože jsou v rámci tý lásky k dítěti. co si budeme povídat, vyžaduje to dost sebezapření, i když máma bejt chceš a mateřství tě naplňuje. když tě to vyloženě obtěžuje, (nemluvim tu o lásce) pak to není úlpně ideální prostředí pro vítání dalšího prcka na svět.
můžeš si to dítě totiž taky nechat - a pak obdobně litovat, žes to dost pokonila, protože nejsi schopná tomu dítěti dát to, co by potřebovalo, nebo co si myslíš, že by to tak jako ideálně mělo vypadat. ale zase asi nebudeš žádnej tip hrotící matky...

no stejnak prostě opravdu musíš kouknout do toho svýho srdce, je to tak. najít tam tu odpověď. sama jsem nastavená taky spíš tka, že to přišlo a je moje zodpovědnost se toho ujmout, protože teď mě to dítě potřebuje a nikdo jinej to za mě neudělá. ( i kdyyyyž, můžeš taky zvážit adopci, žejo)

a jaktože ste se vlastně těch dětí ptali na sourozence? uvažovali jste snad o dalším? 🙂