Těhotná v 17
Dobrý den . jsem v prvním měsíci těhotenství, není to ani týden co jsem se to dozvěděla . problém je v tom ze mi je jen 17a mému příteli 18 .On dítě nechce ale já na potrat nedokážu ani pomyslet. většina kamarádů me podporuje že si dítě chci nechat ale rodiče a přítel me posílají na potrat já se bojím ze v tom zůstanou sama a nebudu to zvládat ale nechci si ho nechat vzít prostě nechi .. doufám ze mi nějak poradite . dekuji
děkuji moc za to ze jsi mi pomohla ještě méně přemýšlet o potratu ..
já si ho chci nechat i když si představují jak moc je to náročný . 🙂
Zkus napsat sem:
http://hnutiprozivot.cz/nesoudime-pomahame
Nejsem proti potratrum, to vubec, ale tenhle projekt ma smysl. Co jinyho rict, nezname te, tvoji socialni/financni/rodinnou atd situaci. Je to individualni, nekdo podporu ma, nekdo ne, ale v 18 bez podpory rodicu/pritele bych si dite fakt nelajzla. Ale ja nejsem ty.
podle mě je nefér nedát šanci na život dítěti jen proto, že byli jeho rodiče nedostatečně zodpovědný.
no a tvoje specifický okolnosti, to je věc druhá. i když si dítě necháš, pravděpodobně rodiče otočej a i když ti raděj potrat, budou nadšený prarodiče...neřikám, že je to ideální. je jasný, že budeš potřebovat pomoc rodičů.
ale pokud opravdu vnitřně nechceš, nenech se do toho vnutit ssnad za žádnejch okolností. předpokládám, že nejste rodina, která žije už teď v garsonce a žije od vejplaty k vejplatě... zřejmě bys to pěkně odnesla psychicky a celej život pak zpytovat, jaký by to dítě bylo, a že sis ho měla nechat, že by se to nějak zvládlo první roky a teď bys měla fajn parťáka....
náhodou je strašně fajn bejt mladá máma🙂 když pominu finanční stránku, vidim v tom hodně pozitiv🙂
a vůbec...když to mělo přijít, tak to prostě přišlo. budeš se s tím asi muset poprat. hodně síly přeju;)
Kdyžtak mrkni sem 🙂 tady je holka, co zažila něco podobného, miminko se rozhodla si nechat a výsledek můžeš vidět na jejím blogu 🙂
https://www.modrykonik.cz/forum/o-tehotenstvi/tehotna-v-16/
Ahoj, určitě si v těžké situaci. Nedokáži si to ani představit. My máme s manželem teď opačný problém. Nemůžeme mít děti a to jsem jen o pár let starší než ty. Zkus si doma sednout s vašima a přítelem a vysvětlit jim to. Že ty se necítíš na to aby jsi to dala pryč. Že by si s tím nedokázala žít a když už se to jednou stalo tak se k tomu chceš postavit čelem a neutíkat před problémy. Nejhorší je, že každý řekne jdi na potrat ale ono to není jen tak. Zaprvé to nechá na dívce, ženě psychickou ujmu a za druhé se může stát že nebudeš už muset mít nikdy děti a budeš si to vyčítat, budeš to vyčítat i vašim. Neříkám že to tak musí být ale jsou takové případy. Nikdy bych nad potratem nepřemýšlela i kdyby se mi to stalo v 17 jsou i mladší holky a za druhé nikdy bych svou dceru nenutila k takovému kroku a hlavně teď když si procházíme touto situací. Berte to tak, že to tak mělo být a radši dřív než třeba nikdy. V klidu si doma sedněte a proberte to. Přeji hodně štěstí a sil.
Zda se to jako slozita situace,ale ve skutecnosti je to uplne jednoduche - staci si odpovedet na jedinou otazku: chces to dite ty? Pokud ano,nic dalsiho neres a reci ostatnich nech byt. Je to tvoje dite a tvuj pribeh a jiste existuje duvod,proc si k tobe zrovna tenhle tvorecek nasel cestu. Kdyz uz udelas tohle rozhodnuti,vsechno ostatni zvladnes - jak se rika,kdyz se chce,vsechno jde. Potrat by byl nejhorsi mozne reseni a sramy na dusi uz bys nikdy nevylecila. Dej zivotu sanci a uvidis,jake stesti ti to prinese. Je skvely byt mladou mamou - az ti bude 30,budes mit k sobe uz super partacku/partaka a diky tomu mensimu vekovemu rozdilu si budete s potomkem bliz.
Jdi do toho a drzim palce! ❤
A co dítě porodit a dát k adopci? Spousty rodičů čekají na tuto šanci.
Je to složitá situace, ale pokud sama cítíš že dítě chceš tak se nenech donutit k potratu. Je s tím spojeno i riziko, že se později o děti budeš pokoušet marně. Pokud během těhotenství přijdeš na to že dítě nezvládneš, tak můžeš miminku najít jiné rodiče s vědomím, že je o tvé dítě dobře postaráno. Je mnoho párů, kterým jiná možnost nezbývá. Každopádně poznáš že to je i radost, nejen starosti a třeba až přítel pochopí tak budete šťastní. I rodiče poleví až uvidí ten uzlíček na světě a rádi ti pomohou dokončit školu a zařídit si slušnou budoucnost.
Neváhala bych. Dítě bych si nechala. Ať si ostatní říkají, co chtějí. Je to Tvůj život. My se o dítě snažíme už skoro dva roky. Máme práci, jsme vzití, máme vlastní byt, úžasnou rodinu. Konečně jsme otěhotněli a za měsíc samovolně potratili. A už se zase snažíme. A těšíme se. Moje babička otěhotněla až ve 33 letech. To já nechci. Chci být mladá maminka. A ono furt nic. Jen si to nech a děkuj za to Pánu Bohu, možná už víc šancí mít nebudeš...
Tady je několik mladých maminek.Ví, že si mimi necháš a rodiče určitě roztají až ho uvidí. Přeju ti to.
Nevěřím, že tě rodiče nechají ve štychu. Ted je to pro všechny šok a potrat vidí jako jediné schůdné řešení, ale až bude prcek na světě, tak jsem přesvědčená, že ještě budou prosit, aby si mohli pochovat 😀... Píšu s nadsázkou, ale opravdu mohu potvrdit, že takhle to většinou chodí 😉
Nevím, jestli je správné se spoléhat na rodiče. Ano, správní rodiče nikdy nenechají dítě v průšvihu, ale s tímhle kalkulovat dopředu? To není fér.
Těhotenský newsletter
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu
Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.
Podobné diskuze
Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.
Ahoj, předně, dítě je hlavně tvoje a tvé tělo je taky jenom tvoje. Nikdo jiný než ty sama nemá právo o něm rozhodovat Ani mamka ani přítel. Potrat je zásah do těla, jak fyzicky, tak psychicky. Kluci tohle berou jinak, řeknou holce, ať jdou na potrat, ona jde a po zbytek života už je to netrápí. Jenže ženy tohle berou mnohem citlivěji, zvlášť pokud si dítě nechat chtějí a okolí je nutí. Ať se rozhodneš jakkoli, život to nějakým způsobem změní. Mít miminko v 17 je jistě těžké, jak finančně, tak tím, že třeba budeš muset přizpůsobit studium, ale přinese i mnoho radosti, třeba když se na tebe poprvé usměje. Jít na potrat ti sice život z praktického hlediska asi usnadní, ale poneseš si to celý život, nedá se zapomenout. Já jsem třeba zažila potrat (resp. biochemické těhotenství) nedobrovolně, ale taky jsem byla hodně mladinká, jen o něco málo starší než ty. V tom věku by mi to taky hodně zkomplikovalo život, sice přítel by mě nikdy neopustil, ať bych se rozhodla jakkoliv, ale muselo by se zrušit studium vš apod. Bohužel miminko odešlo s mentruací, ale dodnes si říkám, kolik by mu dneska bylo let, instinktivně jsem i cítila, že to byl kluk, z čehož by měl jeho táta velkou radost. Jakože ať chci nebo ne, hodně mě to ovlivnilo a doteď mě to mrzí, byť jsem za to vlastně asi nemohla.
Osobně bych být v tvé kůži na potrat nešla, ale rozhodnutí je na tobě 😉