Příběh těhotenství

Všem ahoj,
Už možná jsem připravená napsat celý ten příběh, možná pro někoho bude užitečný a podporující.

Otěhotněla jsem spontánně a máme už 7mi měsíčního chlapečka Sebíka, podle paní doktorky Baxove a praktické doktorky vypadá zdravě, ale čekáme ještě na výsledky genetického testu.

Před rokem odebrali krev z prvního trimestru a ona dokázala se srazit tak 3 krát za sebou, když už mi zase volala sestřička "srazila se vaší krev, mohla byste zítra se zastavit zase v 7 ráno na lačno", začala jsem být nervózní . Poslali mi na vyšetření na hematologii, byl to pátek
večer, takže nikam jsem nemohla jít, čekali jsme s přítelem na pondělí, ale v pondělí ráno zavolali z gynekologie a řekli, že byla to chyba laboratoře, a na hematologii nemusíme.
Větší horor nastal , když jsme přišli na druhý screening: větší riziko achondroplasie : kratší končetiny, disproporcni růst, dilatace ledvin. U screeningu byla paní doktorka Svyatkina, a pan docent Žižka. Poslali na genetiku za paní doktorkou Světnicová, ta mě napsala odběr plodovky na základní 3 vady (při tom, že první screening vyšel 1:22000 DS, ostatní ještě menší riziko) +achondroplasie. Odběr byl v Apolináři, prováděla ho paní doktorka Svyatkina. Vše bylo dobře, výsledky jsme měli do dvou dnů: negativni... Kvůli ledvinam nás sledovali každých 2 týdny (Screening +Doppler). Zvláštní bylo i to, že já jsem se cítila perfektně: žádné obtíže během těhotenství: žádná toxikoza, oteky, bolestí, krvácení... Žádné...
Nastudovala jsem celé té tabulky co ve kterém týdnu jak velké má být na spaměť.
Končetiny pomalu rostlí a blížili se k normě. Na nížni hranici dostali až před porodem.

Ale před tím bylo ještě něco: v 32. týdnu pan doktor Miroslav Břešťák napsal: "úzká apertura, větší hlava, kratší končetiny, klenuté čelo, nějaký teď nepomatuji jak tam je to přesně) nos, hrudník konický... Poslali mi za paní doktorkou Baxovou. Kdy mi rekli: jestli dítě s takovými příznaky bude žít, tak potom budeme léčit, v klidu ještě poslední měsíc-dva vydržte, věřte. Můj stav nedokážu popsat slovy. Celé moje těhotenství bylo rozděleno na můj fyzicky stav - perfektní, na můj psychicky stav - "zbláznit se", a na dokumenty - zprávy radši nevidět.

V 36. týdnu jsem přišla poprvé do poradny do Apolináře, na monitorech vše super, a potom jsem dostala za pánem doktorem Kouckým, který přijímal v ten den v poradně, ale hlavně se zabývá patalogickymi připadámi. Když on mě uviděl poprvé ve dveřích řekl, že "dítě často kopíruje v břiše maminku, takže není čemu se divit" : jsem 158cm s trochu větší hlavou na moji výšku. To byla první naděje. Kvůli větší hlavě naplánovali cs, potom ho zrušili, potom prodiskutovali a zase podtvridili cs. Porod byl v 39+1tt. Císař proběhl dobře, operovala paní doktorka Pášková, přítel byl s námi, narodil se chlapecek 48,5 cm a 3475g, já jela na jip, a dítě bohužel také, protože jemu klesala saturace. Drželi ho na kisliku asi 2 hodiny, ale v jip stavěl 27 hodin, kvůli celému příběhu v těhotenství, jenom ho sledovali, udělali rentgen celého těla, byla za námi i paní doktorka Baxová. Problém se saturace vysvětlili jako adoptace po cs, prý je to docela častý, obvod hlavy byl daleko nad 97 per. Udělali sono hlavy a srdce, každých 3 hodiny jsme hodili na observaci: kontrola srdce a dechu.

Propustili nás na čtvrtý den jak mile Sebík začal přebírat na váze a já jsem začala kojit.
Uzávěr: otevřený foramen ovale, sleduje nás kardiologie, byli jsme i v 1,5 i v 5 měsících na sono hlavy, a je všechno dobře, je jen větší, genetiku čekáme na výsledky genetického testu skeletalíich displasii (dělá se půl roku a odebral se ve 3 měsíci) .
Ale vypadá úplně normálne, jenom větší hlava: délka, váha vše je podle norem.

Proč to píšu: možná někomu to pomůže. Jenom věřit. Radši ať budou takové chyby, ale ne naopak. Z jedné strany je dobře, že nás tak sledují.

Strašně se bojím dalšího těhotenství.