Práce vychovatelky vs. těhotenství

@apachee a jaké jsi měla děti ve školce? Mě tahle práce taky baví, když si s děckama povídám je to super, nebo když hrajeme hry, ale je tam pár dětí kteří opravdu narušují jakoukoliv činnost, a když jdeme třeba ven, mám co dělat abych je (některé) uhlídala, ale říkám, chtěla bych pracovat co nejdýl to půjde

@nick1234 víš, co, v tom školství jakéhokoliv věku vždycky budou úžasné děti a pak prudiči. To víš, že jsem tam taky měla dítko, které kazilo kde co a tak, ale beru to tak, že to k tomu patří a vždycky je nějak zaujmeš atd🙂

já jsem dělala ve družině, vydržela jsem to až téměř do konce, pak do toho přišly letní prázdniny. musela jsem se naučit mít to trochu víc,, na háku,, a pak to bylo v pohodě 🙂

Ahojky, jsem ve 27. týdnu těhotenství a stále pracuji jako vychovatelka v družině. Termín mám 16. ledna, ale odcházim na konci října, ne že by mi nestačily síly, ale tak nějak už si chci užít svý, věnovat se sama sobě... V 6. týdnu tě nějaký rozčilování a stres fakt významně neohrožuje, ani to miminko.
Já se rozčiluju také v mezích, ale většinou jen na oko (doopravdy mě nenaštve, když si dítě zapomene v jídelně čepici 🙂 ) taky na ně zvýšim hlas, ale pokud nejseš vyloženě ve stresu z tý práce a nejseš opravdu rozčílená, tak si myslim, že pohoda... Já už neřvu, mám píšťalku a děcka na ni mnohem líp reagujou než na můj řev 🙂 Co se týče neposlušnosti, už je mám naučený a vycepovaný ještě před otěhotněním a jak píše kolegyně přede mnou, naučila jsem se mít věci trochu víc na háku. Loudají se na vycházce? Jejich chyba, nenervuju se z toho, zapískám. Zlobí? Jdu na to lišácky a nějak je zabavím, třeba vyráběním, ale neřvu...
Jako tahle práce se v těhotenství si myslím dá zvládat. Jediný z čeho mám obavy jsou ty dětské nemoci, kašlíčky, rýmičky, kterých je pořád dosti. Největší strach jsem samozřejmě měla v prvním trimestru a brala jsem homeopatika na imunitu....

No já teda zatím nemám moc hodný děti, ale tak snad si je ještě "vychovám":D taky se snažím na ně nekřičet, a včera jsem si už taky vzala píštalku, protože jsem skoro nemohla mluvit, a z davu dětí se potichu ozvalo - bacha, už je fakt naštvaná :D....a dost to pomohlo 🙂 a taky si myslím že mě něco jen tak nerozhodí, ale pokud se někteří opravdu neumí chovat, nemají v sobě žádný respekt k autoritě, tak je to celkem těžký....

Jak říkám, hlavně být v klidu a neřešit kdejaký výchovný prohřešky, toť můj recept 🙂
Jinak jak je ti takhle v začátcích, cejtíš se dobře? Já vlastně otěhotněla někdy v polovině dubna a ten první trimestr byl hrůza. Byla jsem furt unavená a navíc jsem nedávala to ranní vstávání...Bylo mi furt na zvracení, točila se mi hlava a tak...
Po prázdninách už je mi zase fajn, jen to bříško roste a já nejsem tak rychlá :D

No já vstávám každý ráno v 6.00, protože mám každý den i ranní družinu, no není to nic příjemnýho, včera jsem sebou málem sekla na záchodě, je mi pořád špatně, nezracím, ale přirovnala bych to k pernamentní kocovině :( jinak mám spíš strach z toho, jak se pořád nervuju....ale myslím že jsou horší práce

Jinak se snažím teda některý věci míň řešit, různý drobný prohřešky,

Já dělala v nízkoprahovým zařízení, tam o nějaké poslušnosti dětí nemůže být moc řeč 🙂 Ale mě to strašně bavilo, když jsem pak šla na mateřskou, bylo mi velmi smutno po těch capartech. Nejlepší je, že děti to miminko v břiše dost vnímají, takže i ti největší grázlíci se ke mě chovali moc hezky a všichni mi pořád poslouchali břicho a povídali si s ním... Proto bych ti doporučovala vydržet, stojí to za to.