Od kdy má miminko v bříšku duši? Co myslíte?

Od momentu splynutí spermie a vajíčka...! to, od kdy je mimi samo životaschopné je podle mě věc jiná.

vždycky jsem myslela že od chvíle, kdy začne tlouct srdíčko :o) Ale když si vzpomenu na neforemnou bublinku, co jsem v 5tt viděla na UTZ a podívám se na svoje miminko, tak si uvědomuju, že už tehdy to byla ona se vším všudy :o) Takže se přikláním k názoru od chvíle, kdy se spojí spermie a vajíčko :o)

já myslím,že se chvíli kdy se narodí do světa. tedy okamžikem porodu. I když ,kdo ví 🙂

to je zajímavá otázka a určitě tu bude plno zajímavých odpovědí,podle mě to je ale doba,kdy si s mimíškem začnete vykládat a ono Vás začne vnímat

podle me je to po porodu..

asi by chtělo definovat, co vlastně je myšleno duší... jestli tím myslíte to, jaký člověk je - jeho povahu apod. tak potom asi v době, kdy začně vnímat...při splození je to přeci jedna jediná buňka..dle manžela je to chvíle, kdy se miminko nadechne. duše přeci odchází z těla tehdy, kdy člověk zemře - tedy vydechne naposledy.

No jako priklánim se také k tomu, že by se melo definovat, co je myšleno duší.Pokud je myšleno TO, kdy už miminko vnímá, rozeznává svetlo,tmu, slyší- proste kdy už to práve neni shluk bunek, ale "myslící" tvor, tak já myslim, že to je od chvile, kdy je schopno života mimo telo matky..Tj. od nějakého 6., 7. měsíce tehotnenstvi..
Ale jinak jako jak už bylo psáno predemnou, tak i ten shluk buněk, když jsem videla malého na utz a byla jsem nekdy v 6týdnu tehotenstvi, tak už byl počátek živůtka mého chlapečka.Už se to tam tvořilo a už to byl on.Akorát on si sám sebe jeste neuvedomoval. Asi teda...Protože kdo ví, treba už si sami sebe uvedomujeme od počátku, ale to nikdo nezjisti.

Já věřím tomu, že je to tak, že duše existuje už dávno před tím, než dojde ke zplození. Ta "konkrétní dušička" pak čeká až jsou dva lidé, které si vybere, připraveni zplodit i tu "tělesnou schránku" a ve chvíli kdy dojde ke spojení spermie s vajíčkem ubytuje se i dušička. 🙂

přece od té doby, od kdy tomu maminka věří 😉 .
Mít duši je tak relativní pojem, že se dá vysvětlit tolika způsoby, kolik je maminek na modrým koníkovi. Každý na to kouká jinak a pravdu máme všechny - tu svojí. Před 22 lety při prvním těhu bych odpověděla něco úplně jiného než ted.

No, kazdy at si vybere:
1. podle cirkevni tradice od poceti
2. pocitove - ode dne nalezeni //
3. medicinsky - od 24.tt ?, od doby, kdy se ho zkouseji zachranit
4. psychologicky - dusevno sidli v mozku, takze od pocatku mozkove cinnosti (no, to je taky hodne brzo)
5. dle anticke filozofie - dusevno sidli v srdci, takze od cca 7.tt
6. Indove pry veri, ze od 4. mesice

Od doby, kdy se dítě nepodobá červoj, ale nese jasné známky vzhledu člověka, do tý doby to je spíš taková kreveta:D

Duši bude mít miminko od tehdy, od kdy Ty si řekneš, že jí má 🙂 Protože je duše abstraktní pojem, tak i představa každého z nás je jiná, duši může mít strom, kámen, pes, tak proč ne třeba už i samotná buňka. Prostě záleží na Tobě, jak Ty si to myslíš a jak to Ty cítíš. Každopádně od doby početí si s "tím, co je ve mě" v duchu povídám 😉

Ahoj, prošla jsem si konstelacemi, regresní terapii, reinkarnací a hodně o tom četla. Takže pokud to vezmeš z tohoto pohledu, tak je to u každého dítěte jiné. Některé vleze do těla už ve chvíli početí a některé až při/po porodu. Pozná se to po porodu i zavřenýma očima. Pokud má dítě po porodu zavřené oči, tak duše ještě nedošla 🙂 Ale takových případů je málo. Většinou si do těla vleze s narozením a předtím dělá občasné návštěvy a hlídá si maminu 🙂

To bude asi jak pro koho. U ěm to bylo v den kdy se vajíčko spojilo se spermií 🙂 . manžel třeba říká ž zrovna s tomíkem jsme na sebe nějak byli od začátku napojený a pak když ho viděl po porodu na JIP tak říkal že etda takovou podobu ani nečekal 😀 😀

Ahoj, když jsem viděla na prvním UTZ ten malý rohlíček, nepřipadalo mi, že už by mohl mít duš. Duši ve smyslu osobnosti, prvního si uvědomování čehokoliv, schopnost dělání čehokoliv. Byl to můj synáček už tehdy, to ano, nedala bych ho a jsem šťástná, že ve mě vesele roste, jen si nemyslím, že tehdy už měl svou duši. Když jsem ale byla v 11.tt na druhém UTZ už to bylo hotové miminko, hýbalo se. Samo, tak jak ono chtělo - to už podle mě rozhodně duši mělo. A když jsem v 18.tt pocítila první pohyby...Od té doby už je mým rovnocenným společníkem, se svou duší, osobností a rytmem života.
Věřím na reinkarnakci, pomáhá mi to překonat ten hrozný pocit, že to co mám ráda, by mělo smrtí prostě skončit, ale myslím, že reinkarnované duše si vyberou něco, co už má šanci přežít a vypadá jako malý človíček🙂

je to hodně zajímavá otazka vše sem si pročetla a každý má v něčem pravdu a žasnu jak každý to vnímá jinak tu otázku nebo né otazku ale odpověd🙂) já bych asi brala podle sebe že sem začala vnímat že dítko už je osobnost nebo má duši v okamžiku kdy jsme začala ctítit pohyby tak nějak podvědomně sem si říkala že už má dušičku jakou bude mít celý život🙂

Dobra otazka, muzeme filosofovat 🙂 Ono zalezi co myslis 'dusi', ja bych to asi definovala neco jako lidskou podstatu nebo zaklad, ktere existence neni podle me spojena s fyzickym vzhledem nebo funkci, ani psychickou schopnosti nebo charakterem. Takze verim ze moje miminko ma dusi od poceti 🙂

Mně bylo vysvětleno, a tak tomu i věřím, že duše si maminku najde už před těhu a "číhá" na správný okamžik, prý je i v auře vidět a do těla vstupuje ve třetím měsíci těhotenství 😵

Jak píše alfice, dušička miminka je u maminky už před početím a názory na to, kdy vstupuje do těla se různí, já se přikláním k tomu, že je to v době, kdy začne bít srdíčko..

holky a jak je to kdyz otehotnite v nejake dobe kdy zrovna ve vasi domacnosti neni dobra atmosfera? je mozne ze v takove dobe do miminka vstoupi nejaka zla duse? prosim napiste nazory.

lenkaaa: ahojky no já si myslím, že pokud je doma zlá atmosféra, tak to dítěti určitě zlou duši nedá, ale určitě ho to ovlivnuje v jeho vývoji - pokud je v rodině stres tak ho nejvíce vnímá matka, která stres přenáší na dítě, špatně spí, špatně jí a tím pádem nedává dítěti to potřebné. dítě potřebuje už v bříšku vědět, že je CHTĚNÉ milované a očekávané.

Určitě to nemá dobrý vliv na maminku ani na miminko, ale neí to o tom, že když se budete doma hádat že dítě bude mít duši ĎÁBLA. To jaký bude ovlivňují geny, rodinné dispozice apod, ale stresem ubližuje rodina hlavně matce která negativní pocity penáší na dítě.

Já taky neměla nej rodinu, a byli hádky, ale malá se narodila zdravá a já jsem za ní hrdá. Ale nenič se žádným stresem, akorát si ubíráš na síle a důvěře v miminko a další spokojený život.

Myslím, že dítě má duši od početí, tj. od spojení spermie a vajíčka. Jediný, co mi vrtá hlavou je, jak je to s těma jednovaječnýma dvojčatama 🙂
Duše není nic, co závisí na tom, jestli se můžeš hýbat (když jsi v kómatu, tak se nehýbeš a přesto máš duši), není to závislé na tom, jestli ti bije srdce (pacienti při transplantaci srdce taky mají zástavu a přesto duši mají), není to závislé na tvých smyslech (slepí, hluší a němí mají také duši), není to závislé na názoru tvého okolí (můžu vykřikovat, že moje spolužačka, která mi polila sešit je blbá a duši nemá a její duši je to šumafuk).
Duše je to, co člověka odlišuje od ostatních tvorů (se vší úctou k nim). Dává nám možnost se svobodně morálně rozhodovat (volit mezi dobrem a zlem), milovat a žít.
Osobně si ještě myslím, že duši vloží do zárodku při početí Bůh.
Hm, ale jak to tady tak čtu, tak jsem asi v menšině 🙂

Myslím, že si dušička vybírá své rodiče i okolí, stejně tak i situace kterými má projít aby se poučila a byla zase moudřejší, osvícenější. Smlouva podepsána a pak se vrhne do světa 😵 Takže duše tu je pořád.

Já jsem potratila v 7tt a víra v to, že to byl jen shluk buňěk a ne miminko s duší mi pomohlo se přes to přenést. To naše miminko na nás pořád čeká a bude to úplně stejný capart, jako by byl ten, kterého jsme ztratili. Takže pro mě je tam ta dušička až později, kdy přesně, to nevím. Ale my jí ještě prostě neměli.

Od jisté doby kdy se mi přihodil jeden velice zvláštní zážitek musím souhlasit s názorem, který už tu někdo vyjádřil, a sice že duše si sama vybere, komu se narodí, takže podle mě je to dávno před početím....

krásná otázka! tak přidávám svůj názor 😵
podle mě existují dohody mezi dušemi, takže je dáno předem kdo se komu a kdy narodí. dušička vstupuje do těla maminy při početí. to je možná důvod, proč se někdo snaží roky a nic (nepřišel ten správný čas) a někdo se chrání jak jen to jde a i přes to všechno otěhotní 🙂 a někdy se rozhodne přijít jen na krátkou chvíli ...

No,musím souhlasit asi s @perca,když to shrnu,snažili jsme se 5 let umělím oplodněním-v roce 97 mě zemřel bratr,od roku 03 jsme jezdili pak na to umělko,ale stále se nedařilo,v roce 07 zemřela náhle i mamka a najednou rok na to kdy jsme šli na Ket se povedlo 😅 a dokonce páreček,takže sice nejsem věřící,ale říkám si kolikrát,ano musela jsem přijít o dva nejbližší aby mě místo sebe poslali ty dva rarachy 🙂 A od té doby docela věřím na pořekadlo"že všechno zlé je k něčemu dobré" 😉

pro mě má miminko duši hned. možná ještě nevnímá a pak začíná vnímat pomalu, ale pro mě má dušičku hned. a mně naopak při potratu a mimoděložku hrozně pomohlo se s "našimi" dušičkami uvnitř rozloučit. Vím, že ony za to nemohly, možná to tak mělo být, možná to byla ošklivá náhoda. ale měla jsem pocit, že jim to usnadní odchod čekat dál buď na vrácení se k nám nebo k někomu jinému...
jinak taky jsem prošla regresní terapií a Reiki a fakt mi to nesedlo, ani jedno, ani druhé. možná jsem neměla vhodné období, možná jsem natrefila na nesprávné lidi. jsem citlivá až labilní a už bych do toho nešla!!!

já si myslím, že dušička si vybírá už předem, že chce k tobě....pak jen čeká na příležitost....a drží se stále u tebe už před otěhotněním.....