Nejsem připravená. Potrat?

@lencaa11 Necítím, navíc malý má jít v září na operaci s tříselnou kýlou, což si fakt nedokážu představit v 7 měsíci

@orangutan123 tak pokud to tak máte tak není to řešit a udělej te to jak to cítite ...a dej te si pak HA ať máte víc pak klid

@orangutan123 proč neberes prášky ? Nic drahyho a účinnost dobrá.mam tři děti,všechny plánovaný,bez ant se na mě starej ani nepodívá 😅
Jinak si neumím představit,děti takhle po sobě . Mám doma holku 17 m a je to ďabel . Kdyby se mi stalo to,co tobě ,šla bych na potrat.drzim palce ,až je vše ok

@orangutan123 chápu, že jsi z toho špatná, ale asi bych to na tvém místě ještě pořádně promyslela. Jestli nejsi třeba ten typ, co se tím pak pořád bude trápit, to musí být hrozný. Tou operací syna bych se zrovna moc neřídila, nechci ji bagatelizovat, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout a rekonvalescence by měla být na pár dní. Držím palce, ať se rozhodneš co nejlépe.

@sylvka No popravdě....myslet znamená hovno vědět že jo. 10 let jsem žádnou HA nepotřebovala, nikdy se nic nestalo. Když jsme začali uvažovat o mimču, tak sme se fakt museli snažit třičtvrtě roku než to klaplo. A teď aniž by se do mě udělal se stalo. Bohužel

@gruyerre Přemýšlím pořád, litovat toho určitě budu, taky se bojím následků atd..Ale na druhou stranu vím jaké jsem měla první těhotenství kdy jsem byla i hospitalizována v nemocnici, porod otřesný a vážně si nedokážu představit k tomu mému malému číslu ještě jedno další zrovna teď

@orangutan123 Na to se spoléhat nemůžeš. Já nemohla otěhotnět 12 let, a pak během 1 roku 3x. Když se mi narodila dcera tak jsem si dala hned po šestinedělí antinu,člověk nikdy neví... A ty se musíš rozhodnout sama, neznáme tě, tak nevíme jestli by s tebou potrat nezamával.

@klokanka31 chápu a děkuju. Já už víceméně rozhodlá nejspíš sem, ale spíš sem se potřebovala vykecat. Tohle není zrovna téma které bych řešila s kamarádkama u kafíčka

@orangutan123 Však od toho koník je 😊🍀🍀🍀

@orangutan123 my jsme pocali druhy dítě kdyz bylo prvnímu 6 měsíců ( ještě jsem neměla periodu a plně jsem kojila). Sami v zahraničí, bez podpory rodiny, první dítě těžkej alergik, taky nebyl uplne nejjednodušší. Pokud se chce, zvládnout se da všechno. V sedmym měsíci ještě úplně klidně můžeš syna doprovodit na operaci. Nemáš nikoho v rodině co by ti pomohl? Co na tu situaci manžel? Je to taky jeho dítě, ze jo. Pokud ti to není úplně jedno ( jit na potrat) , nesla bych, byt tebou. Neni to mala věc. (Moje máma šla kvůli okolnostem, nechtěla ale myslela si ze musí, dodnes se toho nezbavila a vzpomina jestli by to byl kluk, holka, jak by vypadal(a), jestli bych měla segru... atd)

@orangutan123 Klíčová otázka, co by sis měla klást je, zda chcete (někdy) ještě druhé dítě a co když zjistíš, že už to prostě nejde. Zda nebudeš už pořád litovat, že jsi na ten potrat šla.

Sama mám jedno dítě, po čtyřicítce, z IVF. Měli jsme 3 mrazáčky, já si říkala, zda nejsem blázen vůbec jít do druhého, mrazáčky jsme vložili všechny 3 (postupně), ale tím, jak jsem si nebyla tak jistá, tak tam byly jisté faktory snižující úspěšnost, které jsem až tak neřešila. Synovi jsou 4, teď si třeba vysnil bráchu, kterej ale umřel / je v nemocnici. Všude říká, že je brácha, evidentně tím, že je jedináček, dost trpí. Já i kvůli věku už další vlastní dítě opravdu mít nebudu (možná pěstounská péče, uvidíme). Ale mít doma teď ty prcky dva, tak to sice pořád bude záhul, ale třeba teď u nás byla kamarádka s 3,5 letými dvojčaty a normálně se spolu zabavili a nechali nás hrát deskovku. To u syna neznám - vlastně když jsme doma, tak buď kouká na pohádky nebo mě potřebuje.

Takže - pokud na potrat nepůjdeš, čekají tě cca 2-3 šílené roky. Ale pak budeš mít dva parťáky, co si spolu vyhrají. Pokud bys chtěla druhé dítě, ale někdy později - kdy? Kolem 2 let ti pořád asi přijde, že to dítě je šíleně náročné. Dost to opadne kolem 2,5-3 let věku. To se začneš snažit, pokud to zase nepůjde, může se stát, že otěhotníš až když mladšímu budou 4, takže mu bude 5, bude se připravovat do školy a doma mimino. Mám v okolí dost lidí, co mají sourozence kolem 7 let od sebe - už to jsou v podstatě dva jedináčci, prostě tam chybí ta blízká sourozenecká vazba, co mám třeba já se sestrami, co vidím v okolí, kde jsou dvě děti do max 2 let od sebe (my jsme 3, já nejstarší a od nejmladší ségry mám 3 roky a měsíc a kousek).

Takže - pokud chceš pro dítě sourozence, brala bych to jako dar, kdy se vše nějak zvládne. Pokud nechceš pro dítě sourozence (a ustojíš, až si začne vysnívat bráchu - a co více, až ti po letech prohrabe papíry a zjistí, že jsi šla na potrat a toho sourozence mít mohl - a ono to prostě někdy "praskne" s vysokou pravděpodobností), samozřejmě to je jiná a klidně vol potrat.

@klokanka31 Jojo, nejdřív to 12 let nejde, pak najednou bác a podaří se a pak to klidně už nemusí jít nikdy. Tady fakt nevíme. Sama si pořád říkám, co by bylo, kdybych na chlapa zatlačila dřív / kdybych dřív řešila, že to nejde a šla na IVF kliniku dřív, že bych třeba otěhotněla klidně o 7 let dřív, protože by se to povedlo na první pokus - a pak bych klidně mohla mít druhé bez problémů, mnohem mladší... já byla za celý život těhotná jen a pouze 1x, pouze 1x za život jsem viděla ty dvě čárky. A to jsem vždy chtěla velkou rodinu, víc jak 2 děti určitě. A do toho mi teď syn chodí, jak by hrozně chtěl bráchu. Nikdo neví proč se to nedařilo, všechny hodnoty v pořádku. Táhne mi na 50, teď už těhotnět fakt nebudu. Na jednu stranu jsem šťastná, že mám aspoň syna (a je dost náročný, občas mám problémy zvládat i jeho), na druhou mi v podstatě v tom životě pořád něco chybí.

Pokud byl porod otřesný, tak bych si to téma začala zpracovávat a připravovat se. Potlačené trauma nás stejně jednou doběhne, pokud ho neřešíme a je jedno, jestli další porod je za 2 roky od předchozího porodu nebo za 5 let. Porod má mnoho proměnných a to co ovlivnit můžu, tak na tom bych pracovala. U porodu dělá psychika hodně.

Na mě tvoje příspěvky působí tak, že jsi rozhodnutá a přišla jsi si sem pro požehnání, že je to správné rozhodnutí jít na potrat. Ty musíš zvážit, jestli s tím budeš umět žít a že existuje i varianta další dítě nikdy nebude...

@levandule_k pro požehnání určitě ne, jak už jsem psala víš spíš o vykecání se

Za mě je každé těhotenství a každé miminko úplně jiné. To, že první mimčo bylo náročné vůbec neznamená, že takové bude i to druhé. Může to být naopak velmi klidné a hodné miminko se kterým si to užijete. Máte ještě čas, rozmyslete si to dobře. Pokud ještě někdy mimčo chcete, tak bych tomu dala šanci. My ženy toho občas musíme vydržet fakt hodně, ale máme v sobě sílu o které často ani nevíme. I když se teď věci zdají být nemožné a těžké, vše se vyvíjí a pevně věřím, že byste to zvládla... po pravdě ani žít s pocitem, že jste tomu nedala šanci není jednoduché. Mám za sebou potrat ve 22tt a dala bych cokoliv za to, aby tady s námi dcerka mohla být. I když to bylo těhotenství hrozně těžké... opravdu to neuspěchejte ❤️ za 9 měsíců může být vše úplně jinak. Držím pěsti 🍀

Ja bych to videla uplne jednoduse. Pokud uz nikdy nechcete dalsi dite, tak bez na potrat. Pokud nekdy v budoucnu chcete dalsi, tak to berte tak, ze se to stalo proste driv a nechejte si ho. Na zacatku to bude tezky, ale pujde to urcite. Taky se muze stat to, ze ted pujdes na potrat, za par let budes chtit dalsi a nepujde to. Bud to proste jen tak nepujde, nebo prodelate nejakou nemoc, ktera vam to zkomplikuje .... A budes toho ve finale sakra litovat.

@orangutan123 Každé těhotenství i porod jsou jiné. Já otěhotněla s druhým, když mel první syn 4mesice (bylo to brzy, byl to sok, ale my druhé chtěli relativně brzy....pro me nebylo co řešit). Děti jsou parťáci a nelitoval a jsem nikdy. Porody mám také těžké...všechno jde, když se chce. Pokud nechces, vyres to co nejdrive a zacni používat ant.

@rnika klobouk dolů před Vámi, já vím že každé těhotenství i dítě i porod je jiné jen se děsím, že to všechno může být ještě horší

@orangutan123 nebudu psát nic o tom, jak se rozhodnout, já třeba u sebe vím, že bych potrat asi nezvládla a trápilo by mě to pořád, takové ty představy, jaké by to asi bylo ... Ale mám první dceru taky dost podobnou, porod hrůza, od miminka neodložitelná, pořád na ruce nebo v šátku, spala jen u mě nebo se mnou, jakmile jsem se zvedla z postele, okamžitě oči vytřeštěné. Hrát sama neexistovalo, potřebuje neustále pozornost, návíc má podezření na ADHD. A druhá je úplně dítě za odměnu. Fakt pohodářka, sama si hraje, nevzteká se, poslouchá. Takže to že máš první dítě satana ještě neznamená, že to budeš mít pak dvojmo. 🙂 První rok je sice hrůza, ale jak se mladší rozběhne za starším, tak už si spolu děti hezky vyhrají a začne vznikat i ten prostor, kdy si dáš kafe, nohy na stůl a děláš jen dozor zabaveným dětem. 😌

@orangutan123 Strach je přirozená věc. Já první měsíc probrecela. Ač jsem další dítě chtěla, sok to byl a musela jsem to zpracovat. Držím palec k rozhodnuti, kterého nebudeš litovat. Jak jsem psala - vyřešit to případně co nejdřív. Já bych si sedla a zkusila si představit sebe za par let (jestli si dovedes představit, ze potratu nebudeš litovat...jdi do něj, pokud mas sebemenší pochybnost, tak bych do toho nesla). A hlavně bych to probrala i s mužem, jste na to dva...at to vyresite tak či tak.

@orangutan123 Hele, tady je to vzdycky tak, kdyz se objevi v popisu tematu potrat, tak se sem sebehnou vsechny mravokarne ti rict, jak 'ony by nikdy' a ze uz kvuli tomu nebudes mi dalsi dite, Jo, nebudes, pokud si ten potrat nechas udelat nekde u reznika hackem. Vcasny potrat je uz dneska setrny, jasne, riziko je vzdy a u vseho, ale opravdu se nemusis bat, ze uz nikdy neotehotnis. Rozhodnout se musis sama, ale uplne chapu, ze u zen, ktere mely traumaticky porod a poporodni depresi (nebo nabeh na ni) je ta casova prodleva mezi dalsim ditetem lepsi vetsi a na dalsi dite bude cas, az na nej budes pripravena.

Tohle je hrozně těžké a každá žena to vnímá jinak. Já vím, že bych dvě děti po sobě také těžko zvládla , jsem s dcerkou prakticky pořád sama, manžel není moc rodinný typ, postará se o nás finančně, dcerce moc pozornosti nevěnuje, má rád svůj klid, tím si ale nestěžuji, takového jsem si ho brala. A teď k jádru věci, chtěla jsem mít mezi dětmi takový ten ideální věkový rozdíl 3 roky. Jenomže co, snažit jsme se začali okolo jejich 2 let. A ani po skoro roce a půl se nepovedlo a teď řešíme různá vyšetření proč druhé dítě nejde. To jenom druhý pohled, kdybych otehotnela takhle brzy, byla bych asi vděčná i když začátky jsou kolikrát hodně těžké. Každá máme ale svoji cestu. Přeji hodně sil🍀

@orangutan123 nechci být zla, ale budu upřímná.. uvědom si, že pokud půjdeš na potrat, za pár let až budeš chtít miminko už přijít nemusí.. nemusí to jít hned a budeš běhat po CAR, snažit se a psych.v haji. To, že jsi otěhotněla znamená, že nastal čas řešit věci jinak a věci se dějí z určitého důvodu. To, že má přijít miminko může znamenat, že bude potřeba změna. První těhotenství, deprese po porodu, nyní 11 měsíční dítko, ano je to brzo být těhotná. Ale zas si vem, že je to dar. Může to být podruhé jinak. Můžeš porodit hned, šestinedělí může být krásné a miminko které má dnes 11 měsíců bude za rok jiné.. Já bych do toho šla, protože je to výzva. Ženy z zvladnou všechno. Já měla dvojčata a ano byl to masakr, ale dnes jim je 8 let, mám doma roční holčičku a jsem šťastná že všechny tři mám. Zvládla jsem to, ale hlavně to strašně rychle uteklo.. a šla bych do toho zas. Stojí to za to. Je to hlavně na tobě, ne tady na nás co píšeme. Ty budeš máma a myslím, že dobrá když máš obavy. To některé vůbec neřeší 👍

@sorboni30 Veci se deji z urciteho duvodu, ale ten duvod casto je, ze mel clovek nechraneny sex. Hledat za tim hnuti z hury nejen ze nepomaha, ale vubec nechapu, jak nekdo muze z pozice anonymni pani na internetu nabyt dojmu, ze prave ty bys mela vyvijet psychicky natlak na cizi zenu, at si necha dite, u ktereho si neni jista, ze ho chce. Budes pak chodit k ni domu a prevezmes za ni peci o dite, kdyz to nebude zvladat? Nebo uz o tobe nikdy neuslysi?

@ai30 Děkuju moc, na jednu stranu určitě vím že kdybych na ten potrat šla, tak se asi občas zamyslím nad tím co by to bylo, jaké by to bylo a tak .na druhou stranu vím čemu sem po porodu propadala a vím že při malém který je fakt náročný bych druhé teď určitě nezvládla. No, ještě mám na to týden... ač to zní blbě ale v duchu se modlím aby to bylo mimodelozni těhotenství

@orangutan123 Dobře si to promysli. Chápu tvoje důvody, ale pokud už teď víš, že toho budeš litovat zkus to ještě přehodnotit. Moje kamarádka šla na potrat z podobných důvodů. Po potratu ji to natolik semlelo, že dokonce skončila na psychiatrii. Je to 6 let a stále si to hodně vyčítá, že se tak rozhodla a volila potrat.

@martt Nepise nic o tom, ze uz ted vi, ze toho bude litovat.

@orangutan123 tak zrovna mimoděložní bych si moc nepřála to se řeší operativně spíš by jste asi byla ráda kdyby to tělo s přírodou vyřešilo po svém že by to nedopadlo a jak zde padlo x krát nemůže žena srovnávat jeden porod a dítě každý porod a dítě je jiné ale pokud máte v sobě blok že další tehotenstvi ne tak to rovnou řekněte lekari a vyřešeno ...a rovnou si dej te HA potom

@ai30 Ale ona i píše, že si není jistá, že má jít na potrat. Kdyby si byla jistá, tak se neptá.

A samozřejmě každá jsme na tom jinak - já už potřebovala psychoterapii, jak jsem se hroutila z toho, že kolik cyklů IVF a pořád nic. Představa, že by toto nastalo po potratu, to už bych snad skončila v léčebně. Ta psychika je v tomto opravdu nevyzpytatelná. Ono nejde o to, že po potratu hned nebude moci mít druhé dítě - ale být připravená na to, že se to může stát. A některá žena je s tím v pohodě, některá žena vlastně ani neví, zda nechce dvě děti. Mám kamarádku, která rovnou říkala, že u nich v rodině mívají jedináčky a co jsem pochopila, tak o druhém ani nepřemýšlela. Já antikoncepci neužívala od 30 let věku, otěhotněla jsem v čerstvých 43 letech (nějakou chvíli z toho jsem byla bez partnera). Až později jsem zjistila, že jeden z partnerů, co jsme spolu byli, byl neplodný, ale stávající vše v pohodě, přesto jsme se několik let snažili a nic.