Nečekaně těhotná. Nechci se ukvapit a v budoucnu litovat

Určitě ti každý napíše, že rozhodnout si to musíš sama, takže všeobecné řeči vynechám. Taky jsem si pořídila dítě v dost špatné situaci na všech frontách. I když jsem o nějaký pátek starší, problémy maminek jsou ve směs stejné. Můžu ti jen říct, že pokud se rozhodneš si ten malý zázrak nechat, tak to prostě zvládneš!!! Prostě budeš muset 😀 Ten brouček za to bude stát a bude ti za každou maličkost děsně moc oplácet. Je to ale každodenní dřina a upřímně...v tvém věku jsem také měla jiné starosti než miminko. Promluv si i s mámou. Já třeba vím, že sama v pravém slova smyslu na to prostě nikdy nebudu, když nebudu chtít. Rodina je víc než jen maminka, tatínek a miminko 😉

Potrat NIKDY není správné řešení!! Jsi velice rozumná holky, hodně vyspělá, a nepochybuju o tom, že budeš dobrá máma! Je skvělé, že přítel stojí při tobě a myslím si, že když se už teď tak tomu postavil, že bude taky dobrý táta, že si prcka zamiluje a všechno to společně zvádnete! Teď je potřeba začít řešit ty praktické věci, hlavně aby přítel měl práci (vím, že najít nějakou stabilní je dneska hodně těžké, ale aby byl aspoň nějaký příjem, aby se práce nebál), popřemýšlet o tom bydlení, co by pro vás bylo nejlepší, jaké máte možnosti..Jinak miminko toho opravdu moc nepotřebuje, asi budeš mít nárok na porodné, to je 13 tisíc, a za to se dá pořídit hravě všechno, když člověk nakupuje v bazárcích, kde jsou krásné věci na miminka.
Držím ti moc palečky a ničeho se neboj!!! 😵

Ať je tvá životní situae jakákoliv, existují sociální byty, které se najdou určitě v každém městě, a není podle mě na nich nic špatného, přítel muže z nestálého zaměstnání pokusit se udělat stálé a spolu to dáte pěkně dohormady. Musím oponovat trošku tomu kojení, ne každá má ten dar (vím to sama moc dobře), ale kdo říká že musíš umělou výživu používat tu nejdražší co je, navíc v dnešní době je spousta bazárků s děckými věcmi a to nejen s oblečky kočárky apod ale taky holky prodávají dětskou výživu apod. Když hledáš dá se to opravdu finančně zvládnout, a nemusíš mít strach ani z toho že by tvé mimi vypadalo schudle, prodávají se věcičky prakticky nové, vždyť kolik ty mimča v tom jsou 😉 Jsi dospělá a jk bylo řečeno není ti 15, a myslím si že by jsi toho v budoucnu litovala, zkus najít nějakou diskuzi tady na koníkovi mladé maminky nebo tak nějak, myslím že spousta holek řešila stejnou nebo podobnou situaci.

Jak to tak čtu,ty to dokážeš!Teda,pokud se rozhodneš dítě mít.Neznám moc takových holek před dvacítkou...Přeju hodně sil,abys udělala to správné rozhodnutí a pak zvládla všechno,co s ním souvisí...

Hlavu vzhůru, psala jsi že o potratu nechceš přemýšlet..........takže je vidět, že mimi by jsi na jednu stranu chtěla ale problém dělá bydlení apod. Jetliže se k tomu přítel staví kladně, jedině dobře.......a co se týče budoucnosti , ani my vdané ženy tady nebo páry s plánovaným rodičovstvím to nemáme jisté, je tu spousta maminek, co se rozvání, rozchází , a které to zvládají bezvadně i když jsou na to bohužel sami....... A jak psali holky, výbavička pro první dva tři roky se dá sehnat za pár kč........... pak kdy se platí mš apod. už nastoupíš do zaměstnání........ Jo a kdyby jsi potřebovala, klidně písni, určo budu mít postupně nějaké oblečení a potřeby............ráda s něčím pomůžu a pošlu....... 🙂 😉

Ahoj Báro, už to, jak nad tím přemýšlíš, mi připadá, že to zvládneš. Pokud se pro to rozhodneš. Snad ti sestra aspoň občas pohlídá, takto vypomůže. Taky se můžeš třeba i tu na MK seznámit s nějakou maminkou ve svém okolí, s kterou budete mít podobně staré děti a můžete spolu chodit na procházky a později si třeba navzájem pohlídat, aby druhá mohla něco vyřídit apod. A jak píšou holky přede mnou, zajisté dosáhneš na různé dávky a příspěvky. Vím, že peníze nejsou úplně zanedbatelná věc v životě, ale musím říct, i když je to strašné klišé, že ten, kdo chce dítě a nedaří se mu, tak si to za peníze nekoupí. Moc ti držím palce, aby ses rozhodla tak, abys s tím byla celý život spokojená.

@cumcum ahojky...rozhodně souhlasím s @saminomimino a to ve všem....mě je 20 a před rokem ( 2měsíce po matuře)jsme se začali snažit, takže věk bych taky neřešila 😉 známá na tom byla jako ty...a to dělala výučák s pupkem...přítel zadluženej (uplně bez práce) a stejnak si mimčo nechali...zvládla to😉 teď má krásné a zdravé 2 děti😉 takže za mě taky říkám jo 🙂 samozřejmě zaleží jen na tobě jak se rozhodneš 😉 ty víš nejlíp, jak to máš 😉 budu držet pěstí, ať vše dobře dopadne 😉

Ahoj, svému dítěti můžeš dát to nejcenější - ŽIVOT.
Peníze a zajištění je to druhotné, žijeme ve státě, který se o Tebe postará- jako o svobodnou matku případně, existuje mnoho dávek a příspěvků,abys to zvládla-ne aby sis žila v přepychu,ale abys vyšla a to nejdůležitější, co potřebuješ měla. A jak už jsem jednou někde psala, i některé z těch maminek, které dali skvělého otce svému dítěti o něho z nenadání přišly (opustil je, rozešli se...) a našli si časem jiného, které měl děti stejně rád.

Ahoj, mě je 19let...mám 2-letého syna...nedodělanou školu, jsem na mateřské...když jsem se to dozvěděla, byla jsem v šoku, byla jsem tenkrát v druháku na obchodní akademii...dokonce jsem se objednala na potrat, ale když mi ukázali na ultrazvuku plod dítěte...pomyslela jsem si, že to malé za nic nemůže abych ho zabíjela...s přítelem jsme se dohodli, že s námi zůstane, přítel má tedy práci (jezdí s kamionem), takže jsem doma na vše prakticky pořád sama, a zvládáme to...a podle toho co jsem četla výše, ty by jsi to také zvládla!! neumím si představit, že by se můj život vyvíjel jinak než jak je teď...1 rok jsem bydlela s rodiči, aby mi máma pomohla se vším (která byla mimochodem ze začátku pro potrat, pač mi bylo jen 17let), a před půl rokem jsme si koupili byt 🙂 tak ti držím palce ať vše dobře dopadne!!! 🙂

ahoj Báro,
zaprvé klobouk dolů za to, jak dokážeš v 19 letech uvažovat rozumně a s nadhledem, myslím, že někteří třicátníci by si z tebe měli vzít příklad! Máš to v hlavě dobře srovnané, možná je to tím, čím sis prošla v rodině - víš, jak nechceš, aby skončily tvoje děti - a to je úplně ten nejlepší základ, který pro mateřství můžeš mít.
Já vím, že se mi to lehko říká zpoza počítače a horší to bude v reálu, ale opravdu si myslím, že by sis miminko měla nechat. Jen se podívej na ty spousty párů, co nemůžou mít děti a k tobě tenhle dar přišel sám od sebe. Kdybys teď šla na potrat, nevyčítala by sis to jednou? Nepřemýšlela bys, jestli to byla holka nebo kluk, kolik by jí/mu zrovna bylo, jaká/jaký by byl/a a co by v životě dělal/a? A co kdybys jednou měla problémy s otěhotněním i ty??
Pokud přítel stojí za tebou, máš z půlky vyhráno. On si najde práci, poohlídnete se po společném bydlení (nebo by šlo dočasně třeba bydlet u mamky nebo jeho rodičů?) a určitě to nějak půjde. Můžete se taky obrátit na místní sociálku o radu, jestli nemáte nárok na nějaký příspěvek (bydlení, svobodná matka atd). A třeba by miminko "vyléčilo" i sebelítostivou mamku, která by najednou získala nový elán do života.
Každopádně moc držím palce, ať už se rozhodneš jakkoliv... a ještě ti poradím jedno, rozhoduj se srdcem. Protože rozhodování rozumem si sice vysvětlíš, ale citům stejně neporučíš.

ahoj, podle toho co píšeš, jsi velice rozumná a vyzrálá ženská, která ví, co chce. manželovým rodičům se stalo skoro před třiceti lety to samé, co Tobě, mamince bylo tenkrát 17 let, když zjistila, že je těhotná, chvilku před tím se ještě rozhodovala mezi dvěma kluky, řešila úplně jiné věci, školu, apod. rozhodli se tenkrát pro to, si dítě nechat, a dneska jsem díky tomuto dobrému rozhodnutí šťastná já, já si to "nečekané dítě" vzala a máme spolu už dalšího prcka... 🙂 taky to pro ně bylo náročné, narodilo se jim mimčo v posledním ročníku střední školy, takže život byl jen o tom postarat se o dítě a dokončit studium, ale zvládli to!!!!
jasně, že jsi ještě mladá, měla jsi jiné plány, jiné představy o blízké budoucnosti, ale člověk míní, život mění..
určitě najdeš podporu i v Tvé mámě..
budu Ti / Vám držet palce, aby jste se rozhodli správně, ať už to rozhodnutí bude jakékoli...

Ahoj, nejdřív jsem si říkala, že ti nebudu nic psát, že bych opakovala holky, ale musím ti vyjádřit podporu! Jsi vážně rozumná holka, vlastně spíš dospělá ženská, a už to, že o tom takhle uvažuješ je znak toho, že budeš skvělá máma! Držím moc palečky a věřím, že tu za chvíli bude fotka bříška 🙂
Možná by ses mohla obrátit i na nějakou poradnu, aby ti řekli, na co bys měla jako mamina nárok od státu.
Prošla jsem si tímhle s dcerou, když jsem zjistila, že jsem těhotná, syn na tom byl hodně špatně zdravotně a říkali jsme si, že druhé dítě nezvládneme ani psychicky ani finančně. Ale jak píše @lucinka_jirackova , když jsem viděla ten ultrazvuk, tak bylo rozhodnuto. A teď jsem tak šťastná že jí máme!!! 🙂
Máš mojí maximální podporu!

Ahoj, uz to ako o tom celom uvazujes hovori za to, ze si zrela a rozumna zenska a to malinke v brusku bude najstastnejsie miminko s takou maminou ;)
Financii sa neboj, ona ta "spravna chvila" na dieta nie je nikdy (viem o com hovorim, mam cez 30r. ;) Jedna moja znama mala prve babo v 19r. s vtedajsim priatelom tiez nebyvali spolu, ona nemala pracu, nasetrene peniaze tiez takmer ziadne.. dnes maju 3 deti, vlastny dom, 2 auta, kazdy rok chodia cela rodina na dovolenku a minule zostatnicovala na same acka ;) Nic nezmeskala, len si to zobrala v inom poradi.. ;)
A z mojho pohladu uz neni taky velky rozdiel medzi tym byt matkou v 19r. ci v 30r. Naopak, byt mladou matkou ma aj vela vyhod - lepsie zvladate nocne vstavania a celkovu vycerpanost, ale hlavne, ovela nizsi predpoklad na vsetky tie genet. vady dietata.. neni to nic moc, ked ta po 30r, automaticky zaraduju do kategorie "prilis stara na tehotenstvo" ;)))
Neporovnatelne tazsie je vsak mat dieta v 15-16r, coz sa ale teba netyka.. drzim prsty! ;)

Ahoj! Nebudu Ti psát, co by jsi měla, konečné rozhodnutí bude stejně jen na Tobě! Ale podle Tvého příspěvku soudím, že nejsi žádná nevybouřená puberťačka. Zatím asi neoplýváš nějakými city k dítěti, ale věř, že pokud se to miminko narodí, tak nebudeš litovat. Děťátko Ti vše vynahradí!!! Prvních pár týdnů, možná měsíců to není lehké, ale jakmile se prcek začne trošku projevovat, tak Ti vše mnohonásobně vynahradí.
Finanční problémy má v dnešní době bohužel mnoho lidí. Ale jak psaly holky, dítě do 3 let není zas až tak finančně náročné a potom si už můžeš hledat práci a věř, že budeš jednou ráda, že ho / ji máš!
Ať Ti tady každý napíše cokoliv, rozhodnutí je jen na Tobě a ať se rozhodneš jakkoliv, doufám, že nebudeš NIKDY litovat!!!

věřím, že ty to zvládneš a bude z tebe dobrá maminak..Jdi do toho..věřím, i tomu, že tvůj přítel tě v tom nenechá...zvládnete to spolu..jsou mezi námi maminky co jsou na tom ještě hůře než vy a dokážou dobře děti vychovat...Přeji vám mnoho štětsí, lásky, porozumění, trpělivosti..za 9. měsíců vás čeká to nejcenější co jen člověk má a věř tomu, že to právě to co vás přesvědčí o tom, že sjet udělali správné rozhodnutí..dejte tomu drobečku šanci na život...nejdůležitější je etď zajisti nějaké to bydleníčko..pak už to určitě spolu nějak zvládnete..vaše situace není jednoduchá to určitě ne, především po finanční stránce--ale určitě to půjde moc vám to přeji, aby vám vše dobře dopadlo..a vy byli spokojená šťastná rodinka..

Ahojky Báro,témeř v podobné situaci před 10 lety byla moje sestra.Bylo ji 19 jako tobě a otěhotněla.S dětátka se oba těšili,ale źároven stáli před situaci,kde budou bydlet,kde na to všechno vezmou a podobně.Švagr neměl taky práci a sestra téhda jen brigádu v obchodě za pár šlupek.S mámou byla pohádana,tak bydlela u babičky ve starém domě a švagr u rodiču.Taky nechtěla nikomu nic říct,protože se bála,ale babička ji prokoukla,protože zjístila,že už dlouho nevynášela koš s vložkama 😀 .Tak nakonec zavolali mamce a začla se řešit situace.Prozatím bydleli odděleně a když byla sestra ve čtvrtém měsíci,tak se vdala a šli bydlet k manželovým rodičum do bytečku,kde měli jen jeden malý pokojíček pro sebe.Švagr šel pracovat na šachtu,aby dostal byt,na který měl nárok až po odpracovaném roce.Sestra chodila stále na brigádu,tak do 5 měsíce.Od rodiču se odstěhovali až tak když prcek měl 2 měsíce.Vybavičku více méně podědili od rodiny,něco málo i koupili a hlavně rodiče spoustu věci koupili.Hodně moc šetřili a ohlíželi každou korunku,protože nájem bytu byl drahy,ale zvládli to 😉 .Myslím že,jak se rodina dozví,že čekáš miminko,tak ti určitě nabídnou podporu.Určitě bys potratu jednou litovala a mohla by jsi mít z toho nehezké psychycké následky 😒 .Zato s bříškem se budeš těšit z každe návštěvy z ultrazvuku,z každeho pohybu a situace se určitě otočí v dobrou.Přeju moc štěstíčka.Kdybys měla zájem,ráda přispěji s pár kousky do výbavičky,co mám po malé...zbytečně mi to tady stoji v krabici 🙂

Jak píše didi21, tak rozhodnutí je na tobě. Nejsem odpůrce potratů. Myslím, že v určitých případech je hloupost je odsuzovat a zakazovat. V tvém případě si ale myslím, že potrat rozhodně není na místě.
I přesto, že nejste s přítelem v lehké situaci (ať finanční nebo rodinné) je velmi důležité, že stojíte při sobě a že přítel respektuje tvé rozhodnutí. Z toho, jak na mě z příspěvku působíš si myslím, že by jsi potratu později určitě litovala a že jsi v hloubi na mateřství připravená a těšíš se.
Nevím v jakém jsi týdnu těhotenství, ale určitě si ihned zajdi na sociálku a optej se co a jak. Krom toho zde na koníkovi je plno diskuzí maminek na ÚP, které nemají práci a nevědí, jaké příspěvky apod mohou pobírat.
Přítel by si určitě měl najít stálé zaměstnání. Do porodu máte 9měsíců, takže věřím, že práci najde. Nevím, jestli je to stále možné a jak to funguje v praxi, ale dříve na sociálce radili, že je možné počítat rodičovský příspěvek z platu otce dítěte.
Co se týče tvých rodičů, myslím si, že by mamince vnouče jen prospělo. Pokud píšeš, že trpí sebelítostí, tak co jiného pomáhá lépe než rozptýlení od vlastních depresí v podobě vnoučete? 🙂 Svěř se se svou situací i svým rodičům, stejně jako by přítel svým rodičům. Poproste je o pomoc, o radu. Budete potřebovat bydlení do začátku, základní výbavičku pro miminko, ale věř, že vše se dá sehnat i za pár korun.
Časem se vám určitě podaří postavit se na vlastní nohy-nakonec budete mít v podobně miminka ohromnou motivaci se posunout dál.
Držím palce, aby jste se rozhodli správně a nelitovali rozhodnutí!

Ahojky Báro,
Je pravdou že v dnešní době je tolik holek které se snaží otěhotnět a ono to nejde moc hladce a s vyšším věkem je to čím dál složitější, já jsem toho důkazem. Taky jsem vždy přemýšlela hlavou abych dostudovala, abych měla práci, abych měla kde bydlet, abych měla nějaké peníze a teď když se ve všech oblastech daří ... mimi zatím nejde :(
Podle mě jsi moc chytrá holka, vůbec bych se nebála toho že své mimi nedokážeš zabezpečit. I když to tak nevypadá v dnešní době je pořád ještě dost příležitostí k tomu si nějakou tu kačku vydělat a pracovat z domu i s mimčem a jedoho dne budeš neskutečně ráda že toho tvorečka máš .... 😵 ať už se rozhodneš jakkoli, VĚŘ SAMA SOBĚ .....a DOKÁŽEŠ VŠE ... HODNĚ ŠTĚSTÍ 😵

já hlasuji pro život,i život jen s milující,byt chudou mámou,je lepší než kýbl na potratovém sále.Ale je pravda,že já nejsem ty,takže tobě a tomu malému v tvém bříšku posílám pohlazení a hodně sil,k řešení,byt bude jakékoliv,držím palec,rozhoduj se celou svou duší a bytostí,zamysli se v hloubce své duše,co pro tebe znamená život a odpověd,co dělat přijde.Objímám.

Také zareaguji, Báro, držím palečky, ať všechno zvládnete v pohodě. Šla bych do toho, podporu od budoucího tatínka máš, tak to má být. Na nikoho jiného se stejně spoléhat nemůžeš, pokud rodiče pomohou, je to fajn, ale povinnost nemají, tak stím ani raději nepočítej ( nám naštěstí pomáhají, hlavně s hlídáním, když jsme v práci ). Bydlení a to okolo by jsi stejně řešila tak jako tak, takž etoho bych se nebála a jak tady někdo psal, jako mladý pár čekající rodinu máte větší šanci byt získat než pokud budete singl. Ještě jsem chtěla napsat, že je tady někde diskuze, kde si radí maldé maminky - myslím, že po dvacítce - myslím, že se to jmenuje mladá maminky...., zkus to najít a tam bude zkušeností jistě dost, tam se dočteš, jaké to je. Já nemohu radit, rodila jsem ve 28 letech a syn byl moc chtěný a nějakou dobu jsme na něj čekali🙂. Držím palečky 🙂 .

ahoj Baro, naprosto souhlasim s holkama prede mnou a tak se o potratu a podobne nebudu rozepisovat... chci ti jen napsat vlastni zkusenost a treba ti tim vlit trochu optimismu do zil 🙂 s mym muzem jsem se seznamila v 19, me cekala maturita, on byl v 5. rocniku. Necely rok jsme spolu chodili a otehotnela jsem. Cerstva maturantka, ho cekalo absolutorium. V rijnu jsem navic soubezne zacala studovat VS. Vetsinu pataku jsem odchodila s brichem, v dubnu porodila a po sestinedeli dodelavala vsechny zkousky aby mi uznali rocnik. Pred porodem jsme sehnali bydleni (podnajem), muz praci na castecnej uvazek. Zacinali jsme s detskou postylkou, dvema matracema, stolem a klavirem, nemeli jsme ani lednicku, pracku, nic, to jsme dokupovali postupne. S rocnim prckem a druhym tou dobou cerstve v brisku jsem absolvovala a dodelavala 2. rocnik VS, muz dostal cely uvazek a pri tom stale studoval, v lete jsme se vzali. Ted v 25 mame prcky tri, muz ma stalou praci, dodelava magistra, ja jsem zacala znovu studovat. Chystame se na velkou opravu vlastniho domu. A vis co ti povim? Strasne rada vzpominam na ty zacatky a ikdyz nebyly vubec snadny, nikdy jsem nelitovala, ze jsem mela deti tak brzo. Bylo to to nejlepsi rozhodnuti v mym zivote a verim, ze kdyz prekonate tohle obdobi, ktery neni lehky, ale ne neresitelny, tak vytvorite tu nejlepsi rodinu pro toho malyho clovicka, kteryho mas pod srdcem... 😵
Preju at se rozhodnete spravne a at uz bude to rozhodnuti jakykoli, aby jsi ho nikdy nelitovala 🙂

Ty to zvládneš,mě se dcerka narodila když mi bylo dvacet a zůstali jsme sami bez chlapa.rok jsem ji vychovavala,pak jsem nasla pritele s kterym jsem do ted a cekame druhe miminko.mala mu rika tato,a jsme stastni.take jsem si myslela ze to nezvladnu a zvladla jsem to a dcerka bude mit za par mesicu uz tri roky.kazda maminka zvladne se postarat o sve dite.ja bych na potrat nikdy nesla.a ty at uz se rozhodnes jakkoliv tak drzim pesticky aby jsi se rozhodla spravne a pozdeji niceho nelitovala.ja take nelituji a jsem rada ze malou ted mam i kdyz nektere chvilky byly tezke,ale vse se da zvladnout kdyz clovek chce.drzim pesti. 🙂

Ahohky Báro,Jsi fakt rozumná holka podle toho co píšeš..a jistě se rozhodneš dobře..Co tady čtu tak všichni tě taky podporují a nikdo by tě tady neodsoudil je to tvůj život a ty se musíš rozhodnout jestli si miminko necháš či ne...Já osobně děti milovala od školy a pořad jsem něměla toho pravého a povedlo se mi to až před 30 rokem kdy jsem si našla manžela a máme spolu 2 krásné děti a nikdy bych nelitovala že je mám...a kdyby se mi to stalo dříve tak jistě si dítě nechám.Stejnou situaci jakoty měla moje sestra dceru si dala ke svým 20 narozeninám..a ted je neteř velká a je to zlatá holka a jistě by sestra rozhodnutí neměnila..a já mám skvělou pomocnici pro děti 🙂 Tak pak jistě dej vědět rozhodnutí budu na tebe myslet...a kdyby jsi někdy potřebovala s něčím poradit jistě písni třeba do zpráv...

Moc mě těší, že se dnes najdou tak svědomitý mladý holky co to mají v hlavě srovnaný 🙂 Hodně holek by asi v tvé situaci na potrat šlo. Ale ty píšeš, že o tom moc nehceš slyšet.... být tebou na potrat nejdu a začnu přemýšlet jak se o prcka začít starat. zjistit si na co budeš mít nárok atd. Ono neříkám, že to budeš mít lehký, ale potrat je doživotní psychický trauma. Vyřeší ti sice současný problém, ale zároveň tě ten pocit bude provázet celý život. Neboj se toho, uvidíš -prcek bude vaše zlatíčko 🙂 Moc vám s přítelem držím pěsti, abyste to zvládli !

nechej si maličké,nebudeš litovat!ja jsem poprve otěhotněla taky v 19 letech ale mimčo bylo plánované...ale to nevadí je vidět že zdravě a dospěle uvažuješ,budeš dobrá máma a snad i tatínek se za vás postaví.neboj bude to ok.přeju hodně štěstí do života

Souhlas s holkama přede mnou, ještě přidám nabídku - až budeš vědět pohlaví, pošlu balík oblečků, mám modrý i růžový 😵 a určitě nebudu sama tady, určitě se najde spousta mamin, co bysme byly ochotny Ti poslat to, co bys potřebovala, mám po dětech hračky, zavinovačky, najdu i plastový lehátko do vany, osušku na mimčo, tetra plíny, no prostě, určitě výbavička by se dala dokupy a já budu ráda, když to někdo ještě využije 😉

ad mimčo - mám dvě kámošky, hodně blízký, obě chytrý, vzdělaný, hezký, štíhlý, dbají o sebe, obě takový modelíny a jedna jak druhá chlapa na 2věci, jedna ženatýho doktora, kterej se nerozvede a je to hulvát a druhá hulváta, kterej má bar a veškerý volný čas tráví tam, obě mluví o dětech, jak jim to tiká tam dole!!!!

dojdi si na sociálku a poptej dávky, na bydlení, na dítě, jakou budeš mít mateřskou, pak to prober doma s přítelem, jak on vidí budoucnost = práci, bydlení, určitě o tom taky furt přemýšlí, víc hlav, víc ví a možná bych to probrala i se ségrou, co ona na to...

Ahojky, myslím že všechno důležité už bylo řečeno a nemá cenu se příliš opakovat. Rozhodnutí je na tobě, ale věřím že to zvládneš 🙂 Pokud jen trošičku dokážeš uvažovat o tom že máš v bříšku nový život, tak dokážeš být i dobrou mamčou 🙂 Kamarádka nedávno zjistila že je těhotná - je ji sice o 3 roky víc než tobě, ale práci nemá, s přítelem není moc dlouho, a ten taky nemá nic moc práci, ale stejně do toho jdou a po prvotním šoku přišla obrovská radost. Já mám sice zázemí , ale pořád studuju VŠ , no a co , a je spousta holek které byly v mnohem mnohem horších situacích a jsou z nich dobré mámy, a že nebude mít miminko nejnovější kousky v šatníku nebo každou hračku na kterou si ukáže - no a co , přece nemusíme pořád žít ve ,,spotřením světě,, taky nakupujem v bazárku a že se dá za pár korunek sehnat spousta nádherný věciček 🙂 🙂 ... všechno se dá zvládnout a bude líp 🙂 🙂

Milá Báro, musím říct klobouk dolů, máš to v hlavě dobře srovnané a jsi opravdu na svůj věk zodpovědná. víš, že se rozhoduješ nejen za sebe, ale i za to maličké, co máš v bříšku. myslím, že zázemí,, domov, to vše se dá vybudovat, i kdybyste na začátku bydleli třeba v jednom pokoji v bytě rodičů. navíc bys mohla mít od začátku více pomoci rodičů. a časem se osamostatníte. jako důležitější otázku vidím to, zda opravdu chceš zůstat s partnerem, zda ho vidíš jako celoživotního druha a budoucího dobrého tatínka. pokud ano a on to vidí stejně (líbí se mi jeho názor, že tě bude respektovat, ať se rozhodneš jakkoliv), tak máte napůl vyhráno. určitě by bylo fajn zapracovat na dobré práci a pravidelném příjmu a domluvit se na pomoci rodiny. v každém případě je fajn, že otěhotnět můžeš. my se už dva roky marně snažíme o druhé dítě, mezitím jsem měla dva potraty. je to opravdu malý zázrak. zkus si představit blízkou budoucnost, co tam vidíš. jedno pozitivum s dítětem je, že si teď odbudeš pár let a pak se můžeš víc věnovat kariéře. to my ostatní kariéru přerušíme a málokdy se po mateřské vrátíme na stejnou pozici. držím ti palce a maličko závidím 🙂

Ahoj 🙂 Prvně bych podotkla, že jsi nad tím měla přemýšlet před tím ,než jsi otěhotněla....ikdyž nepsala jsi, jestli užíváš nějakou antikoncepci. Ale když už se tak stalo, určitě bych byla PRO MIMINKO. Nejsi malé dítě, máš svůj rozum a podle toho co jsi psala, tak i nějakou zkušenost s dětma. Tak moc držím pěsti, ať vám to všechno dobře dopadne. Teď se to zdá být moc těžké, ale vesměs všechno se dá zvládnout. 🙂