Máte některá zkušenosti s interrupcí?

@pissskotka vlastní zkušenosti nemám - potrat lze provést do 12tt těhotenství, stojí okolo 4-5tis. Kč, riziko je tak jako u všech zásahů do těla, někdy se může i stát, že už žádné další dítě mít nemusíš (znám od nás případ). Samozřejmě je to na Tobě, pokud si myslíš, že to opravdu nezvládnete a jste na tom tak hrozně, tak asi lepší jít zavčas, než aby se třeba mělo narodit jako nechtěné dítě. Já sama bych na potrat nešla - (kdyby měla malá rok a půl) já potratila samovolně v 8tt před 2lety a dodnes si říkám, jestli to byla holčička nebo chlapeček, že by mělo už rok a půl atd. takže vědomě bych nemohla ukončit život dřív než vůbec začal, vyčítala bych si to asi pořád.

Ak sa rozhodnes pre interupci, budes litovat, i kdyz si budes myslet, ze je to spravne rozhodnuti.. Tym ta nechcem sudit, ani kritizovat, myslim to praveze tak, ze je to opravdu velka zatez na psychiku.. Ak mas pochybnosti, tak si zbehni k nejakej psychologicke.. Drzim palecky a nech sa rozhodnes akokolvek, tak to bude spravne, lebo to tak budes chciet ty.. Ale obavam sa, ze paolin ma pravdu, vrhnu sa tu na tebe.. (vzhledem k tomu, ze je tu kopa maminek, ktore sa marne snazi otehotnet, tak sa nie je comu divit..)
Rizika su vzdy.. Je to sice mini zakrok, ale zakrok.. Nejvic asi to, ze uz nemusi mit dalsi dite, pripadne muzes mit pak problem otehotniet.. A pak samozrejme tie psychicke..
Int. se robi do ukonceneho 12tt, ale cim driv, tim lip.. Cena sa myslim pohybuje kolem 5 tisic..

Vůbec nepíšeš co na to manžel? Říkat si, že bys byla hrozná máma je podle mně bohužel výmluva, ale to musíš vědět ty. Stejně tak finance- potřeby na mimi máš jistě po synovi....No nic, pokud chceš na potrat tak co nejdříve utíkej ke gynekologovi a objednej se na zákrok- miniinterupce je pro tělo mnohem šetrnější a je i levnějši, ta se provádí tuším do konce 8.tt. A jaký je z toho zážitek? No hádej....moje máma byla po mně na potratu a i když je jí přes 50, dodnes si to vyčítá, ale to je na povaze. Nechci tě odsuzovat, přece jen je ti 22 let, za pár let by ses třeba rozhodla jinak než dnes. Já sama bych na potrat nešla, i kdybych otěhotněla v šestinedělí. A to na tom nejsme momentálně finančně vůbec dobře. Ale vím že když se chce, všechno jde 😉 Já mám syna 6 let starého, a druhé se narodí v dubnu, takže od sebe budou 6,5 let, a velice lituji, že budou mít od sebe tak velký věkový rozdíl....
Jen tím chci vlastně říct, že život dítěte nevynahradí ani peníze, ani byt, ani chlap....a nejspíš vůbec nic.

Žádná z nás nejsme dokonalá máma. To že si myslíš, že bys byla hrozná je nejspíš přirozený strach, hlavně když máš ročního prcka - v tomhle období je to hodně náročné a pokud jsi tak brzy další dítě neplánovala o to víc tě to děsí. Taky toho mám někdy moc a i mi ujedou nervy a pak si vyčítám, že jsem strašná matka, ale pro děti je nejdůležitější láska, kterou jim dáváš, vše ostatní je vedlejší, je jedno, zda nestíháš uklízet a být perfektní. Finance bych nad dítě nestavěla, v žádném případě.. Já jsem nebyla na potratu, ale na revizi dělohy při zamlklém těhotenství, lékařsky je to asi v podstatě stejný zákrok (si myslím, nejsem doktor), byla jsem v 11 tt. Je to už 3,5 roku, narodil se mi po tom zdravý kluk a mám ještě 5,5 roku starou holčičku, plánujeme třetí dítě. Ale na to zamlklé, "potracené" miminko pořád myslím, je mi to líto a je mi do breku pokaždé, když si na to celé vzpomenu. Mimčo "nestojí" tolik peněz, abyste ho neuživili, jak už tu někdo psal, s ročním dítkem máš spoustu věcí k využití i pro další, není přece důležité, zda by holčička musela nosit klučičí oblečení. Náklady samozřejmě s věkem porostou, ale tím, že by byly děti věkově blízko, by po sobě mohly lehce věci dědit, o hračky se dělit. A věř mi, že se rychle naučíš vystačit s financemi i když vás bude o jednoho víc, sama to znám, taky jsme měli období finanční tísně. Pomohlo třeba i nakupování z bazárku..a to mě nakonec začlo tak bavit, že mi to zůstalo i když to není nutné kvůli úsporám 🙂 A finanční situace není přece trvalá záležitost, dá se zlepšit. Chcete se stěhovat a bude to stát moc peněz..? Teď máte kde bydlet? Pokud ano, nedalo by se to stěhování odložit?
Zvaž to, potrat se nedá vrátit zpátky, nechci tě "kárat", jen poradit, podpořit. 😔

@pissskotka Byla jsem na revizi dvakrát, ale nedobrovolně, miminka umřela. Samotný zákrok je docela v pohodě, když se zadaří, za čtvrt hodiny jsi na pokoji a břicho většinou nebolí víc než při ms. Ale myslím, že ty rány na duši, ty úplně nepřebolí nikdy. Nevím, jestli pak vydržíš bez bolesti koukat do cizích kočárků a nesrovnávat... takhle velké už mohlo být moje dítě. Navíc, když jsme o miminko přišli poprvé, starší chlapeček měl rok a 4 měsíce. To, že jsem těhotná nějak cítil, choval se jinak, hodně mi sahal na břicho a tak. Když měl 2,5, narodilo se nám druhé miminko - a náš starší v tu chvíli začal hrozně moc mluvit o tom, že už jsme měli v bříšku jedno miminko, ale že umřelo, a jestli se vrátí, a kdo za to může... a tak. Nechápu, kde to vzal, doma jsme se o tom nebavili, v okolí o tom také nikdo nemluvil... prostě jako by si na to najednou vzpomněl.

A mám kamarádku, která byla loni u psycholožky, říkala, že měla celé dětství pocit, že má sourozence - a až před rokem se dozvěděla, že když byla malá, tak její maminka potratila. Říkala, že to nikdy nevěděla, jen měla takový špatný pocit...

Za sebe bych rozhodně šla do miminka. Z vlastní zkušenosti - druhé dítě už tolik nestojí, první půlrok v podstatě nic navíc, staršího jsem akorát odnaučila od plínek a kupovala jsem plíny pro mimčo. Druhý půlrok je to pár kaší a přesnídávek, nějaká zelenina - to je zanedbatelné, v týdenním nákupu to ani nepoznáš. Taky na tom finančně nejsme kdo ví jak, ale když se naučíš nakupovat na bazárkách, jídlo v akcích... tak je to docela v pohodě. A hlavně je krásné se dívat, jak se sourozenci mají rádi - jak se hladí, pusinkují, když jeden pláče, druhý se k němu tulí a nosí mu autíčka nebo plyšáky... myslím, že sourozenec je ten nejkrásnější a nejhodnotnější dárek, který můžeš kdy svému dítěti dát...

Tohle jsi možná nechtěla slyšet, ale já to vnímám takhle. Držím palce.

@lucifereeek
@evaviki
@zamilovanadonej
@nasticka
@veruska007

Takže holky, odepíši vám takhle všem najednou..vidím že jste asi všechny proti...já sama si to také neumím představit, že bych vzala život někomu kdo za to vůbec nemůže...do budoucna bych určitě ještě jedno miminko chtěla...ale né takhle brzy...vždycky jsem byla proti interrupci, neschvalovala jsem to, nicméně to jsem ještě děti neměla a neměla jsem ani vlastní byt, tudíž své vlastní starosti...neuvědomovala jsem si jak je všechno těžké a drahé...dnes už to vím...Za prvé bych ráda podotkla, že stěhovat do většího se musíme tak jako tak...bydlíme totiž jen v garsonce a už se tu opravdu nedá ani hnout..malej roste..má spoustu věcí a hraček..nemá vlastní soukromí..budí ho televize...takže to opravdu vynechat nemůžem...druhá věc je ta, jak tady píšete že si věcičky můžou půjčit..to nemůžou....švagrová je v 5 měsíci těhotenství a jelikož sme s tím naším tvorečkem nepočítali, všechno jsme jí dali...včetně postýlky a kočárku...takže je blbé to teď vše brát zpět...kord když je na mimi sama a neutáhla by to. A ta třetí věc je partner..samozřejmě jsme o tom mluvili společně...on byl ze začátku pro to, abychom si dítě nechali..nebo respektive když jsem ještě nebyla gravidní..ale teď když došlo na realitu, tak mi sám řekl, že bychom to nezvládli...s čímž souhlasím...nechci vypadat jako nějaká semetrika...ale náš potomek je jaksi hoodně živej a ráznej...musíme být na něj tvrdí...docela dost si na nás dovoluje, je surový a neposlouchá...nechápu proč je takový, protože celé těhotenství jsem měla klidné..žádný šok také neutrpěl...na nic agresivního ho také nenacháváme koukat a doma vládne mír a klid 🙂 takže to prostě musíme brát tak, že si ná chce ochočit a to mu nesmíme dovolit...pokud bych si dítě nechala..neměla bych na něj tolik času...navíc by žárlil a já opravdu nejsem ten tip co má hlavu bůh ví kde a doma bordel a dvě řvoucí děcka...Když si vzpomenu na mé první 6tinedělí tak se mi chce brečet..bylo hrozné kvůli těžkému porodu..o kojení nechci ani mluvit a měla jsem bohužel i jiné potíže které bych nikomu nepřála, takže pokud by se to mělo opakovat znovu, pak nechci jak bych to ještě s jedním děťátkem navíc zvládala...takže tohle je můj názor proč o tom uvažuji..nemějte mi to prosím za zlé...a děkuji vám za vaše názory.....chci jen aby mé dítě žilo spokojený život a né abych mu neměla dát co najíst..aby se mu ve škole smáli že nemá pěkné oblečení a pod stromečkem neměl to co si přál... ☹

@pissskotka No, to stěhování chápu, taky jsem se museli stěhovat, celý manželův plat padne na úvěr, rodičák mám dvouletý a oba chodíme na brigády, abychom vyšli... ale dá se. U nás je co půl roku bazárek a maminky tam dávají věci "za pusu", oblečení se dá sehnat od 10-20kč/ks (i bundy, kalhoty), vanička za 30,-, trojkombinace mutsy byla za 1000,-, obyč. kočárek za 400,-... já se tloukla do hlavy, že jsem si koupila nový. To fakt nejsou tak hrozné náklady.

A jsi si jistá, že tím potratem neublížíš i svému synkovi? Ten můj o tom taky "nevěděl", a až po roce o tom začal mluvit. Normálně by mě něco takového nenapadlo... ale zažila jsem si to.

Porod jsem taky měla dost hrozný, málem jsem nepřežila poporodní komplikace... ale to druhý šestinedělí jsem zvládala úplně v pohodě, až jsem se divila. I zvládnout dvě děti nebylo tak hrozné (i když občas nervy tekly, to zas jo), ale těch krásných chvilek bylo mnohem víc. Měla bys děti od sebe 2 roky, to mi přijde docela v pohodě.

@pissskotka osobní zkušenost nemám, takže nemůžu radit, ale dokážu tvou situaci pochopit 😉 chci spíše reagovat na otázku financí, jak tady holky píšou, že druhé dítě nic nestojí, tak s tím tedy rozhodně nesouhlasím. jasně, u mimina je to ještě v pohodě, ale je třeba počítat s tím, že ty jednou vyrostou a pak teprve přijdou ty výdaje. chápu, že v hodně rodinách mladší děti věci dědí, ale já s tímhle zásadně nesouhlasím, prostě nikdy byste pak nedocílili stejného přístupu k oběma dětem, buď oběma stejně nebo raději nic nikomu. a nejde jen o oblečení, hračky, pak přijde škola, určitě chcete dětem dopřát nějaké kroužky, sportovní vyžití, dovolenou atd. a ne škudlit každou korunu. prostě mít jedno nebo dvě děti je finančně velký rozdíl, je třeba počítat s tím, že o ty "děti" se rodiče starají do cca 18 let. nepíšeš, jak to máte s partnerem s prací, budete kupovat byt, takže určitě nějaký finanční závazek máte a je třeba prostě myslet dopředu (kolik budeš po MD vydělávat, jestli budete mít oba stálou práci, dojíždějí, jak by to bylo s hlídáním atd.). nejsi v lehké situaci, ale ať se rozhodneš jakkoliv, mou podporu máš a přeji ti, aby ses rozhodla co nejlépe.

@medria No, proto mám děti blízko po sobě 😉. Dokud jsou malé, tak moc nestojí. A až budou větší, tak se zas vrátím do práce, příjmy budou dva a bude to zas lepší 😵

@pissskotka Já Ti povím jen jednu věc. Nenech se ukolébat bláhovou představou, že bys to teď nedala fyzicky. Když ne v Tvém věku, tak kdy? V 48ti? 😉 Psychicky jsme na tom z děcek občas blbě každá a vyhlídnutý větší byt jako argument? Ten u mě osobně neobstojí a věřím, že nakonec snad ani u Tebe. Co se financí týče, neměla bys být možná tolik naivní. Děti blízko sebe jsou v tomto spíše výhodou: Zrychlíš si čerpání RD a na tu dobu, co budeš opravdu s dětmi doma de facto vyčerpáš víc. Navíc děti hodně podědí, atd (např. za 10 let už bude současný kočár těžce out, teď to s ním ještě odjezdíš, atd). Taky Tvoje pozice na trhu práce - to je taky dost diskutabilní. Hodně personalistů raději přijme kočku, co má odrozeno, než mladou holku s jedním a neurčitou vizí, atd.

No, na Tvém místě bych nešla. Na druhou stranu nejsem odpůrkyně potratů, jsem pro svobodnou volbu a musím upřímně říct, že kdybych např. čekala neplánovaně třetí nebo čtvrté, tak bych to asi už fakt tímto řešila 😢 😅 , to nebudu lhát.

V Tvém případě by ale byla moje volba jasná! 😉
Přeju, ať to dobře dopadne.

Ahoj zaujala mě tato diskuze - zkušenost s dobrovolnou interupcí nemám ale miminko mi museli vzít jinak bych umřela já i to malé..A tak mohu jedině popsat bolest ze ztráty...Co se týká tématu které zde píšeš ...Nikdy nebudeš 100% rozhodnutá tomu věř, a také věř tomu že ti nikdo nemůže dát 100% radu co je dobré nebo ne..Protože ani ty sama nebudeš vědět jak se tvoje tělo po ,,zákroku" zachová to nevíme žádná z nás ať je potrat dobrovolný nebo ne...
Myslím, že ti to ani nikdo nemůže mít za zlé ať se rozhodneš jak chceš..
Jestli můžu říci svůj názor - pocit ztráty budeš určitě pociťovat nějakou dobu někdy je to pár týdnů mnohdy i pár let a je důležité si to připustit že tvá duše bude smutná a řekla bych že i chvilkama budeš propadat výčitkám co by kdyby apod ...Pamatuj že ty si matka a ta která s pocity které nastanou v průběhu tvého dalšího života bude žít ..Nikdo jinej to za tebe nebude prožívat.. Máš tedy právo rozhodnout se a nikdo tě nemá právo soudit - jestli víš že bys to nezvládla nečekej dlouho ´vím že to teď bude znít ošklivě ale nečekej dlouho ať nakonec nezjistíš že si v 5 měsíci a mrně bys musela dát třeba k adopci.....
Mám kamarádku ta na interupci musela jít bylo jí tenkrát 16 mrně by nezvládla měla pak i problémy ,,ženské" a srdce jí to rve doteď ale znám i ženy které musely jit protože věděly že by to prostě nešlo a žijí dál..Ať ta nebo tamta dozajisté si každá z nich vzpomene, ovšem je jen na nich jak svou bolest v životě zvládnou - nikdo jiný to za tebe neprožije 🙂 A co se týká zákroku interupce se provádí do 12 tt těhotenství posléze už pouze ze zdravotních důvodů nebo vážných koplikací které ohrožují plod nebo matku tady jsem našla pár odpovědí na tvé otázky :

O umělé přerušení těhotenství je potřeba žádat u gynekologa. Interrupce nesmí být provedena častěji než jednou za půl roku. Pokud je žena mladší než 15 let, má lékař povinnost hlásit pohlavní zneužití.

V případě, že se pro interrupci rozhodne žena z vlastní vůle, jde o placený zákrok. Cena se pohybuje mezi 2 000,- až 5 000,- Kč, vždy záleží na konkrétním zdravotnickém zařízení a stupni těhotenství. V některých nemocnicích si žena hradí i předoperační vyšetření internisty.

Formy umělého přerušení dle stádia těhotenství

•Miniinterrupce (časná) - šetrnější způsob, u něhož není potřeba velkého roztažení děložního hrdla. Provádí se ambulantně v celkové anestezii do ukončeného 6. týdne těhotenství u ženy, která ještě nerodila a do ukončeného 8. týdne u ženy, která již rodila vaginální cestou. Jedná se o odsátí děložní sliznice. Nenastanou-li komplikace, odchází žena odpoledne po výkonu domů.
•Klasická interrupce (kyretáž) - provádí se od ukončeného 6. (8.) týdne těhotenství až do ukončeného 12. týdne těhotenství. Při tomto výkonu gynekolog rozšíří děložní čípek a seškrabuje vnitřní vrstvu dělohy (endometrium) pomocí štíhlé kovové lžíce zvané kyreta. Výkon se provádí v narkóze při jednodenní hospitalizaci. Odpoledne po provedení výkonu jde většinou žena domů a lékař jí vystaví několikadenní neschopenku.
•Ukončení těhotenství z medicínského důvodu - až do 24. týdne těhotenství v případě, že je prokázaná genetická vada plodu (Downův syndrom) nebo anatomická vada plodu (vrozené vady mozku, srdce, ledvin, rozštěp rtu, patra nebo páteře) či z důvodu interního onemocnění matky. Tento zákrok je zdarma. Za dva týdny po zákroku se žena musí dostavit na kontrolu ke svému gynekologovi, je to i vhodná příležitost ke zhodnocení antikoncepčních možností.

Zdravotní rizika interrupce

•Během interrupce - komplikace mohou nastat v případě, kdy například nedojde ke kompletnímu odstranění tkáně z dělohy, či naopak dojde k jejímu přílišnému odstranění a tím protržení děložní stěny.
•Po interrupci - i když je medicína v současné době na velmi vysoké úrovni, stále se vyskytují případy, kdy žena po interrupcích měla problém přijít do jiného stavu nebo těhotenství udržet.
•Infekce po potratu - nebezpečí děložního jizvení, což může vést k neplodnosti, pokud se infekce neléčí.

BUĎ SILNÁ A OPATRUJ SE .... 🙂

@pissskotka 🙂

@pissskotka Ahojky,taky musim napsat a muzu ti rict,jsem jsem s manzelem zila hur nez vy,ze za garzonku v te dobe bych vrazdila.Byl to mini domek na zahrade,kde byla zima a chladko a cekali na vlastni byt.Ja mela maleho 10mesicniho chlapecka a porad sama,protoze manzel se vracel pozde domu.Bylo to neprijemne a nejhorsi bylo to,ze jsem pak zjistila v jeho 13.mesicich,ze cekam druhe.Bylo to necekane,protoze jsem prvni cekala delsi dobu nemohla jsem otehotne a druhe se povedlo hned.Plakal jsem u doktorky,kdyz rekla,ze cekame dalsi dite a prvni jeste ani nechodil a muzu rict,ze jsem rada,ze se to stalo i v tu nevhodnout dobu.Manzel v zadnem pripade nechtel,abych sla na potrat a ted toho nelituji a jsme stastni,ze mame krasnou a zdravou dceru.Jde to zvladnou.Vse to zalezi na vas,ja te presvedcovat nebudu,ale preji,aby ses rozhodla dobre a jednou nelitovala.A deti si aspon casem budou moct spolu hrat.Ver mi,ze to je super.

Já vím že je to jistě těžké, ale k tomu co píšeš- já naopak dřív (jako bezdětná) v potratu neviděla nic zvláštního, jen nezodpovědnost. A jelikož vím jaké je držet své dítě v náručí, tak jsem názor změnila. A popravdě- vím, že spousta žen můj názor odsoudí, ale já bych si nemohla vážit partnera který by mě na potrat "poslal", i když neříkám že je to zrovna tvůj případ. Stejně se musíš rozhodnout sama a nést své rozhodnutí po celý život. Hodně štěstí 😕 🙂

ahoj, nemám vlastní zkušenost, mám zkušenost, když jsem byla na předoperačním a čekala na odstranění vajčníku a vejcovodu. Na pokoji se mnou bylo celkem 5 žen, z toho dvě mladé dívky (jedna z nich 12-13let) na potrat, jedna maminka na potrat s mimoděložním a zbytek už není důležitý. Bylo to ve Vinohradech v Praze. Chovali se tam k těm dvěma mladým holkám hrozně, ráno je dali na pokoj, pak dopo pro ně přijel zřízenec, dovezl je za 15 minut, chuděry blábolily a sestřičky na ně byly hnusné, odsekávaly a rozhodně se s nimi nemazlily. Maminka, co pořád jen brečela, protože to byl její druhý mimoděl. potrat, byla obletovaná. A já taky. Tenkrát mi bylo 23 a studovala jsem VŠ a mateřské pudy jsem rozhodně neměla. Tenkrát jsem ještě nevěděla, co mi tato operace způsobí, že přirozeně už nikdy neotěhotním, ale řekla jsem si tam, že pro tu potupu (i když ty krávy sestry neví, proč tam člověk je), bych si to nikdy nenechala vzít. Jen tím chci říct, aby ses připravila na možné nelaskavé jednání, což ti pak moc nepřidá...☹

Asi není dobré se ptát na takovou otázku tady, kde většina mamin má děti vymodlené nebo po IVF. Každopádně mě tyto názory přijdou jako předpotopní. Absolvovala jsem IVF, také jsem si říkala, jestli to holka nebo kluk, počítala termín porodu. Nakonec to dopadlo špatně, ale kvůli tomu přeci nebudu do konce života myslet na to, že jsem mohla mít už takhle staré dítě....Přerušení je naprosto normální. Pryč jsou ty doby, kdy se na ženy po potratu koukalo skrz prsty. Znám několik holek, které absolvovaly přerušení (i opakovaně) a žádné fyzické ani psychické následky to na nich nenechalo.

no nedocetla sem vsechny prispevky, ale zasekla se u toho, jak si psala, ze ste vsechno daly svagrovy a proto si nemuzes dite nechat... ty objetujes svoje dite kvuli blbymu pocitu, ze si o to nemuzes rict nazpatek???
ja chapu tvoje duvody, taky sem se bala... bydlet v garzonce a mit 2 deti - je mi 21 za 3 mesice budu rodit 2. dite a mame to nasledovne:
1)manzel prisel o praci kdyz sem byla ve 3. mesici
2)bydlime v garzonce
3) z rodicaku se da prezit. a jestli na tom ste ted tak spatne, tak vam urcite pomuze socialka
4) ted muzou deti dedit po sobe a az ty pujdes do prace tak jim budes moc poridit co chces
ano, ja sem mela obe deti planovany kvuli endometrioze a tak nedokazu pochopit potrat, zvlast kdyz je to teprve 2. dite... kdyby bylo 3. nebo 4. mozna... ja sem celej zivot planovala velkou rodinu (3,4 deti 🙂 ) a budu mit kulovy
a prosim nepoustejte se tady do me, protoze tohle je muj nazor. nadruhou stranu respektuju nazor ostatnich a nebudu ji odsuzovat at se rozhodne jakkoliv, do takovyhlech diskuzi se nazapojuju, ale tohle me nadzvedlo, protoze je to o tom, ze si neumi rict o svoje vlastni veci ☹

@aneta0707 tyhle věci by se měly půjčovat s klausulí (nebo jak se to píše) - pokud se alecokoliv stane a budu potřebovat věci sama, vezmu si je zpět, s tím bohužel musíš počítat a myslet na zadní kolečka... Ale každý životní příběh je jiný a každá jsme jiná a jinak vnímáme věci 🙂 Například by autorka mohla donosit a nechat k adopci? Rodiny by se porvaly🙂 Důležité ale je, aby to rozhodnutí bylo jasné a člověk s ním byl 100% v souladu bez pochyb🙂

@pissskotka Asi budu jediná co ti tvůj postoj schvaluje. Máš to v hlavě srovnaný. Z mého hlediska je důležitější dítě, které už je na světě a které tě potřebuje, než plod,který se teprve vyvíjí. Jestli jste s chlapem rozhodnutí, tak situaci vyřeště co nejdřív ať máš co nejméně následků

@pissskotka: zkušenost tedy nemám a nebudu tě soudit jen ti to zkusím přiblížit z té druhé strany...nám se syn taky zadařil dost neplánovaně a o 1,5 roku dřív než jsme plánovali. Bála sem se toho strašně protože moje šestinedělí s dcerou bylo dost strašné a i celý první rok, dcera pěkný šídlo, chvilku nevydržela sedět a pořád vyžadovala pozornost. Syn byl vzorný miminko takže na dceru jsem měla dost času,šestinedělí naprosto v pohodě a teď mám doma dva sourozence kteří by se láskou snědli. Ano jsem v jiné situaci a nevím jak bych se zachovala na tvém místě, myslím,že psychicky i fyzicky to určitě zvládneš - ženská vydrží všechno !🙂 pokud máš pocit,že hlavní problém bude ten finanční tak jdi na interupci. Držím palce ať už se rozhodneš jakkoliv !🙂

@pissskotka neplánovaně jsem otěhotněla, když mladšímu klukovi bylo 10m a navíc jsem se chtěla rozvádět. Byla jsem v šoku a jako rozumnou možnost jsem viděla UPT. Na radu kamarádky jsem si sebe představila za pár let a bylo mi jasný, že bych na věky hořce litovala, že jsem si dítě nenechala, protože jsem ho moc chtěla. No, nebudu lhát, kolikrát mám se třema pocit, že půjdu kukat 😅 to samý mám z manžela prakticky denně, ale přesto bych na svém rozhodnutí nic neměnila. Na druhou stranu zase musím uznat, že mi hodně finančně pomáhají rodiče a že, bohužel, peníze z nebe nepadají a potřeby dětí se s věkem zvyšují. Když jsem loni na konci února zjistila, že jsem zase těhotná (absolutně nechápu, jak k tomu došlo, ale došlo), naopak jsem si říkala, že když už mám 3, tak 4 už takvej rozdíl nebudou... ale od začátku jsem měla pocit, že to není dobré rozhodnutí. Nakonec po probrání všech možností a především mých pocitů jsem se rozhodla pro UPT. A stejně jako jsem se správně rozhodla při třetím, rozhodla jsem se správně i teď. Svého rozhodnutí nelituju a myslím si o něm, že bylo rozumné. Domnívám se, že není povinností ženy odnosit dítě, pokud ho skutečně vnitřně nechce. Pokud ti tedy můžu poradit, nepřemýšlej o dítěti v souvislosti s okolnostmi, ale sama za sebe si řekni, jestli bez ohledu na cokoli okolo bys ho chtěla. Kdyby tě jinak cokoli zajímalo, napiš mi do IP, už tak mě tu asi diskutující budou chtít sežrat 😉

ahojky, plně chápu tvé obavy, je toho na tebe hodně najednou. Jen bych ti chtěla říct, že ač mi je dnes 35, tak mi nepřipadá, že by tím odkladem mateřství (mám roční dítě) byla moje finanční situace nějak růžová - prostě bydlení je drahá věc a normální člověk aby to splácel půl života.... Že jsem podruhé těhotná jsem zjistila, když malé bylo osm měsíců a i mě to překvapilo. Ale nebojím se toho. To období, kdy je dítě malé, mi nějak finančně náročné nepřipadá, ale záleží také jak je člověk aktivní - my jsme se poptali po příbuzných, spousta jich měla doma něco, co vůbec nepotřebovali, a nám se to hodilo, plíny používám látkové (a jde to 🙂 jídlo pro malou připravuju doma, něco mám ze zahrádky atd. O věci, které jsi mezitím švagrové dala, bych si osobně řekla zpět. Ona i ta interrupce něco stojí, tak když by to nebylo možné od ní získat zpět, tak by se ty věci snad za tu částku daly pořídit použité. Já jsem s dítětem čekala, až bude bydlení hotové, až to jakžtakž budeme mít finančně zvládnuté, a dopadlo to úplně jinak.... s přítelem, se kterým jsme si bydlení pořídili, jsem se rozešla, teď ho musím vyplácet, dítě se mi s ním nepodařilo, už mi v té době bylo 32 a byla jsem zoufalá ... Takže člověk si něco nalajnuje a život to stejně změní. Co tvoje rodina, kamarádi, známí? nepomohli by nějak? Myslím si, že i tvůj klouček by se příchodem sourozence měl šanci změnit. A čím menší věkový rozdíl, tím si myslím nižší riziko žárlivosti. A časem by si měl s kým hrát. Zkus zvážit všechna pro a proti, než se rozhodneš. Ale je to tvoje volba, tvoje odpovědnost. Ber všechny ty rady tak, že ti mají pomoct podívat se na věc trochu z jiného úhlu, než se definitivně rozhodneš. Čím víc to promyslíš a zvážíš alternativy, tím snížíš riziko, že by sis to mohla později vyčítat. Nejhorší je po letech si říct, že jsem se vzdala svého dítěte, protože jsem se bála si říct o své věci švagrové a ztížit jí tím její situaci.

já naprosto chápu ty pocity které má autorka diskuse, tohle se mě stalo před necelým rokem.Neplánovaně jsem otěhotněla, druhé dítě jsem si přála, ale o nějaký ten rok déle.Nadšená jsem z toho rozhodně nebyla, pocity jsem měla takové, že jako o to dítě nestojím, že ho nechci a to i přes to, že jsem neměla žádný vážný důvod ho nemít.Prostě není to příjemná věc nechtěně otěhotnět protože si člověk uvědomí, že se tím zase ten život trochu změní a ne vždy o tu změnu v té chvíli stojíte.Od začátku jsem, ale věděla, že bych na potrat nikdy nešla, prostě bych to asi nedokázala i kdybych musela.Přes ty první špatné pocity jsem se potom nějak přenesla a začala jsem se na miminko těšit, dnes se za to, že jsem o malého nestála docela stydím a vyčítám si to.No a momentálně jsem hrozně šťastná, že malého mám i přesto, že je to z dvěma dětmi někdy dost náročné.

@iveta107 Určitě máte pravdu, ale když se podíváte, že autorka diskuse má teprve 22 roků a už ročního chlapečka, věřím, že se na dvě děti necítí, je to záhul a ona má na to druhé čas a když to cítí takhle, nemusela by třeba být dobrá máma dvěma dětem, jasně, že je pak milujete, ale přiznejme si, že někdy je to vážně otročina a když se na to necítí, nemůžete jí to mít za zlé, chce si prostě užívat s prvním miminkem a ve dvaadvaceti většinou nemáte hned na dvě děti.

@pissskotka Rozhodně nejste na druhé dítě zatím připravená podle toho, co píšete, ani ne kvůli financím, ale kvůli psychice, na to druhé ještě dozrajete a přijde čas jindy, Vaše rozhodnutí je správné, jen jste to napsala na špatné webové stránky 🙂 A určo byste se taky víc hádali s partnerem, s více dětmi přijde více starostí.

já nevím no...jak čtu,tak každá to máme jinak...pročítala jsem diskuzi..chápu autorku diskuze a moc jí přeji,aby se rozhdola správně podle sebe,jak to cítí ona a její partner...není to jednoduché..rozhodně to neodsuzuji..rozhodně její důvody chápu!!co se týče peněz zrovna se to řeší u nás doma...chtěli by jsme oba druhé dítě,ale nejde to..zatím...manžel kvůli financím odjel pracovat do zahraničí...(máme nějaké dluhy,kdo né,že?!! 😢 )jenže platí alimenty na první dítě..já jsem na 4leté MD,takže nic moc peněz...strašně moc toužím po miminku,ale bohužel to nejde..neříkám,kdybych ted otěhotněla,že bych šla na potrat.to bych neudělala...ale máme fakt těžkou situaci..jsme zadlužení a to dítě opravdu něco stojí.je to blbé říct,ale je to tak..ano mám haldy hadříku po maličké,ale tím to končí....prostě by jsme to nezvládli..takže chápu když se takhle rozhodnete a není to věkem...tomu nevěřím...a rozhodně to někoho nedělá špatného člověka...jen Vám chci vyjádřit svou podporu!!!!!!!!!!!!!!!chce to fakt zvážit obě možnosti a hlavně si to ujasnit,ale asi v tom máte už jasno...držím moc palce a přeji hodně šteští!!!! 😉
@pissskotka

@2hanah určitě máte pravdu, jestli se na to opravdu necítí nikdo jí nemůže nutit a v budoucnu může pro změnu litovat, že oba najednou nezvládá.Ale zase na druhou stranu, pro první dítě se už v jejím mladém věku rozhodla a určitě nelituje, tak si myslím, že by to zvládla i podruhé.Prostě podle mého názoru to není úplně ok jít na potrat.Ale to je můj osobní názor a respektuji ty druhé které se rozhodnou na potrat jít.

@medria Po mateřské nevím zda budu vydělávat..jistého nemám nic...předtím jsem nechodila do práce...vyučila jsem se, šla jsem na nástavbu a tam jsem otěhotněla..takže žádnou práci jistou nemám a ta doba co je dnes..té se velmi obávám..takže všechno táhne partner..ta moje slabá mateřská (mám na 4 roky 3 800,-) je jen na pokrytí věcí pro malého..plenky atd. dále splácíme půjčky které jsme si vzali na vybavení bytu a vybavení pro malého...nájem činí 6700, což je docela otřesné na garsonku..takže těch závazků je opravdu dost..neumím si představit, že bychom si vzali hypotéku na byt a dovybavení, do toho jsem čekala další mimi a ještě znovu vše nakupovala od začátku (i kdyby třeba jen z bazárku, ale i tak, nemáme už nic) a ještě se snažila věnovat malému, vychovávat ho a učit ho...hlídání žádné nemáme..tchýně je nemocná a já mám rodiče dost daleko...takže si to vše prostě neumím představit...vím, že jsou na tom lidé třeba ještě hůře..ale já mám pořád na výběr a takhle žít prostě nechci...chci ze svého syna vychovat milujícího, hodného, samostatného a sebevědomého kluka a dát mu co v životě potřebuje a také mu do toho života něco dát a né abych na něj křičela, protože by dělal samé lumpárny, kvůli tomu že se mu nevěnuji a nemám na něj čas...takhle to cítím já...a moc Ti děkuji za Tvůj názor a podporu 🙂

@aneta0707 Pokud tobě tento život co jsi popsala nevadí, pak není co řešit..ale já a můj partner takový život žít nechceme a už vůbec nechceme aby tak žilo naše dítě..ale i tak děkuji za názor

@lamarika Mockrát Ti děkuji za Tvůj příspěvek...ulevilo se mi, že někteří rodiče také myslí na budoucnost a na své současné děti a že jsi na to také pohlédla mým směrem

@sabuse1 Já si umím určitě představit tu vzájemnou lásku..jak už jsem psala, také jsme uvažovali o tom, že malému pořídíme sourozence...ale jen v případě, že se o ně budeme moci postarat o oba dva...pokud to teď nejde, tak to nechceme riskovat...a má situace není jen o té finanční stránce..mluvila jsem i o té psychické 😖

@2hanah Jsem ráda, že pro mne máte pochopení..jak už jste zmínila, nejsem na to připravená ani psychicky, vím to a proto to nechci hrotit...pokud mám napsáno mít v životě dvě děti, pak budu mít ještě jednu možnost určitě, pokud ne, tak se nedá nic dělat

Omlouvám se, pokud jsem neodepsala všem..nechci se se vším stále opakovat dokola a každé z vás to psát zvlášť.
Chtěla jsem ještě dodat, protože spousta z vás mi to tu předhazovala...že toho budu litovat a budu počítat dny a měsíce kolik by děťátku bylo...já si to nemyslím...moje maminka (kterou nemohu nazvat jinak nežli ,,maminka´´ ) má děti tři..já jsem ta 3...o jedno přišla a jedno si nechala vzít....dovolím si říct, že se o nás 3 vždy starala výborně, stála při nás a udělala by pro nás asi jako každá matka všechno na světě a i když vím, že o 4 dítě přišla a páté si nechala dobrovolně vzít, nikdy bych si o ní nedovolila říct, že je kvůli tomu špatný člověk...o děťátku o které přišla jsme si několikrát povídaly a pokaždé mi řekla, že je na jednu stranu ráda, že to tak dopadlo...věděla, že by se o něj neměla jak postarat...my tři už sme byly až až....z toho plyne to co vám chci říct...že pokud jsem si jistá tím, že by se děťátko nemělo dobře..tak mu takový život prostě nenabídnu....
A o děťátku které dala pryč nikdy nepřemýšlela a nikdy toho nelitovala a to je velmi citlivý člověk...prostě já žiju teď a tady jen pro svého současného syna a chci mu dát to co bude k životu potřebovat.
Všem Vám moc děkuji za názory a za rady...udělala jsem si z toho úsudek a myslím, že jsem se rozhodla. L.

@pissskotka Je to tak. Nějaké výčitky se dají na jednu stranu hodně ovlivnit rozumem, buď si je připustíte, babráte se v tom a srovnáváte jak by to bylo, kdyby... a nebo to hodíte za hlavu a nesmyslené výčitky si nepřipouštíte a nekladete, tak to mám já, muselo to tak být a hotovo, žádné babrání, prostě jen lékařský zákrok a nesoustředit se na to, nepřemýšlet o tom. Jak si to připustíte nebo nepřipustíte je na Vás. Držím palečky a hlavu vzhůru, žádná katastrofa.