Jsem těhotná. Nevím, co mám dělat

no, zde je jediná rada. Říct to partnerovi a pak se zařídit. Každopádně ve 25 letech je celkem risk uvažovat nad tím, dítě si nenechat.

Já být tebou tak si dítě nechám, věk už na to máš 🙂 neřeknu kdyby ti bylo 18,ale teď je to stejně na tobě. Až to příteli řekneš,tak třeba uvidíš že bude rád.

souhlasím s děvčaty, určitě si dítě nechcej a řekni mu to no a ostatní je na něm na vás, držím palce!

25 let je docela dost, jsou tu i mnohem mladší těhotné (třeba 16ti leté) 🙂 mi je 29 a už se snažíme půl roku... ale jak píše Tereza, jít teď na potrat, to chce hodně rozvahy, protože bys potom opravdu mohla mít problémy s otěhotněním v budoucnu. No asi v první řadě bych to řešila s tvým přítelem. Poznáš jak bude reagovat, jestli to bude chtít řešit společným bydlením atd nebo jestli srabácky uteče... Teprve potom bych to řešila s rodiči, protože předpokládám, že když jsi po škole, budeš potřebovat jejich pomoc. Co se týká praxe po škole, to máš asi pravdu, že to pak bude malinko složitější až by ses pak vracela do práce, ale nebude to zas taková tragedie. Ono najít si práci po škole je taky pěkný záhul, hlavně když nemáš pořádnou praxi v oboru. Já ji neměla a hledala jsem práci půl roku, pak jsem našla, ale po 4 měsících mi řekli ať už nechodím (byla jsem na živnosťák)... pak se na mě teprv usmálo štěstí s lepší prací a jsem tam už 3 roky. Takže prostě si to jen posuneš tím rodičovstvím 🙂 Jen se udržujuj znalostmi v oboru ať nevypadneš, nevím co jsi studovala za školu, ale to je v celku jedno.

Terefko, co konkrétně řešíš? Jestli si miminko nechat? Brr, ta věta mi zní hrozně. Podle mě řešíš dvě věci najednou. Jestli mít dítě a jestli vám to s přítelem vydrží. Být tebou zaměřila bych se na tu první část.. Můj názor ale je, že těhotenství je dar. Máme doma vymodlené děťátko..

Víš, ono dopředu nikdo neví, jak to nakonec dopadne.... ne každý, kdo se jeví dobrým otcem jím nakonec je a naopak... Já mám přítele rok, jsme spokojeni, ale protože máme každý dvě děti z předchozích vztahů, o dalším jsme neuvažovali. Pak jsem otěhotněla přes antikoncepci... Byl to šok a přítel byl zrovna přes víkend pracovně pryč a přes tel jsem to řešit nechtěla. Nakonec jsme bez velkého přemýšlení došlik tomu, že si mimi necháme. Za měsíc mi bude 40 a myslela jsem že už si budu moct tak nějak užívat, protože děti jsem měla brzo, že to teď doženu. A jdu znova do plenek..... Máme jen jednu babičku, a to na druhém konci republiky Bojím se, ale zároveň se těšíme. Nikdo neví dopředu co ho čeká... Hlavně si ujasni, co bys chtěla ty, jestli ti třeba občas můžou pohlídat rodiče, nebo sourozenci , řekni to příteli a uvidíš, jak se k tomu postaví on. Držím Ti palečky 😉

Dítě bych si nechala, ale co se týče partnerství, byla bych opatrná, spíše se připravit na roli svobodné matky a netlačit u něj na pilu. Historie se má bohužel tendenci v rodové linii opakovat, je třeba to odblokovat, doporučuji Cestu od B. Bays. Terko drž se a hodně sil ke správnému rozhodnutí, miminko Tvé pocity bohužel už ted´ vnímá. At´ je dobře!

Nikdo nemůže vědět, jak jeho vztah dopadne.... promluv si s partnerem, potom s rodiči. Pokud se na to cítíš, miminko si nech (pokud budeš mít podporu třeba z rodiny, když ne od partnera). Není důležité, aby si tě partner bral, ale aby byl dobrým otcem, a tím může být i tak, že bude "docházet"....

Držím palce, abys tuto nelehkou situaci zvládla co nejlépe 😉

Ahoj, co se týče Tvého věku, školy a dítěte toho už děvčata napsaly dost a myslím, že mají pravdu. Co se týče vztahu, zda vydrží, nevydrží atd., to nemá cenu vůbec řešit. Můžete se vzít a vztah může fungovat do konce života, nebo deset let, nebo pět let a je úplně jedno, jak dlouho se znáte. Výdrž ve vztahu je daná tolika okolnostmi a když ti dva mají k sobě blízko a aspoň trochu chtějí, tak spolu vydrží. Některá manželství se rozvedou třeba až v důchodovém věku a není jich málo. Já osobně znám manželský pár, - dnes jsou taky v důchodovém věku a přitom nerozlučná dvojice od první třídy základní školy a po celá léta mají krásný vztah. No a také znám pohodové manželství, vzali se asi po půlroční známosti, aniž by museli a jestli dobře počítám, jsou spolu už minimálně dvacet let.

hodně záleží jakou máš podporu v rodině 😉
a nerozhodný není tak hrozná vlastnost....spíš je důležité zda přítel chodí do práce? je na něj spoleh, nebyla ve vztahu nevěra například? je vyrovnaná osobnost? nepije apod.?

jestli vztah vydrží nebo nevydrží, tak to krásně popsala ivonapop v příspěvku výše 😉
další otázkou ale je když nevydrží, je tohle člověk, se kterým chceš dítě? má vlastnosti, které bys ráda viděla u svého syna nebo své dcera?

pokud jsi zdravá a máš podporu v rodině, asi bych si spíš miminko nechala... ale hlavně se rozhodni pokud možno tak, aby jsi byla šťastná a dítě mělo případně šťastné dětství... nechávat si dítě jen proto, že potrat nikdy a pak jsou děti zanedbávané, nemilované nebo nedejbože i týrané, tak to nepovažuji za nic pozitivního 😔

držím palce!

zachovala bych se jak už tu zaznělo, řekla bych to partnerovi, buď vás to pousne dál a on upustí od své svobody nebo se třeba rozejdete, ono ani když máš manžela a dlouholetý vztah nikdy nemáš jistotu,že nezůstaneš sama, pokud bys neměla podporu z jeho strany promluvila bych s rodiči o možnostech, blbá je ta práce od ní se pak odvíjí výše mateřské, ale to by se asi dalo zvládnout, nepíšeš jak jsi na tom s bydlením to je taky dost důležité. Pokud bys měla podporu ze strany rodiny, případně nějakou finanční výpomoc v případě,že by partner selhal neváhala bych a miminko si nechala

Rozhodne mu to povedz protoze i kdyby ste se rozhodli si mimi nenehat tak ma pravo o tom rozhodovat.Je to i jeho dite.Ty uz nejsi nejmladci a nevydim duvod proc bys ho mala dat pric.Precti si diskuzi kde maminka potratila v 38tt co musi prezivat.Ty mas ted moznost privest na svet sve vlastne dite,ktote uz vse vnima.Nechci povidat rizika potratu ale ak se i tak rozhodnes to ukoncit priprav se,ze psychicky to na tebe bude mat taky vlyv.Jestli budete s chlapem spolu za to mimi nemuze.

možná to bude znít zle,ale bohužel dnešní svět je takový-jistotu nemáš nikdy v nikom a v ničem,bezmezně můžeš věřit jen sama sobě,svým schopnostem a své vlastní síle,od druhých můžeš očekávat jen pomoc a i ta nemusí být pokaždé podle Tvých představ,takže si prvně rozhodni co chceš sama a pak se obrať na ty ostatní s otázkou jestli Ti jsou schopní pomoct a podržet Tě,tady je plno holek-s dobrými i špatnými zkušenostmi,takže se můžeš jen poučit z jejich chyb potěšit i z jejich radostí,ale ty svoje si musíš rozhodnout a odžít sama
já osobně by jsem si promluvila s přítelem a pak něco řešila,přece jen má dítko dva rodiče 🙂

Presne jak uz psaly holky.... jen ti 25let coz je opravdu vek ...kdy resit potrat a prvni ? no to je pak otazka, aby sis to jednou nevycitala , az to nepujde ! Jinak pises, ze mas po statnicich , coz je super ...a resit chlapa ? Vim, ze se bojis a nevis jak se zachova a tak... ze uz tuhle situaci od rodicu znas ...ale ? Vis kolik je svobodnych matek ? Ja byla taky prvni dceru jsem pocala v 19 a narodila se mi ve 20, mela jsem tesne po skole a nejakou praci jsem mela asi 2roky....ale nad potratem jsem neuvazovala ani chvili, proste se to stalo, a to mimi za to nemuze at to dopadne jak chce...samo ze jsme tenkrat s otcem dcery nebyli...jen kratce a po narozeni odesel.....jo, mrzelo me to, ale pak jsem si rekla, ze jen kvuli diteti s nim nebudu, pokud vim, ze to nebude idealni....jsem stastna ze to tak dopadlo a nebyli jsme spolu...svoji dceru jsem si vychovala sama...nic nam nechybelo ! Je z ni ted super baba a ja jsem rada a jsem pysna ze ji mam ! Nikdy bych nemenila a nerozhodovala se tenkrat jinak ! Urcite ti mamka pomuze...ale verim, ze vse zvladnes ! Pokud mimi opravdu chces ....tak se niceho neboj ! Jen te to posili !!!! Drzim pesti !

Jistotu, že s Tebou chlap zůstane, nemáš nikdy. Mně se první dcera narodila ve čtyřiadvaceti, otěhotněla jsem necelý půlrok po promoci. Pravda, byla jsem už vdaná, a i když jsem si tenkrát myslela, že nám to vydrží "nafurt", tak jsme se po osmi letech rozvedli. Dítě jsem tenkrát neplánovala, ale o potratu jsem nikdy neuvažovala. Druhou dceru mám se svým současným partnerem. Ten děti nikdy nechtěl, a když jsem zjistila, že jsem těhotná, byla jsem rozhodnutá si dítě nechat tak jako tak, ať řekne cokoli, přece jen, už mi není pětadvacet. Na to, že děti nikdy nechtěl, až překvapivě otočil. Jsem zvědavá, jak dlouho mu to vydrží, přece jen už jsem se v životě spálila dost a jsem opatrná, ale teď je tu, dcerku má moc rád. A i kdyby si to za čas rozmyslel, tak co, zvládla jsem živit jedno, zvládnu i dvě. Tím chci říct, že i kdyby se na Tebe chlap vykašlal, tak může přijít za čas jiný, lepší, ale dítě Ti zpátky už nikdo nevrátí a později už taky žádné další být nemusí. V pětadvaceti máš už dobrou startovací čáru a síly na to to zvládnout. Držím palce.

ja mela dceru rok pred statnicema- zvladla jsem dostudovat i dite)) o potratu jsem ani jedenkrat neuvazovala...Jisteho nemas nikdy nic. Nyni man 3 deti a nemenila bych

V zivote neni nic nahoda, tak ani to miminko neprislo jen tak. Bude to holt skola zivota. Pro Tebe ( i s nejistotou, ze zustanes na dite sama a budes si hledat stale zamestnani), i pro pritele, ktery bude mit sanci byt dobrym otcem a ucit se byt dobrym partnerem. O potratu bych neuvazovala, je to zasah do prirody a mohla bys litovat... Jednoduche to nebude, ale to je zivot. Nemusi to byt snadne ani pro vztah, ktery je uplne harmonicky. Dite je neskutecna zmena, prinasi to kriticke momenty (nevyspani, unava, oslabeni, nemoci) a tehdy se pozna zaklad v cloveku. Nakonec ten Tvuj chlap Te muze velmi prekvapit.....
Svatbu neres, tes se, ze jestli vsechno zvladnete, vezmete se s laskou a rocnim ditkem, ne ted. (Cekam ted miminko s novym partnerem, jeste jsem se nevdavala a taky doufam, ze se jednou dockam, opravdu to neni dulezite, je tolik veci, ktere budes resit, svatba je uplne nic oproti tomu).
Takze zkus zachovat ve vsem klid, partnerovi to oznam, proberte vsechny varianty, dejte si cas na rozmysleni... A drzim palecky, at date moznost miminku vyrust 🙂

tak kvůli miminku se nutně vdávat nemusíš. Já bych teda radši byla svobodná mamka, než se uvázala do vztahu, kde je se mnou partner jen z donucení.

já zjistila, že čekám miminko když jsme se s partnerem rozchazely, bylo mi 23 a chtěla jsem si miminko nechat. Partnerovi jsem řekla, že na ničem z jeho strany netrvám, nechala jsem rozhodnutí na něm jestli bude otec nebo ne (byla jsem pracující měla jsem pronajatý byt a rodinu blízko, zvládla bych to i sama).....Partner je z rozpadené rodiny a nechtěl aby dítě mělo stejný osud jako on, ale prvních pár měsíců nebylo pěkných, pralo se to v něm a já trpěla dojmem že je se mnou jen kuli dítěti.....jakmile ale viděl malou na utz, jak ji cítil kopat byl nadšený a když se narodila nosil mě doslava rok na rukách, tak štastného jsem ho nikdy před tím neviděla. Nebylo to s námi vždykcy lehké a někdy jsme spolu i docela bojovali, ale stále jsme spolu, vzali jsem se dokonce dvakrát a čekáme třetí miminko...myslím že kdyby nebylo naší první dcery nebyly bychom spolu.

Sama jsem byla v podobné situaci, otěhotněla jsem za 3měsíce po státnicích. Naštěstí se mi podařilo nastoupit do práce. Znala jsem přítele půl roku, ale i tak bylo miminko plánované a chtěné 🙂
Riskovala jsem to, že budu svobodná matka, jelikož jsme byli spolu krátce a mohlo se cokoliv přihodit, ale i tak jsem do toho šla, protože chlap není nikdy stoprocentní, může přijít a zase odejít, ale dítě zůstane, neodejde jen z nějakého rozmaru.
Dítě je ta osoba, která se o tebe ve stáří postará 🙂
Dělej jen to, co chceš ty, pokud přítel nechce miminko, tak na něj kašli a neohlížej se na něho. Třeba naopak budeš překvapená, jak skvěle bude reagovat. Určitě si s ním promluv 🙂

Děvčata toho napsala už hodně 🙂
25 let je věk tak akorát na mimčo 🙂 Určitě to řekni nejprv partnerovi a uvidíš, co ti na to řekne... pak rodičům... a dle toho postupuj dále... 🙂
A vážně, ve vztahu, i když jakkoli "dokonalém", nikdy nemáš jistotu, jak dlouho vydrží... tak se tím teď vůbec netrap, nezabývej... ... ... jak už holky napsaly, vztah je taková partnerská zkouška, která závisí na mnohých událostech i vlastnostech obou partnerů... 😉

Osobně, kdybych si miminko chtěla nechat, nechala bych si ho, i kdybych měla zůstat bez partnera 🙂 Chlapům je to poněkud šumák, těm netikaj hodiny a můžou je mít i v důchodu, že ano... ... ...
Dokonce znám i jednu kamarádku, která chtěla mimčo, fůrt nebyl pravý partner, pak otěhotněla s jedním blbem... vykašlala se na něj a je šťastná s dítkem sama... Je to sice náročnější, ale každé z nás vyhovuje něco jiného... každá jsme jiná... ... ... 😉
A partnera si člověk vždycky najde, i když má dítě s někým jiným... třeba ne hned, ale i to funguje přeci 😉 🙂

Hold, rozhodnutí je vážně vždy na tobě a spolehnout se opravdu můžeš jedině sama na sebe, ať je partner jakýkoli... 🙂 držím pěstičky 🙂

Když jsem otěhotněla, měla jsem za sebou 1.ročník VŠ....s partnerem jsme spolu byli 4 roky a z těhotenství jsme byli nadšení (svou roli v tom hrála také mladická nerozvážnost) 😀. Já nedodělanou školu, nynější manžel rok po maturitě... neměli jsme bydlení, žádnou finanční rezervu a zvládli jsme to. Byli jsme mladí a "blbí", ale jsem za to ráda. Dnes máme děti tři a neměnila bych 😉. Rozhodnutí je jen na tobě, ale já v tvé situaci bych rozhodně na přerušení nešla 😉.

Holka bud rada ze cekas mimi..je me 24 a pul roku se o mimi snazim a nejde mi to..kazdou menstruaci oplacu a co ja bych dala za to byt tehotna jako ty. Pryc bych to urco nedavala!! A ikdyby te nechal tak mas pro koho zit a urcite by se nasel nekdo kdo tebe a tve mim bude milovat!!

My máme dítě plánované a stejně se muž odstěhoval a budem se rozvádět.. Nikdy nevíš, jak to dopadne. Chápu, že tě tvá situace znervózňuje, ale věř, že budeš ráda a šťastná.. ať už to s přítelem dopadne jakkoliv. Já bych to taky nevyměnila..sice budu svobodná matka, ale stojí to za to 🙂 přeju hodně sil.

Poděkuj dítku že si tě vybralo. Slib mu že ho budeš milovat toliko co ono miluje tebe. Omluv se mu že pochybuješ o správnosti či vhodnosti doby jeho příchodu. A žij jak nejlépe dovedeš. Děti přichází na tento svět milovat nás bezpodmínečně a ví kdy má přijít 😉
Není to z mé hlavy, ale funguje to.
Luule Viilma Jean Liedloff
Preji ti ať jsi šťastná ať budeš kdekoli a s kýmkoli B-)
Pa Em

Spousta žen je v daleko horší situaci (partner je opustí nebo nemají kam jít) a miminko si nechají ale rozhodnutí záleží jen na vás. Držím palečky ať vám to spolu klape a jste v životě spokojeni a radujete se z nového přírustku.