Je mi 21 let, jsem těhotná a přítel dítě nechce

zvládnout jde všechno, když je vůle, dítě je navíc výborný spouštěč možností, o kterých sama budoucí matka netuší, že je má 🙂 S tou rodinou to je smutné, ale zázraky se dějou a po narození prcka se můžou vztahy začít lepšit, když se tomu pomůže, neříkám, že to funguje vždycky. Jistota to není. Důležité je mít domov, nebo mít kde s dítětem být. Přítel může taky změnit úhel pohledu, víš co, to jsou předčasné domněnky a spekulace, na to ti nikdo odpověď nedá, jen čas. Ostatně, samoživitelek jsou mraky a taky to zvládly, držím ti palce

Jestli si najdeš bydlení sama, můžeš si zažádat o příspěvky na bydlení, doplatky na bydlení, dávky hmotné nouze, příspěvek na kojení. A možná ještě další věci, tť ode mě k financím.

Bylo mi 19. když jsem porodila syna. Podobně jako ty, můj partner tedy dítě chtěl. Ale později jsem stejně skončila sama, je plno žen, které jsou na to sami i když jsou s partnery dlouho. Nic ti nezaručí že s někým budeš na dosmrti je na tobě zvážit své možnosti.

Nejdulezitejsi je, ze sama vis, co chces 😉 a kdyz se chce, tak jde vsechno! Pritel treba zmeni nazor, treba taky ne...v kolikatem jsi tydnu? Jak dlouho to vi? Kdyz to nebylo planovane, treba jen potrebuje cas se vzpamatovat. A treba taky ne, ale i tak bude muset nest zodpovednost a platit alimenty jak na dite, tak mozna i na tebe. Hlavne nebud hloupa a kolonku otec v rodnem listu nenechavej prazdnou 😉
Jestli uz ted vis, ze budes na dite sama, zacni tim, ze si najdes svoje bydleni, pak si zjisti, na jake davky mas narok. Doporucuju rovnou si zavolat na prislusny urad a zeptat se tam, z internetu presne a aktualni info nedostanes. Pises, ze prace neni na hpp, coz muze znamenat, ze nebudes mit narok na materskou (bohuzel to neni tak jednoduche, jak se podle zneni zakona zda). Opet, zavolej si na urad, tam ti to potvrdi ci vyvrati a podle toho muzes pripadne zmenit praci nebo si najit dalsi brigadu.
Vybavicka se da poridit za levno, je spousta pitomosti, bez kterych se s prehledem obejdes. Zrejme dostanes porodne, pokud budes mit narok na materskou, rodicak si zvolis podle sebe a za dva roky klidne muzes do prace a do te doby na tom nebudes s penezi tak zle (rodicak, prispevky..) a kdyztak se poohlednes po nejake praci z domova. Zjisti si taky u sve pojistovny, na co ti v tehotenstvi a materstvi prispeje, je toho docela dost.
Je videt, ze to mas v hlave srovnane a zacinas vse resit racionalne a s dostatecnym predstihem, takze ti pisu i racionalni rady, spis nez utesovani, ze to neni tak zle... 😉 ze to bude tezke, to uz asi vis, ale jsi mlada silna holka, co to zvladne.
Dite je dar, bude pro tebe vsim a ty budes vsim pro nej 🙂
Preju hodne sil a hlavne stesti

@liliprili jsem v necelém 7 týdnů. Přítel to ví ode dneska a zatím se nic nezměnilo i pres klidný a vážný rozhovor. I paní dr. mi říkala at s přítelem mám trpělivost. Ze to chlapy snášení hůř a ze se třeba rozmyslí. Momentálně jsem ve stadiu,kdy jsem plně rozhodlá ze si miminko nechám i pres všechny překážky.

@liliprili a moc děkuji za rady...urcitě si to vše vybehnu

ahojky, já otěhotněla taky přes antikoncepci a přítel taktéž dítě nechtěl... akorát mě už bylo 28 a v rodině jsem naštěstí oporu měla, ale chtěla jsem spíše říct... příteli bylo v té době 31 let a stejně se zachoval jak se zachoval, navíc ze všech stran vidím u svých kamarádek to, jak se jim vztahy rozpadají a nakonec taky zůstaly s prckama samotné, takže i když se jejich chlapi na děti těšili a měli je plánované, stejně to bohužel ve spousta případech nedopadlo... každopádně ten náš tatínek byl pěkný kvítko, náš vztah nebyl až tak klasický, dalo by se říct, že jsem spolu chodili tak půl roku a zbylé dva roky už to bylo jen o víkendovém sexu a hádej co se nestalo... ten chlap, který nikdy děti nechtěl, neměl je rád a malou nepřiznal, se najednou začal starat, jezdit za malou a je z něj "už téměř vzorný" otec a malá ho zbožňuje.... 🙂 sice mu pořád ještě na těch 100 % nevěřím, ale to asi nebudu stejně nikdy po tom všem.... jinak já alimenty nemám, nedala jsem ho ani do RL, ale já si to mohla dovolit, vydělávala jsem dost, hodně pomohla rodina.... ty ho do RL dej, bude se ti to hodit, taky máš nárok na první dva roky dítěte dostávat peníze od něj na tebe jako neprovdanou matku, určitě bych si zkusila zažádat o příspěvek na dítě a na bydlení... v nejhorším je tu i hmotná nouze.... je fajn jak jsi se k tomu postavila, věz, že to vlastní miminko za to opravdu stojí, není to vždycky úplně lehké, ale nikdy v životě bych neměnila, že jsem ji nechala i přes jeho protesty a nucení mě k potratu....a upřímně, říkám si, že se to mohlo stát i klidně o pár let dříve, nic mi neuteklo a raději bych byla mladá maminka, dnes je mi 32 a dcerka bude mít přesně za týden 3 roky 🙂 držím moc palečky, zvládneš to uvidíš a věřím, že i tatínkovi se to rozleží 🙂

Holky a jsem v hajzlu. Včera jsem si stala za svým a chtěla si to nechat. Ale večer jsme se o tom bavili s přítelem. Oba jsme breceli a on na me vyvynul takový psychicky nátlak,ze jsem řekla,ze na potrat půjdu. Od chvíle co jsem to řekla se mi přítel hnusi. Když se me dotkl,tak jsem se odsunula- bylo mi to nepříjemné. Dnes jsme se o tom opět bavili a řekl mi,ze ho to i napadlo,ze by jsme si miminko nechali,ale ze to nezvládne finančně. Stále na potratu trvá, nenechá si vysvětlit i jiné cesty. Ma tu svou pravdu a konec. Já jsem ted na dně. Už sama nevím co dělat...kam se podelo me odhodlání. Nemam si o tom s kým popovídat. Už ted vim ,ze když to udělám a necháme to mimi zabit,tak se budu nenávidět. Cely den jen brecim a uvazuju ze by bylo nejlepší ukončit svůj zivot

Ještě dodáván.ze když jsem to takhle řekla příteli,tak mi řekl,ze pokud to dělám kvůli němu,tak to dělat nemám. A ze se mnou zůstane,ale zároveň mi řekl vše proč mám zvolit potrat. On si mysli ze je to z me vůle,ze to taky chci a nedokáže pochopit proč mi to dělá takový prpblem

Jestli uz ted vis, ze nezvladnes potrat, urcite na nej nechod. Budes si to vycitat do konce zivota, budes to vycitat i jemu a zhnusi se ti jeste vic. Chlap nikdy nepochopi, co to je pro zenu citit, ze v ni roste novy zivot. Chlap ti muze ze zivota odejit kdykoli, ale dite je nenahraditelne. Chapu, ze ma strach, jak to zvladnete financne. Z toho se stresuje i muj manzel, porad ma obavy, aby nas poradne uzivil a to jsme dite planovali a ma skvelou praci! Takhle mlady kluk z toho logicky musi byt vynervovany. Ale jak vidis z predchozich prispevku, dite bys zvladla i sama, natoz, kdyz byste na to byli dva. Rekla jsi mu o vsech moznostech, ktere mate, na co vsechno mate narok? Oni si to chlapi kolikrat proste neuvedomuji, ze je tu i pomoc od statu, automaticky rodicak a prispevky, berou to proste tak, ze je vsechno jen na nich...pro vas oba je to jeste moc cerstve na takove rozhodnuti, na druhou stranu, potrat se musi vyresit rychle. Ale to hlavni rozhodnuti je na tobe! Ty s tim budes zit do konce zivota, takze si do toho nenech kecat, bud silna, stuj si za svym. On jako otec ma sice taky pravo rozhodovat o tom, jestli dite mit ci nemit, ale kdyz uz se zadarilo i pres antiko, tak jste o tu svobodnou volbu prisli oba. Ty se k tomu stavis celem, on chce zvolit nejsnadnejsi moznou varintu (pro sebe). Jestli je ti uz ted potrat proti srsti, ani o tom neuvazuj, rozhoduj se srdcem. A jeste si opravdu v klidu promluvte..uprimne, mas totiz dve moznosti, jit na potrat a prijit o dite a tim padem o kluka, protoze se ti zrejme zhusi natolik, ze s nim opravdu nezustanes, anebo si nechat dite a casem se uvidi, jestli bude mit tatinka nebo ne