Jak se zbavím strachu z porodu?

@hartlova znamej velmi pomohli kurzy hypnoporodu, tiez sa strasne bala porodu, nakoniec to bol pre nu uzasny zazitok...a aj tu na fore najdes vela peknych pribehov...na konci ta caka najuzasnejsia odmena a uzasny ohnostroj hormonov, to fakt za to soji 😉

Myslim, ze uplne pro zacatek je dobre zamyslet se, z ceho mas konkretne strach? Z bolesti? Nebo se by se mohlo neco zvrtnout? Myslim, ze dula neni spatny napad, minimalne si s tebou promluvi a pomuze ti tvuj strach rozebrat. Pokud jsi v 11 tt, mas jeste mraky casu se svym strachem pracovat😊
Jinak ja za sebe musim rict, ze mi hrozne pomohla priprava -- predporodni kurz, cviceni s aniballem, lnene seminko, malinik -- mela jsem pocit, ze delam maximum a sla k porodu v dobre psychicke kondici, coz mi strasne pomohlo -- bezproblemovy porod je hodne v hlave😊

Já jsem "posera" odjakživa. Bojím se ještě víc než ty 🙂 Ráda bych císaře..

@hartlova Ahojda,taky jsem se bála. Ale pak jsem se rozhodla,že to dám,nebudu se strachovat a zvládnu to stejně,jako milióny přede mnou. A stejně tak jsem se domlouvala s mimi,že to všechno zvladnem. A přesně tak to bylo,dali jsme to vsichni tři.. mamka,tatka i beruska 🙂

Ahoj, doporučuji se na porod pořádně "připravit", strach se pak trochu upozadí. Já osobně mám z porodu nádherný zážitek a to nebyl nijak jednoduchý. Měla jsem 60 hodin kontrakce po 4 minutách a po dvou dnech, už na sále se mi porod z ničeho nic úplně zastavil. Nechali mi ho znovu přirozeně rozběhnout a ráno jsem nádherně porodila chlapečka na dvě zatlačení. To, že jsem z porodu strach neměla, dělalo hodně to, že jsem měla domluvenou porodní asistentku, která mě neuvěřitelně podržela jak při porodu, tak předtím, nastudovala jsem si spoustu věcí, abych věděla, co přesně mě čeká, byla celé těhotenství, i na konci, hodně aktivní a snažila jsem se připravit i tělo - homeopatika, maliník, aniball. Jak říkám, můj porod byl díky tomu krásný a dopředu jsem se vůbec nebála, prostě jsem si říkala, že tím, kolik tomu dávám, to ani jinak dopadnout nemůže - psychika je mocná věc. Zkus se soustředit na to, že bude vše v pořádku a ono bude!

Děkuji a když tedy zajdu do lékarny.máme tu jednu, kde homeopatika prodavaji.tak se mam ptat po čem? Přímo maliníkca aniball? A od kdy se to bere?

Děkuji a tdy v čechách je hypnoporod? Neco jsem už o nem zaslechla.

Maliník až od 35tt tak a aniball cvičící pomůcka taky tak nějak 🙂

Já jsem taky hrozný strašpytel... ale já mám strach z bolesti. Neměla jsem obavy, že by se něco zvrtlo, ale z toho, že přijde bolest. Paradoxně jsem se nejvíc bála zavádění kanylky, klistýru a šití po nástřihu, ale vůbec samotného porodu. 😀
Ale připravila jsem se. Cvičila jsem s aniballem a psychicky se připravila plně důvěřovat personálu porodnice, cítila jsem se připravená. Přenášela jsem 12 dní a porod byl vyvolávaný a skončil císařem. Kanylku jsem ani necítila, na klistýr nedošlo a epidurál byla procházka růžovou zahradou. Po epidurálu zbytek porodu jen polehávání, vtipkování s manželem a pospávání. Necítila jsem prostě nic, jen pidi tlaky místo kontrakcí. 😎 I když to trvalo dlouho a ráno po císaři bylo příšerné, šla bych rodit z fleku znova. 🙂

První porod v závěru řízený (zbytečně pokažený, bala jsem rozena) nemocniční PA a lékařkou bych klidně vygumovala a nechala proběhnout znova - jinak, lépe = přirozeněji. Druhý porod jsem byla do poslední chvíl doma, ale cestou za naší soukromou PA směr porodnice se nečekaně rozjel, v autě jsem ale neporodila (i když v tu chvíli by mi to fakt nevadilo), v porodnici proběhlo posledních pár kontrakcí a bylo. To jsem rodila já, sama, živocišně ,,. a byl to porod úźasný, krásný 😵, doteď mi vzpomínka na něj přivodí dobrou náladu 🙂. Oba porody mám sepsané v blogu (ten první ještě ne tak kriticky, jako ho vnímám dnes, obzvlášť v porovnání s druhým porodem).

Myslím, že podobně své dva porody vnímá i @eficenka 😉

@hartlova Nejhorší je podle mě přeinformovanost, která Vás ještě víc vyděsí. S každou další informací přijde otázka "ale co když se to zvrtne, bude to u mě jinak" nebo úděs "toto nemůžu zvládnout/přežít". Asi bych o sobě neřekla, že jsem srab, co se neumí překonávat. Až do těhotenství jsem se aktivně věnovala horolezectví, což je sport právě o tomhle - jít přes vlastní možnosti, i přes bolest a třeba i obavy. Z porodu jsem neměla nahnáno do chvíle, kdy jsem to začala někdy v 28tt řešit. Na člověka se valí tolik informací - předporodní kurz, konzultace s dulou (velmi milá paní, to zas jo...), porodní plán, jak tlačit, kdy tlačit, jak dýchat, jak ležet. Ne, dost! Včera večer jsem cíleně zavřela hlavu před dalšími porodními horory. Budu pít maliník, jíst lněné semínko, zkusím masáž hráze a hlavně budu věřit, že to dítě chce taky ven a že oba tušíme, jak na to. Držím vám palce, ať zvládnete zachovat klid a rozvahu!

Já musím tady oponovat.... já jsem naopak nenáviděla, když jsem se na něco ohledně porodu zeptala a bylo mi odpovězeno "to vůbec neřeš, lepší nic nevědět". Úplně jsem vždycky zuřila. :D Vem to podle sebe... pokud máš pocit, že chceš informace, tak si je zjišťuj, pokud ne, vybodni se na to. 🙂)

Nejdůležitější je těšit se a těšit se, dělat to co dělá dobře vám U prvního jsem řešila, připravovala se, pila maliník, poslouchala co a jak, a pak to i při porodu aplikovala - a nic moc - druhý porod byl mnohem pohodovější - nepila jsem maliník, bo jsem ho nesnášela, nejedla jsem při porodu - bo jsem z jednoho blbýho banánu u prvního porodu zvracela asi hodinu - ale protože nám na předp. kurzu asistentka říkala že musíme doplnit energii tak jsem ho do sebe cpala... neříkala si ta bolest je krásná, říkala jsem si do háje to je teda bolest(chvilkama i peprněji 🙂)) - a to mi pomáhalo... u prvního jsem vlezla do sprchy, kde sem šla po 5minutách k zemi... u druhého zas no problém a tu hoďku v porodce jsem strávila v sprše... neodpočívala jsem na posteli, ale byla pořád v pohybu... a hlavně ač já srágora obecná tak jsem se strašně strašně moc těšila, byl to úžasný adrenalin, nej nej zážitek a díky tomu si myslím, že jsem měla za 1.5hoďky od příjezdu do porodky odrodíno 🙂)

To je hezký 😀 ja abych pravdu řekla, tak se mi do žadneho maliníku a podobnych vecí nechce 😀

@zuzalinkak souhlasím.. tperve když jsem si přečetla Koncept kontinua a knížka Michela Odenta, tak jsem získala důvěru v celý ten proces rození a výchovy. Prostě jsem si uvědomila, že to tělo to umí. Takže mně opravdu pomohlo si všechno zjišťovat a vědět, jak to vypadá přirozeně.

@hartlova přemýšlím, čím se povedl náš porod.. a myslím, že je několik důvodů..
1) výběr duly
2) moje rozhodnutí, že chci zkusit udělat maximum pro přirozený porod
3) moje informovanost (která by zamezila případným sestrám a lékařům uspíšit porod)
4) výběr porodnice (nemusela jsem řešit bod 3)
5) informovanost manžela (nemusela jsem řešit blbé dotazy a zoufalé bezmocné pohledy)
6) sezení u psycholožky-šamanky, která mě bloku z porodu pomohla zbavit

@hartlova Hele a já si o sobě vždycky myslela, že snesu mnohem víc bolesti a nakonec mě překvapilo při porodech, že nejsem tak silná, jak si myslím. Takže ty se bojíš a můžeš z něj mít pěkný zážitek. Já se prvního porodu nebála a už vůbec ne kvůli bolestem, protože jsem si je nedovedla představit. A první porod jsem měla hrozný. Na druhý jsem se těšila, těšila jsem se na to teploučké miminko v náručí, na tu vlnu emocí, co přijde pak a porod byl uplně úžasný. Já myslím, že bys neměla přemýšlet o bolesti a podobně, měla by ses těšit na miminko, na šťastného partnera, na úlevu, na krásnou budoucnost. Nikdy nezapomenu, jak nade mnou stojí manžel se slzami v očích a říká mi: děkuju za syna. Nikdy nezapomenu, když přiběhl k druhému porodu, který málem nestihl, já těsně před prvním tlačením na něj volala: dělej, už to bude, vysmátá a nadšená a on: Já se hrozil, jak tě najdu v bolestech a ty se jako směješ jo? čapnul mě za nohu, pomáhal mi tlačit a užili jsme si krásný zázrak. Porod je náročný, ale přirozený, jsme nastavené tak, abychom ho zvládly a věř, že opravdu zvládneme. Tělo a příroda ví, co dělat, doktoři taky, takže to určitě dobře dopadne