Jak se smířit s pohlavím miminka?

Ahooj čekám první a poslední,neřešme proč,no a taky se od začátku "modlím" za holčičku ale zatím všechno nasvědčuje tomu že to bude chlapeček,definitivně se to dozvím v úterý,a úplně chápu tvoje pocity...jsem šťastná že je to zvířátko na cestě,a je ve finále jedno co bude,ale taky mi poklesly koutky když dr poprvé řekla,že to asi bude kluk...přítel už si samozřejmě plánuje jak budou chodit na fotbal...a kdesi cosi... A já pořád suším vzadu ve skříni krásný šatičky,že se mi ještě třeba budou hodit...taky se chvilkama cejtim jak krkavčí matka..
Ale tak to prostě asi je u většiny ženských...🙂
Moje nadřízená v práci mě utěšila tím,že její dcerka už po ní jen štěká a synek naopak i když už je velkej se občas přijde pomazlit a tak...že prý mají kluci k mamce blíž 🙂

@yildiz

Kamarádka měla od dětství vysněnou holčičku, vybrané jméno od dětství, moc moc jí chtěla a má doma 4 kluky, další take moc toužila po holčice a doma má 3 kluky. Doporučuji kníhu Dcera na přání- je to přesně o tomto tématu.

https://www.kosmas.cz/knihy/149506/dcera-na-prani/

Jsem na tom podobne, holky☹Pisnu kdyztak zitra, ted uz je pozde.

Ja si moc prala take holku. Prvni je chlapecek ani mi to nijak líto nebylo. Říkala jsme si ze druhá bude holčička. V druhém těhotenství zase kluk..... oplakala jsem to, ale rozum říkal bud rada..... bohužel měl VVV a v 16TT UPT. Ted cekam zase kluka a moc se na nej tesime. beru to tak ze prostě jsem kluka mela mit a hotovo. Občas si řeknu že je škoda že nikdy nebudu strojit do šatů a česat..... ale jsem nesmirne štastná a vdecna ze čekam zdraveho kluka... ☺moc se těšíme..... na Vánoce dostanem dáreček

@katijka prístup nezmeníš. Proste si nastavená na holku. A ešte po porode sa pozrieš na posledné percento, či to holka nie je 😀 aspoň ja som to tak mala. Vyslovene som sa s tým učila žit, chcela som opačne, dva kluky. Po oznámení holky na velkom utz som neverila a fakt sa s tym učila žit. Potvrdili mi to opakovane rozni lekari a nasledne po poporode som sa este uistila, ci nahodou, lebo - tak som bola nastavena. Ale narodila sa nam skutocne mala Lucka :D
Inak mám teda skutočne druhú holku a je za všetkých chlapcov, nezbedna a ziva a nevymeníš, proste porodíš a už je tu medzi nami a je tvoja jedinečná/ý 😉
Nerieš, hlavne nech je mimi zdravé, aj tak to už neovplyvníš 😉 len sa na to proste nastav

Ahoj, jsem na tom teď úplně stejně 🙂 Máme doma kloučka, neměnila bych ho, ale chtěla bych mít páreček, tedy, teď si moc přeju holčičku, dali jsme si při plození záležet :D Ale právě kvůli tomu "zklamání" nechci vědět pohlaví do porodu, což bych ti doporučila. Jsem přesvědčená, že po porodu budeme tak vyřízený a plný emocí, že si miminko zamilujeme ať je to to nebo to. Nevědět pohlaví je nádherný pocit, měli jsme to i u prvního. Navíc chci říct a ty to určitě taky tak vnímáš, i kdyby to byl zase klouček, nezblázním se, alespoň to budou parťáci, bráškové, a nedočkám se věčného hašteření mezi klukem a holkou, vím o čem mluvím, mám o dva roky staršího bráchu a to byly bitky :D

A ještě vlastně můžu poradit. Teď když vybíráme jména, tak se mi zrovna moc zalíbilo jedno klučičí jméno, takže když to tedy nebude holčička, alespoň to bude klouček s tím mým oblíbeným jménem :D zkus si prostě vybrat i na klukovi nějaké velké plus ;)

@novynka a co zvědavost? a jak jste pořídili výbavičku?? Taky jsem uvažovala že to definitivní oznámení ani chtít nebudu ale pak si říkám,že nechci chystat pokojíček atd. V neutrálních barvách... Kočárek mám teda černej a pak podle holka/kluk se do něj dokoupí doplňky ale ten pokojík,peřinky... Atd...

První se narodila dcera a to jsem moc chtěla holčičku....druhé jsem myslela,že bude kluk a muž taky....na ultrazvuku překvapení, že bude druhá holkja.....po 14mes! A nemůžu říci zklamání ale byla jsem taková přepadla.....ale víte co vám řeknu??? Každý skoro chce tzv parecek, kluka a holku,ale pro děti je nejlepší stejne pohlaví.....vyhrají si spolu a mají k sobě blíž.....kdybych si mohla vybrat chci zase stejne pohlaví......

My se rozhodli pro třetí mimi a jsem rada že to bude kluk, je ve větším věkovém rozdílu ....ale výhody stejného pohlaví prostě pro decka jsou a velké.....muž mě už teď přemlouvá ať si poridime k třetímu ještě jedno,aby měl tak krásný vztah taky s mimi které by bylo blízko....a věří že by to byl taky kluk ....ale to mě už neukeca 😀

Takže nesmutnete, pro vaše děti je stejne pohlaví to nejlepší.....a vše se děje jak má.....

@ppejskova no my jak nevěděli ani první a plánovali jsme určitě dvě děti, tak bylo nejlepší řešení pořídit nebo popůjčovat neutrální výbavičku, alespoň na ty první měsíce, i kdyby jsme věděli první, druhé může být opačné pohlaví 🙂 a pokojíček jako takový budeme zařizovat, až tam budou děti opravdu spát, cca 3-4 roky, do té doby jsme všichni v ložnici a v pokojíčku je zatím jen přebalovák a šatní skříně, hračky v obýváku.... nevědět pohlaví mi dokonce zachránilo alespoň nějaké emoce při akutní sekci, nepřipadala jsem si jako na operaci, kde mi prostě vyndají z břicha např. Verunku :D ;)

Děkuju moc za milé komentáře, moc si cením, že mě neodsuzujete a podporujete 🙂 . Ohledně překvapení u porodu, vím, že těsně po porodu budu šťastná a pohlaví mi bude jedno, ale bojím se, abych nebrečela na pokoji, ne kvůli spolubydlící, ale kvůli tomu drobečkovi. Proto to chci raději vědět dopředu. Nebo myslíte, že to tak nebude? Jinak u prvního jsem si našla pozitiva, že je to kluk, ale přesto jsem i tak chtěla mít jednu holku. A tím, že třetí neplánujeme, budu hledat pozitiva na dvou klucích bohužel už o dost hůř ☹. A nejde mi ani tak o šaty, spíš o ten vztah máma - dcera v pubertě a dospělosti, ten je většinou lepší než mezi mámou a syny...

@katijka Od začátku těhotenství jsem byla tak moc přesvědčená, že je to chlapeček.. vybírala jsem klučičí jména, koupila nějaké klučičí oblečky.. na utz mi řekli, že je to holčička. Vydržela jsem to ven a tam jsem brečela jako malá holka. A pak ještě v tramvaji. A manžel se mi snažil vysvětlit, že je to přeci super.. ale pro mě to byl šok a nešlo to vysvětlit, musela jsem to prostě všechno vybrečet.. Fakt jsem si byla jistá tím chlapečkem. Druhý den jsem se z toho už vyspala a šla jsem JÍ koupit první holčičí obleček. V tu dobu zrovna zemřela ta holčička, co ji zneužil její příbuzný, a já to zase oplakala, že by někdo MOJÍ holčičce mohl ublížit. Doteď (je jí 7m) jí i nahlas říkám, že si maminka tak moc myslela, že je kluk, že pak když řekli, že je holčička, tak překvapením plakala. Myslím, že nejdůležitější je to tomu dítěti na nějaké rovině sdělit - že sice já v sobě mám nějaké přání, ale může si být čím chce. ;) Dcera je taková klučičí - zajímají ji hodně technické věci (jak se něco točí, jak se věci do sebe skládají, jak se to otvírá) a i způsob dostání se k cíli je takový.. přímý a čitelný, sebevědomý a přitom neagresivní. (Nebo třeba v klidu počká, až se otočím a k zakázané věci si doleze pak :D) Tak asi toto jsem cítila jako kluka. ;)
U dalšího dítěte je mi to jedno - oboje pohlaví je už vítané. Ale to jsem si ostatně myslela u prvního taky! Takže já bych byla určitě pro to si to nechat říct, ať se s tím v klidu "srovnáš". Nezatěžovala bych okamžik porodu ještě tímto svým "nepořešeným".
Myslím si, že není problém v tom, že něco očekáváš a je to jinak.. je problém v tom, že když něco očekáváš, je to jinak a ty to nepřijmeš. Když budeš s miminkem (dušičkou) v těhotenství komunikovat, že tohle teď řešíš a tohle je tvoje lekce, co se učíš, ať má s tebou trpělivost ;) tak jej nikterak špatně neovliníš. (A i kdyby - tak si tě už takhle vybralo! ;))
Tak ať to dopadne pro vás oba (obě) co nejlépe! ;)

@novynka 😀 hezky řečeno... Taky mě straší císařem no takže my asi půjdem vyndat z trouby Adámka 😀 já dostala většinu věciček od mamky (bráška má teď rok) no,takže ono pro mě asi jednodušší když nám "ocásek " zůstane... Jinak my máme velikou ložnici takže část zařídíme jako pokojík už teď... Samotný bysme ho taky nenechali...

@adinka_k moc hezky napsáno, děkuji 🙂 , zkusím se inspirovat.

@ppejskova no vidíš, tak pokojíček řešit zatím tolik nemusíš ;) no, my máme doma neutrální výbavičku, pak teda klučičí po synkovi a pokud bude holčička budem dědit po sestřeničce, stejně spoustu věcí na holčičku přijde do kouta a tak ;)

@katijka jestli je tvoje touha po dceři tak silná, tak i kdyby to byl teď chlapeček, tak svoji "dceru" si nějak do svého života přivedeš stejně.. buď to bude kamarádka synů, snacha, holčička od sousedů.. setkala jsem se na jednom semináři víkendovém se starší ženou (mně přišla v tý době "stará" :D, která mi hned v pátek moc padla do oka a ona mně - a při večeři se mě ptala, zda bych mohla na víkend být její dcerou - že má dva syny a dceru si moc přála, ale osud jí ji nepřál.. souhlasila jsem (nepřišla mi jako pošuk, bylo to pochopitelné).. a celý víkend jsme "hrály" matku a dceru. Lidi nám to věřili a pro mě to bylo nové (byla "jinou" maminkou, než je ta moje) a pro ni taky. Když jsme se loučily, tak mě objala a moc plakala. A děkovala za tu zkušenost. Bylo to tak krásný.. a já cítila z ní, jak moc si dcerušku přála. Je to deset let. Před měsícem jsem se dozvěděla od toho lektora kurzu, že paní už kluci vyrostli, ona se s mužem rozvedla, začala žít nový život.. a má nového muže a dvouměsíční holčičku. Život má někdy krásný příběhy. ;)

@katijka holka nenech se mylit....v pubertě jsou holky kritičtější vůči matkám....a navíc v psychologii jsme měli baječného lékaře a když nám to přednášel jsem mu nevěřila,ale čím jsem starší tím víc mu dávám za pravdu že nejsilnější pouto je matka syn a syn matka....chlap u mámy spraskne 7knedliku ale nikde jinde ne....navíc mámu chrání, brání....a pokud jsi inteligentní aby jsi se nechovala jak blbka ...tak k tobě bude mít vždy hodne blízko...

Muj pritel strasne moc touzil po holcicce. Ale od pocatku nam vsichni rikali ze to bude kluk. Tak strasne moc jsem se upnula na to ze chci taky holcicku ze kdyz nam v utery dr rekl ze je to kluk byla jsem strasne zklamana a smutna ze jsem vlastne zklamala i ja. Pritel se k tomu postavil neutralne. Kdyz jsme dosli domu tak jen rekl.. hm kluk.. to je taky fajn hlavne ze je zdravy,ale ja probrecela cely den. Tak moc jsem mu tu holku prala. Ale uz jsem se s tim smirila a povidam si s nim. Je to nezbeda. Dava o sobe vexet oekne pekelnejma ranama. Snad se vyradi ted a pak bude klidas po tatinkovi

@katijka máme to dost podobně, akorat my máme jednoho kluka a teď bychom chteli aby to byl taky kluk. Jsem v 13 TT a když jsem byla na poslednim UTZ, měla jsem hodně silný pocit, že koukam na holčičku... nevim proč 🙂 ale pokud to tak dopadne, taky se s tím budu asi dlouho smirovat... I manžel by chtěl kluka, ale babičky mi říkají, že to bude holčička, tak už jsem si to asi podvědomě vsugerovala a tesim se až na nějaké další kontrole uvidim pinďu... 😀

Ani nevíš, jak moc Ti rozumím. 🙂 Mám chlapečka a když jsme se před rokem dozvěděli, že to bude kluk, tak to byl pro mně šok.... Manžel si taky strašně přál holčičku, měli jsme vybrané jméno atd.... Nakonec jsem to přijala jako fakt, že to ten kluk prostě bude, ale dodneška v sobě občas cítím takovou lítost, že to nevyšlo... Kubíčka zbožňujeme a nevyměnila bych ho, v tomto to příroda zařídila moc chytře 🙂, ale přece jen je uvnitř pořád ta touha po holčičce. Vystupňuje se hlavně ve chvíli, kdy se nějaké mojí kamarádce narodí holčička. Je totiž pravda, že všechny moje dobré kamarádky (mám jich 6), mají holčičku. Stejně tak ji má i švagrová, se kterou se moc nemusíme a ona to bere jako svou "výhru". Beru to jako takovou zkoušku, musím to prostě zvládnout a být šťastná, že máme zdravého Kubíčka.
Všichni mi říkají, že druhé bude určitě holka, tak ať to vůbec neřeším... No, to jsou takové ty utěšovací řeči (hlavně od maminek holčiček 😀), ale stejně je to pořád 50:50. V našem okolí mají všichni párečky, takže by to bylo skvělé, kdybychom tu partu doplnili, ale já v sobě už teď nějak tak cítím, že to nevyjde a že mi holčička dopřána nebude... Tak uvidíme... 🙂
PS: Myslím si, že stejný problém řeší spousta maminek, jen to veřejně nepřiznají, protože je spousta moralistek, které říkají, že se rouhají apod. Já to neberu jako rouhání, prostě má člověk nějaké přání a to nevyšlo, proto je zklamaný... Je to podobné, jako když si např. přeju rodinný dům a bydlím v paneláku, ano, jsem šťastná, že nejsem bezdomovec a mám hezký byt, ale ve skrytu duše si z celého srdce přeju dům... Třeba se to jednou splní, třeba ne.

@katijka Co se puberty u holek týče, tak nevěř tomu, že holky jsou pohodovější... Někdy možná, ale pokud budeš mít dceru, budeš pro ni v pubertě s velkou pravděpodobností totálně nemožná, absolutně out 😀. U mé starší dcery už to začalo a ještě pár let to potrvá 🙂. Takže už jsem se musela obrnit trpělivostí, a i když je kolikrát fakt na ránu, tak radši počítám do deseti, než něco řeknu.

@katijkat tak já jsem v prvním těhotenství byla absolutně přesvědčená, že to je holčička a začala se moc těšit... z utz jsem jela se slzami..... a připadala jsem si jako kráva, protože to bylo po několika letech co se zadařilo, miminko bylo zdravé a udrželo se... 😔
smířila jsem se s tím ale pak vcelku dobře, začala se těšit, mluvit na něj a říkat mu jménem.... jakmile se narodil, byla jsem neskutečně šťastná.... uvědomila jsem si, že fakt jediné co závidím jsou ty hezké oblečky pro holčičky

v druhém těhotenství jsem si víc pak přála kluka - už jsem víc věděla o klucích, zjistila jsem, že jsou super (mnohem víc mě baví klukovské hry než holčičí, ty mi přijdou nudné, jen domácí práce 😝 a nebo činčání 😀 )..... druhou máme nakonec holčičku 🙂

dneska můžu říct, že z mého pohledu má každé to pohlaví svoje pro a proti....
kdybych čekala třetí, tak bych neřešila pohlaví už asi vůbec - řešila bych jaké bude to konkrétní dítě... protože děti mám v lecčems až opačné, tak vidím jak moc dělá ta vrozená povaha 😉

ad hezké oblečení pro holčičky: moje dcerka do 5 let nezájem... chtěla nosit jen tepláky a triko, u šatů nebo sukní hlásila, že jí to překáži... takže jsem zavedla, že je to povinné na Vánoce, narozeniny a oslavy... jinak lítala jak kluk... změna nastala až nedávno, ale musím říct, že jakmile se ověsila náramky a začala se chovat jak v pubertě (v ruce kostku a důležitě telefonovala s neskutečným tónem, na mě se dívala jak na blbce, vysvětlovala mi, že mám nemožný lak a u každého obchodu žebrání, že chce tuhle kabelku, tyhle boty 😲 apod.), tak jsem byla velmi vděčná, když ta vlna zase opadla 😝 😀 trvalo to asi měsíc a musím říct, že jsem si velmi ráda odpočinula u diskuse o historii země nebo různých náboženstvích u staršího syna 🙂 jako uf, to bylo okénko do puberty snad 😅

fakt má obojí pohlaví plus i mínus 😉

@lu777 ony ty parady pak u holek to litaji finance ani Nevis jak....nehledě na rasenky, make up,parfém....natož oblečení,kadeřnice.....a přesně - máma má zastaralé názory,dnes je vše jinak 😀

@katijka my mame prvniho syna, tak jsem si jako druhe miminko moc prala holcicku. Pohlavi jsem si rict nenechala, abych mela nadeji az do porodu. Rikala jsem si, ze i kdyby to nakonec byl kluk, tak po porodu mi to bude jedno a budu stastna, ze jsme oba v poradku. Narodila se holcicka a o to krasnejsi to bylo 🙂

Kdyz jsem cekala 3.dite, tak jsem si zase prala holcicku a od zacatku jsem byla rozhodnuta, ze chci zase prekvapeni. Blizily se Vanoce a me se to rozlezelo v hlave - manzel pohlavi vedet chtel, tak me napadlo, ze mu to "dam" jako darek pod stromecek. Asi v 18.tydnu jsem se sveho doktora zeptala na pohlavi, on to zkoumal a rekl mi, ze nic kluciciho nevidi, tak by to mozna mohla byt holcicka. Ja byla spokojena, vzdyt i moje telo mi podle ruznych babskych pover naznacovalo holcicku (u dcery jsem mela priznaky stejne). Pak prisel 2.velky UTZ a nastal sok - na monitoru se objevil zcela jasny pindik. Doktor si byl naprosto jisty klukem a mne to v tu chvili bylo strasne lito. Po zbytek dne jsem nemyslela na nic jineho, nez ze me moje vlastni telo zradilo... nejhorsi na tom bylo to, ze jsem se nemohla nikomu sverit, protoze o pohlavi miminka se mel dozvedet jenom manzel. Kdyz jsem se aspon naznakem sverila kamaradce, co me trapi, dost se mi ulevilo. Rekla jsem si, ze jsem uplne blba, kdyz resim tohle misto toho, abych byla rada, ze je miminko zdrave. Synovi jsem se v duchu omluvila, zacala se na nej tesit a naopak jsem se obavala toho, ze mu do pristiho UTZ pindik upadne a ja nebudu mit darek pro manzela 🙂 pindik neupadl, muj doktor mi chlapecka na dalsim UTZ potvrdil a syn se opravdu narodil. Ted po 5,5 mesicich muzu rict, ze jsem za nej moc rada, je to muj maly mazanek a ani za nic bych ho nevymenila 🙂

ahoj, já jsem celý těhu nevěděla co budeme mít, toužila jsem po překvapení. Všichni podle tvaru bříška odhadovali spíš kluka, na UTZ se drobeček vždycky dost mlel - byl živej z čehož jsme opět usuzovali že to spíš bude kluk. Byla jsem na něj už tak nějak naladěná a i si ho snad přála víc - říkala jsem si že s klukama je větší sranda mají zajímavější prupovídky atd... Výbavičku jsme kupovali neutrální, ale své tušení kluka se u mě projevilo např při soutěžní básničce. Tenkrát se soutěžilo o 3 hračky - traktor s přívěsem, česací poníky a zvukovou knihu se zvířátky - za ukol bylo vybrat si jednu z hraček a o té napsat básičku každou mohli vyhrát 3 výherci. No a já si vybrala traktůrek.

Rodila jsem nakonec císařem a omdlela, mnoho lidí teda vědělo dřív jak já že se nám narodila holčička. Když jsem se po probuzení dozvěděla že mám holčičku byla jsem neskutečně šťastná, bylo to pro mě něco tak nového. Protože jsem jí neviděla měla jsem alespoň co vstřebávat a moc jsem se těšila až jí poprvé spatřím. Pak jsem si říkala samozřejmě že to je holka co jiného. Z holčičky měli moc velkou radost i tchýně s babičkou (maminka tchýně vychovala dva kluky a přála si holčičku, te´d má vnučku). Všichni z ní máme takovou radost a já jsem samozřjemě ráda že je to holka a kdybych dopředu věděla jaká radost kolem ní bude už v těhu bych si nepřála kluka ani náhodou.

Čekáme druhé a budu mít stejnou radost z obojího - holčička: bude moct nosit šatičky po Míše, hned jí budu moct založit nalepovací knížku v růžovém co už mamka koupila, budeme mít doma dvě princezny
kluk: budu mít páreček a vyzkouším si jaké to je mít to druhé pohlaví, budeme mít krásnou růžovou holčičku a modrého chlapečka. Navíc udělám radost kámošce s orok mladší holčičkou, slíbila jsem jí že jakmile se ukáže že je to kluk daruju jí všecky šatičky.

moc se těším na oboje i na tu chvíli oznámení. Teď si to totiž dáme říct předem

Ještě jednou moc děkuju všem za příspěvky, jsem velice mile překvapená, jaký je o téma zájem a že na mé pocity nereagujete negativně. Omlouvám se, že nestihnu každé odepsat osobně, ale všechno pročítám a promýšlím.

Co se týče té holčičí puberty, asi máte pravdu. Já spíš myslela asi období po pubertě, kdy už dítě začíná " dostávat rozum". No a pak vztah v dospělosti. V mojí rodině mám zkušenost s babičkami, kdy ta z máminy strany má 2 holky a z tátovy zas 2 kluky. Moje mamka má s babičkou super vztah, každý den si volají, zvou ji na Vánoce, výlety atd. A bylo to tak i než ovdověla. Kdežto táta s babičkou, když ještě žila, sice vycházel ok, ale nikdy k sobě neměli tak blízko, nijak často se nenavštěvovali (všichni žijeme ve stejném městě) a na Vánoce se tam vždy jezdilo až po Štědrém dnu. A se strejdou to měla podobně. A taky mi přijde, že se taťka se strejdou moc nemusí... Racionálně vím, že každá rodina to má jinak, ale myslím si, že právě tento model v naší rodině mě dost ovlivnil a možná právě proto tolik toužím po holčičce...

A ještě chci poprosit ty z vás, které chcete spíš kluky, abyste mi napsaly, proč, co vás k tomu motivuje a proč naopak ne holku. Možná mě to trochu inspiruje, abych se na toho kluka nastavila. Děkuji 🙂 .

@katijka Já tě tak nějak taky chápu... Mám 2 syny a čekám 3.mimi. Zatím nevím, co to bude. S manželem si přejeme holčičku, ale tuším, že to bude zase kluk.... A teď pořád váhám, jestli si to mám nechat říst, nebo se raději nechat překvapit.... No ještě mám pár týdnů na rozmyšlenou. ale vím, že ať to bude, co to bude, budu šťastná 😉

@katijka to jaký vztah bude mít dítě s matkou neni zase tak moc o pohlaví ale o přístupu a výchově....tatka s brachou se dost možná nemusí tolik,že třeba nefungovali všichni jako rodina, rodiče dělali rozdíly mezi prvním a druhým a tím pádem se moc nemuseli....moje kamoska má tchýní a ta má dva syny a volají si denně někdy i 2x...a všichni spolu vycházejí....i ji přijala jako dceru ....ono zase až jsou dcery dospělé, tak zase mají děti a ty můžeš byt úžasná babička s vnučkou 😉 a nikde není dáno psáno že dcery musí vycházet s matkami lip.....měn moji mamce mezi některé věci, dnes spolu vychazime dobře, jsem rada,že ji mam ...spoustu věci jsem pochopila až poslední dobou....a v něčem jsem ji krivdila.....ale že bych ji nějak upřednostňovala nebo se se vším sverovala to ne....

Opravdu si myslím,pokud nebudete dělat rozdíly, budeš se jim věnovat, holka to se ti vše tak vrátí....můj táta má brachu a segru a k babičce měl nejbliz táta a v závěru asi i střecha než teta....teta když byl nemocný děda nebo babička tak se o babičku vůbec nepostarala..... A řekla by SIS dcera...ono ne vždy jsou holky výhra.....na jsem šťastná,že máme dvě holky a ted cekame kluka. Když na řekli druhou holku, bylo mi to chvíli líto, aleveř zže vše má svůj důvod ...a dnes ale i dřív když jsem videla jak se holky mai rady, vše spolu prožívají atd atd kolikrát jsem mla slzy v očích a byla jde šťastná, ze jsou stejného pohlaví....ono hodně dělají i ty řeči okolí.....zase kluk? Zase holka? To nevadí....ATP....prostě na ránu....a kdyz cekas třetí, je to jeste větší tlak jednak si diví že jděte do třetího pak že to už musí vyjít....atd atd řeči o tom já muž musí postavit dům, zasadit strom,splodit syna....

Prostě ver,že vše se děje jak má a nejlip pro tebe i děti, rodinu....já si taky myslela že druhy měl být chlaecek a jak jsem šťastná za holku....a může to být klide i u tebe obrácené.....teď si myslis jak chceš strašně holku,ale v budoucnu uvidis a kolikrát budeš rada že to bude kluk......a pokud pohlaví nevis, v duchu si prej ať se ději věci nelip pro tebe ....a ony budou....na to tak dělám se vším 😉 a vždy se dřív nebo později ukázalo,že to co vypadalo že něco nevyšlo....nebo se nedařilo....podle mě v danou chvíli zpětně vidím jako že to bylo dobře....pro mě nejlepší....