Jak oznámit těhotenství kamarádce? Prožívá těžké období

@happylenulka Mám dvě kamarádky, kterým bude letos 40, děti nemají a neúspěšně se už několik let snaží. Já byla až doteď "chytlavá" - jak se říká, stačí se o mě otřít trenkama a je vymalováno, a to už taky nejsem nejmladší. Děti s nima neřeším, jen když na ně ony samy přivedou řeč, a to pak hodně opatrně, abych se nedočkala reakce typu "to se ti to kecá". Jedna z nich na mě poznala druhé těhotenství sama dřív, než jsem měla v plánu to říct, druhé to, myslím, bylo hodně líto, ale nedala to najevo a já před ní rozhodně neřešila výbavičku a spol. Snažím se jim být nablízku, když potřebují oporu, ale bez nějakých povzbuzujících či extra utěšujících řečí, protože mi připadá, že ty to celé spíš zhorší.

@ladkaspackova
Já bych asi naopak řekla co nejdříve, než se to dozví od někoho jiného a bude jí to o to víc líto. Řekla bych jí to brzy a opravdu neřešit s ní výbavičku, atd - prostě zbytečně se v tom nešťourat.
Ale je to tvoje kamarádka, a asi víš sama lépe jak na ni - podle mě hlavně nezatajovat:(

Z vlastní zkušenosti vím, že ať to oznamis jak chceš, tak se dockas slz. A pak buď gratulace a nebo (ale to se mi stalo u svagrove, se kterou jsem měla špatný vztah) to co popisuješ v dotazu.

@happylenulka já byla v podobné situaci, ale z opačné strany. Je to tedy ale už 5 let. Kamarádka (známe se od střední školy, vystudovaly jsme spolu vysokou školu a po dvou letech od ukončení studií jsme spolu i pracovaly v jedné firmě). Já se vdala v červnu a ona v listopadu roku 2008. My se začali snažit o mimčo v září a nic. Oni to zkusili v prosinci a povedlo se jim to snad napoprvé. Když mi to řekla, tak jsem z toho byla hodně špatná, že oni jo a my ne. Pár slz ukáplo. Ale rozhodně to nebyl důvod k tomu, abychom se přestaly kamarádit apod. Nakonec nás po půl roce čekalo IVF, kvůli manželovi. Dnes máme díky této metodě dvě děti.

Ahoj Leni,

tak ze své zkušenosti můžu říct (na první mimi jsme čekali 8 let, druhé se pak zadařilo po půl roce snažení, takže máme teď dvě dětičky, ale mám za sebou x neúspěšných pokusů umělého oplodnění a spoustu let beznaděje.-) ...určitě bych jí to řekla raději sama, než aby se to opravdu dozvěděla od někoho jiného. Nějak bych to moc nerozváděla, neukazovala bych před ní svou radost z těhotenství, nech jí potom nějaký čas na to, aby to mohla rozdýchat. Ale taky bych před ní neřešila věci typu věci na mimi apod, to jen, pokud by sama projevila zájem a jen v krátkosti. Já tohle taky vždycky nesla hodně těžce, všichni kolem mě těhotněli a já stále nic, bylo to fakt hrozný. Naštěstí jsem se vždycky před lidma udržela a doma jsem to potom obrečela...ale když otěhotněla kamarádka, se kterou jsme se snažily tak nějak zároveň, tak jsem byla ráda, že mi to řekla jako první z kamarádek, bylo by mi líto, kdyby ne,nesla jsem to potom o něco líp.

Já mám kamarádku která se také léčila pro neplodnost. Když jsem po druhé otěhotněla tak jsem hodně řešila jak jí to říct abych jí neranila. Ze všech kamarádek byla ona první komu jsem to řekla právě proto aby se to nedozvěděla od někoho jiného. Vyčítala jsem si že jsem těhotná a ona ne. Oznámení bylo plné slz z mojí strany a pak i z její.

@apacheee tak podle toho jestli se to ma od koho dozvědět. Já potratila ve 12 týdnů a jsem rada ze jsem to neřekla. Proto bych to rekla později nebo podle okolnosti.

holky díky... já ji to chci právě nějak šetrně oznámit, přeci jen je to jedna z mých nejlepších kamarádek a řeknu jí to asi jako první... spíš jsem přemýšlela jaká forma by byla nejvhodnější. už jsem přemýšlela i o přání k narozeninám (bude mít koncem listopadu), které bych jí dala i s oznámením s tím, že by si to přečetla až bude doma a měla čas se s tím vypořádat po svém ... co vy na to?

@happylenulka
s tim oznamkem k narozkam asi neee. jestli mas pocit, ze ji to bude mrzet, tak ji zkazis narozky a jeste se v tom bude muset "vykoupat" sama doma.

Ja bych si s ni zasla na kafco, nebo treba jen na navsteve doma a proste ji tu novinku oznamila. A klidne bych i popsala svoje pocity. Je to tvoje nejlepsi kamaradka, nemela by si citit vycitky rict ji, ze cekas mimco. Mozna bude v prvnim momente zakriknuta, ale prava kamaradka se - az tu novinku trosku vnitrne zpracuje - bude radovat spolu s tebou.

@happylenulka Je to zajímavý nápad, ale osobně bych to nědělala, bude to férovější osobně. Ani bych to nepřipojovala k přání k narozeninám. Bude to možná emotivní chvíle, ale podle mě to bude lepší. "Srovnávat se s tím" bude stejně i tak potom sama. Ale při osobním sdělení můžete obě reagovat, obejmout se apod....
Já byla v opačné situaci, kamarádka mi sdělovala své těhotenství, věděla o našem dlouhém neúspěšném snažení a léčbě. Bylo to těžké, přijmout skutečnost, že my se dlouho snažíme a nic a ona otěhotní, "jen co si vzpomene". Ale přála jsem jí to,moc, i když jsem jí záviděla. Před ní jsem se držela, a pak si to sama obrečela. Řekla mi to poměrně pozdě a mě to bylo celkem líto, že mi to nepověděla dřív, i když jse chápala důvody.
Takže já bych to příliš neoddalovala a možná i to, že jí to řekneš jako první, bude působit pozitivně. Prostě bych se s ní sešla a úplně normálně jí řekla, že jí chceš něco oznámit. Nějaké plánovaní, výbavu apod. bych s ní probírala pouze po projevení zájmu z její strany. Já se chvíli držela zpátky, dokud jsem se s tím nesrovnala, a pak jsem se o tom s ní bavila a vybírali jsme dárek, který jí dám k narození miminka apod. a i přes určitý osten žárlivosti jsem si to užívala s ní.

Je těžké radit, znas jí nejlépe. Já bych jí to řekla normálně s dovětkem, že je první,komu to říkáš, protože je pro tebe velmi důležitá. Pokud té má řada, vezme to v pohodě a bude šťastná s tebou. Osobní zkušenost...čekala jsem na dceru 11 let. Tak neboj 🙂

Já jsem tohle dilema musela řešit taky. Nakonec jsem jí to řekla později s tím, že mám pro ni novinku, ale že jsem furt přemýšlela, jak jí to sdělit, protože vím, jaké má potíže a nechtěla jsem, aby se jí to dotklo, ale a aby byla smutná, ale že doufáš, že se bude radovat s tebou, že čekáš miminko, které potřebuje hodnou tetičku.
Kamarádka byla hrozně šťastná, že se nám zadařilo a naopak byla ublížená, že jsem jí to neřekla dřív.

Říct to jako fakt, dál to nepitvat a říct to co nejdřív. Taky mám v okolí pár neplodných kamarádů a většina nese mnohem hůř to, že jsme čekali mimčo a jim to dlouho neřekli než to, že mimčo čekáme - to se přece dá očekávat, že jednou založíme rodinu.

Tak pohled z druhé strany, já patřím mezi ty, které na dítě čekaly dlouhých 8 let. Teď se o druhé dítě snažíme 3 roky a bez úspěchu. Byla jsem u prvního dítěte hodně špatná z každé nevydařené naděje. Prošla jsem si vším, ale když mi moje nejlepší kamarádka řekla, že je těhotná, byla jsem šťastná s ní. Moc jsem jí to přála. Takže pokud je to opravdu skvělá kamarádka, možná jí to uvnitř bude malinko mrzet, že jí se nedaří, ale bude za tebe hrozně moc šťastná!!!
Já být tebou, řekla bych jí to přímo. 🙂

Také bych jí to řekla co nejdříve.Pořád lepší ty,jako první.Může jí to mrzet i v daný okamžik nepřiměřeně zareagovat,ale pořád lepší,než aby se to dozvěděla od někoho jiného.To by jí mrzelo víc.🙂

Souhlasim s tim, ze co nejdriv rict a nepitvat to. Uvidis, jak zareaguje. Skutecna kamaradka se prekona, bude stastna s tebou a pak to doma dlouze obreci. Osobni zkusenost.

Jak píšou holky - oznámit co nejdříve, ale bez zbytečných příkras. Prostě :jsem těhotná.
Moje "kamarádka" věděla, co prožívám a musela jsem si vyposlechnout do posledních detailů každý ultrazvuk, každý nákup výbavičky, každé oznamování - jak koupili papučky a dudlík a šli to dát rodičům a jak všichni slzeli...
To jsem chtěla řvát, brečela jsem a párkrát jsem jí telefon ani nevzala.

Pokud se bude chtít bavit o těhotenství, ať se baví, případně jí můžeš při řeči říct, jak se cítí vůči ní...

@elvira kamaradka je kvalitka. Taky jsem mela kolem sebe par takovych, ale kamaradkami je neoznacuju ani v uvozovkach. Obcas si rikam, jestli je to jen nedostatek empatie nebo vyslovene radost z ciziho nestesti. Nejvetsu hnus mi predvedla jedna znama, kdyz uz jsem diky bohu byla tehotna, ale nikdo to nevedel.

Určitě říct osobně o samotě doma u kafe. Říct jí, že je pro tebe velice důležítá a že víš, čím si prochází ale, že v tobě bude mít vždy oporu. Že jí máš moc ráda a chtěla bys, aby to věděla mezi prvními, že bude úžasná teta. Ono je něco jiného, když otěhotní dobrá kamarádka než když otěhotní někdo, koho nesnáší. Určitě jí to bude líto, ale bude pro tebe ráda. Já se taky radovala s kamarádkou a nenechala jsem na sobě nic znát, i když jsem jí samoždřejmě záviděla. Ale zárověň jsem jí to přála. Kamarádka byla taktní a nikdy nemluvila o dětěch a o malým dřív než, jsem začala já. A rok na to jsem konečně otěhotněla i já, i když přes umělé oplodnění. Ono opravdu záleží na situaci. Já vdaná 5 let s manželem jsme se snažili dva roky, mladší brácha si našel přítelkyni a za dva měsíce oznámili těhotenství /dozvěděla jsem se to od rodičů/, kdyby aspoň brácha přišel a sám mě objal a řekl mi to šetrně, byla bych ráda. Věděl moc dobře, čím si procházíme. Ale to on ne, přišel s přítelkyní, kterou znal dva měsíce, když už jsem to věděla, úsměv od ucha k uchu a jeho přítelkyně se urazila, že jsem brečela a nepopřála jí a do teď mi to prý nemůže odpustit...Takže asi tak...říct pomalu, osobně a hlavně osamotě, obejmout. Bude cítil trochu závist, ale bude i ráda a bude ti to přát. Neboj, já to tak taky cítila.

Ahoj, souhasím s tím, že říct co nejdříve, mně bylo třeba líto, když mi dobrá kamarádka řekla o těhotenství až skoro ve 4. měsíci. A nedělat žádná dramatická oznámení, přáí k narozkám ani nic, řekla bych to normálně a přiznala, že mám výčitky, že mě se zadařilo a jí ne, že je ti to líto... a že se se určitě zadaří i jí.

@happylenulka Ja byla v pozici te tvoji kamradky, neuspesne jsme se snazili nekolik let (i pomoci IVF) a dve blizke kamaradky v rozpeti tri mesicu otehotnely, navic jsem s niima v tu dobu pracovala, tak jsem je mela porad na ocich, no peklo. Obe mi to rekly osobne (rozhodne bych ji to neoznamoval na narozeniny, to je ten nejhorsi darek, co bys ji mohla dat) a musim rict, ze kdyby mi to oznamily treba mailem nebo sms, abych se s tim mohla napred trochu porovnat, byla bych asi radsi, takhle jsem to obrecela, i kdyz jsem se snazila aby ne (jedna mi to rekla v hospode a druha v praci) a pak jsem se musela snazit tvarit nadsene, i kdyz jsem mela sto chut mlatit hlavou do zdi. ale kazda jsme jina a ty znas svou kamaradku nejlip, tak asi vis, jak by to vzala nejlip. Kazdopadne je to blba situace. Kdyz pak otehotnela jeste svagrova, nebyla jsem vubec schopna se s ni vidat. Vysvetlila jsem ji, at si to nebere osobne, ale ze to proste nezvladam... jak byl synovec na svete, uz to bylo dobry, ale to jeji tehotenstvi pro me bylo peklo.

Mám také kamarádku, která čeká na miminko a pořád se nedaří ☹ My se začali snažit o druhé dítko a prožívaly jsme to spolu. 2x se nám nezadařilo, ani jim, tak jsme si navzájem foukaly bolístky a těšily se na další měsíc snažení. Myslím si, že to v tu dobu i lépe snášena, když na to nebyla sama......Jenže samozřejmě nám se brzy zadařilo a teď jsem nevěděla, jak jí to říct. Ale jelikož jsme to přožívaly intenzivně a psali si snad o každém testu, tak se sama přímo zeptala, já jí řekla, že mi vyšel duch, ona mi popřála moc štěstíčka. Je pravda, že jsme na nějakou krátkou dobu lehce omezily kontakt - asi se s tím musela trošku vnitřně poprat, nicméně vím, že mi to moc přeje a teď zase řešíme vše možné a jsem jí doufám oporou v tom, jak řeší dál snahu miminka. A to je pro mě důležité. Určitě to chce říct šetrně a s citem, rozhodně se v tom nepatlat moc dlouho. A určitě bych jí to řekla mezi prvníma, je to přeci jen velmi dobrá kamarádka, tak aby jí to nemrzelo. O dětech se s ní bavím, jen když sama toto téma nadhodí, jinak to neřeším.

My jsme se snažili 5 let a všichni kolem mě vesele těhotněli, snažila jsem se být na věcí, neřešit to, nehroutit se, všem jsem to přála, i když kolikrát mi z toho nebylo veselo. Ale nedávala jsem to najevo, těšila jsem se s nimi. Já bych to řekla určitě, nečekala bych, reakce bude ať teď nebo později stejná...povzbudila bych jí, i když pro ni to budou plané řeči, taky jsem si vždycky myslela svoje...ty to nijak neovlivníš, ona sama se s tím musí srovnat, být optimistická, ať jí to řekneš sebelíp opatrně, neovlivníš to...

Je to kamaradka, vedet by to mela. To, jak si to prebere ti ale nikdo dopredu nemuze rict. Moje kamaradka se se mnou nebavi, po tom, co jsem ji to rekla...a to uz uteklo 6 mesicu :-\ pritom jsem ji to rekla mimodek, kdyz jsme v restauraci odmitla alkohol...

Mám kamarádku, které se taky nedaří. Byť neznám nikoho, kdo by si dítě přál víc a kom si myslím, že by byla skvělá máma... Snaží se už dlouho, má za sebou nespočet vyšetření a nic. A já otěhotněla dvakrát, podruhé neplánovaně a tzv. na první dobrou. Poprvé jsem si přišla jako zrádkyně, ale napsala jsem jí to. Samozřejmě mi popřála... a pak asi tak týden dva moc nepsala. A najednou zase jako dřív. Sama se s tím potřebovala srovnat, přiznala mi, že pořád brečela- lítostí, že oni nic, radostí, že čekáme a tak. Chápala bych i kdyby brečela vzteky. Ale ona je skvělá holka, na malou se hrozně těšila, kupovala jí dárky, hladila mi bříško a malou moc miluje (troufám si to říct). Podruhé jsem si nepřišla jako zrádkyně, ale jako totální blbka, že ona pořád nic a já se chovám jako nezodpovědná patnáctka. Myslím, že tentokrát nad tím mávla rukou, ale nevím, nerozebíraly jsme to, jen mi řekla, že jí mám půjčit manžela😀 Ona začala podnikat a daří se jí skvěle, bych řekla, našla si jiný projekt a byť po dětech touží víc, než cokoliv na světě, není to už to jediné, co má smysl. I tak si pořád myslím, že by v mém okolí nebylo lepší mámy, než je ona. A moc bych jí to přála. Jestli je tvoje kamarádka opravdu kamarádka, tak to bude dobrý. Časem... Že to závidí tamté, je podle mě způsobené i tím, že se rozešly ve zlém, bych tipla. S tebou je v pohodě. Popláče si, chvíli bude závidět nebo ti to nepřát, ale myslím, že se sama imaginárně profackuje a bude to dobré. A i kdyby ne, má na to svým způsobem právo, tohle je citlivá věc a každý se s tím vyrovná po svém. Držím vám oběma palce!

holky děkuju. ještě to nechám pár týdnů být, neví to kromě manžela a šéfa nikdo.... počkám až skončí trimestr a pak jí to řeknu narovinu... děkuju

Já to udělala tak, že jsem jí to řekla po 3 měsíci (dřív jsme to neříkali nikde), ale jenom proto tak "pozdě", že jsme i pracovní kolegyně a v tom kolektivu u nás to jinak nešlo. Prostě normálně, že jí potřebuji něco říct, že je mi to sice blbý vůči ní, ale že jsem těhotná a čekám miminko 😕 ... Ona, že si to myslela - poznala to na mě 😅 ... Ale dalo se to svým způsobem po líbánkách předpokládat.... Jen potom to bylo, ať jsme se snažily obě sebevíc, takový jiný... Já se snažila menšit těšení ☹ .... Ona se moc nevyptávala ☹ ... Snažila jsem se odpovídat tak nějak neprocítěně nebo něco málo, prostě to s tím člověkem neprožíváš 😔 ... Až se malá narodila, napsala jsem jí smsku z porodnice... Viděla ji párkrát, když jsem šla pro potvrzení do práce, osobní setkání na několik pokusů pokaždé zkrachovalo... Sice si ji pochovala, ale ať jsem se snažila menšit nadšení, tak na druhou stranu jsem se jí snažila podporovat a dodávat jí naději, poskytovat útěchu, jenže ona ta mateřská láska stejně moc zamaskovat nejde 😵 ... Takže momentálně jsou naše kontakty bohužel omezenější (fňuk ☹ )... Chtěla jsem jí navést na alternativní způsoby, ale prostě zatím bezúspěšně... Na druhou stranu, protože to u ní trvá už skoro deset let, neříkám, že si v uvozovkách zvykla, ale ono po té době jsem nebyla ani první ani poslední její kamarádka/známá, která byla v tom, takže prostě člověk se s tím ne že smíří, ale po takové době to bere jako fakt a oproti narážkám rodiny je to asi mnohem jednodušší protože rodinu neodstřiheš...
Akorát že nikdy paradoxně nevíš, kdy se karta obrátí... Když se ona vdávala já jí šla za svědkyni a měla jsem za sebou těžký rozchod a celou její svatební noc jsem prořvala... Asi tak 🙂 .

@happylenulka Ahoj, taky nemůžu otěhotnět a nedávno my řekla sestra že ceka mimi,to vis bylo my do pláče,ale co nadělám......... , ale k Tvé otazce. Na vlastni kuži vím,ze Můj problém nemusí byt problémem všech. řekni ji to , co nejdřív. Stejně to nejde tajit, poroste ti bříško..... a pak se Tvá kamarádka bude cítit hůř,až se to doví jako poslední a určíte bude vědět proc se to dozvěděla jako poslední.

Když nám umřel chlapeček, tak brácha po třech měsících přišel s tím, že čekají mimino. Dost mě to sebralo, nejhorší bylo, že si asi myslel, že mně to pomůže dostat se z deprese, což bylo dost naivní. Na smsky typu: "bude to kluk" jsem vůbec nereagovala-začala jsem se mu vyhýbat. Před 14 dnama porodili a já se to snažím ignorovat. Myslím, že není žádnej recept na to, jak to sdělit, aniž bys neublížila. Každej se s tím pere po svým, je jenom otázka, jestli to jeho okolí pochopí. Já jsem prý protivná, náladová atd. Nejdřív mě mrzelo, že někteří prostě nedokážou tolerovat to, že jsem nešťastná, a z toho že pramení třeba moje další jednání. Dneska už je mi to jedno. Nemám zapotřebí se omlouvat za to, že to, čím si procházím už devět měsíců tady prostě pořád je. Takže jasně, říct jí to časem musíš, jasně, ořve to, ale to je život.