Jak moc škodí stres v těhotenství?

ja si myslim, ze neublizuje... kamoska bola v tehotenstve fakt v strese, dokonca dostala aj prasky na ukludnenie a lezala v nemocnici.. bola fakt psycho (vplyv hormonov atd..) a maly je snad najstastnejsie miminko a este je aj zdravy a aj sa narodil velky ako buk! 🙂 takze asi to nebude tym stresom, ale je to v kazdom pripade individualne.. mozne je vsetko. Ale skor by ma strasilo nie ten vlastny stres, ale ta forma vzteku u syna, ze Ta kopne.. to nie je akceptovatelne a to by som ho asi zrezala celkom dost, pretoze toto je jednak velke riziko pre Teba a jednak velky posun hranic Vojtiska, co si dovolit moze a co nie.. ale zase, je to o vychove, ako sa k tomu rodic postavi a co komu vyhovuje. Na toto su tiez nazory rozne.

Miminku určitě neublíží, konzultovala jsem s lékařem, když jsem chtěla jít na pohřeb, ale bála se, jaký to bude mít vliv na mimi, protože jsem věděla, že určitě budu brečet a vůbec to bude dost drsný a ten mi řekl, že stres v žádném případě vliv na dítě nemá. 😉

@pavlapl takový stres jako ty měla moje nej kámoška z manželem a její syn 6 let mluví velmi špatně ,ze mu téměř nerozumím diagnostikovali mu vývojovou disfasii a stres s naší velmi špatně jinak je to velmi zlatý kluk

holky, já myslím, jak píšete, že ty děti nemluví, že to nebude stresem v těhotenství,ale tím, že celkově rodinná atmosféra je na prd....

Ahoj, já teď čekám taky druhé miminko a přemýšlím nad tím. Určitě si myslím, že mimčo částečně vnímá to co já. Nevěřím tomu, že ne. Při prvním těhotenství jsem byla hodně ve stresu a pořád jsem plakala, měli jsme to těžké a dcera se mi narodila hodně uplakaná. Dodnes má tendence místo řešení problémů békat a vztekat se. To jsem si dost vyčítala. Úroveň mluvení bych ale nepřičítala stresu v těhotenství, dcera mluvila už v roce i když s logopedickými nedostatky, protože si s ní hodně povídám, hraju a omezuju televizi. Bývá hodně nemocná, ale ani to nepřičítám stresu v těhotenství. Myslím, že jsou faktory, na které to vliv má a faktory, na které to vliv nemá. Není to jen můj názor (mám VŠ pedagogickou a dost jsem o tom četla). Je pravda, že se taky rozčílím, když malá zlobí a pak se obrátím na mimčo v břichu a říkám mu, že to není na něj. Protože pokud vnímá ten stres, mohlo by vnímat i to, že není namířen k němu ne? 🙂 a na jednu stranu si říkám, ať si zvyká, protože nepředpokládám, že narozením miminka by se chování dcerky zlepšilo a stal se z ní andílek, který mě nerozčílí, takže se s tím děťáko bude setkávat . 😉

@elu to si nemyslím protože mám ještě starší dceru a ta zase mluví až moc a mladší dcera je to samé.

Ahoj holky, teď čekáme třetí mimi a jsem ve stresu snad každý den. Synovi budou 2 roky, začíná období vzdoru a dcera má zase předškolní pubertu. Myslím, že mimi to určo nějak ublížit nemůžu, u dcery jsem studovala VŠ, takže jsem celé těhu byla ve stresu ze zkoušek, bylo mi vždy až nevolno a klepala se po celém těle. Dcera mi první půl rok nespala a pořád řvala, ale z důvodu silné koliky. Teď vše teda řeší brekem a vztekáním, ale je to podle mě o povaze. U syna jsem byla také ve stresu, chodila jsem do práce a k tomu uvztekaná dcera a syn od narození úplně v pohodě, krásně spinkal a je to smíšek..teď tedy ten vzdor, ale to patří ke každému dítěti 😉

Tak stres na dítě jednoznačně má, ze stresu se dá i potratit.
Ale to jsou extrémní případy.
Hodně má vliv pracovní prostředí - je-li stresové a matka tomu vystavena mnoho hodin denně, ale totéž může udělat rodina, manžel ap., i jiné vážné starosti existenčního charakteru.
Ale to, že se jednou dvakrát za den rozčílíš, tak ne, leda bys měla jiné potíže - se srdcem, nebo něco.
Určitě bych nenechala do sebe kopat, to bych dlaa jednoznačně najevo, že to teda ne. Když budeš ůslená, pochopí to. Prostě pravidlo - po matce se neskáče. Matka se nekope. Ovšem v tomto věku to často neudělají schválně, neřezala bych za to. Vysvětlit, zvýšit hlas, odejít, umístit se mimo dosah. Pokud to dělá schválně a opakovaně, třeba souč. s tím lehce plácnout.

Příroda počítá s tím, že matky mají další děti, řeší kdeco, rozčílí se a tak.
Myslím, že si hodně pomůžeš tím, když se nebudeš rozčilovat nad věcmi, které za to nestojí, řešit jen do podstatné, nebazírovat na detailech, a netrápit se tím, co nemůžeš změnit, a hlavně si jdi s ním po obědělehnout, klidně usni, nebo aspoň chvíli lež, využij tatínka po večerech a o víkendech na vycházky s V => získáš klid a relax, máš-li možnost babiček ap. využij. V šestinedělí jak když najdeš.

@zo_ja napsala jsi to hezky dekuju, ten odpočinek po obědě rozhodne praktikovat budu, dnes byl tedy Vojti doslova silenej az me bolelo břicho :(