Sraz ze základky po 20 letech. Jít nebo nejít?

@markulinkarohata My máme taky jednoho kluka, který byl šikanovaný (o tom ale většina třídy tehdy nevěděla, jen aktéři) a na srazy nechodí. Nám to ale přijde zvláštní, že se nad to ani po dvaceti letech nedokáže povznést a bavit se s tím zbytkem, který mu nic neudělal. Takže jestli se cítíš dobře sama se sebou, jsi spokojená a šťastná, tak tam běž a ukaž jim to. To bych udělala já. Však odejít můžeš vždycky, ne?
Ale radím bez vlastní zkušenosti, tak se mi to možná lenko říká....

Mame sraz z gymplu kazdy rok a byla jsem tam jen ze zacatku dvakrat. Neni to zadna povinnost. Byli jsme spatny kolektiv, bavila jsem se jen s par lidma, se kteryma se sejdu i sama, takze tam nechodim a nijak zvlast me to nemrzi. Chte nechte ti to otevre stare bolistky a chodit se ukazovat a chlubit se sama sebou, jaka jsem borka...no, nemam to zapotrebi. Energii orientuji spis tam, kde mi to dava smysl a radost.

Jestli se ti tam nechce, tak se nenuť. Já byla na třídním srazu snad dvakrát, pak jsem chodit přestala. Mně to přijde jako hrozná komedie. Všichni se tam předvádí, ukazují svoje dokonalé životy, a pak se náhodou někde dozvím, že je to úplně jinak. A ti, kdo se ke mně ve škole chovali hnusně, se najednou tváří jako moji nejlepší kámoši. Většinu těch lidí vidět nepotřebuju a nechci, a když se s někým vidět chci, tak se s ním sejdu, a nepotřebuju k tomu třídní sraz.

Mam to same za sebou, s tim rozdilem, ze me sikanovalo tech lidi dost a i kluci z nizsiho rocniku. Ale u me to bylo aj to, ze me treba zkopali na zem az jsem mela modriny primo pred barakem, ze me pronasledovali az domu, nebo jsem od spoluzacky dostala motykou do obliceje pri pracovnich cinnostech a ucitelka mi dala jako odmenu po vsech to naradi uklidit, znicene veci, vykadrovani do outsajderu atd. Prodelala jsem kvuli tomu mentalni anorexii v letech, ktere jsem si mela uzivat. Nekdo rekne povznes se na to. Jako ano po tech letech to otupi, ale neschova se to uplne. Protoze vyvoj na zakladce do znacne miry ovlivni tvou povahu v dospelem zivote, u me se tak stalo. Takze ja na tridni sraz ze zakladky nechodim a nebudu, necci se s nimi videt. Dokonce jedna z sikanatorek si mi poslala zadost o pratelstvi na fb..... Okamzite jsem ji zamitla. A jsem vic v klidu a muze mi nekdo neco vycitat.... Na sraz ze stredni a z VOS bych sla rada, tam byli jini lide, ale ti se zase nedokazou domluvit mezi sebou. Kdo nezna, nepochopi. Pokud se necitis dopredu dobre a, nechce se ti tam, nechod tam.....protoze patrne se tam nebudes citit dobre a tak proc se premahat, pro koho... Neni duvod, jestli mas strach, ze te pomulvi, nebo se jim chces udelat hezka, tak ver, to je zbytecny.

@markulinkarohata
ja bych tam sla,mam par kamaradu ze zakladky a na zs jsme se nikdy spolu nebavili,zacali jsme kamaradit az potom.ted jsou to uplne jini lidi nez tenkrat.Odejit muzes vzdycky.

@biedronka10 ja to mam taky tak.Z Vos jsem dokonce sraz organizovala a bylo to supr,parada,moc jsem se těšila.Tady jsem už účast prislibila,ale prostě ted par dni před tim váhám.Psaly jsme si i s tou holkou co se me tehdy zastala.Psala jsem ji,že na zs nemam dobre vzpominky a ona mi napsala,že to uz je davno a ze se tomu vsichni zasmejem.Jenze ja to tak necitim,ji se to nedelo.K smichu mi to neprislo tehdy,ale ani ted po 20 letech a taky to určitě i formovalo moji osobnost co se týče důvěry v lidi obecně...Spravilo se to až na te Vos,tam byl úžasný kolektiv lidí....Nikdo se tam nepomlouval,vsichni drželi pri sobě...

Uplne te chapu, ze se tomu nelze jen tak zasmat. Sama mam nejednu horkou vzpominku. Do ted si pamatuji jak jsem se citila. Kdo to nezazil tak to nepochopi. Na skolnim srazu jsem byla jednou. Prakticky vetsina slibila ucast (30 lidi), a bylo nas tam celkove asi deset. Urcite nebudes jedina, kdo prislibil ucast a pak neprisel. Osobne bych se ridila tim, jak se budu citit ten dany den.

Taky na srazy nechodím. Sice jsem se nad to už povznesla, bylo to opravdu jedno z nejhorších období života. Ale teď jsem šťastná a jedu dál. Jen prostě ty lidi nepotřebuju k životu. Absolutně vůbec. Tak proč se nutit a chodit tam? 🙂 K čemu? Koho chci vidět, toho vidím.

@radkamorrisova věř mi,že to zvláštní neni...ten člověk to vnímá úplně jinak.Na vic zakladka je v podstate takovy prvni test jak prospejes v kolektivu a pokud to nedopadne klade si to ten clovek cely zivot i trochu za vinu ,zejmena v tom období,... protoze to jeste neni schopen zpracovat.Tak,ze kluka plně chápu

Na gymplu jsme taky nebyli dobrá parta, ani já jsem nebyla z těch oblíbených, taky mě šikanovali a dodnes si to v sobě nesu. Na konci gymplu se to srovnalo, takze nemůžu rict, že nemám na gympl dobré vzpomínky, ale pravdou je, že mě srazy nelakaji, respektive nemám chuť se s některými lidmi potkat. S lidma, se kterýma chci, se vídám pravidelně celý rok a o ty ostatní nijak extra nestojím a upřímně mě ani moc nezajímá, co dělají a jak se mají. Takže pokud se ti tam nechce, tak se na to vykašli

Obklopuj se jenom lidma, se kterýma být chceš. Nemáš potřebu nikomu nic dokazovat, nic vysvětlovat, ani se obhajovat. 😉

@mariegroth jo akorat bydlim v jinym meste tak to musim naplanovat uz teď...ale jo uvidim dle nalady

Já šla na sraz se zš poprvé po 15 letech, taky trochu se strachem, ale byla jsem mile prekvapena, jak z toho vyrostli 😇

Kdyby tam nebyl někdo s kým bych se vyloženě chtěla vidět, tak bych nešla.. proč se nutit, když se člověku nechce.

Jestli tam není nikdo, kdo Ti byl sympatický a chceš ho vidět, tak tam nechoď. Není to povinnost. Já chodím ráda, jsem taková držka nevymáchaná, nikdy nikdo si mě nedovolil šikanovat, jsem prostě jiná povaha.

Chodit nebudu. Ty lidi mi jsou ukradeny

Tak ja jsem bohužel na zakladce patrila k tem oblibenym, kteri se klidne nekomu vysmáli a ponizili ho.. vyrostla jsem z toho. Vim, proč jsem takova byla,ale neni pro to žádná omluva. strasne mě to mrzí. Kdyz jsme meli sraz ze ZŠ, ja ho sice neorganizovala, ale tem lidem, na ktere jsem byla hnusná, tak jsem jim zazvonila u dveri, omluvila se, dala bonbonieru a zajistila jsem jim odvoz tam i zpet... nakonec jsme se sešli vsichni, strasne jsme se nasmali a bylo to fajn.. ale na tech hlavních 3 sikanovanych bylo videt, ze jsou proste jiný..
Ja byt vama dam na svoje pocity. Jestli se vam tam chce, nebo nechce. Treba se vam ti sikanatori omluví. Nebo to dopadne hůř a jeste z vas udelaji hysterku..

Ja bych nesla. Jedine pokud bych mela vic duvodu pro nez proti. Treba, ze se chci s nekym videt, o nekom zjistit, jak se ma, zjistit o sobe, jak budu reagovat na vynorene vzpominky, prekonat sama sebe nebo i jen ukazat, ze jsem za tim a mam se dobre... ale pokud tam zadny takovy duvod neni nebo pokud prevazuje spis pocit nechci tam jit, nenutila bych se.

Take jsem zazila psychickou sikanu na gymplu (na osmiletem v prvnich nekolika rocnicich) a prakticky cely gympl se ve tride temer s nikym nebavila, byla jsem povazovana za divnou a mela diky tomu i problemy se zapojenim se do kolektivu. Ted uz jsem nastesti uplne nad veci, ale na srazy nechodim, i kdyz me vzdy zvou. Nemam potrebu je videt a jakkoli se s nimi bavit, podle me jde stejne jen o takovou tu povrchni zvedavost, jak se kdo ma, co dela, jak na tom je. Navic oni jsou hodne dobra parta, schazeji se i pravidelne, takze bych si stejne asi prisla navic a odesla po par hodinach a nic by mi to nedalo.

@markulinkarohata měla jsem to podobně jako ty, letos by to taky byl sraz po 20 letech, my ho měli 7 let zpět a víš co? Ta co mi nejvíce ublizovala se hodně od té doby změnila, prokecaly jsme noc, dokonce jsem u ni nakonec prespala ať nemusím v noci sama domu přes cele město... staré křivdy se zahojily, jako nějaké kamosky se z nás nestaly, ale když ji potkám, tak už nemám žádné špatně pocity... být tebou tam jdu, v nejhorším už je nikdy pak nemusíš vidět, v lepším případě té třeba ti lidi překvapí jako mne a bude se ti žít zase o něco lépe... držím palce

@markulinkarohata proc nejit. Vzdycky po nejake dobe muzes rict hele, ja uz se loucim, zitra rano jedeme na druhy konec republiky.... Na srazy se "tesim" podobne jako ty, ale vzdy mne nekdo mile prekvapi.

Každý člověk je jiný a má jiné pocity. Někdo určité životní prožitky přejde mávnutím ruky a někdo ty všechny křivdy v sobě nese celý život...

Já také dodnes nemohu zapomenout a odpustit, jak se ke mě někteří jedinci chovali. Na srazu jsem byla jen jednou po deseti letech. A tak nějak v přítomnosti určitých lidí jsem se cítila úplně stejně jako tehdá během školních let... Samozřejmě se všichni změnili, ale ty špatné vzpomínky jen tak nezmizí. Důvěra se získává zpět velice špatně.

S lidmi, se kterými jsem vycházela vždy dobře, se stýkám ráda a dodnes. Jiným se vyhýbám, i když mě zajímá, co dělají a co je u nich nového...

Naše třída na ZŠ nestála za moc. S kým jsem se bavila, s tím jsem ve styku pořád, i když jen přes internet, protože jsem se odstěhovala a začala žít jinde. Ale i kdyby sraz ze základky byl, tak bych na něj nešla, většina lidí v naší třídě mi ubližovala, psychicky, a trápí mě to do dnes. Jsou věci, které prostě nepřekousnu, když se mi lidi ani neomluví. 🤷🏻‍♀️ Každý je nějaký. 🤷🏻‍♀️