Zdravím, už dlouho přemýšlím nad tím, jestli dát děti pokřtít. Starší syn bude mít v únoru 4 roky, mladší má půl roku.
Nechali jste někdo křtít starší dítko? Jak křest zvládlo a jak jste mu vysvětlili, co se bude dít a proč?
Manžel pokřtěný není a křest mu nedává smysl. Pro mě je to ale důležité, zároveň ale přemýšlím, jak bude starší syn reagovat a jestli se pokřtít nechá (nechtěla bych, aby u toho plakal nebo aby říkal, že nechce). Manžel prvně se křtem nesouhlasil, tak jsem křest odložila a říkala jsem si, že jednou třeba pokřtíme obě děti zároveň. S manželem se o tom ale nedá bavit, takže veškeré zařizování a zodpovědnost by byla na mě.
Je pro vás křest důležitý? Já to tak prostě cítím a byla bych klidnější, kdyby děti byly pokřtěny. V Boha věřím.
Křtili jste někdo starší děti? Děkuji všem za info.
Tak starsi dite uz ti ted nepokrti, budes muset pockat az bude dost velke aby chodilo na pripravu a pak se necha pokrtit “z vlastniho rozhodnuti”. V tomto veku se deti vubec nekrti, prave proto ze tomu jeste nerozumi ale zaroven uz dost vnimaji co se s nimi deje a muzou protestovat.
Mladsiho jeste muzes stihnout jako miminko. A s manzelem mate cirkevni svatbu v kostele? Protoze co ja vim, tak u krtu musi odpovidat knezi oba rodice, kdyz jim klade otazky (Co zadate pro sve dite? Krest. Zrikate se hrichu? Ano. Zavazujete vychovavat toto dite ve vire? Ano. Atd) a to i kdyz je jeden z rodicu neverici (u nas jsem to byla ja). Proste predpoklada se, ze se k tomu zavazou oba rodice, nevim jestli je to mozne s jednim… asi bude zalezet na konkretnim knezi a jeho interpretaci, jestli to umozni jen s tebou jako “samomatkou” 🤔
@mysh_me Myslím, že se dá pokřtít i starší dítě, ale spíš je problém ten, že otec nesouhlasí.
@levandule_k Urcite se pokrtit da, ale uz to nebude jako miminko jen z rozhodnuti rodicu. Podle me mu musi byt tak kolem 8, minimalne 6 let, aby mohlo chodit na tu pripravu a byt pak pokrteno… ctyrlete je na pripravu male a na miminkovsky krest uz velke, podle me. Jinak souhlasim s tebou ohledne nesouhlasu otce, taky myslim ze to bude problem.
My s bratrem jsme se nechali pokřtít z vlastní vůle ještě na základní škole. Ale byli jsme už starší, 12 let cca, tak jsme absolvovali tzv. ,, katechumenát ", který trval rok .
Církev malé děti křtí, když se za jejich křesťanskou výchovu zaručí rodiče a kmotr. Ten musí být i biřmovaný. Rodiče žít ve svátostném manželství.
Nikde jsem nečetla ani neslyšela, že by tam bylo nějaké věkové ,, okno", kdy to už nejde a ještě nejde. Určitě odpoví nejlépe kněz. Ale když budu brát dítě třeba čtyřleté, tak to určitě nedokáže samo pojmout, co křest znamená. Záleží tedy na obou rodičích. Samozřejmě dítě musí souhlasit, že půjde do kostela, co se bude dít, proč..a jak se chovat. Zajděte za svým farářem, pokud se dohodnete s manželem.
Taková ,, věcná" poznámka. Lépe se samozřejmě křtí miminka. Protože většinou spí. Haha...jako, naše ani jedno nebylo klidné miminko. Tak byly výjimky. Taky se křtí co nejdříve, aby jako pokřtěný užíval všech příslibů, do křtem získá. Například nekřtěné nemluvně, které zemře, nejde do nebe, ale jelikož nestihlo vědomě zhřešit, ale lpí na něm dědičný hřích, jde na místo zvané Limbus. Dřív, když děti umíraly, křtilo se hned po porodu.
@bonavoxa Některé církve berou křest jako veřejné vyznání víry s tím, že pro spásu je důležitá právě ta víra. Že nejprve má být víra a až potom křest. Je spoustu pokřtěných lidí, kteří nejsou věřící. A prostě se mi nějak nechce věřit, že nepokřtěný dobrý člověk by nešel do nebe jen proto, že není pokřtěný. V Bibli je psáno, že spásu si nelze získat skutky, aby se nikdo nechlubil, ale že jde o Boží milosrdenství.
@denuliss Ze stejného důvodu, jako to uvádí spousta lidí, kdo věří jen tak formálně. Že se rozhodneme, až budeme sami chtít. Navíc nebyli sezdaní v kostele, jen na úřadě. A s bratrem jsme k tomu oba došli. On dokonce dřív o pár let. Já jsem praktikující dodnes. On už tak ne. Tu cestu rozepisovat nebudu, to není podstatné. Ale třeba babičky se na nás křest ptaly. Tím to držely aktuální.
Asi záleží k jaké patris církvi, protože tyhle zvyklosti jsou dost odlišné
@denuliss to jste si měli ale říct v době, kdy bylo tvé dítě malinké ne? Proč je křest 4leteho dítěte TEĎ důležitý a když byl miminko tak nebyl🤔???
My s manzelem jsme byli oba pokrteni (coby mimina jsme si jaksi vybrat nemohli), ale nevěříme v Boha, tak nevím proč bych našim dětem měla "cpát" nějakou víru???
@denuliss To už jsou hodně složité otázky na tuto hodinu. Písmo je také plné rozporů. Třeba je v něm, že nám odplatí podle skutků. Kdo půjde/nepůjde do nebe, to je opravdu Boží Tajemství. Jisté je to, že je Bůh nás stvořil pro sebe, jak říká svatý Augustin. A duše je neklidná, dokud nespočine v Bohu. Svátosti jsou ,,jen" prostředky.
Tak nějak se mi zdá, že pokud jsi pokřtěná a manžel ne...a chceš dítě pokřtít, že Tvůj hlas je větší, v zájmu dítěte.
Ale už bych si katechismus měla taky zopakovat.
@denuliss předpokládám, že se jedná o Řimskokatolickou církev. Tak nejideálnější je zavolat přislušnému faráři a domluvit se přímo s ním, mně se např. podařilo na všem domluvit až s tím třetím, první dva byli jak z doby před 100 lety. Také bych nechala pokřtít obě děti současně. Posílám malé info viz foto. Ať se daří. 😊🍀
Minimálně u 4leťáka bych to nechala už na něm, když jste to neudělali doteď. A mně osobně by se to asi i příčilo do křtu jít přesto, že s manželem v tomto rozhodnutí netáhneme za jeden provaz. Nechtěla bych žít v tom, že jsem ta, která někoho někam dotlačila (toto už mi právě trochu jako tlačení přijde). Vždyť ať si to rozhodnou sami, o nic nejde. K víře je můžeš vést (ne tlačit) i tak. 😊
Nechali jsme děti pokřtít, když bylo dceři 5 a synovi půl roku, nebyl s tím vůbec žádný problém. Já a manzel jsme byli čtyřikrát na katechismu. Dceři jsem vše vysvětlila a na křest se těšila. Do kostela nechodíme, ale vnitřně jsem byla o křtu přesvědčená. Křest proběhl bez mše, prostě jenom pulhodina v kostele.
@kupi Ale 5 a půl a čerstvě 4 je dost velký rozdíl - já jestli si pamatuji, tak u nás je jedna dcera faráře křtěná právě nějak v 5, protože si řekla sama. Oni už tady docela umí o ledasčems přemýšlet a říct si. Osobně bych u toho staršího taky už počkala - když to vydrželo skoro 4 roky, tak ještě pár let to vydrží.
Jinak my k tomu doma dost mluvili a měli jsme i docela dlouhou schůzku s farářem, kde jsme to řešili a nakonec jsme syna nepokřtili s tím, že to necháme na něm - a má "dětské požehnání" (udělala jsem z toho slávu jak při křtu, ale není pokřtěný, není člen církve a tak - to bude na něm, až bude starší a bude z toho trošku mít rozum).
Křest je základ. Dítě se stává novým stvořením, z Ducha, spojené s Kristem a Církví. Má přístup ke všem svátostem . Já si bez svátosti vůbec nedovedu představit, jaký nenaplněný člověk bych byla. Takže i svátost smíření, biřmování, svátost nemocných, církevní pohřeb,..jen pokřtěný. Tak by to mělo být.
@bonavoxa tvuj pohled je spravny, ale pochybuji ze zakladatelka to ma se svatostmi jako ty, kdyz ctyri roky zivota ditete ji ten krest “nechybel” a z toho co pise o manzelovi si myslim, ze neuzavreli svatostne manzelstvi. To si teda jen domyslim, protoze na otazku mi neodpovedela. A souhlasim s nazorem vyse, ze kdyz uz se krtem cekala ctyri roky, muze pockat jeste chvili, nez se dite na to pripravi a dokaze si vse uvedomit.
Setkala jsem se i s nazorem, ze tyhle vedome krty jsou pro cloveka a jeho viru potom “cennejsi”, protoze si clovek pamatuje jak to prozil a vnimal to, coz u miminka proste neni. Tam je zase ta vyhoda, ze uz cele detstvi muze uzivat tech prislibu jako pokrtene, a nejde jen o ten krajni pripad, ze by zemrelo… kazde pojeti ma proste sve vyhody a nevyhody, ale zrovna pokrtit ctyrlete dite na viru rodicu mi prijde jako spojeni vsech nevyhod a vyhody zadne 😀
@denuliss synovcům bylo kolem 4.roku a 2.roku, takže oba už žádná spící miminka, když je rodiče nechali pokřtít. Nebyl s tim vůbec problém. Táta je krteny,matka nekřtěná,nejsou ani vzatý. Nevím,jak si to doma s klukama vysvětlili,ale byl to hezký křest za účasti rodiny a nepřišlo nam to divný, že se nekřtila miminka. Každý podle svého gusta. Je spíš asi důležité si najít faráře, který vám je pokřtí,pokud ty sama nechodíš pravidelně do nějakého kostela. My máme děti křtěné, dvojčata,křtili jsme kluky jako 4 měsíční a čekáme další dítě a budeme opět křtít,zase asi ve 4. nebo 5.mesici. Je to každého věc. Dělej,jak ty sama to cítíš.
Byla jsem pokřtěná ve skoro 5ti letech, spolu s mým novorozeným bratrem. Pamatuji si nějaké záblesky, ale docela bez emocí. Ani nevím co mi k tomu naši řekli, ale tak bylo to u babičky na vesnici, kde se chodilo i během komunismu každý den do kostela atd. takže jsem to asi moc neřešila a přišlo mi to přirozené. Na přípravu jsem určitě žádnou nechodila. Čtyřleté dítě určitě zvladne v pohodě pochopit vaši motivaci.
@mysh_me Výhody to má už z podstaty křtu. Za sebe, člověka, který byl křtěný jako teenager. Mně to bylo líto. Protože jsem uvěřila a chtěla a toužila po svátostném životě, a musela jsem čekat. Což bylo také k něčemu nakonec, že. Bylo mi líto, že jsem přišla o celou tu část, kdy chodíme do kostela jako děti. Protože naši nechodili. Teď si Tono to víc užívám, když jdeme celá rodina, naše tři děti. Ono zažít si něco jako dítě je dar do budoucna, kdy pak přijdou různé bouře pochybností a rebélií.
Jasně, že samotný obřad jsem už prožívala. Ale třeba to všechno kolem mi přišlo nepodstatné, že jsem byla v kroji a pak velká hostina, apod.
Sama v tom plavu....proto chodím na katechismus pro dospělé. Ale se třetím dítětem mám už dva roky absence.
Pokoncilně je spousta výjimek. A nepřijde mi to úplně dobře.
Abych to trochu odlehčila. Tak napíšu jednu příhodu. Kamarádka šla na liposukci v celkové anestezii. A dostala takový strach že smrti...a že potřebuje ke zpovědi. Ona občas zajde do kostela, ale bere to jako kulturní místo. Tak přišla za mnou a já se to teda snažila to vyjednat s naším knězem. A narazili jsme právě na to, jestli je pokřtěná. A ona, že neví. Tak jsme byli i ochotní to nějak hledat v matrikách. Ale mezitím zákrok absolvovala a otrnulo jí. Takže prozatím tu potřebu zpovědi nemá. To až zase na ni dolehne něco. Do kláštera přijde spousta lidí jen tak a hledá kněze po x letech, kdy mají třeba nějakou diagnózu, trápení,...a chtějí si dát život hned dohromady. A to se pak ten křest někdy v dětství hodí. Ale nechci to eliminovat jen na tuhle praktickou stránku. Křest je hlavně duchovní Tajemství. Na celých těch dějinách spásy. Že Bůh tak miloval svět, že poslal svého Syna. Jak se na to dneškem začínáme připravovat. Začíná Advent. A každá ta svíce na věnci, postupně prozařuje tu temnotu hříchu a smrti. A pak se narodí Světlo světa, které nikdy nezhasíná. To jen tak aktuálně.
Nooo , dobré téma . Jsem evangelík, věřící už dlouho , ale teprve v létě v Jizeře pokřtěna … křest není jen tak , křtem jsi pohřbena spolu s Ježíšem v jeho smrti a následně znovuzrozena , jako byl on po třech dnech . Stáváš se novou bytostí , jsou ti odpuštěny dosavadní hříchy ( ale ta musis dle pravidel před křtem vyznat ) . Víra a křest jsou milosti , které nejsou dány všem . Víra nestojí osamocena , ale jde ruku v ruce se skutky . Osobně nefandim křtu deti , tím spis , kdyz z toho nemají rozum . A uz vůbec nefandim pokrytcům , co daji křtít dítě , ale do kostela nechodí a ani doma deti k víře nevedou . Víra je dar , a milost . Počkala bych , až budou vetsi , jestli budou sami chtít . Do te doby bych dětem nabízela Víru - příběhy Pána Ježíše , příběhy ze Starého Zákona .. , a uvidite
Všem moc děkuji za diskuzi 🙂 Děti k víře povedu, chci jim číst dětskou Bibli a povídat si s nimi o těchto tématech. Mě víra v životě velmi pomohla a byla mi často oporou v těžkých situacích.
Důvod, proč jsme nedali pokřtít staršího syna, když byl ještě miminko - manžel nebyl k víře veden a chtěl, aby si o víře jednou syn rozhodl sám. Já sama mám nějaké výhrady k římskokatolické církvi. Ale v Boha věřím a tak nějak vnitřně cítím, že bych chtěla, aby byly moje děti pokřtěny. Za děti rozhodujeme spoustu věcí a čekat, až se rozhodnou samy... Mám obavu, že do budoucna bych neměla klid, pokud budu čekat.
@denuliss podle me, když rodič řekne,at si to dítě rozhodne samo,tak je to jen vymluva. My taky davame dítěti možnost se rozhodnout,co si chce obleknout,co chce k snidani,jaky sport nebo konicek by ho třeba bavil,ale o zasadnich věcech rozhodujeme my rodiče. Tvůj manžel to nechtěl řešit, nechtěl udělat rozhodnutí,proto říká,at si to rozhodne sam. Ale jestli se ma opravdu rozhodnout sam,tak mu ale musite davat ty informace,aby se mel na základě čeho rozhodnout. Nevím proč z toho děláte takovou vědu. Jestli ty v tom vidíš smysl,tak řekni muži, že si to prejes a pokřti je. Jestli jemu je to celkem jedno,tak snad nebude úplně tak zásadně proti. Jestli ty nad tim takhle dlouho uvazujes,tak si to prejes a pak to tedy udělej. Nikomu se vlastně nic nestane 🙂
Ja si myslim, ze tohle by si měly rozhodnout děti, az z toho budou mit rozum.