Zkažená dovolená a chování naší tříleté dcery. Jak byste dané situace řešili?

Já vždy říkám, že nejhorší věk dětí je mezi druhým a třetím rokem, to jsou fakt nesnesitelný.
Naopak nechápu, jak někomu můžou připadat náročný mimina. Vždyť mimina neustále jen spí a nikam se nepohybují.

Soucítím s tebou, momentálně mám dvouletou dcerku a je to na palici, mám k ní ještě desetiměsíční mimino a o tom ani nevím, neustále řeším dvouletou.
Chápu, že je to náročné, ale máš naprosto normální dítě. Já bych ho přikurtovala do kočáru a ať si řve. Chodit nechce, tak se poveze. A restaurace prostě vynechat, no.

A to je problém, že se chce tříleťačka nosit na koni? Vždyť v tomhle věku nejsou tak těžký, navíc tam máš chlapa, tak ať se snaží a nosí ji, ne? Rozhodně je to lepší, než kurtovat do kočáru, člověk pak není tolik omezený z hlediska pohybu.
Co se toho ostatního týče, zkouší svoje mantinely. To je v tomhle věku normální. Taky je ale v tomhle věku normální, že už celkem chápe, takže je potřeba s ní mluvit. ALe ne v situaci, kdy chytne hysterák, to už je pozdě. Nastavovat pravidla se musí v klidu předem - půjdeme na hřiště, ale nebudeš do nikoho strkat, jinak okamžitě odcházíme (a to taky dodržet). Zahodila sis zmrzlinu - smůla, nová nebude. Restaurace holt počkají, ty vám neutečou, nebo vybírejte takové s dětskými koutky či koutky venku.
A co se chlapa týče, za ty kecy by dostal takovou čočku, že by si to za rámeček nedal. Dítě je vaše společné. Takže pokud si mladá chce hrát na honěnou, tak svůj ctěný zadek zvedne tatínek a půjde si s ní hrát, když Ty jsi těhotná a dělá Ti to problém.

Manzela neres, ma nervy na pochodu, protoze na to neni zvykly a ztraci nervy. Snad to tak uplne nemysli
A jinak, co ti na to rict - podle me je to uplne normalni dovolena s triletym ditetem. Je to nesmirne vycerpavajici, ze? Uplne zcela a plne soucitim. Rozdil oproti ostatnim muze byt v tom,ze uz se tim smirili, kdezto vy jeste ne a s dcerou stale "bojujes" :D Plne soucitim, ale do takovych 5? (nevim jiste, mozna 6) bylo naprosto zbytecne, abych si s sebou brala na dovolenou cokoli k lehatku - dite tam nevydrzi ani chvilku, nebavi ho to a neni to jeho chyba. Chvili ve vode, chvili blbiny na plazi, pak je idealni odejit k nejakemu hristi a tak porad dokola. Restaurace - jasneze neposedi, jsou ji 3.. Vybirejte restauracky, ktere jsou v blizkosti hriste nebo nekde u placku, kde muze vybehnout. K tomu omalovanky, ale to da par minutek..
Na druhou stranu ty situace jako hozena zmrzlina a shozene cizi ditko na hristi uz ok nejsou. Mozna bych hledala pricinu v nerozliseni situaci - tech veci co by nemela delat a kdy ji korigujete je moc. Takze nebere nic, zadne hranice. V klidu se zamysli, idealne s manzelem s cim se smirite a berete jako ok - prizpusobite se diteti - a co uz je za hranici. Za me bych do prvni kategorie dala noseni nebo nejak zmenila strategii. Bud krosna treba nebo domluva, ze pujde kousek a pak ji kousek ponesete a takhle porad. Kdyz paninka nechce ani krok - tak muzete zustat na miste. Ale kazdy ma hranici jinde, me tohle nevadi a jsem s tim smirena, s malyma detma holt planovane vylety nekdy skonci.. no.. na hranici lanovky :D Nebo prikurtovat do kocarku a at si rve, taky varianta
Se zmrzlinou bych si ji vychutnala, koupila bych nejakou dobrotu sobe a nedala bych asi malickou ochutnavku. Rev by byl u nas desny, kdyz si to predstavim, ale ucinkovalo by to :D
Ale jinak zasadni body z meho "monologu" - nebojovat, jsou ji 3, chova se normalne! Vybrat neprijatelne a tam zustat neoblomna. A nakonec - pocitat do 10 a myslet na to, ze se to casem zlepsi 🙂

Třeba dcera chce nosit, ale jen po manzelovi, po me ne, ví ze ji nosit nebudu … zkouší to i ve skolce … Jinak jak me začalo růst břicho tak spoustu věci “zapomněla” - najednou neumí jist sama, neoblece se sama,… a zkouší - začalo me dělat zle ji nosit do schodů a ze schodů s břichem, ví ze to nedělám tak si jede svoje .: predtim když neposlechla tak jsem ji vzala a odnesla dolu v případě vstavani a vypracování, v případě koupání nahoru a nebyl problém a běželo to .. teď všechno trvá a bojkutune ..asi to nejak cítí …predtim me na usnuti nejak nepotřebovala pokud nebyla nemocná; spis me odehnala ze jde s tatínkem ..: a teď nechce tatinka odhani ho a musí zásadně se mnou…děsím se toho průběhu až bude bejbo 😝když vidím co predvadi teď… jinak je zlato; pořad vypráví ze se těší a co ho naučí a jak bude pomáhat … takze možná tak všech o dohromady …

Klasicka dovolena s triletym ditetem.. mozna zacit vic vysvetlovat? Samozrejme neni dobre ze strci dite ze skluzavky je spatne ale to ze za to dostane na zadek je podleme spatne zrovna tak.. vidi u vas ze je v poradku ublizovat tak ji pak muze prijit normalni to delat ostatnim kdyz se ji neco nelibi..

My byli loni na dovolené poprvé jako rodina. Klukovi v té době bylo 7,5 roku a naši čeští spolucestující se na nás dívali skrz prsty. Všechno problém. Nechtěl na snídani, oběd, večeři, k moři, na večerní procházku, zůstat sám na pokoji atd. Pořád jen řev a kolikrát jsem ječela i já, protože jsem toho měla plný zuby. K jídlu měl jen pečené hranolky, sem tam šunku, ovoce a zeleninu. Na snídaně lívance s marmeládou nebo dortiky. A od půlky pobytu jsem to už vzdala a povolila mu telefon u jídla, abych se aspoň v klidu najedla. Letos to snad už bude lepší. Má slíbenou cestu tureckým autobusem, tak snad dá pokoj. Až tak jsem ochotná se pro klidnou dovolenou objetovat.

Chápu-li to dobře, chová se v domácích podmínkách stejně, nesouvisí to se změnou prostředí. Pak nechápu, že jste tomu nepřizpůsobili dovolenou. Mě by ani nenapadlo vyrazit k moři s dítětem, které nemá jasně vymezené hranice a prochází zrovna obdobím vzdoru, se kterým si neumím poradit. To přece bylo jasné, že si to neužijete...
Jinak se opravdu chová přiměřeně věku a přiměřeně tomu, že nemá ze strany svých rodičů stanovené hranice a tak je zkrátka hledá.
Nerozumím tomu, proč ji fyzicky trestáš, pokud někomu ubližuje, vždyť ji tím jen ukazuješ, že ubližovat ostatním v návalu vzteku je v pořádku. Takže bude dál ubližovat dětem a ty tím nevyřešíš nic, jen tím ztratíš její důvěru.
Za mě prostě potřebuje jasně vymezit hranice, aby se měla o co opřít. Když se naše dítko chovalo na hřišti nevhodně, vysvětlila jsem, proč je to nevhodné, muselo se omluvit a bylo upozorněno, že pokud se to stane ještě jednou, odcházíme domů. A tak se prostě také stalo, když byl nějaký další problém. Když se chovalo nevhodně v obchodě, vrátila jsem zboží do regálu, čapla dítko pod křídlo a odešli jsme domů. Do restaurace jsme ani nechodili, protože bych z toho měla jen stres, neb třeba syn byl hodně akční a nevydržel chvíli v klidu. Pokud si některé z dítek vystřihlo bezdůvodnou scénu na ulici a nebyla s ním řeč, čapla jsem dítko pod křídlo a opět jsme šli domů s tím, že je nejspíš unavené a bude fajn si odpočinout. A neustále jsme vysvětlovali, jak se chovat ve společnosti, aby to pro všechny bylo na pohodu. Dnes je dětem skoro 10 a 8 a každý, kdo je hlídá, si je chválí, že jsou to zlaté děti, že se s nimi dá na všem domluvit, že když se řekne, že je konec zábavy a mají se chystat domů, tak se seberou a jdou, neřvou, neperou se, atd. A počet plácnutí po zadku bych za ty roky napočítala na prstech jedné ruky a ještě to přišlo v návalu strachu o jejich život, kdy mě ten strach převálcoval a já nedokázala v tu chvíli myslet racionálně. Za to jsem se jim pak vždy omluvila...

Uplne to chapu. Taky jsme byli u more se skoro triletym, no urcite to nebyla zkazena dovolena, byla to paradni dovolena, ale ... Jeho denni menu bylo zmrzlina, zelatina, hranolky, bonbony, nemozny dostat do neho cokoliv jinyho jinak rev .... U bazenu chtel nutne curat na kachlicky, nemozny zatahnout ho na travnik, jinak rev .... A takovych veci bylo milion. Mlateni ostatnich deti me ani neprekvapilo, to dela bezne 😀 Ja to beru tak, ze to jednoho dne proste prejde.

@pilzzee a když nepřejde ?

@pilzzee a co je na tom tak směšného, že běžně ubližuje druhým?

Me by teda asi ze vseho nejvic stvalo reakce partnera.
Jinak mi to prijde jako klasicka dovolena s ditetem. My zadne velkolepe dovolene neplanujeme, par dni jezdime s dalsimi rodinami na skautske taboriste, kde deti vypustime do lesa a vsichni jsou spokojeny. Od deti se tam neceka zadne velke spolecenske chovani, zadne nervy a vsichni jsou spokojeny.
Treba na vyletech se cas od casu s manzelem stridame u deti a ten druhy jde treba do muzea, na prohlidku apod.
Co se restaurace tyce, tak jsme dlouho volili jen s venkovnim detskym hristem nebo rychle obcerstveni, jinak to bylo o nervy.

V tomto věku je jasné, že to bude náročný. Zřejmě nemá pevně vymezené hranice a vymezovat je zrovna na dovolené asi bude náročně. Ad zmrzlina- nechce, nemá, jiná nebude. Bití dětí na hřišti-OK, neumíš se chovat, jdeme hned pryč. Utkání, to je náročnější, taky jsem zažila, že jsem dvouletého naháněla po restauraci, no výsledek byl, že jsme rozhodli, že holt do restaurací se chodit nedá, aby to nebylo o ostudu, takže na pár let jsme to utli a holt vaření na apartmánu. Letos jedeme do chatek, ale vařit chci minimálně, prostě restaurace (ideálně s hřištěm, pokud bude možnost). A věřím, že teď už to dají oba v pohodě. Ale tŕíletàk prostě nevydrží většinou sedět na zadku půl hodiny, než donesu jídlo, a další, než se to sní.

Jinak ještě doporučuju-nechat třeba na 2 hodiny dceru jen na manželovi a zajdi si do městečka, na trhy, do kavárny, na drink anebo jen tak se toulat po pláži...sama, bez dítěte. A vnímej každou maličkost, atmosféru...

Jinak k tvému manželovi...moje dítě nikdy nebylo a není kontaktní a do jednoho roku to byl andílek. Žádné nošení nebo neustálé chování nebylo. Ať si holku vezme denně na starosti aspoň trochu na 2 hodiny, ať si taky odpočineš. Co dělá on, zatímco ty naháníš dceru a hraješ si s ní? On se o dceru vůbec nestará a nezajímá a jen se vyvaluje na pláži apod.? Navíc je to vaše dcera a vychováváte ji snad oba ne? Tak ať nesvaluje vinu jen na tebe, sobeček.

To je opravdu hrozné, nedokážu si to vůbec představit a posílám opravdu plno sil. Nicméně moje rada asi zní - neustupovat a zavést tresty (ne fyzické). Například situace se zmrzlinou, pro mě absolutně za hranicí - takže to byla poslední zmrzlina a jinou za celou dovolenou nedostaneš. U nějakých pochodů - chvilku tě ponesu, ale chvíli půjdeš sama, protože mě bolí záda (tříleté dítě už tohle dobře chápe). Moje dcera také hodně zkoušela - chce nést, chce nést kolo, protože se jí nechce jet apod...kolo je moc těžké a já ho neponesu, jestli na něm nepojedeš, tak ho tu necháme a prostě jít dál. Šly jsme domů se řevem, ale už se to neopakovalo a příště si rozmyslela jestli kolo vzít nebo ne. Nicméně s mou dcerou je víceméně domluva dobrá, tvoje dcera bude nejspíš mnohem tvrdohlavější a o to víc chápu, že je těžké neustoupit, ale opravdu je to potřeba, zpřísnit a neustupovat. Včera bylo pozdě. Hodně štěstí 🍀🍀

@mishka87 takové chování v 7,5 letech? 😳 u tříletého dítěte mi to ještě přijde “ok”, ale u školního dítěte?

Doma se dcerka chová stejně? Asi bych se i já přikláněla k tomu, že by potřebovala vymezit hranice a tolik se s ní “nepárat”. Ale bude to těžké 😑 manžela neřeš, to jsou situace při kterých tečou nervy všem.

@journals ano, má mírnou formu Aspergerova syndromu a inteligenčně je starší o 2-3 roku dle psycholožky. Někde příroda přidala, jinde ubrala. Ale když není s námi nebo babičkami, funguje naprosto normálně, takže to moc neřeším. S věkem se to zlepšuje. Momentálně se v něm bije puberta a dětský věk. Tak nám to vysvětlila psycholožka.

Jako přesně tohle chování se vším problém zdrhani venku atd měla moje dcera ,ale má adhd.vzdy jediné co zabralo bylo ji capnout a odtáhnout ji domů...venku zdrhala pořád na zavolání nereagovala všude za ruku jinak byla fuč...na hřišti když zlobila konec řekla jsem jí ještě jednou a jdeme pryč taky jsme šli.fyzycke tresty jdou k ničemu snaž se jí vše vysvětlovat ..je to těžké,ale buď důsledná ...držím palce

@mishka87 ok, tak to je pak asi trošku něco jiného.
Btw. my jsme tu teď měli na pár dní kamarády s 8 letým klukem a byl v některých chvílích fakt na proplesknutí. Hranice žádné, všechno byl problém, nic mu nedělalo radost. Někdy to bylo náročné. Ale on byl "jen" rozcapený a zhýčkaný rodiči kteří mu snesou modré z nebe, hlavně ať je klid. O to víc vidím, jak moc jsou hranice u dětí potřeba. A taky zažít nějaký diskomfort, nudu, občas třeba i hlad. Ač to zní strašně, tak i to je potřeba.

Podle mě se fakt chová normálně a problém vidím v něčem jiném - v tvém přístupu. Potřebovala by spíše parťáka na prozkoumávání světa, než nekoho, kdo ji furt peskuje. Nevim jaký je problém v tom, že se chce nosit. Kolik toho má jako ujít ve 3 letech? Když spí v jiným prostředí, jela autem.. myslíš, že pro ni to jako náročné není? Má právo nechtít chodit po tůrách. Můj syn je o 3 roky starší a taky by pořádně nadával, kdyby měl někde šlapat na horách, kdežto na hřišti lítá 5 hodin v kuse. Je to osobnost. A malý dítě co neumí zpracovat emoce. Pustte si misto filmu vecer webinář na dovychovat a začněte u sebe. A tvůj manžel ti nemá co nadávat. I on se má podílet na výchově. Můj syn byl pěkně náročný od těch 2,5-3,5. Asi jeste narocnejsi nez vase holka, ale vytrvala jsem v te kontaktnejsi vychove a nese to sve ovoce. Ted je kluk skvelej partak… da se domlucit na vsem. A to díky tomu, ze jsem se snazila neztratit tu krehkou detskou duveru.. zacnete u sebe..

@journals ono se to nezda z pohledu rodice maleho ditete, ale v necem je to zase jednodussi s temi batolaty nez s vetsimi detmi🙂 Ve trech letech nemeli na vsechno odpoved, neprotaceli oci v sloup a celkove me casto daleko min stvali🙂
Jinak jsem se uplne orosila pri vzpominkach na tohle obdobi a souhlasim s nutnosti volit vic babyfriendly pristup a zaroven vymezit hranice.

@sinicka a co když někdo na ty “alternativnější” styly výchovy není? Co když to rodič neumí správně uchopit, nefunguje to tak, jak “guru” slibuje?
Věřím, že dotyčná už zkusila kde co. Naopak si myslím, že v některých případech (neříkám, že v tomto, nevím) by bylo užitečnější zvolit cestu opaku a přestat se dítěti klanět.
Pomalu se už člověk bojí cokoliv udělat, aby “nezabil tu křehkou dětskou duši”, naopak dostane jako rodič naloženo a je okolím odsouzen, že není dostatečně tolerantní, vysvětlující, alternativní atd. Jenže každý má ty hranice, zkušenosti a prožívání rodičivství jiné. A děti taky nejsou všechny stejné 🤷🏻‍♀️

@glitterglue každý věk má jistě to své 😉 ale nevěřím, že se školními dětmi je cestování náročnější než s batolaty 😀

Máme doma podobné šídlo a řešíme to tak, že nejezdime na dovolené, max nějaký výlet a nejlépe někam, kde nejsou lidi. Je to na palici, ale dokud to nebude lepší, tak nám to nervovani proste nestojí za to.

@journals ne ve smyslu, ze si nevypijes vklidu kafe, to ne🙂

tento věk je náročný, ale za mě to normální a v pohodě není. Soucitím s tebou. Jak zaznělo výš, něco je potřeba změnit. Pravděpodobně změnit svůj přístup. V prvé řadě se s dítětem "domlouvat" dokud ta problémová situace nenastane a hodně chválit. Např. půjdeme na procházku, "budeš se držet u nás". A hned po pár metrech chválit, jak krásně s vámi jde. Za druhé, dodržet, co řekneš. Hodí zmrlinou? Další nedostane. Bouchne dítě? Okamžitě jdeme pryč. Na ty důsledky a za co ten důsledek bude můžeš dítě upozornit. Tříleťák už není zas tak malej, aby to nepochopil. Nevím, jak to máte nasatvené, ale pokud na ni párkrát zvýšíš hlas, udeláš nějaké gesta a velmi naštvaný obličej, tak to dítě to taky zvládne. Nemyslím teď při tom útěku, to bere jako hru, při tom bych na ni velmi důrazně zvýšila hlas, po té co bychom ji chytli a zase by z toho byl nějaké důsledek.

Proto jsme na zahraniční dovolenou s dcerou nejeli, neleteli, chovala by se stejně a na to já nemám nervy. Moje starší dcera se chová jako ta vaše a má hyperaktivitu, proto je taková. Kdybych jí furt okrikovala, tak bych se zbláznila. Mám ještě menší dceru 1,5 roku.
Takže jsme už 15 dní na chalupě u rodičů a má tady stejně starou sestřenici, holky se vyblbnou, celý den spolu lítají a je klid. Ano, taky zlobí, ale je to v pohodě.

@journals Se školními dětmi už je to cestování naprosto v pohodě. Jo, chce to se s nimi pobavit o náplni dovolené, aby těch protočených očí bylo co nejmíň, ale v restauraci už posedí, nezdrhají, nevystřihují vzteklé scény... A jak přijde puberta, tak už stejně o společné dovolené pomalu ztrácí zájem.

Je to věk na mašli, ale na druhou stranu se v těchto situacích a věku dá nejvíce "vychovat". Oni zkouší hranice a budují si osobnost, my je korigujeme a vychováváme. Učí se důsledky svého chování a co je správné. Samozřejmě přitom pořád řvou a vztekaji se a válejí po zemi. Jsou naštvaní, že něco mají dělat tak a ne onak a jinak to zatím neumí v hlavě zpracovat než řevem. Ale i když to není vidět, postupně se vychovávají. Přijde věk, kdy už to bude dobré. Chce to být přísný tam, kde potřebujete, a ubrat tam, kde to není životně nutné. V tomhle věku je to prostě chaos, ale sedne si to věkem.