Dobrý den, syn (19m) byl ještě donedávna velký jedlík, cokoliv jsem mu připravila nebo uvařila, tak s chutí snědl. Ale poslední měsíc začal být z ničeho nic hrozně vybíravý, cokoliv mu uvařím k obědu, tak odmítá, buď si dá třeba jenom pár lžiček, ale spíš si k tomu jenom čuchne, řekne “Ne” a misku odstrčí.. Jsem z toho docela zoufalá, vařím mu jak jeho oblíbená jídla, tak zkouším i nové věci a nic.. Prostě nechce. Myslíte, že je to jenom takové období a přejde to? Nebo se z něho stalo vybíravé dítě? Nechci ho nechávat o hladu, vysvětlovat mu, že když to nesní, tak nic nebude, ještě nemá smyl, je malý na to, aby to pochopil.. A to zkouším krmit já jeho, také aby jedl sám, ale prostě nezabírá nic (sám lžící ještě jíst nechce, hned ji háže na zem. Když jí rukama, tak si s tím jídlem většinou hraje nebo ho háže). Máte někdo podobnou zkušenost? Vyřešilo se to samo? Nebo vám na to něco zabralo? Moc děkuji za odpovědi. 😊
@radecka1 Děkuji za odpověď 😊 Sladké synovi nedávám, ani mu nechutná 😃 A bohužel ani nepomáhá to, když mě vidí jíst jídlo z talíře, nějak ho to nezajímá 😃 Občas přijde, koukne se, co tam mám, ale většinou to jenom očuchá a ani neochutná.
@lentilka0123 Tak to neřešit a normálně nabízet. Něco určitě sem tam sní a myslím, že děti, co by mají závažný problém s jídle, který se musí řešit s lékařem je minimum. Spíš to bude dočasné a až bude mít chuť, tak jist začne. Někomu stačí jen málo. Nenutila bych ho.
Souhlasím s komentáři nahoře. Taky syn snědl všechno, pak najednou ze dne na den vybíral a nechtěl jist třeba několik dni (respektive chtěl jen suchej chleba atd)… pak to přešlo. Bejak to má doteď, ale většinou se už naji normálně, ví, ze nic jinyho nedostane.)
@lentilka0123 stalo se nám kolem 2 let totéž, ze dne na den přestala jíst vše vařené, jogurty, ovoce, zeleninu... téměř vše....má teď 4,5, zlepšilo se to s nástupem do školky, ale pořád žádná sláva 🙄 zkusila jsem vše, nic nezabralo tak uvidíme, jak to bude dál 🤷🏼♀️
@lentilka0123 Nabídnout mu jídlo, když nebude chtít, tak to nijak neřešit. Nedávat mu sladkosti, ani kousicek. U nás stačil jeden bonbon a už neměli hlad. Udělat si vlastní jídlo, které by mohl jíst i on, nandat si na svůj talíř, nenabízet mu a s chutí ho před ním začít jíst. Když děti deti nechtěli jíst, často chtěli jíst to, co jsem jedla já, zvlášť když měli pocit, že je to něco, co není určené pro ně.