Vzteklá máma 😶😭 . Jak s tím pracovat?

Nechci nic říkat, ale jestli teď už máte nervy s 3letým před porodem, tak co bude potom?
Vlastní zkušenost: druhé dítě se nám narodilo, jak první mělo 3 roky a první 3 měsíce po porodu byl doslova očistec. Než se našel rytmus jak vše bude fungovat.

Ono by občas pomohlo hlídání staršího babičkou nebo zabavit dítě s tatínkem. Min ať uspávání večer je na tatínkovi, jestli je to možné.
Jak nebudete mít chvilku pro sebe, tak pořád budete ta naštvaná a křičící mamka

Myslím, že výbuchy vzteku mohou souviset i s hormonálními změnami v těhotenství. Já to tak tedy měla a po porodu jsem se najednou vyklidnila 🙂. Většinou jako spouštěč "stačí" únava v kombinaci s nekonečnými dotazy a neunavitelností dětí, takže bych asi doporučovala to, co je výše - zkusit zapojit hlídání, máte-li ho k dispozici, a víc si odfrknout.

Takové situace jsem řešila (když starší dítě si něco vztekem vynucuje nebo se opravdu chová jak zvířátko) tak, že posílám do pokojíku a má se vrátit až se uklidní a můžeme pokračovat proč jo/ne. V pokojíku sice huláká apod, ale to je mi jedno

Naprosto chápu, taky zažívám a někdy sama sebe nepoznávám. Děti mají rok a 3 roky a někdy mám pocit, že chci tý starší utrhnout hlavu. Je to mazec, fakt to chce mít čas pro sebe, ale ono to zkrátka ne vždycky jde. Jestli chceš, tak mi můžeš napsat soukromou zprávu. A jestli nechceš, tak věř, že v tom opravdu nejsi sama 😉

@ekou a kdyz maminka po diteti jeci proto, ze si sama vybrala, ze chce byt znovu tehotna a je unavena, tak by ale taky mela odejit a prijit, az bude normalni, ne? Taky nekdy jecim, ale aspon si ucevedomuju, ze jestli nekdo ma pravo na pochopeni emocnich vylevu, tak je to na prvnim miste to maly dite.
Mne prijde, ze pomaha posadit se vedle toho jeciciho dite a zacit si predstavovat neco prijemneho. Jsem tam pro nej, vim, ze v danou chvili by vubec nevnimalo nejaky vysvetleni a ve chvili, kdy citi, ze jsem ze situace vystoupila, se casto velmi brzy uklidni.
A jinak univerzalni reseni je travit cas bez ditete a odpocivat, ale vsechny vime, jak je to mnohdy (ne)realizovatelne...

Jojo, řeším dnes a denně to samé, jako bych četla o sobě. U nás toto náročné období syna trvá už přes půl roku, už jsem se za tu dobu trochu vytrénovala, že to zvládám lépe, ale zdaleka ne vždy 😔.

@mdch91 když dítě dělá z bytu kůlničku na dříví popř si něco vynucuje nebo se nechová pěkně k hračkám bez rozdílu zda matka je či není těhotná. To mám nechat jen tak ačkoliv nepomáhá dialog proč to dělá?
Já byla v rámci druhého těhotenství taky sama přes den na dítě a nestěžovala jsem si. Je to náročné jak po psychické i fyzické stránce, ale když jsem si to vybrala. Tak jsem musela své emoce brzdit.
Nevidím důvod proč by nemohl třeba otec pomoc s druhým potomek v odpoledních/ večerních hodinách. Takže nějaký čas bez potomka je realizovatelný v rámci alespoň 30mim ;)

@ekou myslim skutecny odpocinek, ne, ze mas dite na starost jen 23 hodin a 30 minut misto 24. Povazuju to, ze se dite s emocema vyhodi za dvere proste za nevhodne, no. 3lety dite si vynucuje revem bud proto, ze zjistilo, ze to funguje a nebo proto, ze to jeste neumi jinak. Tedy ani jedno neni jeho vina.

@mdch91 taky záleží na partnerovi, pokud je polovička co k čemu. Tak pomůže alespoň o víkendu. Pak raději si nedělat další dítě, jelikož s dalším dítětem není ani těch 30min 😂. Realita je krutá
Každý máme jiný názor na výchovu. Já jsem se ráda, když dítě mi řekne své pocit nebo něco k dané věci. Pokud odmítá komunikovat a dělá kraviny, tak je vhodné komunikaci na pár minut ukončit a pokračovat za pár minut. Obě strany se vyklidní.

@ekou vzdyt ja jsem psala, ze komunikace behem sceny smysl nema, ale kdyby me partner poslal, at se jdu uklidnit za dvere a vratim se, az budu normalni, tak bych si asi myslela neco o...hodne sprosty slovo.

Deti mame 4 a uprimne si myslim, ze i s nimi ten druhy muze byt 30 minut a vic. Ale psala jsem to proto, ze tu casto ctu, jak se tatinkum nechce "hlidat" vlastni deti. Jine reseni na podrazdeni maminky nez cas bez deti neznam. Sama ho ted mam nedostatek.

A chodí do školky? Jako promiň, nechci být ošklivá, ale přesně kvůli tomu jsem si nepořídila dvě děti s malým věkovým rozestupem. Byla bych nervní taky. Pamatuji si toto období, že měl syn také záchvaty vzteku a bylo to těžké. Určitě zapoj tatínka po práci, babičky a zkrátka si říkej, že to období přejde. Já s odstupem vzpomínám na to tříleté dítě s láskou. Jak byl na mě fixovaný a chtěl si se mnou hrát. Teď je mu osm a dá přednost hraní kamarádům před maminkou

@mdch91 ono to je i s dospělým takhle. Jak chcete něco vyřešit s člověkem, který je nevrlý a vzteklý? Dost těžko. Takže to praktikují i zde. Něco chceš řešit? Vrať se až se uklidníš nebo si můžeme říct věci, které nás potom budou mrzet.

Máte pravdu v tom, že někteří pánové odmítají "hlídat" děti a je to smutný pohled. Když nic, tak alespoň 30min je taky výhra v rámci možností.
4 děti? Tak to pevné nervy 🙂

@ekou ale vsak ja nerikam, ze to mas s tim ditetem v tu chvili resit, uz jsem to psala dvakrat, ale ze se mi nelibi ho poslat pryc. Nekdy si pust Ctyri dohody v podani Jaroslava Duska, krasne se tam vysmiva "nasemu" Hned se uklid i nebo Prijd az budes normalni. Kdyz cloveka s emocema vyhodis, tak mu ukazujes, ze jsou spatny, nechces je s nim sdilet. Jasne, ze na sebe jako dospeli nechceme stekat v afektu, ale taky nechceme ucit dite, ze nema pravo byt nastvane (chceme ho ucit, ze ma plne pravo byt nastvane, ale nepujde u toho rozmlatit dvere zidli).

@ekou tak izolovanim dítěte v pokojíku s dovetkem, přijď, až se uklidnis se akorát naučí, že pro mámu není dost dobré! A musí se naučit chování, jaké máma vyžaduje, jinak nebude mámou milovano. Což si patrně pak přenese i do partnerství či obecně do svých vztahů s okolím.
A na příkladu od zakladatelky to jde krásně vidět. Tříleté dítě se jde máme omluvit a slibuje, jak už nebude zlobit. Přitom omluva má být uvědomělá, to, že si uvědomuje co udělalo a je mu to doopravdy líto! Tady je to jen naučené klišé a jde vidět, jak je s dítětem zacházeno a jak se s ním mluvi. Že zlobí - pro tříleté absolutně abstraktní výraz. Tohle akorát dítě od mala učí, jak se chovat, aby mě měla máma ráda. Ubezpecovani se o matčině lásce.
A i to samotné "zlobení " - jak má být dítě v pohodě, když tráví celé dny s člověkem, který si neví sám se sebou rady. Který nemá čas sám na sebe. Je nervózní, plačtivý a celé dny jen pořád řve. Já nevidím původce tohoto chovani jako problém v dítěti, ale v té matce. Klidná máma, klidné dítě..

@drakenn
@mdch91

Izolované dítě nastává až po delší době, ihned ho tam neposílám. Nechci s Vámi rozebírat můj přístup k věci.

Jen by mě zajímal Váš názor na situaci, jak by jste to vzaly sportovně nebo s nadhledem:
Hodinu oblíkáte starší dítě s tím, že jednou chce ven a za 5min nechce. Mezitím mimino jste zdárně oblékly a daly do kočárku s tím, že si uděláte fajn procházku a starší se trošku unaví pohybem.
Po hodině snahy vyrazit dojdete max před vchod paneláku, kde starší dítko udělá scénu na celou ulici, že nechce jít ven a nejde ani o krok dál.

Tak jaká by byla Vaše reakce? Jen mě zajímá názor, nic víc

@ekou Přece se láskyplně zase vrátí domů 🤷
Taky jsem četla, že posílání pryč není ok, ale - není to na hodinu a obě se mezitím uklidníme. Používám málokdy, ale je to lepší než na sebe hulákat, případně celá rodinka poslouchá uvztekanou předškolačku, která nesnáší utěšování, objímání a vůbec na mě radši ani nekoukejte a mým směrem nedychejte.

Pro autorku. Myslím, že jsi unavená, hormony a nervy pracují, podvědomě se spíš soustředíš a připravuješ na mimino. A teď do toho rušivý element. Já jsem měla jeden čas starší málem jako hromosvod, to když byl mladší nově na světě. Bylo to hodně náročné. Určitě zapoj široké okolí a pro sebe si pořád opakuj, nestojí to za to, on je hodný, jen já vystresovaná. Ono takové to staré počítat do deseti je vlastně super věc. Dýchat, zavřít oči a po pár vteřinách to brát třeba ve větším klidu.

Myslím že za tím vším je únava, člověk pak reaguje neadekvátně. Zkus najít hlídání pro malého aspoň na pár hodin a odpočívat. Jako tebe litovat nebudu, jsi dospělá a za své emoce si odpovídáš sama, ale tomu malému to asi nedělá dobře takové zacházení. 🤔

@ekou deti mezi sebou maji 4 roky a 3 roky, ale popravde, ackoliv mame i dite s adhd, tak zadny echt zachvaty vzteku neznam. Jasne, nekdy bezduvodne jecej z unavy, ale tak to tusim, ze tam je tohle riziko a nenaplanuju si pohodovou prochazku, protoze predem vim, ze by se moje ocekavani nenaplnilo. Nekdy se mezi sebou kvuli necemu pohadaj a jecej na sebe a ja delam mediatora, ale vztek pro me neni moc tema. Mam to vyresene. Kdyz ja potrebuju jit na prochazku, klidne jsem si starsiho dala do kocarku. Vim, ze u "zaseku" na kluky casto plati prevest to do hry, kdo tam bude driv, kdo to stihne bez napocitam do deseti. Snazim se nemit ocekavani, protoze je mi uz uplne jasny po tech letech, ze kdyz si reknu, jak pujdeme na super prochazku, tak bude stat uplne za .... Davam detem moznost volby, ale adekvatni veku, takze ne jestli chce nebo nechce jist, ale jestli si da polivku nebo ryzi, protoze jinak, "pardon, vim, ze mas tu müsli tycinku fakt strasne rad, ale do prazdnyho briska ti ji nemuzu dat, abys nebyl nemocnej" a kdyz to dite chvili jeci, ze ji stejne chce a ty si vedle nej dal v uplny pohode jis tu svou polivku a rikas si, ze ta se ti teda dneska opravdu povedla, ty sama jsi s jeho revem vnitrne v pohode a max mu to znovu uplne v klidu zopakujes, tak ono se za nejakou dobu zklidni a spolupracovat zacne. A neni to sci-fi, popisuju neco, co se mi prave stalo, dokonce mi u toho strcil do talire, az se trochu polivky vylilo. Kdybych vylitla a servala ho, tak se sekne, ja jsem se zvedla, dosla jsem pro houbicku a podala mu ji, ze mi vylil polivku a je potreba to utrit, u utirani si vsiml spiny u sve casti stolu a zacal to uklizet a po nejake dobe se me znoval zeptam na tu müsli tycinku, ja jsem znova zopakovala sve stanovisko, a tak si vybral polivku. Kdyby si nevybral, tak proste neji, ale sladkost nedostane a klidne by mohl rvat a mne by to bylo uplne jedno, protoze jsou proste veci, pres ktere nejede vlak. Nemam ale problem sama si jit promluvit k terapeutovi, pracovat na svych zazitych vzorcich z detstvi a vim, ze nejsem dokonala. Mam zas treba problem v tom, ze pro me vztah k poradku je tak nepodstatenej, ze se mi k tomu desne blbe vedou deti, a tak se vztekam, ze co jim kde upadne, tam to lezi. Ale vim, odkud vitr fouka, proste mi v tomhle chybi duslednost, kterou v jinych oblastech mam zvladnutou. A taky ne vzdy vse ustojim, protoze jsem unavena, predavaj si svoje rymicky celej podzim, mam nejake jine problemy...ale deti jsou to furt stejny, jen ja ty situace nekdy nezvladam.
Nekde jsem cetla, ze je zapadni spolecnost specificka tim, ze velmi podcenujeme fyzickou zdatnost deti, ale precenujeme emocni... Myslim, ze je to presny, kdekdo nese detem ze skoly tasku, ale steka na dvou, tri, ctyrletaka, ze nezvlada sve emoce.
Samozrejme ted kdyz to pisu, jsem zrovna vyzenovana a jindy dokazu vybouchnout kvuli uplny kravine, nikdo z nas neni stroj. Ale nebudu se kvuli tomu vysmivat tomu, ze veci jdou resit bez trestu a bez kriku, protoze vim, ze proste jdou, no

Potřebuješ odpočinek a čas jen pro sebe. Nelze se jen vydávat, je potřeba taky dobíjet...jinak hrozí zhroucení - fyzické, psychické.

Chapu jak se citis a nechci strasit, ale.po.porodu se to nezlepsi,.spis naopak. Ja na deti 5 a skoro 2 taky rvu kazdou chvili. Protoze jal bylo zmineno vyse - unava udela.z cloveka monstrum. Veci, ktere jsem neresila a/nebo vladala,.dokud jsem mela jen to jedno dite, ted se dvema uz nedavam, protoze mi na to chybi cas a hlavne mentalni energie. Proste se asi.musite vsichni smirit s tim, ze obcas vybouchnes. To moralizovani jak "prece musis umet ovladat svoje emoce a musis byt dokonala,.kdyz sis vybrala byt dvojnasobnou matkou" (neboli kdo neni robot, nemel by se mnozit) nikomu nepomuze a nic si z toho nedelej,.pani se jen chce vytahovat nebo je to jeji zpusob ventilovani vzteku a unavy, aby nervala na deti 🤣.
A zaroven rady typu "udelej si cas sama pro sebe" jsou podobne jako rady "udelej si vylet na Mars" - v soucasnosti nerealne. Takze ja radim spis vysvetlit synovi, ze kdyz toho maminky maji proste dost, tak obcas vypeni a ze to neni proto, ze by byl spatny a nemela bys ho rada. Ze ho mas moc rada, vzdycky budes, bude pro tebe vzdycky ten jedinecny, ale to neznamena, ze kdyz obcas udela neco spatne, ze na nej nezarves.

@drakenn skvely rozbor. Ale rada by nebyla?

@mdch91
@ekou
Přijde mi, že s tím posláním dítěte do pokojíčku mluvíte jedna o koze a druhá o voze. Přijde mi jako nebetycny rozdíl ať se vrátí až bude normální (takže nikdy) a až bude v klidu. Když se to druhé správně komunikuje (bez vzteku a bez výčitek), věřím, že je to dost funkční strategie a i do dalšího života. A mě kdyby partner poslal si to nejdřív zpracovat než s tím za ním přijdu, dala bych mu za pravdu. A jednou si pamatuji, že jsem to v podstatě udělala já partnerovi a on mi v tom za pravdu dal, že řešit to spolu má smysl jen v klidu. Takže učit tohle dítě za mě není od věci. Pokud tam není ten podtext "takhle tě nechci" ale podtext "zpracuj si to v sobě, ať to má smysl řešit spolu"

@jerrabina ale 3lety dite si neumi samo emoce zpracovat v sobe, zatimco my dospeli bychom meli (kdyby nas to jako deti nekdo ucil)

hehe, uplne přesně jak u nás, no pracuji s tím, vždy před spaním mám tak blbej pocit, že jsem to nezvládla, že když přes den vidím, že už se ta situace blíží, tak si říkám, že nejde o to, aby třeba začalo to dítě hned poslouchat, ale jde o to, jak já to zvládnu...a také dost pomohlo minimalizovat příkazy a zákazy...omezit to jen na nejmenší míru, prostě díté usměrňuji jen už když by jí šlo o život, zbytej nechávám tak....a jestli se bojím, že bude nevychovaný spratek? ne...tohle je jen období, učí se všemu ode mně a nechci aby z ní byl jednou takový nervák jak jsem já....z rok budem zasa řešit jiné věci, nejlepší je prostě nechat ty děcka být

@mdch91 neumí. Ale i takhle se to může naučit, když o tom bude mít prostor premyslet/věnovat se tomu. Cvik dělá Mistra a metoda pokus-omyl taky funguje. Mě to taky nikdo vyloženě neučil a učím se to hlavně sama (od malička až doteď) a nebo nápodobou a myslím, že nějakých pokroků už jsem takhle za svůj život dosáhla - kde to dělám blbě jsou beztak chvíle, kdy to dělali blbě i moji rodiče 😁
Aneb i tohle je cesta. Neříkám, že nejlepší možná, ale může taky v pohodě vést k cíli (taky trochu záleží i na osobnosti dítěte, někdo rád sdílí, někdo si rád řeší věci sám).