Vyhladovět? Jak dlouho?

Nemá třeba přirostlý jazýček? Syn to tak měl. Taky špatně jedl i špatně mluvil. Dlouho pak musel posilovat jazyk a žvýkací svaly.

200 ml mlika mi prijde jeste prijatelny na snidani, takze nejedl obed a kdyz pujde po-o spat, po probuzeni nebude mit hlad? Kdyz bude mit treba misticku s necim volne k dispozici na stolku behem dne, nic si nevezme? Kdyz deti spatne jedly, tak mi fungovalo unavit programem a nedavat zadne jidlo mezi, ale treba by pro nej bylo lepsi, kdyby se zmenila ta situace, jak to probiha obvykle a on jidlo bojkotuje. Nebo kdyz ho nechas uplne byt a budes krmit segru, on si sam nic nevezme?

Pokud doktoři nenašli žádný zdravotní problém, nehubne, roste, tak to zkusit úplně pustit z hlavy, nabízet, mít někde v dosahu narafičené jídlo na uzobnutí, ale nemyslet na to, že musí něco sníst... když má chuť jíst 5x denně jogurt, tak ať si ho klidně dá, když vidí, že vy ostatní si jídlo užíváte, věřím, že se časem přidá, třeba 3 dny nedá skoro nic a pak začne. Prostě nad plným talířem snad nikdo dobrovolně neumře hlady. Držím pěsti!

@veruuu_kubesovic Má zdravotní problém, ale ten s tím nejezenim nemá co dělat.....Polívky jednu dobu jedl (ale ne vývar), teď už je zas nechce. Ted je to fakt extrém..

@pamal Nemá, jazýček má ok. 🙂

@felixfelicis Můžu zkusit dát něco na stolek, jenže tam mu to všechno sní ségra. A ona nemá ještě zuby (teda má, ale dva nahoře prtavy 😀) takže nakrajet tam jablíčko třeba tak mám strach, že by se tím zadusila. Tak nevím, jak to řešit.... Zkouším mu dávat odpoledne svačinu na zemi, co si hraje. A to je tak 50/50. Někdy to sní líp, někdy stejně (=nijak) jak u stolu...A to, že si všímám malé nepomáhá. On sedí a mrci...Po čase si vezme tu lžíci a začne si s ní hrát a pak i dávat jídlo na pusy. Ale to dělá proto, že je vycuranej: jsem mu řekla, že Bing bude jen pro kluky, co papaji. Takže si myslí, že mě ochčije, když si nacpe jídlo do pusy(ale tím to končí, už nekouše a napolyka). Na jednu stranu jsem ráda, že je vlastně chytrý a mozek mu funguje (z čehož mám furt strach), ale na druhou stranu mě to štve že...

@lenerka1 no já právě nechci jít tou cestou, že mu budu dávat furt jen jogurt nebo těstoviny s pestem (to zatím ji). Já mám strach, že si zvykne a už vůbec nebude jíst normálně. :( Přítel říká, že mu nemám nabízet alternativu, když nesní co připravím, a nechat ho o hladu. Jenže u něho se obávám, že je schopen vyhladovet šíleně....🤦

Vím, že je to asi špatná odpověď, ale nikdy bych děti nenechala o hladu, byť by byly vybíravé. Neříkám, že obě docela hezky nejedly, dcerka teda hůře o dost, ale vždy je x jídel, která jí a ty připravuji. Dělám prakticky jen jídla, co jí, nám vařím i navíc, ale jinak hodně upřednostňuju děti, aby každý měl to svoje. Já také nesním vše. Někdo jí brambor, druhej raději kaši, někdo od mimina kousky, jiný jen hladké. Vždy mají k dispozici kvanta ovoce a zeleniny, to mají převážně na svačiny a ostatní je dost v jejich režii. Jeden sní maso jen mleté nebo řízek, druhý i plátek, ale zásadně bez omáčky, jeden čas chtěl starší polévat vše a smíchat, od školky chce vše zvlášť. Prostě každé dítě je jiné a pokud bych nepřizpůsobovala jídlo dětem individuálně, nebudou jíst ani moje skoro nic. Ale pokud neškemrá o jídlo, i když nic nesnědl, asi má takový mini apetit. Moje děti pokud nesní oběd, jsou jak kobylky. Když ho sní, tak stejně mají ještě na hlad na soustu dalších věcí. Takže to brát i takto a pokud přibírá a něco sní, tak doufat, že to stačí a třeba časem a větší aktivitou nebo školkou se to změní. Dost udělá i sourozenec, až bude starší.

Já bych navrhla,abyste změnili úplně přístup k jídlu. Protože tím jídlem má nad váma chlapeček moc a on to ví. Možná soutěží tak trochu o vaši přízeň. A dělá to nevědomky, možná se mu to i osvědčilo, že máma se mu pak věnuje. Jakákololiv pozornost "navíc" je pro děti odměnou. Takže bych vám navrhla pár základních bodů:
1. Jídlo jíst jen u stolu a budete u něj všichni kdo je doma. je prostě čas jídla. Aby si zvykl, že je to čas jídla a ne hry. Dítě se nejvíc naučí nápodobou.
2. Ne jídlo u televize.
3.Ne hru nebo cokoliv za odměnu zato, že se najedl. Jídlo je proto, aby neměl hlad. ne proto, aby dostal odměnu nebo udělal někomu radost. To už pak zavání vzájemnou manipulací a děti strašně rychle pochopí její výhody i v jiných situacích, což se pak stane vzorcem chování i v jiných situacích.
4. Dítěty někdy opravdu trvá, než nějaké jídlo přijme za svoje. nabízet, nechat ochutnat. Nové věci jen po troškách a jakoby "vedle" běžných pokrmů.
5. Pokud nejí, nedávat tomu pozornost. Aby nejezení jednoho člena se pak nestalo tématem celé rodiny, kdy vše ostatní je potlačeno. opět otázka boje o pozornost.
6. Ještě žádné dítě dobrovolně hlady neumřelo. Co vím. Tak se nebojte. Jen vytrvejte i když to bude velmi náročné. To nepopírám.

@me_druhe_ja mala je nejedlik od 3m a vzdala jsem to jí nutit. Ma 18m a 10kg. Neřeším, chystám ji mističky ovoce, zelenina nebo tousty, makovec..nabízím, o hladu bych ji nikdy nenechala. Člověk se musí smířit s tím, ze to tak je. Navic ty děti mají pud sebezáchovy, až budou mít hlad tak..

Já bych vyladovět nechala 🙂 jednou ten hlad dostane a sní to. Když to uděláte párkrát tak pochopí, že tyto věci neurčuje on, ale vy ☺

@me_druhe_ja a co to mleko? To pak nevyzaduje? Syn mel taky obdobi, kdy pil jen a jen mleko, nic jineho. Po casu uz ho nechtel a jak mu neni dobre, tak zase jede na UM, budou mu 3 a pul. Neresim. Doplni tekutiny a nejake mineraly. Umele snida a ma ho jako druhou veceri.

@me_druhe_ja nám se syn úplně zablokoval po tom, co do něj ve školce cpali jídlo. Předtím jedl skoro všechno jidlo. Nechci tady teď školku řešit. Prostě to tak bylo. Nejedl nakonec vůbec nic. Pár dní opravdu jen pil. Po odhlášení ze školky,tehdy mu bylo 2r a 10 měsíců, tak jsme postupně nabízeli. Prvně vzal na milost aspoň mliko, pak kakao, Monte, pak musli nebo různý krupinky a na oběd začal prvně jen masem, bez příloh. Vitamíny a minerály jsem tajně pasovala do pití. V takhle omezenym stravování jsme jeli pomalu rok. V podstatě do září. Po konzultaci s doktorem to takhle bylo správně, neubyval na váze, naopak pěkně mě narostly svaly, asi z toho masa. A neudělali jsme prostě nic. Jak píšete, buď držel jídlo v puse, nebo ho vyplivnul a nebo se rovnou pozvracel. My jsme jedli vedle něj normálně.
Zlom nastal právě až v tom září, kdy začal chodit opět do školky, teda už ale do jiné. Tady ho nikdo nenutil a postupně začal ochutnávat. A teď už jí skoro všechno. Takže to chtělo jen čas. Rok to tedy bylo o tom, aby hlavně něco snědl. Sladkým si to naštěstí kompenzovat nechtěl, protože to od malička moc nemusi.

@me_druhe_ja Každý zná své dítě nejlíp, to co funguje jedněm, nemusí vyhovovat jiným, takže jen sdílím svou zkušenost se svými dětmi a chápu vaše obavy, po 14 dnech vajíček k snídani, obědu i večeři jsem se taky začala strachovat, aby mu něco nepřebývalo nebo nechybělo, no postupně vajíčka sama upadala a nahradila je jiná top potravina, kterou jí nejlépe 5x denně, tu zase jiná a pořád dokola.

@me_druhe_ja naprosto souhlasim s @lister s tim bojem o pozornost. Jen mne by nevadilo nechavat k dispozici jidlo i bokem, jak jsem psala. Davala jsem detem do ruky ovoce a zeleninu od zacatku prikrmu, kdyz jeste zuby nemely, takze toho bych se nebala, kdyz u toho bude sedet.

Nechte si ho vyšetřit na klinické logopedii, která se zabývá poruchami příjmu potravy (ne každá klin. logopedka to umí, je třeba se zeptat dopředu), případně na ergoterapii, kde vyloučí senzorické problémy. Často je problém právě v senzorice.
Jo a vyhladovět - to neeee, to je fakt cesta do pekla.

Vyhladovět určitě ne, za mě lepší pravidelně stejné než vůbec. Ať má klidně za den tři jogurty, ale ať jí...

@me_druhe_ja radši bych mu dávala pořád dokola to, co sní, neź ho nechat hlady...a třeba ovocnou kapsičku by nesnědl? Prostě nezbývá, než zkoušet, co by jedl, znám to moc dobře 🙈

@me_druhe_ja nic zazracneho neporadím, jen chci napsat, že s tebou soucitim...mám doma něco podobného. Tak jsem se těšila, jak budu vařit dobrá a zdravá jídla a teď jsem vděčná, když sní suché testoviny. To samé s pitím ("nikdy nebude pít sladke").. jen chci říct, že kdo to nezažil, možná nechápe, jak náročné to je na psychiku... člověk by rád jedl bez tv a zdravé, ale je vděčný, když něco do dítěte dostane. Jinak přijde mi, že u nás se to zlepšilo trošku věkem, kdy se synovi dá už něco vysvětlit a taky jsem zjistila, že má prostě velký strach z nových věcí (třeba sýr si sa, ale odmítá vzít do pusy šunku). Tak vydržet...

@lister to zní krásně a idylicky, ale nedá se to nějak realizovat. Třeba to, že jíme všichni nebo tak ho vůbec, ale vůbec nezajímá. Když nechce, tak neji i kdyby čert na koze jel. U stolu teda v 90% jíme, ale svačinu mi kolikrát sní, když to do něj cpu na zemi při hre. Tv a tak u jídla je zlo, nechtěla sem to, ale zatím si nedovedu představit to odbourat. Takhle mi aspoň něco sní občas.

@zizkmi mlíko pije, ale um ne, jen plnotučné. Ale aspoň takhle....

@sebinka123 tak to kdybych před něj položila tabulku Kinder čokolády, tak to sní bez keců... ale tohle není cesta

@martiina_k on je skrz svou nemoc sledován u spousty specialistů. 🙂 Aktuálně u něj vidí jediný problém v jemné motorice, ale to nemá s jídlem snad co dělat...nikoho jinýho to nejezeni zatím netrápí....:/ A k logopedce chodit určitě bude.

@surikata131 kapsičku aktuálně v 90% nesní. U nás je taková stálice jogurt, ale už ani to není co to bývalo

@fifinka2020 no přesně. :(:( Taky jsem si malovala zdravou a vyváženou stravu s občasnou dobrutkou. Žádnou tv u jídla, na pití jen voda či čaj, džus jen výjimečně. No a skutek utek. Fakt se tohle nedá pochopit, pokud se to nezazije. Já mám druhy vánoce, když mi sní aspoň Trochu kuřecích nuget (jiny maso nepozre), kterýma ho krmím, zatímco kouká na binga. ;/ Což je od me představy, jak sám s chuti bez TV papa napr dušenou mrkev s kuřecím masem na hony vzdálené

Každopádně děkuji za postřehy. Asi ho úplně hladovět nenechám, ale na oběd teda odmítám ustupovat a vařit mu jen ty jeho těstoviny s pestem. Budu si muset zvyknout, že když nechce, tak nejí... zbytek mu zkusím víc přizpůsobit, ale zase s mírou. Fakt nechci, aby si zvykl, že si vydupe všechno a do budoucna jedl bídně.

Prcek také nejedlík, měl období, asi rok, právě kolem těch dvou let, kdy jedl převážně Matyldu ( velké bů ) a pak takové malé tvarohové dezerty, byly 4 v balení, už nevím, jak se to jmenovalo, ale říkal tomu malé bů.. domácí rozdělaný tvaroh se smetanou odmítal, i jsem to dávala do kelímků od těch kupovaných a plival to . Byla jsem ráda, že sní alespon něco a k tomu na talířek podušenou směs mrkev, kukuřice a hrášek na másle a to si průběžně bral, když běžel kolem. Opravdu výjimečně kousky kuřecího masa, ale to minimálně. Žádné kaše, těstoviny, pečivo, polévky tu a tam porkovou, brambory nejí doteď a je mu 9 let.. Nějaké sezení u stolu se nám jaksi nepodařilo naučit i když sami u stolu jíme. Jaksi neměl čas 🙂 Ve školce první rok to byl mazec, ale každý měsíc to bylo lepší a lepší, když mu byly 4 roky, dostal jinou učitelku, která mu jídlo nutila, když se během týdne 4x pozvracel, zjistila, že to fakt nemá cenu a nechala ho být. On si vždycky našel něco pro něj poživatelného, zelenina mu nevadila, to zas většinou děti nechávaly, tak se dojídal jí, případně suché pečivo.. JInak musím zaklepat, že prakticky nikdy nebyl nemocný, za rok max týden doma s rýmou, jinak nic. asi 3x za život měl teplotu. Imunitu máme všichni dobrou. 5 letech byl na 14 dní na školce v přírodě a tam první dny asi už hlad měl a zas si rozšířil rejstřík jídel, pak nastoupily tábory a ted už jí tak 70% jídel. Žádné dítě hlady neumřelo, úplně o hladu bych ho nenechala, ale zkoušela, at ochutnává... ono se to poddá.

Fakt by nesnedl vubec nic, kdybys ho nechala uplne byt a jen postavila to jidlo pred nej? Ty kureci nugety nebo jogurt se i dobre jedi/nabiraji. Dat jidlo, sebrat jidlo. Nic, tak za 3 hodiny znovu. Uplne se mi vybavilo, jak jsem se snazila dostat do deti prikrmy. To musi byt i pro nej neprijemny. Jestli nic nesni s krmenim i bez krmeni, tak nula od nuly pojde, ale nechala bych ho si to regulovat samotnyho. Ma jidlo v jeslich? Jak ji tam?

Zažila jsem s druhorozeným. Nakonec byl ve fázi, že snědl jeden Pribinák nebo něco podobného denně. Byla jsem úplně blbá a věřila řečem, že dítě nad plným talířem hlady neumře. Sice neumřel, ale jíst nezačal, skoro jsme tenkrát skončili v nemocnici pro obrovskou anémii. Byla to spirála, ze které už vlastně nemohl vystoupit, čím méně jedl, tím silnější anémie byla a tím menší a menší chuť k jídlu měl. Jinak byl poměrně aktivní, něco za tu dobu vyrostl, ale zbledl, já to bohužel nevnímala, jelikož jsem s ním byla pořád, že. Pro mě to byla velká lekce a od té doby dám poměrně výhradně na sebe, nikoli na ostatní.