Věčné vztekání, fňukání... síly docházejí
Milé maminky, každá řešíme v tomto divno období něco. Já se přidávám. I když nevím, jestli je to jen součást covidlockdown období. Mám dva kluky. Zanedlouho 2 a 4 roky. Musím říct, že poslední dny mi dávají opravdu zabrat. Nevím, jak to nejlépe popsat, ale jednoduše řečeno... pořád se u nás fňuká a vzteká. Starší syn měl cca od 1,5 -2,5 roku šílený vzdor. Občas ho to popadne i teď, ale málo. Spíš fňuká. Přijde mi kvůli všemu. Například... máme doma rohlíky. On přijde, že chce housku, řeknu, že ji nemáme, jen rohlíky. Začne fňukat. Řeknu mu, že chápu, že měl chuť na housku (neřeším, že to je jedno a to samé, pro něj to je prostě rozdíl), ale že máme jen rohlíky, takže buď si vezme ten, nebo nic. A pak začíná půl hodiny stát u mě a fňuká a fňuká, že on chtěl tu housku. To byl příklad toho, že je to vlast kvůli maličkostem. Je mi jasné, že pro něj to maličkost není. Nikterak neustupuji, pokud to situace nežádá. Udělám někdy třeba nějaký kompromis a snažím se s ním domluvit. Nemám pocit, že by se mnou cvičil. Zkouší, to jo. Samozřejmě po nějaké době přestane. Když něco slibím, dodržím to. Věnuji se mu přes den. Ale samozřejmě nemůžu furt, musím vařit, péče o domácnost, do které se je snažím také zapojit. Jsme jen pořád spolu. Od půl šesté je s námi manžel, když dorazí z práce. Hlídání nemám a mimo lockdown minimálně. No a mladší syn je v období vztekání, lehá si na zem, když není po jeho. A já mám pocit, že mi tyhle všechny situace už přechází přes hlavu. Je toho moc. Věci řeším rázně, ale vklidu, teď však začínám vybuchovat. Samozřejmě i někdy křičím,jsem vzteklá, následně toho pak lituji. Zažíváte někdo tohle taky? Jak situace řešíte? rámoc.ráze.anazim se vklidusnažím vše řešit vklidu
@mamikry najednu stranu se těším, až budou starší a doufám, že to bude lepší. Nadruhou stranu, když vidím, jak mi rostou před očima a z malých miminek to začínají být "velcí" kluci, tak mi je líto toho, že se tímhle obdobím, připravujeme o krásné chvíle, kvůli vztekání, fňukání... následně kvůli mé náladě a stavům
@kemija To chapu, mela jsem to uplne stejne. Ale jste na ne v podstate sama a mate je doma ted porad, takze mate pravo na to mit toho nekdy plne kecky. Myslim, ze nas to tak ma vetsina. Hezkych chvil zazijete jeste moc, cim vetsi a rozumnejsi budou, tim jich bude vic. Ja jsem taky slzela, jak rychle mi rostou, ale ted je to s nimi snad nejlepsi etapa.
@mamikry a jaký je vývoj chování k sobě? Chovali se k sobě od samého začátku pěkně, nebo byly/jsou boje? U nás jak kdy... někdy si už začínají hrát spolu. Ale kolikrát tomu předchází bitva o hračky. Pořád si říkám, že čím budou starší, tím by se mohli zabavit, hrát si spolu více. Rozumět si.
@kemija Jsem rada za tento dotaz 😁. Mam zatim jednoho, trileteho, ale je hodne citlivy... a poslednich par tydnu knoura kvuli vsemu, i slzicku vymackne... a kdyz se na nej jde ostreji (obcas manzel neco odsekne), sekne se a jeci a vriska...uz jsem sla hledat, jestli jsem sama 🙂. Kamaradkam tohle deti nedelaji, jsou rozumnejsi, da se s nima domluvit... u nas je to hodne pres emoce no.
@kemija Kdyz byli mensi, tak boje neustale. Starsi mel svoje hracky a nechtel je moc pujcovat, mladsi je zase nutne potreboval a nenechal si to vymluvit. Jinak na sebe teda nezarlili. Ted si vydrzi hrat cele odpoledne a maji se hodne radi. Sem tam teda boj o hracku nebo nejake majznuti probehne, ale hned se to vyresi a jede se dal.
@fifinka2020 řekla bych, že nás bude hodně🙂 já mám pocit, že u nás je to někdy fakt hrané a zkouší, co vydržím, jestli ustoupím... snažím se , hodně se snažím držet nervy na uzdě. Ale jak řekla @mamikry , jsme jen lidi🙂 a někdy povolí a pak přijdou výčitky, že jsem to zase nezvládla. No, snad nám z toho vyrostou 🙂
@mamikry já na nich vidím, že se taky mají hodně rádi. Když se třeba mladšímu něco stane...spadne, bouchne se a pláče, tak ten starší běží, utěšuje ho, začne si s ním povídat, že mu to pofouká a tak. Ale pak, když se jedná o hračky, to je boj. Ale zjistila jsem, že skoro pokaždé, když začne rodeo, perou se o to, hašteří se. Zakročím já, hračku o kterou se hádali vezmu, tak jakoby se proti mě spolčili a najednou je klid a krásně si spolu hrají 🙂
@fifinka2020 a není to spíš o tom, že nejsme s těma kamarádkama pořád? Taky jsem si myslela, že některé věci dělají jen moje děti a ostatní ne. Pak jsem byla na týden u kamarádky doma a zjistila jsem, že ono to není tak růžové a že i ty její děti dají v některých situacích pěkně zabrat 🙂 🙂 🙂. Tím neříkám, že někdo takové děti nemá. 🙂
Neboj bude líp.Tahle situace dává zabrat všem.I tím nejmenším.💙
Moje dcera je taky ukňourana.Snazim se vysvětlovat ,e když
Mně to přijde z toho, jak to píšeš, že to děláš dobře. Někdy kompromis, někdy neustoupit, sama poznáš, kdy to je důležité. S povahou dětí bojovat moc nemůžeš a někdy je nutné to přežít. A myslím, že řveme teď každá 🙈 je to náročná doba. Jak porostou, bude to lepší. ❤️
Já mám taky ufňukánka citlivýho.. doufám, že z toho vyroste.. už se mu smějí i děti ve školce... ☹
@kemija ahoj, mám holky 4 roky a 17 měsíců. Obě jsou děsně uječený a vzdorovitý, snad už od narození 🤣 tvůj příklad s houskou by u nás vyústil v masakr, protože přesně kvůli takovým prkotinam je starší schopná zbourat barák 🤦ale co bych chtěla, když mám doma berana a štíra... Moje trpělivost taky není nekonečná,tak jen abys věděla, že v tom nejsi sama 😉 P.S. známí a kamarádi mají taky hodný děti a to jejich výchova se od naší nijak diametrálně neliší 🤷
@kemija Mam deti taky dva roky od sebe a tohle obdobi bylo nejhorsi. Jeden rozum jeste nemel a druhy ho teprve dostaval. Obdobi vzdoru oba. Nas starsi byl uplne stejny litostinek. Taky jsem na ne kolikrat uz nemela nervy. Jsme proste jen lidi. Ted je jim 4 a 6 a jsou to zlati kluci. U obou zabiralo nejvic to, ze jsem je objala a politovala v jejich aktualnim nestesti. Preji hodne sil, je to na hlavu, ale oni z toho vyrostou.