Uřvaný dítě...

@uno12 Nechce hračky, chce maminku. Na domácnost se vykašli, vezmi si malého k sobě, třeba na gauč, čti si, on bude vědět, že jsi s ním a bude v klidu. Chce být u tebe, vidět, co děláš, vidět na svět - na zádech v kočárku vidí prdlajs, proto bříško má radši, v autě totéž. Abych tě uklidnila - krásně jsi popsala mojí starší příšerku, říkali jsme ji doma řvousenka 🤭 Jak se posadila, mohla koukat na svět, ležela po bytě, tak najednou úplně jiné dítě. Bude dobře, jen si to nastav v hlavě, že bude líp, přijdou další období a bude líp 💪

já sem nějakou dobu musela sedět i přímo na zemi. Na gauči nestačilo. Většinou jsem si četla. Ale nebylo to nějak dlouhé.

@jahodi no to beru jako samozrejmost ze u nej musit byt.. sedet na gauci a koukat nepripada v uvahu

@mourovatakocka dekuju ale uz je to opravdu narocny.. trva to hrozne moc dlouho.. nemuzu ani nikam ven protoze jen place

@uno12 Já tě chápu ❤️ Pamatuju jednu vycházku, když jsem se rozklepala a brečela, protože přece všechny matky chodí a kočárkem a já nedokážu dojet ani do jiné čtvrti města. Pak to období přešlo, ona koukala na svět a jezdili jsme všude možně. Ale ty chvíle, kdy brečela všude a furt, to bylo na palici. Však na to přijdete - horko/zima, vidí/nevidí, kočárek/nosítko, úplněk/nov, pondělí/čtvrtek, abrakadabra bagr 😜 Bude líp, buď tu pro něj, jednou budeš s láskou vzpomínat (i když se tomu těžko věří teďka 😁).

@uno12 Zažila jsem totéž. Me dcera nevydržela ani v nositku, jen na ruce. Zada me boli jeste teď, když si na to vzpomenu. Já jsem s ni cvičila i Vojtovku, netusim, jestli to pomohlo. Do 1,5 roku měla dudlik nonstop v puse, Jenze rvala i s nim. Zacalo se to pomalicku lepsit po prvnim roce. Od roku a pul znatelneji. Autem jsme jezdili, jen když měla spat. Taky jsem nikam nechodila, vsude rvala. Kamaradka mi dodnes rika, ze poznali (300 m vzdušnou čarou), kdyz jsme prijely k moji mamce na navstevu. Rvala jako krava!
Zlepseni přisuzuji, ze od toho roka zacala chodit a v 1,5 roce obstojně komunikovala slovy… Takže jasne vyjadrila své pocity, prani.
Doznala jsme pocitu, ze jsme si minimalne jeden rok vubec nerozumnely…😢 Jediný, co muselo byt splněno, byl jasne casove ohraničený rezim. To vím.
Rady nemam, ale soucitim. Je to nekonecny peklo.

Dcera měla tohle období relativně krátké ale jak píšou ostatní - být u děcka na zemi. Není třeba se mu nonstop věnovat, jen být nablízku a nechat ho. Já u ní takhle seděla a četla jsem, skládala prádlo, loupala brambory a tak 😂
Pak venku na hřišti či v parku sedět na dece, já jsem prostě všude tahala knihu.

@uno12 To si teď byla na návštěvě u nás ne? 🤣 Jsme na tom naprosto stejně, zrovna teď jsem ho řvoucího uspala 🤣 Akorád Bertíkovi bude za týden 6m a mám doma ještě holčičku, která jde v říjnu konečně už do školky. (Šla bych nejradši s ní) 🤣 Ale nee jako chápu, mám toho na konci dne taky plný zuby a říkám si, že zachvíli musím zákonitě skončit u chocholouška. A jak tady někdo radí sedět u nich, že to stačí..tak to absolutně nezabírá, na gauč si sednu max večer, když oba spí jinak sedím s něma celý den na podložce, kde se děje i oběd a snídaně, ale že by to zabíralo na neřvaní to vůbec🤷🤣. Ale každý večer si říkám, že jsme zase jeden den přežili a že jsme o jeden den blíž k tomu, kdy se to konečně zlomí a bude líp. Takže pevný nervy, drž se a držím nám palce, ať je co nejdřív líp 😊👍

@mourovatakocka Na to mám taky super vzpomínky. \Ven jsme museli, starší syn by se doma zbláznil. Chodili jsme na nejbližší hřiště, vyndala jsem Báru z kočárku (tam to bylo s řevem), ona koukala na děti hodiny, třeba si i na 10 minut spinkla a šli jsme domů. Do kočáru jsem dala batoh s hračkama a dítě v ruce. A jednou jsme šli - Adam přede mnou na odrážedle, já s kočárem hnala za ním a v náruči Báru, kterou jsem ještě u toho kojila, protože by během těch 10 minut bídně uhynula hladem a všem to musela vykřičet! Museli jsme vypadat fakt dobře 🙂 Ale skončilo to. Teď je Báře 13 a vzteká se znova 🙂 Hrozně jí lezeme krkem 🙂

Kolikrát jsem si přesně takhle stěžovala na syna! Opakovaně jsem prosila doktorku, aby ho pořádně prohlédla, že přece nemůže řvát jen tak. Byl zcela zdráv. Je trochu dráždivější, ale dodnes věčně nespokojený (17 let), po letech jsem to přestala řešit. Pomohlo nám zabavit ho na návštěvě, to měl dostatek nových zajímavých podnětů. Trochu se to zlepšilo, jak se začal sám víc pohybovat. Jen tě uklidním, je víc takových dětí a nejde s tím často nic udělat. Pokud mi řval v náručí stejně jako na dece, neměla jsem dojem, že by mu chyběla blízkost ☹️

@zzuzinda 🤣 Úplně to vidím. Však ještě v pubertě (podle kolegy v práci je to období, kdy strašně chceme děti nějak odpravit, ale nemůžeme to udělat) budu taky s láskou vzpomínat 🙈

Temperament nezměníš, naše Eve řvala do 2 a třičtvrtě snad tahem. Nespokojená je pořád, náročná taky, ale když byla malá, bylo to peklo.

Mela jsem to to stejne. Nevim co dodat taky chtela byt u vseho semnou. Vse se pomalu zacalo zlapsilo kdyz sama zacla léz po čtyrech a sama behat po hristi nebo po dvorku. Ale urvana byla furt

@uno12 Asi tě neuklidním, kamarádka z dětství má dcerku a první rok jen řvala 🙈 Po tomto už nechce další. A jeho nic netrápí? Třeba to bříško?

Mladsi byla tak strasne ubreceny mimino. Nosila jsem furt, v noci na me spala. Jedine tak se to dalo vydrzet. Zlepsilo se to okolo roku. Abych to vydrzela, nechala jsem ji rvat v posteli a musela odejit jinak bych ji ublizila. Ano, az takhle jsem byla v prdeli.