Uřvané mimino - zlepšilo se to? Kdy? Máte zkušenost?

Mohu doporučit šátek/nosítko, ať máte alespoň volné ruce. Nezkoušela jste si hledat informace ke Kiss syndromu, tyto děti bývají plačtivé a nespokojené, protože mají zablokovanou krční páteř.

@vendes satky mam dva,to je nase zachrana,ptes den spi jen v satku,ale jen na spani,za strizliva v nem byt taky nechce,o kiss syndromu jsem cetla, to mi na ni nesedi,zdravotne si myslim ze je v poradku, krasne prospiva a pribira, mozna ze ji boli brisko, ale to jsem myslela ze je jen do 3 mesicu...

@stenlunka11 prave, ta izolace je na tom to nejhorsi, taky nikam nechodim, v kocaru vriska ze si lidi musi myslet ze ji nejak tyram, na navstevy nemam silu, nedelam nic jineho ze se ji snazim uklidnit a neslysim vlastniho slova... o cestovani autem ani nemluvim, to je ma spunty do usi... diky za povzbuzeni

@pavlusak Někde jsem četla, že bříško může zlobit do 5. měsíce, kdy se začnou víc hýbat. Mně pomohlo pít odvar pít třikrát denně z anýzu, nebo spíš dceři to pomohlo od bolení. Fenykl a kmín bez účinku.

No, jedno dítě mi z toho nikdy nevyroslo☹ Bude mu 13, je to totální nespokojenec, nic mu není dost dobré, ani kamarády moc nemá... Blbá povaha a výchovou na tom není moc co změnit, zkoušeli jsme i psychologa, pokýval hlavou a nic. Myslím, že na malých dětech (cca do těch 3 let, ne úplná miminka) je prostě vidět, jací budou.

Mě malá brečel ve dne i v noci celých 6 měsíců. Pak jak se začala více pohybovat po zemi to ustalo. Nemohli jsme s ní nikam. Autem, kočárkem to byla vždy hrůza.

@zuzkasim presne jako moje prvni dcera,bylo ji ted v cervenci 13,vsichni me ujistovali ze druhe bude jine,za odmenu ale zatim jenom rve,stejne jako ta prvni😞

@rihova1 dekuji za povzbuzeni🍀

Malé může cokoli bolet a prostě ti to říká. A nebo z tebe cítí nervozitu a tak to na nej ma dopad. Mě pomohlo vykašlat se úplně na všechno, mit čas jen na něj lehli jsme si do postele telo na telo a jen jsme se tulili. On prostě potreboval moji lásku a péči. Kdykoli vidím ze je toho na nej moc, že začíná být uplakany a ani sam neví proč tak to udělám a vždy to pomůže .

@trpaslicek19 tohle telo na telo delame uz od zacatku, dokonce i tatinek to s ni dela, poradila nam to laktacni poradkyne, ale nezabira, rve u toho vesele dal

Ahoj. Taky jsem měla uřvanou a uvztekanou dceru, šestinedělí bylo pro mě doslova ocistec. Vyzkoušela jsem snad všechno možné a nemožné, vztekala se a řvala pořád. Trochu se to zlepšilo v roce a půl. Ale spíš jsem se smirila s tím, že je prostě taková. Po zdravotní stránce byla naprosto v pořádku. Jednou dostala afektivní záchvat, vztekla se až z toho omdlela. Zůstala mi viset v bezvědomí na ruce. Teď má dva roky a tři měsíce, vím jak na ni, snažím se s ní vždycky domluvit, ikdyz je to někdy dost složité. Přeji pevné nervy 🍀💞✊

@pavlusak Mám pocit, ze z toho moje dcera ještě nevyrostla. A to je mí skoro 4,5 roku. Každopádně, už zítra může být líp 🙂

Vyhoda kojeni je, ze placici miminko muzete prsem kdykoliv uklidnit.

@puhelin ani prave ze ne...vzdy se o to snazim,ale kdyz nechce,prso si proste nevezme,rve primo u toho prsa😞

@pavlusak A videl ji fyzioterapeut? Muze mit kiss syndom. Nebo uraz z porodu. Nebo bolest strev - zacpa apod.

@puhelin porod byl planovany cisar,fyziologicky se vyviji uplne normalne,pretaci se na brisko na obe strany,pase koniky(akorat u toho vseho rve),chyta hracky,nepropina se do luku,neuprednostnuje jednu stranu,zacpu nema,kaka pekne minimalne jednou denne a u toho jedinyho nebreci,proste lehce zatlaci prdne a vykaka se,takze streva si taky nemyslim

@zuzkasim No já se bojím, že u nás bude něco podobného. Syn byl uřvané miminko, vzteklé plačtivé batole a i teď ve 4 letech je to katastrofa. Pořád je nespokojený, pořád mu něco vadí a není den, kdy by nemrčel. Je to s ním fakt těžké a někdy jsem z toho už hodně unavená.:( Aspoň, že dcera má veselou povahu.🙂

@adel2507 prvni dcera to stejne, cely zivot s ni byly jenom problemy, doted je nemozna... proto jsem se nechala premluvit k druhemu, abych si uzila aspon jedno pekne materstvi s tim ze nemuzou byt obe deti stejne, ale bohuzel to vypada, ze i druha dcera bude stejna

Podle mě - spokojená matka, spokojené dítě. Přijde mi, že ty sama spokojená nejsi.
Co doma, máte fajn manželství, manžel ti s dětma a domácnosti pomáhá? Děti si chtěla proč?
Hodně dětí má šok s císařského řezu, prostě jsou z břicha vytahnuty a izolovaný od matek. Může z toho mít trauma. Zkusila bych kineziologii.
Hodně mě zarazilo tvé vyjadřování o dcerách. Jedná je hrozná, není normální, druhá je nemožná. Dle mě jsi náročná a máš své představy, jaké by děti měly být. A to je špatně. Zapracuj.na přijetí dcer takových, jaké jsou. Mohlo by to mnohé změnit. Aspoň u té mladší.

U nás byly koliky tak do 4 měsíce. Nošení a houpání v šátku pomáhalo. Vydržet. A dcera rozhodně později nebyla negativní a nespokojená 😉

@drakenn myslím že to vyjadřování je jen z dané situace. Prostě je autorka už asi hodně unavená z toho všeho. A to může být i ten problém. Vím je to těžké ale co to ignorovat? Ráno vstát a místo to zas bude den , se usmát. Zkusit být aspoň několik dní pozitivních, vím bude to těžké ale u nás zabírá když mají své dny. Také mě napadlo... nemáte doma něco co mu třeba vadí? Špatná poloha postýlky atd. To taky dělá své...

@drakenn ja jsem spokojena dost, prvni manzelstvi se mi rozpadlo a bylo to z velke casti zapricineno tou dcerinou povahou, byvaly proste nevydrzel ten vecny rev, nevyspani, nervy a stres... rozhadali jsme se kvuli tomu v podstate cela rodina, nikdo si s ni nevedel a dodnes nevi rady. Ted mam druheho manzela, ktereho miluju, uz jenom proto ze me prijal s prvni dcerou, ktera je na nej od zacatku hnusna,a jede si dal svoji negativitu. touzil po svem diteti, tak jsem souhlasila,byli jsme moc stastni ze to vyslo, tehotenstvi krasne, moc jsme si to uzivali a tesili se na miminko( i kdyz hluboko ve sve dusi mam po 13ti letech psycha s prvni zakoreneny strach ze se to bude opakovat)... no a je to tady opet, a ja jsem zoufala a strasne unavena pri predstave ze se to bude cele opakovat znovu a nedejboze prijdu o druheho manzela... proto zjistuju jestli je i varianta” pouze urvane mimino” a nasledne normalni dite...

@podaji poloha postylky nevim, postylku jsem totiz davno zrusila😂,mam ji u sebe v posteli, vstavat v noci milionkrat k postylce bych uz vazne odpadla, takhle jenom dam prso a “spime” dal... ona rve uplne vsude , venku v kocarku, v aute v sedacce, na zahrade, na navsteve:.. myslim ze to nebude mit nic spolecnyho s konkretni veci doma co by ji vadila...a s tim usmevem po ranu... v ramci moznosti se to snazim delat

@pavlusak ok a velká postel? Nemáte ji třeba u dveří atd? Vím zní to jako blbost...taky mě napadla třeba kosmetika, nevadí jí nějaké mýdlo co používáte na miminko nebo vy osobně? Parfémy? Není mu zima? Teplo?... Taky mě jednou laktační poradkyně říkala že se setkala s maminkou která musela kojení ukončit, miminko sice krásně pilo, prospívalo ale pořád brecelo. Už nevěděli co. Jednou dostalo mimco UM a byl klid. Bohužel víc nevím, a ani netvrdím že to je váš případ. Třeba je opravdu jen potřeba počkat až z toho vyroste. Určitě to zvládnete, teď už oporu v manželovi máte a ty černé myšlenky si vůbec nepripoustejte.

@podaji dekuji moc za podporu, ano manzel je zlatej, ale je cely den v praci a pak prijde a taky je unaveny,to je jasny... je to tezky, zkusili jsme uz i UM, nekolikrat jestli treba nema hlad, ale zadny rozdil jsem nepozorovala, takze kojime dal

Já doporučuji kineziologii nebo kraniální terapii. Mám s oběma dobré zkušenosti.

My měli uplakané miminko - přesně, když nespal nebo se nekojil, tak řval a bylo mu jedno, co dělám. Zkusila jsem spoustu rad a byla akorát nervózní z toho, čím vším by to mohlo být... Na důvod jsme nepřišli, ale první zlepšení přišlo po šestinedělí a další po jeho půl roce. Pak jak se dal víc zabavit a byl akční, tak si přestal stěžovat a teď nám všichni říkají, jak máme hodné usměvavé děťátko (rok a půl) - takže u nás to přešlo ;) Taky doufám, že druhé bude klidnější od začátku...

@pavlusak já tady to celé chápu. Nám se teda manželství nerozpadlo, ale půl roku jsme žili jako na studentské koleji. Já s dcerou v dětském pokojíčku a manžel v ložnici. Manžel se zavřel, aby měl klid. Skoro vůbec jsme se nepotkávali, ani v kuchyni ne. Prostě dcera řvala a řvala a vztekala se. Napřed jsem si myslela, že je nemocná, že přece není možné, aby se malé miminko pořád vztekalo a bylo nespokojené. Prostě nic jí nebylo dost dobré. Doktorka řekla, že je úplně zdravá, dcera slyšela dobře, porucha autistuckého spektra se taky nepotvrdila. Mně tenkrát pomohlo, když mi jedna maminka tady na MK napsala "máš uřvané a uvztekané dítě, tak se s tím prostě smiř". Manžel mi jednou dokonce řekl, ať jí odnesu k popelnicim a nechám jí tam. Tchyně zase radila ať ji nechám v postýlce a zavřu za sebou dveře 🤦‍♀️ať si klidně řve, třeba i celou noc. K doktorce jsem jezdila se spícím miminkem a zpět jsem jí nesla v náručí a vezla prázdný kočárek. Na procházky jsem jí nesla v ruce a až teprve tvrdě spící jsem jí mohla dát do kočárku. Uspavat jsem jí musela v náručí, jinak by se snad uřvala. Nositko vzala za vděk až ve 4 měsících, šátek, houpatka vůbec nechtěla. V noci se budila co 2 hodiny, pak nakojit, unosit, chvíli spát a zase tak dál. Máme doma 2 kočky, jedna z nich se kvůli řevu malé začala vylizovat, takže skončila na antidepresivech atd, atd...
Nechci si na nic stěžovat, ani na dceru, příště jen píšu jak to bylo, to je mateřství, moc se o tom nemluví. Napřed jsem si myslela, že jsem špatná matka, že ani své vytoužené dítě nedokážu utišit. Pak jsem potkala na hřišti maminku s chlapečkem, který byl stejně náročné miminko jako naše malá, jako by ta maminka mluvila o mojí dceři.
Teď jsou dceři 2 roky a 3 měsíce, je pořád svá, tvrdohlava, umí se vzteknout, má období vzdoru, které jsem si ani nevšimla, kdy přišlo, protože taková byla už od narození. Snažím se jí rozumět, domluvit se s ní, aby se tak vztekat musela. Někdy na ni vidím, že chce poslechnout, ale pak najednou otočí a je to zase ona. Manžel si k ní taky našel cestu, ale prvního půl roku se vrátit nedá. Někdy s ním být prostě nechce, 2 roky byla těžký mamánek.
Když se na to tak zpětně dívám, tak si myslím, že na toto měl vliv porod. Samotný porod proběhl téměř bez komplikací, ale já jsem rodila ve stresu, nevěděla jsem, co mě čeká, hodně jsem krvácela, odvezla mě sanitka, byla jsem na kyslíku po celou dobu porodu. Myslím, že tohle na to mohlo mít vliv... těžko říct, nikdo mi na to neodpoví.
Mám svou dceru ráda takovou jaká je, ikdyz je to náročné. Chtěla bych ještě jedno dítě, taky mám strach, že bude stejné.
Moc dobře vím, jak se cítíte a jak je to psychicky náročné. Přeji pevné nervy a snad z toho miminko vyroste 🍀💞

@pavlusak taky jsem to zažila .a vím ze je to tezke. Neboj určitě bude lépe . Chce to čas . Taky mi vřískal v kočárku . Pořád jsem musela jezdit jinak byl hned vzhůru,a zacalo to zase . Vecer ,kdyz mel jit uz spát ,tak jsem brečela taky . Manželovi jsem zavidela ,ze muze odejit do prace . A ja zase stejný kolotoc .ted už se tomu smeju ,ae rok zpátky jsem byla vystavena a zoufala .