Ujely mi nervy s dítětem rok a půl. Jak zvládáte v klidu uřvané děti?
Holky musím to ze sebe dostat, dnes mi hrozne ujely nervy s dítětem.. má rok a půl a je hrozny urvanek, už to někdy fakt nedávám jenom chodi a řve pořad cely den , cokoliv nesmí tak řev cokoliv mu vezmeme nebo řekneme ne tak rev , chtěla jsem mu dat mléko před spánkem .. prebalovani šílený rev prevlekani taky tak to jsem zvládla a šli jsme dolu zahlédl tatku jak jde do jiné místnosti a začal vriskat jak pominuty .. po celém dopolední řevu sem se snažila ho utěšit ale místo toho mi ujely nervy a dala sem mu na zadek .. nikdy nedostal a tak začal vriskat samozřejmě ještě asi milionkrát tolik. .. to už jsem nezvládla a odevzdala manželovi a sla se vyvracet do loznice , už to asi nezvladam , nikdy jsem ho nechtěla bit ale tohle bylo tak rychle ze ani nevím kde se to ve mě vzalo a je mi to líto .. jak zvladate urvane děti v klidu ? Já to asi už nezvladam být c klidu ..
Já když cítím, že už jsem fakt na pokraji sil a blíží se výbuch, tak synovi pustím pohádku / písničku v televizi, sama trošku vydechnu a díváme se spolu, u toho se oba uklidníme.
Když dítě distabe na zadek, tak to není konec světa, takže v klidu, asi to nebylo ani naposled
ja ti rozumim, taky nechci dite bit a je to opravdu proti memu presvedceni. prijde mi, ze ji tim ponizuju, ze se nemuze nijak branit. sama, kdyz mi neco udela, treba me placne, rikam ji, ze se nebijeme, ze se nikdo nebije. jak by mohla pochopit, ze ja ano, ona ne, jen kvuli tomu, ze jsem dospela? nevim...proste to delat nechci. obcas ale taky ujedu. az se uklidnim, omluvim se ji, pohladim, reknu, ze me to mrzi. to same chci od ni, kdyz nekomu neco udela. ale k veci. je potreba najit pro sebe nejaky ventil. jak se rychle uklidnit. pomalu dychat, pocitat...kazdemu zabere neco jineho. taky zalezi, co delas kdyz rve. na nasi treba v tu chvili neplati nic moc. nechcw utesit, zlobi se jeste vic, nechce odvest pozornost jinam 🤷🏼♀️ ja jako prvnomatka mela pocit, ze kazdy plac musim hned urgentne resit, nesnasim kdyz breci a obcas na ni zakricim, at uz toho necha, ze to nechci, nelibi se mi to 🙈 obcas to zabere a fakt prestane. nekdy ne, ale ja se tim nenecham sikanovat a kdyz vidim, ze ji stejne nijak nepomuzu, zvednu se jdu treba neco delat a ignoruju to. ona se to taky musi naucit zpracovat a kdyz moji pomoc zatim evidentne nechce 🤷🏼♀️ necham ji byt. je teda fakt, ze se nikdy nedostala do nejakeho pul hodinoveho revu, ze by nemohla uz prestat. proste vetsinou skonci do 5ti minut a je to. beru to tak, ze ma nejakou potrebu/emoci a musi ji nejak vyventilovat, poradne to rict neumi a ja sem ten, kdo je starsi a ma na to emocionalni kapacitu, aby to zvladl a naucil ji, jak s tim pracovat...nicmene zatim sem u toho, ze se tim nenecham vystresovat 🤷🏼♀️ ale jak rikam, taky nekdy ujedu 🤷🏼♀️ to asi kazdy, jsme jen lidi a i to se musi dite naucit.
Ono malé plácnutí na zadek nebo přes ruku je kolikrát lepší varianta než vydeptaný rodič, který na dítě řve jak pominutý. Jinak se taky někdy neudržím a mám toho plné zuby, ale nejlepší je řev bud jakože ignorovat (jít třeba na záchod a vydýchat se) anebo si třeba vzít nějakou knížku/hračku a hrát si s ní, většina převáží u dítěte zvědavost a přijde prozkoumávat.
jsi jen člověk to se prostě stane si 99% matek...tve díte jen neumí zpracovat sve emoce, proste mu mozek vyšle signal a on neví a řev je cesta, v takovou chvíli někdo razí metodu ho nechat byt a le za me to není uplne ok, pretože vetšina deti neřve z duvodu že jsou prostě sprati rozmazlení .-) a uz vubec ne tak male dite ale proto že proste neumí zpracovavat podmety..takže nejlépe jej vyvest nejak z toho zachvatu ktery prožíva mu v něm asi zřejme není dobře...zkus mírne leknutí, třeba že před ním tleskeš nebo nějakou metodu odvedení pozornosti...mám z kušenost se sousedovic cklukem, ten byl na ranu .-) uz dost velky aby sve emoce pobral 8 lety ale nebylo po jeho, nevyhral ve hre, nedobehl první atd...on se začl svíjet až v křeči vzetek sliny u pusy..já v šoku..rodiče už ho tak nechavají...já jak to vidla byl u nas na navsteve..tak jsem na nej fakt hned vybafla tlkeskla jsem mu pred obličejem a říkám co děláš? rázne, on se zastavil, asi proto že jsem cizí a proto že to nečekal...a okamžite tiho nechal kreč polevila..a pak teprve byl cas s ním mluvit a vysvetlit mu ze nemusi preci vzdy vyhrat atd...ale az ve chvili kdy se mi ho podarilo vyvest z tojo kruhu emoci se kterou on si nevi rady
@gbp hele já měla strach mYsleka jsem té na epilepsií mě úplně vYšsesil tak možná jsem jo lekla i z toho šoku který jsem měla já … Ake zabralo to 😂 ta je Lepší bez jo v tom nechat … rodiče to už přecházejí a počítají ze s toho vyroste což asi ano. Jen dat mu buď co chce taky není řešení v dospělosti nepochopí proč to tak nefunguje i nadále . Ale výchova je opravdu těžká js dělám xxxx chyb denně jsme jen lidi, ale snažím se aby ze syna vyrostl slušný člověk.
U nás si každý den říkáme "dnes budeme hodní", a tak do tří hodin jeden z nás "bouchne" - buď syn nebo já, a řveme na sebe navzájem. Kolikrát jsem si říkala, že všichni naši kamarádi mají hodné děti, jen my ne, ale pak jsem zjistila, že se prostě zlobí všude, jen na návštěvách se holt některé děti umí pěkně přetvařovat. Na FB jsem začala sledovat stránku Doutnající matka a někdy se docela bavím, protože ty situace tam jsou přesné. Nejsme v tom sami 😀
Jsi jenom člověk. Jako všechny mamy. Jestli dostal jeden placanec na zadek, tak z toho se svět vážně nezbori. Já nastesti urvane dítě nemám a vždy lituji kamarádku která má doma ujecenou holčičku. Chce to opravdu mít pevné nervy. Udělala jsi dobře že jsi se šla uklidnit. Jediné co tě může utesovat je, že je to jen období. Přejde to. Drž se