Trpělivost s batolem. Jak jste to zvládly s malým čertíkem?
Holky moje nervy, už prostě nemůžu🥵
Malej (za 2m bude mít 2roky), šije s ním snad celý peklo.
Dneska se venku počůral, říkám mu “musíme přebalit a dát čisté kalhoty, pojd´) a takovej vztek, valél se po zemi, mlátí mě a řve jak tur. Snažím se mu hodně vysvětlovat, proč a co a jak ale už mě přestává vnímat.. Pak mi ujedou nervy a zařvu na něj nebo ho plácnu přes zadek jemně ale to se mi buď vysměje nebo ječí ještě víc, prostě nic na něj ode mne neplatí. Vždycky jsem se s ním domlouvala a vše šlo krásně ale poslední měsíce vůbec a já už nemám trpělivost. Jakmile se objeví tatínek, tak je to zlatej chlapeček co poslouchá. Pořád jen táta, táta, za mnou ani nepřijde, venku natrhá např. kytičky a v životě mi nic nedal, dá raději cizím..
Jsem z toho celkem smutná ale vím, že to nemyslí zle vůčí mně, je přece ještě maličkej ale poslední dobou jsem už tak vyčerpaná a nervy na pochodu😓 nemám kolem sebe žádné kamarády, jednu kamarádku co vidím jednou za měsíc na hodinu skoro. Nikdo nemá čas. Přijdu si tak sama…ještě s dítětem co se mnou snad ani nechce být. Chlap přijde domů po práci a remcá co vše musí ještě doma udělat, protože jsem to neudělala já.
Snažím si hledat čas pro sebe, cvičit a tak ale už nemám na nic náladu. Jsem asi vyhořelá matka🤯
Měla jste některá doma takovýho malýho čertíka? Jak jste to zvládaly? Nebo jen žít a přežít?😀
Je to úplně jednoduché....
Sama se neumíš ovládat ve svých letech a chceš to po 2r dítěti?
Chtělo by to být víc vyrovnanější, pak takové problémy mít nebudeš...taky jsem s tím dost bojovala, když budeš v pohodě ty, bude v pohodě dítě, když budete v pohodě oba, bude v pohodě i zbytek...
To si všimám právě, že jak jsem v pohodě já i s přítelem je i malej. Ale poslední týdny jsem fakt už z toho stereotypu v háji. Přítel si ho teď vzal za rok co se naučil chodit 2x ven jinak s ním sám nejde a ani babičky si ho neberou
Takže už mi vadí to kňourání a jsem z toho ukňouraná i já a už to jede.
Ale určitě mrknu na to Dovychovat jak psala lenerka1 a snažit se být vyrovnaná. Musím se naučit být v pohodě, před půl rokem jsem byla pohodová a žádné problémy a teď to jde se mnou z kopce.
Nechci být hysterická podrážděná matka 😄 ale ten stereotyp mě už ničí, ráda bych šla sama někam ale přítel se vymlouvá furt na práci, přitom pracuje na živnost a volno si může udělat kdykoliv.. pak mě nasere tím, že si přijde po 4h z práce a dělá, že já se válím. Nevidí co musím já udělat a chytnu nervy a pak nezvládám s malým
@terkezz Rozumím ti. Syn je taky vztekloun, ale většinou hlavně na mě, ve dvou letech začal být i agresivní (zkoušel mě plácnout, kopnout). Taky už jsem toho měla nad hlavu, s kamarády se vidím jednou za nevím kolik týdnů, ale stejně mám malého u sebe, neodfrknu si. Kolem těch dvou let už jsem byla psychicky vyhořelá, nedokázala jsem ten kruh věčného kňourání a vzteku přetnout. Shodou okolností skončil muž na neschopence, takže i když jsem nevypadla z toho stereotypu, bylo to lepší, trochu jsem si odfrkla, nadechla se... Muž už zase chodí do práce, nebudu lhát, měla jsem trochu bobky, jestli syn zase nezačne vystrájet. Jako jo, máme stále období vzdoru, ale já to zvládám 👍
Takže rada ode mě - ty i dítě potřebujete čas bez sebe. Jestli ti malého manžel nevezme ven, tak je nech doma a jdi sama klidně nakoupit, projít se, na kafe. I půlhodina denně se počítá. Nečekej výsledky hned (mě trvalo víc než měsíc, než jsem se začala cítit líp). A že ti nenosí kytky, ale všem okolo ano? Chápu, že to mrzí, taky jsme to tak měli. O pár týdnů později a i ty natrhané kytky donese (ale nesmím být u toho trhání 🙈😄). Takže vydrž, najdi si čas pro sebe, uklidni se. A uklidní se i dítě. A hlavně žádné výčitky, nejsi špatná máma, když potřebuješ čas pro sebe a dobít baterky. Jsi člověk a je nás víc 😉😘
Tohle je těžký, prvorozená byla strašné batole... A to se nedalo... Ted mam hodné batole (zatim - taky uz se začíná projevovat) a to se nedá srovnávat. Tezko zustat v klidu kdyz to batole se vzteká doslova kvuli.všemu. A po nekom ty vzteklé geny má, takze vzteklý rodic vzteklého batolete proste v klidu neni, to je nad síly všech 😃 Dobrá zpráva je že moje prvorozená stále žije a to uz jí je osm 😂
@werik153 to mi vysvetli jak.chceš pohnout vesmírnou silou, aby temperamentní rodič temperamentního batolete zůstal v klidu 😂 Tyhle batolata se obvykle vztekají co otevřou oči a zij si.s tim 24hodin denne a.zustaň.v klidu 😃 Navic muj prostřední ani ke vzteku nepotřebuje nervní okolí, ten chytne.závhvat pištění když jemu samotnému neco nejde a tohle kdyz se opakuje nekolikrát denne to by vynervovalo i uplnýho ignoranta 😂 Hlavne na to nepomaha nic nez ho nechat vyvztekat, nejkratší záchvat má, kdyz si ho nevšímám (ale kdo to má poslouchat), jakékoliv řešení vede jen k dalšímu jeho vzteku... Takže jo, dobrá myšlenka, hůř realizovatelná...
@emillyhk Tohle mě uklidňuje, že v tom nejsem sama😄 začnu chodit sama i kdyby jen na ten nákup, pamatuju si, jak mi to vždy dobilo baterky. Potřebuju to jako sůl, být chvíli jen JÁ!😀 jen ať si to tatínek užije
Aspoň uvidí, že to není růžová zahrada. A bude mít třeba i trochu pochopení😁
@martinka_33 Včera to právě bylo tak, že otevřel oči a už to jelo😀 dneska je to klidnější, zatím bez záchvatu
Ale když ho chytne amok, nesmí na něj nikdo mluvit ani sahat, to je ještě horší. Nechat ho o samotě a pak se hned uklidní a přijde. Ale přesně, když je to 24/7h tak jak má být člověk v klidu😀 nějaký jeho záchvaty v normální míře zvládám ale jak se mi mrskne někde na zem a skáče z kočárku až lape po dechu, to přestávám dávat i já😂 teď se tomu sice směju ale včera jsem byla hotová
@terkezz uplne to vidim.. naše slečna se vztekala az u toho modrala, protpže zapomínala dýchat... Kočárek byl sprosté slovo a když šla po svých chtela zásadne jiným smerem nez já, a kdyz jsem ji smerovala kam jsem potrebovala, flákla sebou na zem... takze jsem jí i v 9. mesíci tehotenství nosila v nosítku, to byl jediný zpusob jak nekam dojít...
Z úvodního popisu cítím víc jiný problém, než že syn je čertik… a to je samota. Cítíš se sama a zároveň jsi vyčerpaná. Vztek u prebalovani už je jen taková poslední kapka. Já mám 21m syna a taky se dost vzteka, je to tím, že je to úplně normální. centrum seberegulace v mozku v tomhle věku ještě neexistuje. Řešila bych víc tu samotu. Hledala nové kamarádky s podobně velkými dětmi, ozvala se rodině jestli nechtějí víc pomáhat atd.
@terkezz Soucítím s tebou a myslím, že brzo dopadnu stejně. Synovi je teprve rok, takže záchvaty vzteku nás teprve čekají. Ale bydlím na vesnici, kam jsem se přistěhovala před dvěma lety, takže kamarádky žádné, rodina hodinu a půl autem daleko. Manžel dělá na tři směny, takže v týdnu většinou nepoužitelný. Dneska po obědě klídek, syn nakrmený, přebalený, spokojený. Tak říkám, že jdu na půl hodiny na zahrádku trhat plevel, po deseti minutách na mě volá ať jdu domů, že chce jít kouřit. No myslela jsem že ho zabiju...! Navíc od příštího měsíce nastupuje na víkendy na brigádu, protože nevycházíme s penězi. Přemlouvala jsem ho, že půjdu já, ale on nechce být s klukem sám a radši bude dělat sedm dní v týdnu... Takže se doma za chvíli pozabíjíme. On přetažený z práce, já na nervy tě syna 🙄
@terkezz Naprosto ti rozumím. Krom času pro sebe a zapojení tatínka do péče o malou ( nikoliv o domácnost 😃) jsem jí ukázala, že já se někdy taky zlobím a křičím když mi něco nejde.
Ve chvíli zoufalství mě tenkrát nenapadlo nic lepšího než si doma sednout vedle ní a zakřičet do polštáře. Pak jsem vstala a říkám, dobrý už je to pryč. Koukala na mě jak na blázna, ale od té doby jsou její hysteráky klidnější.
Říkám, ještě zakřič ať jde vztek pryč a ona mi většinou odpoví, že už nepotřebuje křičet. Z malého satana je zase na pár hodin klidná holka.
A hlavně k té pomoci od manžela. Můj chlap si nejdřív myslel, že když uklidí/uvaří tak je to stejná pomoc jako vzít si dceru ven. Houby 😃 Klidně budu kartáčkem na zuby drhnout koupelnu, ale SAMA. Takže pochopil, že když chci jeho pomoc, znamená to vezmi ji aspoň na 2 hodiny ven, ať mám klid. 😃
@crejzy Samotou to určitě taky bude. Komu z kamarádů se ozvu, ten mi pomalu ani neodepíše.. Jediná rodina co mi pomůže, je přítelova maminka ale z mé strany nikdo. Nezájem..
Asi jo, máš pravdu, když se teď zamyslím, tak se cítim opravdu sama
Hlavně já jsem spíš introvert, nerada navazuji nové vztahy obzvlášť s cizíma☹️
Ber ho na nová místa, aby ho zaujalo prostředí a ty si oddychneš aspoň mentálně, že se pořád jen nevěší na tebe a nekňourá. A jinak se přidám k tomu, co píši některé holky nade mnou. Tohle ti nevyřeší ani deset kurzů, prostě máš jen jedny nervy - potřebuješ si odpočinout. Ne někde poslouchat, jak máš být vyrovnanější. Jak asi. Člověk není robot, aby celoroční kňourání bral jako rajskiu hudbu. 🙄 Neptej se, prostě oznam - jedu nakoupit, zaplavat si atd. Klidně 2x-3x týdně na hodinu. Proč by se z toho člověk měl zbláznit a jeste poslouchat frflání chlapa? 🤷♀️
@michaela666 Jojo, chlap doma pomůže co se týče úklidu ale tím stylem “tady není utřený stůl/vynešený koš” a jde to udělat ale naráží neustále na mě😃 uvařit umí taky, já na to už poslední dny dlabu, nemám ani na to náladu a to mě to dřív hodně bavilo
Já když mu řeknu aby ho vzal ven tak poslouchám “Ale já jsem po práci (chodí ráno od 8-13h max a pak jde okolo 17h do 19-20h) takže si potřebuje odpočinout a já mám být s malým nonstop😡 tluču mu do hlavy, že je to i jeho dítě, ne jen moje ale je línej
@prejeta_zaba Snažím se vymýšlet nová místa, dnes jsme jeli po roce k vodě na pískovnu tak byl klidnej, jen od vody se nehnul😂
Ale tady toho v našem okolí moc už není, vše máme projitý a už nevím co vymýšlet:(
@terkezz Mateřská/rodičovská je nejhůř placená práce 24/7. Taky máš nárok vypnout, tak se nejde nebo se z toho časem zhroutíš. Já byla tak vyhořelá, že jsem řekla každá středa od 15 do 19 hodiny je můj čas. Balím se a odcházím a přes to nejede vlak.
Buď budu mít občas osobní volno nebo bude mít doma protivnou ženskou na práškách a uřvané dítě. Postav ho před hotovou věc a udělejte si rozvrh, ať ví kdy se stará on.
Nemáte někde poblíž dostupnou dětskou skupinu, kam by od těch 2 let mohl začít chodit třeba na dvě dopoledne v tydnu? Mne se u starší tehdy strašně ulevilo, když jsem najednou měla pravidelne 2x v tydnu dopoledne pro sebe nebo na praci, proste cokoliv bez dítěte. Pomoc jsem neměla z rodiny žádnou, manžel do vecera v praci. Na samotu mi pomohlo hecnout se a v místním rodinném centru se seznámit s par sousedkami, teď po par letech už máme super partu a občas se nám podaří třeba i holcici vecer bez deti.
@la_lilloise To mě nenapadlo ale mrknu, děkuji
Jen teda mám strach jak to by to zvládl sám😀 nechtěl do teď bývat ani u babičky a až teď se to lepší
@terkezz Drzim palce! Nam to zachranilo vztah, už jsem byla s nervy v haji. Postupne jsem pak začala pracovat na pul úvazek každé dopo, ona ve skupine a na ty společný odpoledne jsme se obě těšily. Každopádně podle mě je v tom odpočinku zásadní nějaká pravidelnost, i když by to neměla být ta skupinka a třeba jen “hlidani” od manzela. I když to budou jen blby dvě hodky tydne, tak ať mas tu jistotu, ze třeba sobota dopoledne je pravidelne jen tvoje. Ať s tím muzes pocitat, těšit se na to a naplánovat si co budes dělat.
Děti milují společnost pozitivně naladěných lidí, pokud má máma "depku", je logické, že je raději s tatínkem, který není uondán tím 24 hodinovým domácím stereotypem a v práci si od něj odpočine (to neznamená, že nemůže pracovat tvrdé a být unaven zase jinak). Mám doma děti 3 a někdy je to výživné 🙂 Doporučuji kouknout se na projekty Dovychovat, teď běží minikurz "Už nechci být vyřízená máma", je to sice jedna velká reklama na jejich placený Letní kurz, ale dá se z toho zdarma vybrat i dost praktických věcí, pochopit některé principy a tak. Mě to dost pomohlo.