Hezky den,
potrebovala bych poradit s triletou dcerkou. Mame jeste jedenactimesicni holcicku a kdyz se narodila, tak bylo vsechno vpohode. Starsi dcera bez problemu zacala v zari chodit na dve dopoledne do detske skupiny (byla tam nadsena, rano nas vyhazovala at uz jdeme a v poledne skoro plakala, ze si jeste dost nepohrala) a celkove byla hodne spolecenska a samostatna. Na konci kvetna ale nastal ze dne na den zlom a najednou absolutne odmita byt beze me. Nechce jit beze me ven (ani s tatinkem ani s babickou, i kdyz to nikdy nebyl problem), nemohu jit sama ani nakoupit, kdyz uspavam mladsi musi byt starsi stale se mnou. Kdykoliv se chci jen na chvilku vzdalit spusti obrovsky plac. Nemate s tim, prosim, nektera zkusenost? Predpokladam, ze je to jen dalsi vyvojove obdobi, ale musim se priznat, ze dva mesice bez sebekratsiho odpocinku od starsi dcerky jsou uz opravdu vycerpavajici. Objevilo se u vasich deti neco podobneho? A hlavne, jak dlouho to trvalo? Predem dekuji za jakoukoliv pomoc, nejak se v te jeji hlavicce najednou neumim zorientovat.
@kact radu bohužel nemám, ale situaci mám podobnou... Rozdil v tom, že jsem s dětmi sama, starší chodila k tátovi předtím každých 14dni, a najednou přišel zlom a ani na krok beze mě, takže ani k němu nechce (mladší se narodila když už on s námi nebyl, takže ta k němu nechodila nikdy). Občas vydrží doma s mojí mamkou,a teda jednou jsme zkusili spaní u našich, a to zvladly obě holky dobře... Ale pak zase ani krok beze mě ... Takže se sem pripichnu, jestli někdo poradí co s tim... Určitě nechci na sílu je tlačit že musí být beze mě. Ale je to fakt náročné být s nima 24/7 a nemít nikoho k ruce, být na vše (děti, domácnost) sama.
Tady se připíchnu, mám to s mladším synem (2 roky). Trvá to od května, teď se situace trochu zlepšila a nechá mě osprchovat... Jinak nemůžu ani na zahradě zajít za roh zalít záhon nebo něco odnést do patra - hned volá a kontroluje. Před tím normálně zůstával s manželem a nebyl problém. Mně ale na konci dubna umřel táta, tak vidím spouštěč někde tam.
Nebude žárlit? Mám děti s rozdílem 15m, staršímu budou 3 v listopadu (ale je tak rok opožděn) a napřed taky v pohodě, ale poslední měsíce si všímám, že je taky víc na mě nalepeny. Naštěstí to není tak extrémně. Chodí do jeslí 2x týdně, ale tam chodí oba. Nicméně poslední dobou často odstrkuje ségru, kdyz je u mě a já si hraju s ní. Takže podle mě začal žárlit, začal si víc uvědomovat, že jsou dva...
@me_druhe_ja Taky me napadlo, ze to bude zarleni. Obcas, kdyz se venuju mladsi, tak ze sebe starsi zacne delat mimino a opicit se. Coz uplne chapu, proste chce stejnou pozornost. To, co me mate je, ze v problematickych chvilich neni problem pritomnost miminka (k segre se chova moc hezky), ale moje nepritomnost. Vcera chtel vzit manzel obe holky na prochazku s tim, ze skonci na limonade a ja je tam vyzvednu autem. A neproslo to. Nakonec jsme museli jit rovnou vsichni. Takze to neni jen v situacich, kdy by miminko melo vetsi pozornost.
Starší syn to měl stejně... ve dvou a půl chodil do dětských skupin a nechtěl domů, spával u kamarádky... A o dva měsíce později bum a nehnul se ode mě na krok. Za další dva měsíce jsem otěhotněla, takže souvislost se sourozencem tam být nemohla. Nikdo neví o žádném traumatu, které by to spustilo... Prostě "období" - trvalo víc jak půl roku a postupně sláblo. Dodám, že syn má autistické rysy, emoce prožívá hodně silně a fixovaný je na mě stále hodně... takže u neurotipického dítěte může to období být kratší... Ale asi je normální ho v nějaké formě zažít. Prý někdy kolem téhle doby dochází k pochopení smrtelnosti a často to provází právě vlna strachů...
Já měla stejný problém s dcerou na jaře. Ze dne na den chtěla jen mě, bylo to hrozné období a trvalo skoro 3 měsíce. Teď už je zase v pohodě.
Nebyla dcera nemocná? U nás se to objevilo po dcery nemoci, kdy jsem s ní opravdu trávila celé dny a noci, protože měla vysoké teploty.
@kact naše tříletá dcera ma to stejné období, z ničeho nic začala řvát, když me nevidí a to jsem jen v jiné místnosti, neustale me volá a kontroluje, kde jsem. Na wc atd....nechce ani teď na odpoledne spát u babičky, myslím spaní po obědě. Zacala6 plakat, když mám někam jít. Jedině s tatínkem je to ok. Dříve to nebyl problém. Říkám si, že to bude období. Uvidíme jak dlouho4bude trvat.
@kact jo a nemá důvod žárlit, je to benjamínek. Opravdu má strach, abych ji neopustila.
@kact a co se jí zkusit zeptat jak se v danou chvíli cítí, proč pláče? Ať zkusí namalovat obrázek, některé deti pocity nedokáží vyjádřit city slovy,ale obrázky. Zkuste se vzdálit,třeba na wc a ať mezitím nachysta knížku nebo přichysta hru na hraní a až to bude mít ať vás zavolá. Bude vědět,že se vrátíte.muze jít o separacni úzkost.postupne odměnit,vydrží s babičkou nebo tatínkem doma a vy zajdete do schránky a hned jste doma-treba nové tričko nebo zmrzlina,ať má jistotu že o pravdu vrátíte.urcite nedoporučuji vytrhavat vám ji z náručí nebo odejít natajno
Vsem moc dekuji za odpovedi. Jsem rada, ze v tom nejsem sama. A dekuji za uklidneni, ze to jednou prejde. Ted jen pockat, jak dlouhe bude tohle obdobi u nas. 🙂
@kact Nemůže třeba žárlit, jak se mladší více projevuje, než když byla miminko? Já mám kluky o necelých 20 měsíců od sebe... Starší byl v pohodě, když se mladší narodil, vůbec nezarlil... ale cca od 10 měsíců mladšího začal starší žárlit, začal se i znovu pocuravat a hrát si na miminko a celkově vyžadoval ode mě mnohem více pozornosti. Ale samo to nějak po pár týdnech odeznělo a zase byl samostatnější 😉