Teror od 2,5leťáka. Co dělat?
Já už fakt nevím zda se zlobit či plakát 😶 jsem už tak naštvaná a unavená, že fakt nevím co dělat. Dcera má 2,5 let, je to šílený temperament a živel. Je jí všude mnoho. Umí být i miláček, k lidem a dětem je přátelská, komunikativní. Je ale extrémně vzteklá a neskutečně uřvana, uječená (ale snad jen semnou).. Je taková poslední půl rok. Chápu, že je to období vzdoru ale jak to přežít a nezbláznit se. Každý mi říká, jak má zlobivé dítě, jak ječí... Ať jdu kam jdu vždycky jsme na špičce my 😶 nechápu to, stydím se, zlobím se. Bývalá tak hodná. Každý na nás kouká jak na blázny, na ženskou co si neumí zkrotit dite. Vždycky to jsou takové situace jako že nechce z herny, že něco jí nechci dát, že jí něco zakážu. Jenže já to nedělám proto že chci vyvolat konflikt ale proto, že může být něco nebezpečné, nebo že hračky nejsou její a prostě nebudeme holčičku na hřišti terorizovat... Pomalu nevím co je špatně... Když se snažím vyřešit situaci po dobrém tak to stejně nikam nevede, jede si svoje, ječí, hádá se, vzdoruje.. nějaká slova, pochopení, vysvětlení, kompromis... Je to k ničemu 😟. Když mi ujedou nervy, a fakt už jí i dám na zadek tak je to ještě horší. Samozřejmě na to nejsem hrdá, není to že bych jí mlátila hlava nehlava ale prostě jednu jí po zadku lupnu. Ale i já jsem jen člověk 😟😟. Máme klidnou domácnost, nehádáme se, neřveme na sebe, s manželem vycházíme krásně.. Nechápu, proč taková začala být, byla tak klidné miminko 😶. Přijde mi jako by přestala být veselé a usměvavé dítě. Přitom každý den mi xkrat řekne že mě má ráda... Začínám mít strach jak to bude ve školce, jak tam bude fungovat. Nechci aby tam dělala problémy a pořád se jen kvůli všemu vztekala... ,😟😟. Nechci aby taková byla skoro každý den. Je mi z toho do breku 😟 kolikrát mám pocit jak když nemám svoje dítě..
Taky se hlásím do klubu 🙈 ale myslim ze drtivá většina děti si tímto obdobím projde, to jen ty instagramy a filtry a podobne “vymoženosti” nám dávají dojem ze všechny děti jsou zlaté a jen my mame doma zlobidlo. Myslim ze mame normální děti a ze to časem prejde..
V tomhle věku když měl syn, jsem ulehala každý den s brekem, ptala jsem se sama sebe, jestli to takhle bude na věky, co budu dělat..bylo mi líto celýho dne, který jsem na něho prorvala, protože byl prostě silenej a já extrémně podrážděná... Kolem toho 3 roku se to zlepšovalo... Teď jedu nanovo s dcerou.... nejhodnější miminko na světě, nikdy snad nezabrecela, ale teď? Takovej vztekloun.. je extrémně chytrá, takže ji neopiju rohlíkem, naky oblbování a přemlouvání neexistuje, mávne nademnou rukou a rekne ať ji nechám bejt a to ji jsou dva roky! Ale uklidnuju se tím, že je to období vzdoru...snad😄
Neboj ve školce bude fungovat dobře.Aspon u nás to tak je.Moje dcera řve od narození.Pořad.Do teď.Bude ji 7.Je to trochu lepší.Ale do 4 let to bylo hodně náročné.Jinak je zlatá.Porad nám říká jak nás miluje atd.
@ferda90 Píšeš, že tu holčičku plácal - takže ji plácl několikrát? Pokud ano, tak se vůbec nediv tomu, že ten druhý tatínek na vás vystartoval. Sama víš, že to dělá, tak Ti nezbyde nic jiného, než mu za tím zadkem stát, dokud to bude dělat. Že plácne jednou, stane se, ty děti jsou živly a kolikrát nestihneš na to první plácnutí zareagovat, ale nechat ho, ať to udělá opakovaně?
@somalicats asi mi to automaticky přepsal mobil, samozřejmě, že plácl jen jednou, hned jsme ho zarazili a vzali ho pryč.
Autorka - to je období, naštěstí z toho vyrostou. Co se vztekání týče, pohledy cizích ignoruj, on každej ví nejlíp, jak vychovávat cizí dítě 😀. Mně se celkem osvědčilo u těch vzteků používat rady z Nevýchovy, ale chce to hned, nečekat, až se ten vztek rozjede na plný obrátky, protože to už to dítě vůbec nevnímá, že na něj mluvíš.
@ferda90 Víš co, tohle je těžký. Jste tam u toho dva a máte na starost jedno dítě - sama víš, že to dělá, tak asi jediná rada, jak tomu předcházet alespoň v takových situacích je to, že nakupuje jeden a druhý zabavuje dítě. Nemůžeš se divit, že se to druhé straně nelíbí, a to i když to dítě z toho opravdu ten rozum nemá. Od toho jste vy rodiče. Jo, v situacích, kdy například jdeš nakupovat sama jen se synem, je jasný, že ho stoprocentně neuhlídáš, ale když jdete oba, tak už se to zvládnout dá 😉
@ferda90 Hele, sama jsi to tu nakousla a je to diskuse. Prostě ber jako fakt, že jsou lidi, kterým to vadí a musíš to respektovat. Promiň, ale mně přijde, že místo abys hledala způsoby, jak tomu zamezit, tak se snažíš pořád nějak omlouvat. Dostali jste pojeb a to zaslouženě. Svému chlapovi budeš muset vysvětlit, že když má syna na starost, tak ho prostě bude hlídat, aby tohle nedělal. Ono kolikrát stačí třeba si s tím dítětem v tu chvíli, kdy stojíte ve frontě, povídat, zpívat mu, nebo mu něco ukazovat, prostě zaměstnat jeho pozornost. Pak nebudeš muset řešit reakce protistrany na to plácání. Je úplně fuk, že to tu holčičku nebolelo, prostě to se nedělá a dokud z toho nebude mít malej rozum, tak to musíte hlídat vy. Já Ti za to pojeb nedávám, aby sis to špatně nevykládala, spíš se Tě snažím navést na to, co třeba můžete dělat líp. Věř tomu, že ve dvou jedno dítě zvládnete s naprostým přehledem. Já dnes byla na obědě v restauraci sama se dvěma nejmladšíma, manžel leží v nemocnici a šli jsme se tam po návštěvě najíst. A to byl teprve mazec, ohlídat tam skoro dvouletou a skoro tříletou, aby z té restaurace neudělaly kůlničku na dříví. A šlo to, holt za cenu toho, že jsem část svého oběda jedla na stojáka, ale nešlo jinak. Bohužel muže vezla včera záchranka do nejbližší nemocnice k místu, kde měl úraz, takže to nebylo o tom, že si skákneme domů na oběd a vše bylo dost narychlo.
@ferda90
@somalicats Mě to nedá... Ano, Somalicats máš pravdu, že ve dvou uhlídat jedno dítě je vlastně brnkačka, je fajn, že jsi přidala i nějaké tipy, jak pro příště situaci předejít. Na druhou stranu, Ferda je z toho už tak dost špatná, takže chápu, že tvůj první příspěvek vnímala, že dostala pojeb. A přidám svůj pohled na věc. Moje dítě nikdy nepláclo jiné jen tak, ale dítě kamarádky to občas udělá. A snad nikdy to není z jeho strany ve zlém. Často bývá v kolektivu starších dětí, hrají i na babu a tohle plácnutí to dítě velmi často používá jako signál ke hře, v podstatě tím říká: "Líbíš se mi, pojďme si hrát". Nikdy nebije jiné děti, už vůbec ne třeba do hlavy. Ale prostě přijde a jakoby plácne do ramene, do ruky. Není to silně, nechce ublížit. Kamarádka samozřejmě vysvětluje horem dolem, že takhle ne, že když si chce hrát, může třeba pohladit nebo nabídnout hračku. Ale u dvouletého dítě je to učení se komunikaci s vrstevníky stále ještě v procesu a ne vždycky se to daří, tak rychle, jak by si rodiče a okolí přáli...
@emillyhk Já ji taky za to nechci tepat. ALe není to první diskuse, kde šla s kůží na trh. Já se snažila jí nějaké tipy nadhodit, protože dokážu pochopit, že to může být dost nepříjemné. To, že se to ty děti učí pomalu, to víme asi všechny, nebo minimálně ty, z nás, co mají ty děti už starší, ale řekněme si to na rovinu - dokud se to nenaučí, tak za ně včetně toho chování zodpovídáme my, a je fuk, jak dlouho to učící období trvá. Jasně, že to ti prcci nedělají s úmyslem ublížit, v tomhle věku ještě ne. Ale než pochopí, že to dělat nemají, tak to musí brzdit rodiče.
Hele, já mám doma kolikrát taky co dělat, abych to ubrzdila, aktuální dvouleťačka má občas taky plácací tendence nebo tahá starší ségry za vlasy. A nechci, aby to dělala, i když doma je doma, tam mi za to žádný cizí rodič pojeb nedá, takže i v těchto situacích mám co dělat.
@somalicats a s kůží na trh jsem šla v dobré míře, aby třeba slečna /paní která tu psala příspěvek věděla, že mám taky doma divocha, který zlobí, někdy min někdy víc a jako,, bonus,, udělá občas tohle. Nic víc nic min. Jen prostě aby člověk věděl, že není sám, kterého něco trápí co se týká dítěte
Doporučuji psychosomatiku. Mě to moc pomohlo! Pořešila jsem si sebe a měli jsme v tomhle období klid.
Především posílám hodně síly, tohle období je děs. Já jsem to u syna řešila tak, že jsem ho nechala prožít emoce (rozumněj řvát a válet se po zemi), pouze jsem odklizela věci z dosahu, aby neletaly. Když chtěl, nabídla jsem objetí. Ono upřímně stejně nic jiného nepomahalo- odvádět pozornost, křičet, jednou jsem ho i placla.. vždycky jsme spolu mluvili o tom, co se stalo, ale až když se uklidnil. Tohle se prostě musí přečkat, u nás najednou ze dne na den klesla frekvence i intenzita, teď se mi vztekne prumerně jednou za den a max 10min.
Rady- mně pomáhalo si u toho v hlavě zpívat nějakou písničku, udrzovalo mě to alespoň v okrajovém zenu 😀 a co nejvíc se odpoutat od toho, co si myslí lidé okolo. Koneckonců jen projevuje emocí, kdyby ta emoce byla kladná a on se smál, tak se nikdo blbě nedívá, ale u vzteku či pláče to má být jinak? Jo a také mi pomohlo se smířit s tím, že pokud má ten záchvat přijít, tak prostě přijde. Pokud se ho párkrát povede uhasit v počátku, znovu se to vrátí jako bumerang 😀
@ferda90 To je v pořádku. A taky je v pořádku, že Ti k tomu někdo napíše i tipy, co se dají vyzkoušet. Nevím, jak Ty, já se snažím to nežádoucí chování krotit a dobrým tipem nikdy nepohrdnu. Už jen proto, že každé dítě je jiné a i když jich mám tolik, tak to, co platí na jedno dítě, neplatí na to další.
@somalicats jo, já to beru, za nějaké ty ráda jsme i ráda. Možná jen někdy reaguji zbrkle a beru to až moc osobně, nevím, každopádně si myslím, že jako každá správná máma, se snažíme dát to nejlepší co dětem můžeme. Já jsem člověk, co si umí představit obě strany problémů, měla jsme to tak vždycky. Takže jasný, nebylo by mi to příjemný, ale já bych reagovala jinak. Ale každý jsme nějaký. Mě vždycky babička říkala, že si to mám představit i z té druhé strany. Každopádně chci říct, že tohle je jen období, ať je to,, bití,, nebo vztekani. Kamarádky syn když má nervy, tak zas plácá jen ji. Když ho kdokoli naštve, tak to schytá ona a to ještě nějakou dobu zpátky ji i kousl k tomu. Kdysi byl klidný a poslední dobou je docela nervak, když se vzteka, tak skáče a řve. No ta to má taky divoký, ale ve finále jsme,, rady,, že to tak ta druhá, protože si nepřijdeme, že jsme divné 😁
Tak především - nejsi v tom sama 😘
Syn je taky miláček, má rád děti i lidi obecně, umí si hezky hrát, zabaví se, uklidí po sobě, atd. Ale jak není po jeho, tak se zabejčí, vzteká se, válí po zemi, snaží se uhodit nebo kopnout (to teda spíš výjimečně, ale taky to zkouší). Tyjátr jak kdybych ho týrala 🤦♀️ Nějaké vysvětlování ho nezajímá, prostě v tu chvíli se zlobí, že nemůže dělat, co chce. Podle mě to patří k vývoji, učí se zpracovávat emoce, ale ještě úplně neví, jak na to. U nás to začalo kolem roku a půl. Prostě si lehne na zem a řve. Pokud situace dovolí (když jsme doma) nechám ho to ze sebe dostat a když se uklidní, tak vysvětluju. Když jsme venku, v obchodě, na návštěvě, tak ho prostě čapnu a odnesu stranou, kde máme oba klid si tu situaci zpracovat. Ale je to hlavně kvůli mě - když mám pocit, že na mě všichni civí, radí mi nebo nedejbože zasahují, jsem nervní i já a o to těžší je celou situaci zvládnout. Takže znovu - nejsi v tom sama 😉
Co nám ale opravdu hodně pomohlo, aby ty záchvaty vzteku nebyly tak časté, tak je Equazen a B-komplex. Už po pár týdnech byl syn opravdu klidnější, ty záchvaty netrvají tak dlouho a celkově je to lepší. Teď jsme dělali měsíc pauzu a zhruba po dvou týdnech byl velký regres, zase se začal víc vztekat kvůli maličkostem, ten vztek trval delší dobu. Takže teď zase začneme Equazen dávat.