Syn, 2 roky a 3 měsíce, odmítá snad vše, co jde. Co dělat?
Dobrý den, už jsem zoufalá a nevím co dělat. Syn má 2 roky a 3 měsíce. Odmítá jist vařené jídlo, kdyby to aspoň ochutnal ale začne se vztekat, hází vše kolem a nesní vůbec nic, ale po chvilce chodí a chce jist třeba rohlík, nebo jablko... s některými potravinami taky bojuje, že mu je nachystám třeba rajče,
okurek, nevezme to ani do ruky natoz dat do pusi. Komunikace prakticky žádná, brble si tu svoji hatla patla jediné co umi klasika máma, táta, jinak si mluvi svou řečí ktere my nerozumíme. Když si s ním sednu, že si půjdeme prohlížet obrázky naučné např. ovoce, barvy... pojmenovávám to zvedne se jde pryč vůbec ho to nezajímá, že by opakoval po mě tak to vůbec. Pořád pofňukává, nebo řve a valí se po zemi. Na děti v jeho věku je zlý, žduchne, vytrhne hračku a když řeknu to se nedělá, nene hysterie a válení po zemi. Když jdeme ven vůbec nereaguje když mě uteče kousek dál a zavolám stůj běží dál a když ho doběhnu a nasměruji jinam že půjdeme jinou cestou opět řev a vztekani. Mám dceru skoro 8 let a s tou když byla v tomto věku jako je syn nebyl žádný problém, od 1 roku umělá barvy, jak dělají zvířátka, jedla všechno... nevím co dělám špatně nebo jak to změnit. Jsem ze syna nervózní, podrážděná všechno mě štve, bojím se že je s ním něco špatně, že je takový. Izoluju se od lidí, protože když s ním někam přijdu tak jsou scény a pak se stydím a připadám si že jsem totálně selhala, když se syn chová hrozně. Co dělat? Budu ráda za každou radu. Děkuji
Jo a ještě s tím jídlem. Dcera je nejedlík. Nebo takhle.. ona baští a sní toho za den dost, ale je to pár konkrétních jídel a nic nového nezkusí. Je mnohem jednodušší vypsat, co jí než to, co nejí. 😅 A do roku a půl jedla málo, ale vše.
@hennrietta moc děkuji za odpověď 🙂 psychicky to moc nedávám, protože s dcerou žádný problém nebyl, tak asi proto to víc "prožívám" a nevím si rady a v poslední době ztrácím nervy i když vím že to je špatně a říkám si nee budu v klidu a pak bouchnu jako papiňák. Hold musíme to přežít a doufat, že se to zlepší 😁
@vroniiik Nejsem dokonalá a taky mi kolikrát bouchnou nervy. Nejsme stroje na dobrou náladu... Uklidňuju se tím, že je to období a to přejde.
Jsem zvědavá na povahu druhého dítěte.😄
Řekla bych, že je to hlavně o tobě a ne o tom dítěti. Do věcí, které nejsou důležité ho zkrátka nenuť. U knížek ti evidentně sedět nebude, umět ve dvou letech barvy není životně důležité, nebo ho to zkus učit třeba na autech venku. Jíst rajčata a okurky taky není povinnost, to je zase jen tvoje představa. Moje dítě jedlo jeden čas z ovo-zel jen jablka a mrkve a žije. Chci tím říct, že neděláš špatně nic, prostě je jiný než tvoje dcera, která byla ve všem extrémně napřed. Děti se nemají porovnávat. Ber ho takového, jaký je.
@skarol když je to o mě, jak to změnit? (Myšleno v dobrém). Když nechce jist vařené jídlo, to mu mám dávat jen rohlíky, jablka, jogurty .. když chytne amok řevu, válení se.. tak stejně jen stojím a čekám až to přejde, protože nic nepomáhá, aby přestal. Nezakládám si na tom, aby uměl barvy atd ale když ho chci něco naučit nebo jen povídám, ne že to do něho liju horem spodem vůbec mě neposlouchá. Nereaguje ani kolikrát na svoje jméno, neotočí se když zavolám. Ano porovnávám s dcerou což uznávám, že je moje chyba, na druhou stranu za chvilku půjdu do práce on do školky a mám strach, že prakticky nic neumí. A ty výbuchy vzteku stojí za to. Když bych ho měla brát takového jaký je, to znamená všechno dovolit ať je po jeho ? Protože v tu ránu když něco někomu provede a já řeknu v klidu to se nedělá, tak mlátí všechny kolem, včetně mě.
@vroniiik Syn měl taky období, kdy jedl jen lipánek, rohlík a jablko. Rozjedl se právě ve školce, když okoukal od dětí, co jedí. Snažit se do dvouleťáka nalít barvy nebo jakékoli jiné "učivo" je blbost. Dítě by se mělo učit hrou. Kluci obecně mluví později, někteří až kolem třetího roku. Když ho nebaví knížky, tak zkus třeba barevné balonky a barevné krabice nebo něco, co je víc rukama než jen hlavou. To vztekání je často způsobeno tím, že by moc chtěl říct co chce, ale neumí to, ty nebo ostatní děti, mu nerozumíte a je z toho zoufalý a proto se pak vzteká. Až začne mluvit, zlepší se to.
@petulkadodo děkuji za rady 🙏
@petulkadodo Závidím s tou školkou. Dcera je celé dopoledne hladem. Nesní tam vůbec nic. Je zázrak, když si vezme 2 lžíce polívky. Naštěstí mám možnost vyzvedávat po obědě.
@vroniiik hlavně musíš zachovat klid, cítí z tebe tvoje pocity a obavy... A souhlasím s komentářem, že ho školka dost posune, jak v mluvení, tak s jídlem. Nemá cenu nic lámat přes koleno. Mám takové dítě doma a chce to opravdu prostě jen moře trpělivosti, pochopení a zároveň nastavit hranice. Když nesmí oběd, tak do svačiny nebude nic dalšího. Taky doporučuji začít dávat rybí olej a vit. B.
Nezkoušeli jste třeba znakovat nebo komunikační karty? Hodně mi to připomíná reakce mého syna s Vývojovou disfazií... Odmítal většinu jídel, odmítal třeba i oblečení, časté záchvaty vzteku zdánlivě kvůli "ničemu", nezájem o knihy a ukazování, nereagování na zavolání... Problém bylo (a stále částečně je) smyslové zpracování. Prostě vnímá svět kolem (ale i své tělo) dost jinak, než jsme zvyklí sami. Zvuk pro něj prakticky neměl informační hodnotu (neupozorňoval na 'venku štěká pes' nebo 'cinká přejezd, pojede vlak' ... na oslovení doma v klidu se otočil, ale venku jsem mohla řvát, jak chtěla a nevnímal... a pod.) Naopak dost reagoval na věci, které viděl. Gestama si v komunikaci moc nepomáhal, ale když ve školce zavedli obrázky k ukázání programu dne, chytal se rychle. Stejně tak později miloval značky a kreslil poměrně složité obrázky znázorňující příkazy a zákazy. Velký problém bylo to, že nerozuměl slovnímu vyvětlení, co se bude dít, takže spostu záchvatů vzteku bylo prostě z "už zas mě někam táhnou a já vůbec netuším kam, jsem unavený a chci být doma."
Syn taky od roku a půl moc nejedl. Ale ráno snědl jogurt s ovocem a vločkami a brala jsem to, že má za den splněno. Pak si dal třeba k obědu jednu bramboru nebo tak, nic místo toho nedostal, nevařila jsem mu nic extra. Ale on prostě neměl potřebu jíst.
A barvy stačí k zápisu do školy, ne školky.
@vroniiik například mně hodně pomohlo, když jsem se začala potkávat s maminkama podobně "hozených" chlapečků 😁, beze srandy. Najednou jsem zjistila, že to moje dítě je vlastně úplně normální. Opravdu to, co popisuješ se častěji týká chlapečků, takže když máš nejdřív doma abnormálně šikovnou holčičku, tak chápu, že je pro tebe synovo chování těžko pochopitelné. Musíš ho začít brát takového jaký je a hlavně mu dávat dostatek lásky a dát mu na jevo, že jsi tu pro něj a že spolu všechno zvládnete.
Mám mladší dítě ražení toho tvého. Znatelně jsem cítila zlom kolem dvou a půl let, to to začalo bejt lepší. Dneska je mu pět a furt umí velký věci (vztekat se, že se nezuje, že musim já; dvakrát klofnout do jídla a že má dost a somrovat sladkosti; sekat se u oblíkaní - třeba vyžadovat v zimě kraťasy a tak). Naštěstí je člověk už vycvičenej a obvykle se nenechá rozhodit. S povahou dítěte člověk udělá kulový.
Já mám obě děti hodně "svoje" a s některýma kamarádkama se už s dětma nevídám, protože je to kontraproduktivní. S tebou nic špatně neni a ani s nim. Na barvy a podobný věci bych se vybodla, jednou ho to začne bavit a zajímat, stejně jako zvířátka. S jídlem jsme s dětma vždycky našli něco, co jedli, a bylo to pro mě přijatelný a jedli to prostě pořád dokola, dokud nebyly otevřený jinejm chutím. Ale třeba rajče bych dneska nenacpala ani do jednoho.
Přeju pevný nervy, bude to lepší. A myslim, že už brzy.
@skarol jako je pravda, že když to má člověk obráceně, napřed kluka a pak tu šikovnou holčičku, co v 8 měsících dělala paci pacičky, jak si přáli babičky. Tak pak jen kouká. Syn nikdy nic neopakoval, ani slova ani takovéhle hry, ale nenutila jsem ho. Jen teď koukám, že ty děti to třeba i baví 😁
@cilkat to jsme nezkouseli, má svůj svět a ten si jede po svém... proto jsem z toho rozhozená že se o něco marně snažím a je to k ničemu.. a když se k tomu přidá rodina, která mi často dává najevo, že kdyz přijedou furt jen řve, nic nejí, nesnaží se mluvit, tak to mě vždy dorazí.
@skarol chodíme do dětské skupinky, kde jsou děti všeho věku od půl roku do 3 let, při poslední návštěvě jsme po půl hodině šli domů, protože všechno všem bral, žduchal do menších a i když jsem se snažila hezky, odvézt pozornost když se s někým o něco přetahoval, tak to skončilo hysterii a válením se po zemi, ostatní maminy se na mě dívali jak na vyvrhela co má nevychované dítě. Takže mě odrazuje kamkoliv chodit.. vím, že ze mě cítí nervozitu, ale teď momentálně s tím bojuju že to nedávám.
@vroniiik ale ty jsi přece už velká holka, která se rozhodla být mámou a vychovávat děti. To, co si myslí okolí není přece vůbec důležité.
Zkus na sobě zapracovat pomoci psychosomatiky. Protože jak už tu bylo zmíněno, je to o tobě. V dítěti není zadna chyba, ono není porouchané. První krok, který umí opravdu jen hrstka lidi je si to vše přiznat. Ano, já jsem nervózní (protože neposlouchám své instinkty, ale kecy okolí) a nezvládám to s přehledem, chybí mi vyrovnanost a nadhled a špatně se ovládám. A proto je mé dítě zmatené. A proto se zmatené chová. Odstraníš příčinu a důsledek vymizí naprosto sám.
Jako bys popisovala mojí nejstarší dceru... Časem se to trochu zlepšilo, ale za vyvrhela jsem byla furt 😅 Rozlozila každý kroužek kam jsem s ní chodila, ve školce na koberečku obden... Ve 12ti diagnostikován Asperger (porucha autistického spektra) a mě se neuvěřitelně ulevilo (i jí). Nechci strašit, ale možná bych se zamyslela tímto směrem... Není to konec světa, ale člověku se s tím lépe pracuje, když ví, proč se jak chová...
Tohle měla a stále má dcera. Opravdu oslavila rok a začalo období vzdoru... Ostatním dětem ubližovala (strkala, bouchala, chtěla kopnout) a musela jsem jí být neustále stát za zadkem, když měla 2 roky a trvalo to pár měsíců.
Teď má 3 a upřímně nikdy netuším kvůli čemu se zrovna vztekne nebo bude řvát. Pokaždé je to kvůli něčemu jinému a zrovna dneska byl dopoledne hodinový řev s menšími pauzami. A bylo to proto, že jí chtěla pomoct dát tričko do kalhot po wc. A to děláme denně několikrát. Dokonce mi řekla, že mám jít do práce já a táta, ať je doma, že mě nechce a bojí se mě (to teď používá úplně na cokoli, když něco nechce - bojím se hračky, tak to neuklidím, bojím se jít ven, bojím se jídla,..). Vždy když jsem na ni promluvila, tak začala nabírat. Tak jsem jí prostě ignorovala. Když se začala uklidňovat, tak jsem jí nabídla, že mě může obejmout. Využila toho až po té hodině a usnula u mě. Většinou ten vztek trvá 5 - 15 minut a pak se uklidní. Teď už k tomu byla asi dost unavená, když to trvalo tak dlouho a dokonce u mě usnula...
Nejsi v tom sama... Nejvíc mi pomáhá si uvědomit, že v tu chvíli neví, co sama se sebou a nedokáže se ovládat. To vlastně nedokážu ani já za každé situace a taky ty emoce někdy musí ven. A holt je zrovna období, kdy je to náročnější.