Smutek na mateřské. Poradíte? Povzbudíte?

Děti mají období. Já mám skoro 5ti letou a teď má období, kdy bych ji se spaním vystřelila na Mars. Navíc 7 měsíc můžou být zuby.

@agnes_123 Byla jsem úplně stejně zoufalá a to mám celkem zlaté dítě. Promluv si vážně s manželem, s rodičema, kýmkoliv, kdo by mohl pravidelně jezdit s kočárkem. Musíš si udělat čas taky pro sebe. Fitko zavřené? Najdi si na YouTubu cvičení a cvič doma, není to totéž, ale protáhneš se a budeš líp připravená zvládat mateřskou rutinu. Spaní se u dítěte bohužel mění, spíte spolu nebo je sama? Někdy bývá dětem prostě jen smutno, takže prso a tulení. Já jsem docela brzo začala dávat malou na deku na zem, ať se kouká na knížky, zkouší si lézt a nazdar.

S tím spaním dětí je to složité, no.. moje dvě děti spaly celou noc někdy po šestinedělí, trvalo to tak 2 měsíce, pak se to jen horšilo a horšilo. V nejhorší fázi jsem měla pocit, že jsou na prsu celou noc, budily se opravdu klidně co půl hodinu až hodinu. U staršího se to zlomilo v roce, kdy jsem ho odstavila. Mladší se přestala budit cca v 17 měsících.
Jinak mít nějaký čas sama pro sebe, to je důležité, ale sama vím, že ke to těžké... mame děti rychle po sobě, jsou od sebe přesně 17 měsíců a od narození staršího jsem měla opravdu celý den sama pro sebe bez dítěte/dětí asi 3x (vc. porodnice před císařem)... občas má staršího na hlídání babička, tak to je to klidnější, zvlášť když malá spí ještě po obědě. Tak i ty 2 hodiny jsou jako malá dovolená... ale jinak jsem s detma opravdu velkou většinu času. Manžel ohlídá, když si potrebuju cokoliv zařídit, ale má toho dost v práci a když má volno, snaží se dodělat podkroví u nás na domečku, což s raráškama za zadkem moc nejde... k tomu tu ve městě nemám ani kamarádku, se kterou bych se mohla nějak pravidelně vídat, a ostatní výlety za přáteli nám stopnul kovid. Jako často mi z toho už taky hrabe, ale zase děti mi to vynahrazují jiným způsobem a vždy se zklidňuju, že to není navždy. I když představa, jak lítáme mezi prací, detma, domácností mě taky dost děsí 😁

Jak spi? Po nakojeni ji premistujete, nebo nechavate spat tam, kde usnula?

Jo holka, to už bude pořád něco 🙂 Až bude líp spát, tak budeš zase řešit jiné věci a zkrátka starosti až do smrti. Myslím, že tohle je taková normální půlroční krize, kdy si najednou uvědomíš, že jsi posledního půl roku nedělala nic jiného než měnila plíny a vytahovala prsa z podprdy a máš pocit, že už to nikdy nebudeš zase ty..... Já když jsem si myslela, že to mám ze všech nejtěžších, tak ke mě vždycky nějak dopluly různé články a příběhy rodin s postiženým nebo nemocným dítětem. A to jsem se vždycky zastyděla, že já se tu hroutím, že moje dítě málo spí a pak jsou matky, které se nemůžou od dítěte hnout na pět minut a ještě ví, že to tak bude po celý jejich život. Neříkám, že se máš probírat smutnýma příběhy, aby ses cítila lépe, ale spíš si uvědomit, že to co prožíváš jsou prostě běžné starosti, které k mateřství patří a buď vděčná, že jsi nedostala naloženo ještě víc.

Co na to říct, ono se to hodně točí jen kolem miminka. Mě malá první 3 měsíce usnula až mezí půlnocí a druhou ranní a ve 4 byla vyspana, můj spánek skoro žádný. Po 4. Měsíci se zase treba usnula dřív, ale budila se i co 20 min.Teď jí bude 9 měsíců a její spánek je v intervalu 1-2 hodiny, hlídání žádné, za těch 9 měsíců jsem měla jednou kadeřnici a kosmetiku.beze mě malá pláče, sme v separaci, ale beru to tak, jak to je.Časem se to určitě zlepší, já s tím tak nějak počítala no.těším se na víkendy a na čas, kdy je s náma tatínek 🙂

Bohuzel tohle k urcitemu veku deti patri. Vydrz. Vetsinou kolem roku a pul uz deti spi celou noc (zalezi tedy na diteti, nektere drive, nektere pozdeji). A kem tri let uz jsou deti samostatne a uzasne a je to uplne neco jineho nez pece o miminko. U nas zabralo kdyz manzel s detmi rano vstaval a ja jsem se dospala. I kdyby treba jen o vikendu. Nebo at je manzel s ni vzhuru v noci misto tebe. Zkuste najit nejakou formu pomoci.

Posílám objetí, pro mě byl půl rok očistec a to mám vlastně relativně pohodové dítě (jen šla domů s necelými 2000g jako donošenec, takže u nás to krmení a přibírání bylo fakt téma dne). Moc dobře si pamatuju několik světlých okamžiků, kdy jsem to byla aspoň na chvíli já sama - dva semináře, kdy děda vozil kočárek a já přednášela a asi pětkrát jsem byla běhat. Každé dětské období má něco, ale tohle, kdy dítě blbě spí a člověk je fakt akorát dojnice a přebalovačka pro mě jako pro aktivní ženu bylo peklo na zemi a upřímně nevím, jestli se ještě odhodlám mít další dítě, protože už to snad ani zažít nechci. Nenech se zdeptat moudry zasloužilých matek, že cos jako chtěla a čekala a máš být bohu vděčná, že dítě není down a jak na dítě jiné ženy čekají a co by za to daly a jiná blablabla. Je to fakt náročné období a já kdybych neměla podobně založenou kámošku se stejně starým chlapečkem, tak už se asi houpu někde na futru. Ale fakt bude líp, jak dítě začne jíst příkrmy, tak už se od něj dá na delší chvíli vzdálit, spaní bude taky čím dál tím lepší. Ano, moje batole má teď “fajn” období negace, ale proti tomu prvnímu půl roku je to pohoda.
Doporučuju největší banalitu - vyspat se. I kdyby to mělo být za cenu odstřikání mléka a ponecháni dítka na jednu noc mužovi. Nic nepomůže na splín tak, jako opravdový spánek. A zahaj psychohygienu, když není fitko, cvič doma, začni běhat, jezdit na kole, ale dělej něco jen ty sama jako ty, ne nebuď jen máma. Do karet moc nehraje to podzimní počasí - lezavo a brzo tma, já bych klidně začla brát nějaký multivitamín s hořčíkem a déčkem. A jez co nejlépe, při únavě jsou skvěla semínka, oříšky.

@drep Hezky napsane 👍

@mourovatakocka znám to moc dobře ale já krom manžela který toho má hodně opravdu nemám a vím jak strašně náročné to je a to mám děti 5 a skoro 2 ketyho a stejně ten mladší blbě spí furt a jedné ruce bych spočítala kolikrát jsem spala, celou noc už jsem taky vyčerpaná ale musím fungovat

Ahoj,jdu tě podpořit. Mám 4 měsíční dcerku a od porodu jsen si prošla obrovským peklem.Zkusim to zkrátit, aby z toho nebyla slohovka. Malá měla od narození problém s ublinkávaním,byla plačtivá a moc toho nenaspmám a do toho mám doma prvňáčka,takže ještě nástup do školy a nové starosti . U mě se postupně začala rozvíjet poporodni deprese, musela se dokonce zastavit laktace,malá plně na UM.Situace vygradovala začátkem září. Kvůli toho ublinkávání jsme byli v nemocnici ,kde si nas nechali na
pozorování.Nasadili Nutriton a začali se to lepšit. Bohužel,pobyt na jednom pokoji jen s malou,bez manžela..Prostě to bouchlo a paní doktorka mě nechala s mým souhlasem převézt na psychiatrii. Tam mi nasadili léky,naštěstí paní psycholožka se zasadila o mé velmi brzké propuštění.Dnes jsem v ambulantní péči psychiatra. Léky budu brát až do jara.Malá je stále nespavec, přes den spí asi 3x po 20 minutách..V kočárku půl hodiny. V noci se stále budí, snažím se ji vždy nějak uspat, protože díky UM musím vstát a jít to vše připravit. Navíc to musí 7 minut stát,aby to ten Nutriton zahustil..Prášky co beru na noc jsou tlumící,takže tím,že spát kvůli malé moc nejde jsem pak úplně hotová ..Nebýt vypomoci mé mamky, tak se obávám, že bych na té psychině byla mnohem déle než pár dní..Opravdu věř, že může být hůř..Je to náročné,úplně tě chápu. Ale musíme bojovat,zvládnout to...Drž se,bude lépe,musí!!!

Děkuji moc!!!

Myslím, že nedostatkem a špatnou kvalitou spánku trpí většina maminek. A ano, je to psychicky dost náročné. Syn v půl roce vstával skoro každou hodinu. Po nějaké době se to zlepšilo. Teď jsou mu skoro tři a zrovna má období, kdy se každou noc tak dvakrát vzbudí.
A přesně rozumím tomu, co prožíváš. Mám dvě děti, s malým věkovým rozestupem. Momentálně jsem s dětmi každý den doma, za rodinou kvůli koronaviru nejezdíme a ani se s nikým nevídáme. Občas mám chuť někam na chvíli utéct😁 Manžel mě v tomhle podporuje, ale bohužel teď úplně není “utéct“ kam.
Já to řeším cvičením. Cvičím několikrát do týdne a i v případě zavřených fitek to lze. Vždy poprosím manžela, ať si děti vezme třeba na hodinu do pokojíčku a cvičím podle tréninků z internetu. Také mám ráda on-line lekce, kde se cvičí v reálném čase, spoustu fitek/klubů je nabízí. A jak už to někdo psal, běh je taky super😊

Mohou to být zuby, plus děti do 6 měsíců spí "fyziologicky" (prostě jejich tělo tak funguje, on/off) a od 6 měsíců už se musí spát "naučit". Mají hodně podnětů, začínají se víc hýbat a být vzhůru je větší zábava.
Na mateřské je hodně ženských zoufalá, je to velká změna, nejsou vyspalé už bůhvíjak dlouho, bojují s kojením, děti začínají méně a méně spát... do toho je brzy tma, je zima, venku se toho nedá moc dělat, koronavirus odstřihl zbytek.
Co tak můžu doporučit (kromě vyčkat, většinou to jinak nejde) - jíst hodně Omega 3 (je na nervy a psychickou pohodu, to plno lidí neví), D, horčík (taky na psychiku), na únavu taky železo (se mnou dělá divy). Nejlepší je najít si něco úplně nového koníčka, co jsi nikdy nedělala, to mozek zaměstná novým směrem. Nebo něco, kde se seberealizuješ, aby bylo taky někdy "já" a ne pořád "dítě". Když manžel hlídá, tak spi (já tak dělala, měla jsem odstříkané MM a ráno jsem dospávala a manžel krmil).

Je to tezke.. spanek je osemetna vec. Me spal malej cely prvni rok bajecne, pak se to krute zlomilo 😅 musime si vzdycky uzivat co je, obdobi se furt stridaj, nikdy nebude uplne "vyhrano". Zaklad toho to zvladnout je mama v pohode. Alfa a omega je byt vyspala, takze kdykoliv to jde nebo nekdo hlida, vyspi se. A taky mit porad nejake konicky, pocit ze jsme "jen mamy" umi hodne ubijet. Pak zalezi na domluve - bud nekdo vezme kocarek ven a ty praktikuj neco doma. Nebo at zustanou doma a ty jsi behat/sviznou prochazku. Nebo se zavri v jinem pokoji. I v dobe korony je moznosti dost, strasne lekci jede ted online. Nebo si cist, dat si vanu, malovat, hackovat, psat blog, najit si proste to svoje 😊 drzim palce 🍀

Přes to všechno (anebo lépe pro tohle všechno), jsi skvělá máma 🙂 jen děti nejsou strojky a velmi často jednají nepředvídatelně 🙂 První syn spal krásně odložený do postýlky, druhý syn první rok doslova jen pronošený (v šátku), celé dny jen na mně, celou noc nespal ještě ani jednou, potřebuje hodně hodně mazlení a kontaktu a to už má téměř dva roky. Pořád se to mění. Ale protože mám už i staršího syna, tak můžu říct - užívej si to, pak už tě tolik nepotřebuje, zavře se sama do pokojíku, do svého světa. Má 9 let a je to neuvěřitelné jak moc se osamostatnil (ač svým způsobem tu maminčinu náruč taky pořád potřebuje). Zpětně budeš vzpomínat na tyto chvíle a nejspíše si je i idealizovat 🙂 Věřím, že děláš vše, co můžeš. Nebuď smutná 🙂 a pokud budeš, poděl se o svoje myšlenky s manželem, jistě tě vyslechne.

Fakt se to hrozně mění u těch dětí, u vás možná začínají zuby? Náš byl naopak první půlrok trochu za trest 😅 pořád řval a nespal. Přes noc s přestávkami (až dvouhodinovými) spal 6 hodin. Byla jsem příšerně vyřízená. Ani přes den se nedalo od něj hnout, kojil se i po hodině a mléko mi nešlo odstrikat. Do 9 měsíců neusnul dříve než o půlnoci a tak bych mohla pokračovat 😁 hlídání jsme měli s manželem za dva roky 3x na dvě hodiny. Když po 7 měsících začal jíst příkrmy, tak jsem chodila jednou týdně do fitka a pak do sauny a to bylo jak balzám 🥰 teď to ale nejde a stejně jsem těhotná, tak bych nemohla ani tak. Jít někam večer neexistovalo, protože usinal jedině u prsa a když se vzbudil a do dvou minut nedostal prso, tak fakt příšerně brečel a vydržel by to hodiny.
Tím chci jen říct, že každá si to mateřství nějak "užíváme" a jednou bude líp a pak třeba zase chvíli hůř a pořád dokola 😊 malej od těch 9 měsíců dál je fakt docela zlaté dítě a moc šikovný, tak mi dělá radost, ale také má svoje samozřejmě. Ta únava je špatná. Odstavila jsem ho 10 dní zpět a konečně spí celou noc! Ale já ne, už to asi neumím 😂 a v květnu mi to začne nanovo a víš co? Už se na to vlastně těším 😁

@agnes_123 ja myslim, že nejsi unavená jen s dítěte ale celkově touhle pitomou covid aférou. Mám tři děti 12,9 a půl roku a dneska jsem už zoufalstvím brecela. Jsem úplně hotová. Unavená, každý den naprosto stejný. Ráno vstaneme, skola, pár online hodin a do 15 děláme úkoly. Do toho mi střídavě řve mimino nebo běhám po zahradě a uspávám ho. Rychlé obed, rychle ven a večer se zase učíme. Přijde mi, že učitelky vyhlásili soutěž o nejaktivnější blbost. Dneska jsme dělali nějak priblbly pokus s pepřem a měli psát poznatky. Syn má neco uvařit a poslat učitelce fotku. Jsem naštvaná na celý svět. Chci zpátky svůj normální život. Myslela jsem , že jsem silný jedinec ale Corona že mě udělala uzlíček nervů ta izolace je strašná. Kdybys mohla vypadnout zacvičit si, s kámoškou na kafe tak by to bylo lepší. Nemáš se na co těšit. Mám to stejně

Možná budu trošku ošklivá ale co jste čekala? Že se vám život nezmění, že budete mít pro sebe hromadu času a že bude dítě jen pořád spát. Ano děti jsou náročné, každá známe nevyspáni, únavu, stereotyp ale nikdy by mě nenapadlo se z toho hroutit, stěžovat si. Já si užívám každý den s dětmi. Mám dvě, syn 3 roky a dcera 8 měsíců, oba nespí, syn ještě nespal nikdy celou noc, malá se budí co hodinu na kojení od narození, příkrmy nejí, tak že plně kojím. Nikdo mi s dětmi nepomáhá, manžel je stále v práci a kdyz ne tak se věnuje dimu, hospodářství atd. Naučila jsem se radovat z maličkostí, ano volný čas nemám žádný, většinou jen večer cca hodinu když děti spí, ale to jsem kolikrát tak unavená že si jdu radši lehnout. Já to beru tak že teď se prostě vše podřidilo dětem, jsou malé a potřebuji mě, za pár let to bude jiné a budu mít i čas na svoje koníčky. Holt takový je úděl mateřství.

@aurelie34 Ano, to zakladatelka přesně potřebovala slyšet🤷‍♀️ Tak za prvé: jaké to bude mít dítě člověk zjistil, až když má dítě. Stejně tak jako kdybych věděla, jaké to je být doktor, asi bych na medicínu nešla (nebo nepracovala v čr), do té doby, než se to opravdu stalo jsem znala něčí historky a měla jsem ideály. Realita je jiná. Za druhé: každé dítě je jiné a každá žena je jiná. Je fakt boží, že tobě ke štěstí stačí děti a hospodářství (a to myslím naprosto bez ironie), ale to, že to má někdo jinak neznamená, že je špatná máma nebo špatný člověk. Já jsem za svůj dospělý život usnula přes den asi desetkrát, takže rady, jak se dospat přes den, jsou pro mě pasé a když nespím v noci, tak jsem prostě nevyspalá a když jsem nevyspalá, vidím běžné problémy a udalosti jako katastrofy obřích rozměrů. Jsou tu ženské, které považují za “svůj čas pro sebe” klid ma uklízení, to je pro mě k nepochopení, ale nekomentuju to. Já jsem na rodičovské začala být spokojená až ve chvíli, kdy jsem zase začala pracovat a stejně to mají všechny mé kámošky (ano, logicky jsem obklopena lidmi, co jsou mi podobní).
Upřímně řečeno, tenhle názor, že co by jako chtěla, mívají lidé s menším rozhledem, kteří si neumí představit, že by si někdo mohl dovolit být jiný než oni.

@aurelie34 myslím,že zakladatelka opravdu moc děkuje za povzbuzení...Nadpis zněl:poradíte, povzbudíte?Já nevím,že jsou stále takové,co si prostě musí do člověka ještě rýpnout. Jistě,všichni víme,že je to náročné,ale zakladatelka má prostě krizi a o té já vím své..Takže po tom,co jsem si prožila by mě už ani nenapadlo někomu něco vyčítat,divit se a psát ,co čekal?!Zkusila jsem si kam až nalomená psychika člověka dokáže dostat. Nikomu to nepřeju zažít...

@daasqua souhlasím! a potvrzuji z vlastní zkušenosti, že najít si nového koníčka nebo zabavu je nejlepší. Bohužel jak píší i ostatní coronadoba nepřispívá ničemu. I když já mám někdy i tak pocit, že i kdyby nebyla corona, stejně bych byla na všechny své aktivity, výlety, pokecy s kámoškama moc unavená. navíc mě nikdo nevystřídá, žádní příbuzní, muž velmi zaměstnaný. S prvním klukem jsem tu izolaci snášela fakt těžce, i když on byl milionovej a spal, ale já na něj i tak byla naštvaná, že mě omezuje. (Dnes bych si za to zakroutila krkem, ale pocitům neporučíš). Teď mám druhého a je to o něco lepší, přestože on sám nespí, je to malá hysterka a k tomu máme distanční výuku s prvňákem. Prostě jsem se tak nastavila, že to vydržím, přežiju a počítám měsíce, abych viděla, jak nám to pěkně utíká.
Co pomohlo:
-najít si koníčka (vždycky jsem malovala, ale než rozložím barvy, začne řvát nebo mi do toho vleze, takže nic) začla jsem háčkovat - vezmu háček, zahodím háček
-poslouchat audioknihy (jiný svět)
-momentálně se soustředíme na výuku s prvňákem, takže režim jasně daný a ani vteřina pro sebe - a hlavně ani vteřina o samotě, ale i tak, když už mladej spí, velkýmu pustím film a čau, teď mě nech.
-teď to nejhorší, můžou to být zuby, mladej měl toto období teď v září, lezlo mu 6 zubů zároveň - prostě jsem mu párkrát na noc dala dithiaden a nurofen, na doporučení pediatričky - výjimečně, ale ať se občas vyspím - ocenil to i on - spánek mnohem klidnější - ono tím nedostatkem netrpíme jen my, ale i oni chtějí spinkat a být v pohodě
- na noc zasytit kašičkou - moc pomohlo - nebudí se hlady
-nevěnovat mu absolutně stoprocentně všechen čas - obalit byt, všude pojistky, případně udělat výběh, aby se do zakázaných zón (sporák, krb) nedostal. Pak ho nechat aby se koulel, lezl všude kde chce, bez nutnosti pořád stát za ním - jednak se naučí hrát si sám, pro vás jistota, že i když ho nevidíte za rohem, víte, že tam na sebe nic nestrhne apod.
-pokud jsme venku, věnujeme si 100% čas, ale jako jeden z prima nápadů je handsfree; nabalit do kočáru, vytočit kámošku, rodinu, přesný čas.... a jedem - zabaví se poslechem vašeho hlasu aniž byste se předřela žvatláním přímo na něj ;)
-hodně moc zjednodušit péči o domácnost - ono se to nezblázní, když bylo mému prvnímu synovi asi 3, 4 měsíce, přišla na návštěvu "kamarádka", rozhlédla se a řekla: tyjo to je bordel, vždyť jsi na mateřské?! já zombík, nevyspalá, ubrečená, frustrovaná jsem se ani nezmohla na odpověď... takže ne..
-občas nechat muže dovézt oběd z restaurace/bistra/tchýně...
- večer víno 😀
A fakt vydržet, využít volné chvilky, kdy vám někdo vypomůže ne pro úklid a dohánění restů, ale dát si nohy nahoru a klidně spát 🙂) opravdu to přejde! jednou to skončí.
Prvního synka jsem měla v režimu "nekonečno" - nikdy to neskončí, nezvládnu to, skončím v blázinci, ale s odstupem času to šlo fakt rychle a druhý se už téměř jen veze 🙂)
Držím vám palce, opravdu v tom nejste sama, jedna kamarádka výstižně napsala, že mateřství prostě není vždy jen duha a jednorožci. 🙂

@drep před dětmi jsem byla velmi aktivní, jezdila po závodech s koňmi, pořádala semináře o práci s koňmi ze země, jezdila a manželem na dovolené, výlety, měla dobrou práci kde jsem byla spokojená. A ano tohle vše mi chybí, kolektiv, nějaké osobní vyžití, jen tak si udělat den volna a nic nedělat. Ale prostě jsem asi jiná a beru to tak že je to teď jen nějaká etapa života kdy jsou děti malé, je to náročné a věřím že až budou větší a že se ke všemu vrátím. Já bych zas nedokázala mít svoje koníčky na úkor děti. Mám v okolí nekolik znamých co dají radši dítě na víkend k babičce a dělají si svoje. Tohle je prostě nedokáži. Děti mě potřebuji tak tu jsem pro ně a holt budu pár let jen matka na plný úvazek, ono to nebude napořád.

@aurelie34 já ti to opravdu přeju a myslím, že tato vlastnost ti hodně usnadňuje život. A jsi ty schopná tolerovat, že někdo to může mít jinak? A že žít jinak než ty nemusí být “na úkor dětí”? Že prostě existují ženy, které bez své seberealizace šílí? Že ten víkend pro sebe může být to, co ji drží nad vodou a díky čemu je spokojená máma?
Moje dítě, zjevně narozdíl od spousty jiných, má tátu. Ten táta je kromě tátování taky můj partner, který chápe, že tak jako on buduje kariéru a má koníčky, tak jeho partnerka a máma jeho dcery má kariéru (která se nedá na pět šest let přerušit) a koníčky. A to, že je má dcera se svým tátou ve chvíli, kdy pracuju (u toho teda navíc většinou oba spí, protože chodím hlavně do služeb) anebo běhám, tak to fakt nepovažuju za “koníčky na úkor dětí”. Je to vlastně úplně totéž, jako kdybych já se nad tebe povyšovala (jako ty nad autorku), protože já zvládám s dítětem pracovat na třičtvrtě úvazku a běhat (koně už ne, tu jen živím, to mám daleko) a ty ne a to teda nechápu, aniž bych znala tvoje podmínky a zázemil (tak jako ty neznáš podmínky a zázemí zakladatelky). Ona má krizi, píše to otevřeně a chce i podpořit, nepotřebuje tohle tvoje moralizování.

@aurelie34 co jsem čekala? Covid fakt ne🙂))

@drep děkuji, popravdě já příspěvky, které začínají "A co jsi čekala" nečtu. To snad jako matka nemůžu mít splín? To musím být pořád happy? Jinak dostanu komentář typu "A co jsi čekala"..? No rozhodně jsem nečekala covid. Ale děkuji za podporu. Jsem ráda, že jsou matky, co podpoří. Nějaké to vzájemné kritizování jsem nikdy nepochopila a nepochopím.

@drep děkuji!!

@simonaph Děkuji😘💕 Víš, já jsem skvělá máma... Mé dítě je v pohodě, to já jsem vyšťavená ☺ Své miminko miluji. Jen když jsou 4 ráno a ono už 2 hodiny nespí... No jsem prostě jenom člověk. Jsem unavená.

@aurelie34 Myslím, že jste si mě zařadila do špatné kategorie. Ale ok.