Separační úzkost v 10měsících. Lze nějak překonat, či minimalizovat?

@jjasmina jako doktorka má pochopení, ale nejde ji ani změřit ani nic, prostě jakmile vstoupíme do ordinace, tak neslyšíme vlastního slova a mě to trápí.😔 V obchodě když jsme ve frontě, tak nějaká hodná babička z lásky na ní udělá třeba kuk a taky pláč. K mojí babičce a dědovi se dostaneme tak jednou za měsíc a taky pláč tak po chvíli jedeme zase domů. Toleruje pouze ty, se kterými bydlíme a vidí se s nimi denně a nevím, jestli ji jde nějak pomoci, za jak dlouho to přejde nebo se to aspoň zmírní, tak mě zajímají názory a zkušenosti ostatních 🙂

Je to normální a potřebná součást vývoje. Nepotlačovat.

@kubesovaadelka hele zlepšilo se to 2.r, teď se malá adaptuje jak u tchyně tak moji mamky a nevisi jen na nás

@patypresdevaty to samozřejmě vůbec, já to plně toleruji a proto třeba fakt vždycky přijedeme k mé babičce, dědovi, už vědí že pochovat vůbec, mám jí v náručí a jen zkoušíme se rozkoukavat, nicméně stačí aby děda na ni promluvil hezký ji třeba oslovil a hned pláč co nejde skoro utišit takže tak do půl hod jedeme pryč, u doktorky se ani neslyšíme, co vejde do ordinace tak pláč. Ale akceotuju to a rozhodně to není jako stylem seš už velká holka holka šup k dědovi. Jen mě zajímá jestli to jde nějak zmírnit, třeba tím že návštěvy vynecháme, nebo naopak chodit častěji k prarodičům nebo kdy se to začlo uklidňovat u jiných. Každé dítě je originální, ale názory si ráda vyslechnu🙂

@jjasmina tak to nejsme ještě ani v půlce 🙈😂 ale jooo, už tolik prohlídek u doktorky nebude a v obchodě se snažím takovým těm hodným babičkam bohužel vyhýbat a malou si ve vozíku natočit tak ať kouká na mě 😂

U nás to jednu dobu bylo tak, že stačilo, aby na mě někdo promluvil a už v kočárku brečela. Ani to nemuselo být na ni. Každý se hned dekoval, přitom já bych si v té mateřské izolaci tak rada popovídala. Radu na to nemám. Ono je taky každé dítě jiné. Dcera byla pořád jen se mnou a s manželem a nikoho jiného nesnesla. Syn je teď s námi všude možně a měl období, že chtěl jen mě, ani manžela ne. U obou jsem to prostě dělala tak, že když jsem s nimi byla co nejvíc, ale když bylo potřeba, tak i odcházela. Naštěstí to dávali dobře, když už jsem byla pryč. Zda se mi, že to vystoupalo do nějakého maxima, tam to setrvalo jen chvíli a pak se ho začalo pomalu lepšit.

@biciklissie tak to jsme na tom ještě dobře, žijem ve vícegeneračním domě, kde máme každý svůj byt, ale navštěvujeme se, takže snese mou rodinu jako je ségra s rodinou, babička a táta, takže aspoň s nimi jsem v kontaktu, ale chtěla bych navštívit i druhou babičku s dědou, zároveň ji nechci trápit pochopitelně. Jen mi je líto, že nevidí jak vyrůstá, přitom by se pro ni rozkrájeli. Malá je tedy mamincena i taťankova. Tatínek je na kraviny a takový ten utěšitel, řekla bych, že v tom cizím prostředí je i radši s tatínkem, páč ji dokáže víc rozptýlit, já jsem ta u které pak hledá ten klid na usnutí apod. Přítel však pracuje 70km od domova, vrací se pomalu v dobu, kdy malá jde spát a já bych chtěla byť jen půl hodinky jednou za 14dni opravdu pro sebe , kdy bych jela na hřbitov za mamkou, ale nejde to.

@kubesovaadelka je obdobi které přejde.Nehrotila bych to....

@zmrzlinka vím, jen mi ji je hrozně líto třeba u té doktorky, které se prostě nedá vyhnout skrz kontrolu 🥺😊

@kubesovaadelka časem se to naučí ....chce to jen vydržet a pevné nervy.

@kubesovaadelka jinak si myslím, že u té doktorky to může být trošku něco jiného... většina dětí v tímto věku ma z doktorů strach, tak tam bych zkusila spíš pracovat na tom...nebo co kdyby ji vzal tatínek? Těch návštěv ale bude ubývat... jinak malá má 14 měsíců a taky čekám, kdy bude líp🙂. Nemůžu doma kolem ní projít, aby nenatahla ručičky a nechtěla ke mně... ale jako myslím, že po par měsících bude líp.

@fifinka2020 zkoušel i tatínek u doktorky, brečí míň, ale přesto mi to trhá srdíčko. Jenže tatínek nemůže odejít z práce pokaždé. Taky malá má teď to období natahování ručiček, zrovna jsme ale ve fázi, kdy se naučila dělat jak je veliká a natáhne ruce, takže když natahuje ruce, že chce vzít a já nemůžu, tak ji vždycky řeknu, taaaaak je veliká Leontýnka a občas to zabere a má radost😂 u té doktorky ten pláč se s námi táhne od půl roku

Malá má 16 měsíců a stále se hodně bojí různých zvuků, hodně lidí u rodiny ji stačí někoho nevidět dva dny . A pak má z nich hrůzu. Takže většinu dne se drží v mé těsné blízkosti .

@geonisa U nás je nejhorší doktorka a děda, toho viděla asi 4x v životě z toho jen 2 z toho měla už nějaký rozum, jenže děda je hluchej, takže mluví nahlas a toho se podle mě bojí. Že zvuků nesnese jen mixér pokud ho dám na nejvyšší stupeň. Kdy u vás začala separačka smím-li se zeptat? Nejhorší je doktorka, kde když vyjdeme všichni koukají co se tam dělo, že tak pláče a nechce se nechat ani obléknout jak na mě visí a nepustí se

@kubesovaadelka Jo u doktora to taky máme . I přes den , něčeho se lekne s nepustí se a řve vyloženě strachy . U nás to začalo někdy mezi 5-6 měsícem . A stále se ji to drží , některé věci zvládne . Ale je to minimálně . Když se stane ze třeba volám přes místnost na manžela , nebo on na mě . Taky ji to rozruší . Syn se bal lidi když byl malý , nikdo ho nesměl vzít maximálně podívat z velké dálky . Ale s chůzi a tím jak ho všechno začalo zajímat všechno zmizelo . U ni to tak není . Stále čekám , že se to zlepší . Ale někdy jsem zoufalá a mám nervy v kýblu.

@geonisa to je úplně přesný, myslela jsem si, že horší to už být nemůže, malou uspávám jen na rukách za chůze, ale vždy usla a šla do postýlky a teď 3 večery za sebou prostě nulová šance si s ní byť jen sednout. Hned začne plakat a sapat se po mě skoro až na hlavu🥺 je to bezmoc, ale zároveň spát 3 hodiny za celý den přerušovaného spánku je fakt o nervy, miluji ju, ale je to na palici🥺