Prosímvás, kdo má nebo měl doma malého horolezce, necháváte je nebo pořád sundaváte? Mladší je fakt poděs v tomhle, leze někam neustále. Nosí si sebou i schůdky, které si přenese, kam zrovna potřebuje, stejně si sune dětské židličky a přes to pak leze třeba až na jídelní stůl nebo linku. Když tohle shovám před ní stejně leze na křesla, na židle, po gauči, na postel. Venku to samé, kamkoliv se dá aspoň maličko vylézt, tak jde na to. S tím ale samozřejmě souvisí i pády a neustále nějaké modřiny. Většinou nespadne úplně, ale nějak se sesune, skutálí, o něco klepne. Tak si tak říkám, jestli jí pořád sundávat nebo nechávat, protože to bych ji musela sundávat fakt pořád. Jen se otočím, že dám jeden talíř do myčky a už stojí na židli🤦🏼♀️ Ale zas jsem na nervy z toho, aby nespadla a nějak si neublížila. Takhle je to celý den doma i venku. Kdo takové dítě doma měl, rezignovali jste a nechávali nebo fakt pořád lítali a sundávali? 😀
@cherie24 Já tomuto "předešla", že jsem syna naučila nalézat na kostku vedle gauče a on pak začal lézt sám na gauč. Co ho "nutím", že na gauči se sedí/leží. V židličce jen sedí, jinak ho kurtuji popruhy (má rostoucí stokke). Pokud by měl tendenci lézt na stůl/linku, tak tam bych byla rezolutní - NE. Což odpověď NE docela i chápe (bude mu 15měs.). To samé schody - pomáhám mu, aby se to naučil. Jinak opatrně na to, když na prcka něco zavoláš, aby se nelekl a nepřestal se soustředit (něco na tom je - poleze třeba na obrubníku, zavoláš pozor a on se lekne a spadne). Já vše dělám intuitivně a zaroveň tak, abych mu taky dávala mantinely ( gauč ano, ale neskákat).
Hele, já to uprimne vůbec neresim. Než zakazovat, tak sem se spis učila, aby to dělala bezpečně. Takže ví, jak nahoru a jak dolu. Ano, vyleze i na linku, ale ví, ze se tam jenom sedí. Ty “opravdový zákazy” si setrim na sahani na kamna a běhání do silnice, tam je to proste jasný NE. Ale to, ze vyleze na stůl, mi nevadí. Chápu ale, ze kazdej má ty hranice jinde 🙂
moje dvě děti v roce a půl 😅 na tom žebříku já asi v 8.m s druhym😅
obrázek: http://medvedifotky.cz/dejf.php?K=OI2CP1L&ID=18707
obrázek: http://medvedifotky.cz/dejf.php?K=OI2CP1L&ID=15192
Takove ty "normalni" veci neresim. Na zidle, detske stolecky, pres zadni operku gauce, jidelni zidlicky, z jidelni zidlicky ores kancelarskou zidli do druhe zidlicky... Ikea boxy, krabice... To at si leze.
Ale parapety ne (flaknout se o radiator ho nenecham). Kuchynskou linku ne - neni zrovna dite-bezpecna (sklenicky, oleje, myci prostredky, ve skrinkach nad ni sklenice, noze...). Stoly taky ne (dcera si tam odklizi veci, ktere nechce aby ji bral, byvaji tam sladkosti -dobre, ty by sly striktne schovat, ale obcas clovek potrebuje neco nekam polozit, taky PC stoly...). A klavir ne (je nad nim telka, tak aby ji nestrhnul ze zavesu. A taky mi proste nebude stat na klaviature).
Venku ruzne. V drtive vetsine neresim. Kdyz neskace z vysky, tak ok.
Dala jsem jistou "bezpečnou" hranici - přijde mi, že tím, že jsem ho nechala lízt, kam chtěl (a dost zásadně nesundávala - kam sis vlezl, tam si taky slez!!) tak teď ve 4 letech už ho můžu nechat lézt fakt zcela libovolně a vlastně jediné, co mu zakazuji, je lézt mi po stolech, kde je počítač, po stole, kde jsou jiné věci, protože on nespadne, ale věci shazuje 😀. Prostě než sundávat, tak ať se naučí, kde může a co už je riziko.
Spíše jsem volala něco jako "opatrně", kde cílem bylo, aby se soustředil na to, co dělá (díval se, kam leze - a hlavně jak slézt dolů).
Jo a při tom lezení - hlídat jenom opěradla židlí (ať se ta židle nepřeváží), nutit, když už přes židli leze na linku, ať má opěradlo opět tak, ať se židle nepřevrhne.
BTW už někdy od 3 let mu stačí jako schody šprušle od šuflíků. Važí asi 14 kilo, tak to neurve a v klidu po tom vyleze.
A ještě jeden tip - zrušila jsem dětskou židličku na sezení (vylézal z ní, nedal se tam uchytit a vypadával), jídlo jedl na zemi (IKEA stupínek jako židlička, stolička jako stůl), až jak rostl, jedl postupně na stole (taková ta dřevěná IKEA jako židlička - a po té má i zakázáno lézt na linku, protože to je nebezpečné), má klasickou pevnou dřevěnou dětskou židličku a pomocí té vidí na linku, je nízká, kdyby spadl - něco jako tato https://www.cistedrevo.cz/drevena-detska-zidlicka/ - vidí, dosáhne, snadno ji unese. Přišla jsem na to až někdy kolem 2 let věku a fakt to šetří nervy 🙂.
Držím palce a přeji pevné nervy.