Psychicky na dně. Jak to zvládnout?
Zdravím maminky,
Už dlouhodobě se potýkám s psychickým vyčerpáním a myslím že jsem už na dně.
Mám hodně náročného syna (zanedlouho 3 roky), neustále si vyžaduje pozornost, přítel je od rána do večera v práci, když dojde domů tak je unavený a nemá chuť se synovi věnovat. Jelikož bydlíme krátce v novém městě tak nemám moc přátel, a hlídání babiček je taktéž pase. Jsem na vše sama, když nastane večer a syn usne tak já padnu taky. A to se vždy těším jak si večer přečtu knihu nebo vyluštím křížovku. Mimo to je špatný jedlík a nechce chodit na nočník a je na mě hodně fixovaný.
Má vidina je jít co nejdříve do práce a syna dávat do školky, ale osobně se bojím že to tak snadno nepůjde.
Poradíte prosím jak to zvládnout? Někdo kdo to má nebo měl stejně.
@helinkaaa byla jsem doma 3 roky, deti dve (3r a 1r) a zachranil mne ( na chvili ) nastup do prace. Ty dva roky co byl na rodicaku manzel, byly super. Pak uz to byly zase versi zavody, kdyz jsme pracovali oba. Chce to si najit pravidelne cas sama pro sebe, ja treba chodila 1x tydne na volejbal, ale je jedno co budes delat, kdyz te to bude bavit. Mne pomahaly i blby prochazky cestou z prace ( brala jsem to adi o 10 min.delsi cestou pres les) . Nebo dojet sama na vikend k rodicum a tam nedelat vubec nic. Jen se poradne vyspat...
Zkoušela jsi ho socializovat třeba v nějaké dětské skupině? Adaptační proces ve školce? Možnost soukromé školky nebo dětské skupiny, kde je méně děti a individuální přístup? Nebo ze začátku třeba nějaká hlidacka, aby se mu někdo věnoval a zvykl si že není jen s tebou? Každý dítě je jiný a některý nejsou ve třech letech na školku zralé a s tím moc neuděláš, leda na sílu, ale to málokdo zvládne... Dat ho tam s tím že nebudeš řešit jestli zvládne nebo nezvládne jak někdo přede mnou radi si neumím moc představit. Nicméně mě na rodicaku taky zachránila jen práce a pocit že jsem užitečná i jinde.
@helinkaaa rozumím ti. Nenech se rozhodit tím, že někdo píše, jak všechno zvládal levou zadní. Já až teď u druhého miminka vidím, jak to s miminky může taky vypadat vlastně celkem pohodově. První byla náročná. Byla jsem na ni většinou sama, byla a je nespavec... když jsem ji vzala do dětské skupinky, tak mi ji vrátili s tím, že to prostě nepůjde.
Co doporučuji je opravdu si najít čas na sebe. Nejlépe pravidelně. Spí odpoledne? Tak v tu chvíli se věnuj sobě. Nebo se domluv s partnerem a jeden večer v týdnu mu malého prostě nechej a dělej něco pro sebe. Klidně i jej procházku.
Jinak pro povzbuzení, u naší malé se to zlomilo snad ze dne na den a do školky nastupovala naprosto spokojeně bez jediné slzičky, těšila se.
@pexi děkuji Váš komentář mě moc potěšil. Taky stále čekám že se to zlepší, zatím mám pocit že to je jen horší. Tu chvilku času když mám tak stihnu vypít kávu a uvařit, syn spí necelou hodinu. Vařit s ním je naprosto nemožné. Leda bych ho musela nacpat mlsotinami což nechci.
@helinkaaa Řešení nemám, ale aspoň posílám virtuální objetí. Naprosto chápu. Popravdě, jít do práce nemusí být žádná výhra. Já chodím od září na částečný úvazek a roční dceru posílám do jeslí. Jenže je pořád nemocná, takže je v jesličkách sotva každý druhý týden a já tim pádem mám na starosti nemocnou ukňouranou holčičku a ještě práci, kterou za mě nikdo neudělá. Moc mi pomáhá jít jednou týdně na sport a nechat dítě manželovi. Určitě bude ve městě nějaké fitko nebo Sokol. 1 večer v týdnu to prostě přítel musí dát.
@mamio presne tak, ja to mela uplne stejne, jeste nemel pul roku a supajda do prace, a to mam narocne zamestnani, kdy vstavam v 1 hodinu rano a casto tam travila 16 hodin. U druheho budu muset taky tam brzo pryc, ale teda jsem za ne rada. A musim fungovat i totalne vyrizena z prace... Ale nekdy je to i odpocinek, ta prace 🤣
Tak to jsme na tom dost podobně. Náš nejmladší je na mě hodně závislý a u starších dětí jsem to až takhle nezažila. Jsem ráda, že mě má rád, ale někdy je to hodně vyčerpávající. Manžel má hodně náročné povolání, dělá od 7 do 20 hod. Ne, že by měl takovou pracovní dobu, ale má svoji práci hodně rád a dobře ji rozumí a tak tam dělá většinu práce on. Já mám na krku celý dům a zahradu a 5 dětí. On přijede z práce logicky unavený a tudíž tak max někdy přečte pohádku na dobrou noc. Někdy hodně výjimečně se s námi stihne i navečeřet. Ale děti chodí úplně se vším za mnou, on jako by doma vůbec nebyl. Děti si s ním ani hrát nechtějí. Já jsem samozřejmě taky už dost vyždímaná a někdy mě to nebaví. Doma musím dělat i chlapskou práci, protože ji prostě nemá kdo jiný udělat. Často jde manžel do práce i o víkendu a většinou vůbec neví jak ta naše rodina funguje. Takže tě naprosto chápu, taky mám často pocit, že dnes už to byl můj strop. Ale ráno musím fungovat znova a sama nevím jak dlouho to takhle u nás půjde. Každý den vařím, protože děti by mi ve školní jídelně nic nejedli, takže 7 jídel denně, jsem prostě kuchařka, uklízečka, učitelka, pekařka, zahradnice, prostě všechno. A manžel mé vyčerpaní často nechápe a nebo někdy řekne, že toho mám hodně, ale to je všechno.
@helinkaaa
tri lete dite bych davno davala na wc,na nocnik se vykasli.Ve skolce taky nemaji nocniky ale zachody.
U nas ve skolce se deti adaptuji,chodi tam treba na dve hodinky a postupne se cas prodluzuje nez si zvyknou.
Je to náročný, ale není to dno 😉 Tohle zažívá spousta mamin na mateřské. Je to ubíjející, když nejsi pánem svého času... Ale jednou to skončí.
Asi to bude i osobním nastavením, protože....promiň...mi fakt nepřijde, že zažíváš nějaký extrém. Mám čtyři děti, páté na cestě. Jedno je postižené a vyžaduje hodně péče a pozornosti, vlastně veškerý bdělý čas. K tomu máme hospodářství, drůbež, kozy, dnes už třetí den v řadě zpracovávám prase, které jsme zabíjeli, v mezičase jsem očesala jabloň, sklidila zbytek paprik ze skleníku, ještě je musím zavařit. Spát půjdu kolem půlnoci, nejpozději v šest zase budu na nohách. Jo, někdy mě to štve, říkám si, jak krásné by mi bylo v paneláku 🙈 Ale nemám si vlastně nač stěžovat, takže tyhle myšlenky jsou výjimečné.
Zapracuj na sobě, na svém vnímání, zjisti, co ti vadí a proč a s tim pracuje dál 😉
Psychické dno si osobně představuji jinak, ale chápu, že se tak můžeš cítit. Nicméně... Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Takže hlavu vzhůru.
@maxulekapcule mám to stejně ted z druhým miminem 😄 ikdyž teď mám partnera než v případě prvního jsem byla na vše sama...a do práce se těším někdy 😄
Podle mě si vyres vztah s přítelem. Mu nevadí, že padas na hubu a máš tyhle pocity? Jak se k tomu staví? On ti nechce třeba ve svém volnu pomoct?
Skoda ze bydlíš tak daleko, mohla bys dat malého k nám, mám 3,5 leteho klucika, v září zkusil jít do školky a neslo to, první den šel s nadšením, po 20 minutách volala učitelka, ať pro nej raději jdu, druhy den šel ještě jakž takz, ale rozloučení těžké, zvladnul chvilicku a zase špatně, a pak už jsem ho rano nedostala ani k autu. Naštěstí muže být doma, stridame se s manželem, kdyby byl ve školce, bylo by to jednodušší, ale cekam jestli se to zlepší věkem a vyzralosti, u starší dcerky to tak bylo, ve 3 letech nechtěla vůbec, ve 4 letech to zvládla ale bylo to trochu těžší, v 5 letech chodila s absolutním nadšením. Důležité je si nedávat velké cíle, proste si sednout na zadek a užívat si synka, učit ho nové věci a najít si co dělám rada a každý den něco podniknout, dělat s nim to co baví mě, ja treba obrazim výstavy a muzea, památky, jezdíme vlakem atd. V létě jezdíme hodně na kole a do lesa. Chodíme do knihovny, kino, hledam zábavy pro děti, je to super. Každý den něco a jsme všichni spokojeni. Zkus popřemýšlet jak zlepšit dny. Já si při špatném dnů vždycky vzpomenu na lidi co musí překonávat opravdové překážky jako nemocné děti, vlastní zdravotní problémy, apod a hned se vzpamatuji.
Úplně bych to nenazvala dnem, spíš vyhořením. Ve třech letech bych ve školce neviděla problém, zkus nějakou soukromou, nebo dětskou skupinu, ať mu to dávkuješ po kouskách a ne hned na celý týden. Já se cítila podobně, pak se narodil druhej a poznala jsem, že to jde i v jiným levelu. Pomohla mi práce, s druhým jsem ji ani nepřerušila. Sice pracuju z domova, ale aspoň mluvím s dospělými lidmi a nedělám bů, bé a haf haf celej den.
@helinkaaa a ještě, jestli ti mohu něco doporučit, tak mě osobně hodně ale opravdu hodně pomohlo cvičení. Sice jsem mohla cvičit až děti usnuli, takže nejdřív od 21 hod ale fakt jsem si skvěle vyčistila hlavu. A byla jsem opravdu neustále plná energie, ikdyž jsem tehdy čekala páté miminko. Já jsem tehdy nutně potřebovala nějakou změnu a věděla jsem, že pokud chci něco změnit, tak prostě musím já, nikdo jiný to za mě neudělá a ikdyž jsem si krajela čas kdy jsem mohla něco uklidit, uvařit, nebo dodělávat nějaké resty, tak jsem se po mnoha letech začít se věnovat sama sobě. Stačilo mi 30 minut denně a věděla jsem že budu vše zvládat lépe.
@bemo my teda čekáme 4. miminko, takže zatím máme jen 3, ale z toho ti dva starší závodně sportují, takže k tomu člověk ještě dělá taxikáře na tréninky a zápasy 🙂 Alespoň o víkendech teda jezdí se synem na hokej manžel.
Jen mě zarazilo to, že děti by ve škole nejedly. To si absolutně neumím představit 😀 Raději si držím částečný úvazek na home office, než denně i těm starším vařit - a vlastně je mít na obědy doma, protože takhle jim tréninky většinou navazují rovnou po škole. Bych je hnala teda......😝
@helinkaaa oni ti první často bývají náročnější, protože jsou zvyklí, mít tu plnou pozornost - a je to tak normální 🙂 Zkus tu školku a alespoň nějakou brigádu si najít k tomu, ono kolikrát člověku nešibe jen z fyzického vyčerpání, ale psychika hraje velkou roli.............zvládnout se dá hodně, ale musíš mít z čeho čerpat 🙂
@michaela_2 no jídlo je u nás opravdu tabu a strašně všem závidím jedlíky. Manžel je taky hodně vybíravý, i on si bere oběd z domu. A už jsme zkusili je dát na obědy, ale zjistila jsem že tam téměř nejí, tak to je u nás bohužel takto. Mezi školou a kroužky mají většinou hoďku čas, tak to tak akorát stihnou se doma najíst a jít do ZUŠky.
Ale v září nastupuji do práce a sama jsem zvědavá jak to u nás bude vypadat.
Ale určitě to vnímám jako problém který jsem si dost možná ve velké míře způsobila sama.
taky moc neporadím, jen držím palce a myslím na vás 🙂 ale zkusit třeba dát na víkend babičkám nebo tak....pokud třeba bydlí daleko...😉
@helinkaaa holka,jestli je tohle pro tebe psychický dno ,tak zřejmě nic nevydržís...já chodila od mimina do práce,pak nastoupil do jeslí a atd...takže děcko dát do školky a ty do práce a neřeš jestli to půjde či nikoliv,fixovanej je proto, neboť ses s ním pořád už tři roky doma....