Ahoj, už jsem tak nějak zoufalá a doufám, že toto vše jednou pomine. Možná nejsem nejlepší matka, ale snažím se. Mám skoro čtyřletého syna a posledních pár měsíců je to celkem očistec. Dřív třeba sám po sobě uklidil hračky, byl milý, veselý i když přišla na svět jeho sestra. Je jí rok a půl. Nicméně před pár měsíci jako když utne. Ne že by vyloženě dělal naschvály .ale bojkotuje úklid hraček i přes to, že mu chci pomoc, řekne, že to neumí a rozhazuje je dál. Nechce skoro nic jíst, to co měl moc rád nechce. Pokaždé, se u všeho začne vztekat, i když se snažím o kompromis. Když máme jít domů z venku, následuje scéna. Když je u nás třeba návštěva se stejně starým dítětem, které zná a ma.ho rád, věčně dělá naschvály, i když tu pozornost má prostě až moc velkou obcas..Neustále historické scény u běžných věcí, které byly dříve na denním pořádku, vše šlo hezky.. dnes třeba byla hysterická scéna v obchodě. Nekoupila jsem mu autíčko, které chtěl. Celou dobu nákupu prorval, úplně jsem se styděla. Neustále opakoval já chci to auto. V klidu jsem mu vysvětlovala, že má teď autíček hodně a koupíme ho jindy, až k tomu bude příležitost, protože teď jsou důležité potraviny, abychom mohli něco dobrého uvařit k večeři. Nabídla jsem mu jako cenu útěchy že si může koupit něco na zub. Ne, prostě ne..Ono asi byla chyba, že jsme sem tam kluka vzali a on si něco vybral. Že by si na to tak moc zvykl? I když nebylo to tak často. Chápu, že má taky své potřeby a není to tak, že by se neustále dělalo.jen to, co chceme my jako rodiče.. je spoustu věcí, které rád dělá, třeba venku a tak dále. No,nevím jak dál. Nechci být zla a něco přikazovat, zakazovat, ale také si nemůžu nechat kalet na hlavu.. hlavu. Nějaký figle?
Nebuď zlá, ale ano, prikazuj a zakazuj - o tom rodičovství je. To je to nastavování hranic, které dítě potřebuje.
Jinak... to prostě asi je normální. Mě tohle dělá pětiletý- jako by něco v tom mozecku precvaklo, najednou je všechno problém, u kterého brečí: nekoupeny autíčko, jiný autíčko než si představoval, vyčistit si zuby, uklidit, jinej oběd, než chtěl... furt fnukání a nekončící pláč. Částečně je to u něj vynucovani pozornosti - touží být "ten dobrej " a neustále chvalen... Částečně je to asi fakt nějaké "období " a nezbývá, než doufat, že skrz než proroste a já se nezblaznim.