Ahoj. Jdu sem jen s mím výlevem protože to nemám komu říct, tak se chci aspoň vypsat. Předem píšu že neočekávám že mě někdo bude litovat...
Dcera 1m, vstane v 0:1 ráno. Je přebalená, najezená, nemá bolení břicha ale pořvává mi tu až do 3, pak vstává zase v 7. Ze 4 hodinového intervalu během dne, od jídla k jídlu spí max. 2h. Všechny kamarádky se chlubí jak jim dítě spí v noci i 7 hodin a u nás oslavuju když se já aspoň 3 hodky vyspím. Už prostě nemůžu, jsem tak unavená že už se mi z toho motá hlava. Docházím i k tomu že jí nadávám což je mi pak zase líto. Z mateřství nemám žádnou radost, jedu poslední dny jen čistě mechanicky a před každým krmením už jen tipuju jak dlouho zase bude vyřvávat. Mám toho tak strašně plný zuby že se to nedá ani popsat. Jak z tohoto sakra někdo může mít radost. Chvilkama si i říkám co jsem to pro boha udělala, proč jsem to dítě vůbec chtěla, copak tohle je nějaká radost?? Skoro už ani nejím protože mi to prostě nedovolí....
Fakt tak strašně závidím těm šťastným maminkám a říkám si kde tu radost berou. Já už prostě nemůžu, chce se mi utéct pryč a už se ani nevracet. Moc mi nepřidá ani to že když si člověk chce postěžovat blízké osobě tak mě každý odbude s tím ať si nestěžuju, uklidním se a nedělám caviky... Jo, ono ta ženská už je pak každýmu u zadele, nikoho nezajímá jak se cítí, jestli ji něco trápí, jestli to zvládá....
@dianawonder Ono si to sedne, je to jeste mrnous 🙂
Ja s holkou prochodila cely noci snad do pul roku, ale ta mela reflux a furt mi akorat blila...
Nespokojena a neodlozitelna byla, dokud nezacala lezt, takze te chapu, ale musis vydrzet...soupni ji nekomu do kocaru, at si aspon chvili odfrknes, pomaha to.
Drz se, bude lip 🙂
@dianawonder dítě máš v pořádku. bude to spíše u tebe ten šok, rozdíl bezdětná a najednou dítě... člověk si to občas maluje a pak únava udělá své...ale měsíční dítě co spí čtyři hodiny v kuse je sen mnoha maminek..na.kojeni se může budit i co dvě hodiny...bylo období kdy se budily i po hodině..jak rostou zuby bude prostě hůř..je dobré si to přenastavit v hlavě.. mě pomohlo říct si teď si tady dítě moje,neprodam tě,nenarvu zpět do břicha, máš své potřeby a neděláš to schválně...je to období a za týden bude třeba jinak..jak se zapojuje manžel, babičky, máš ventil i jinde,porod byl jaký? ještě jsi v šestinedělí hormony lítají.dej tomu čas...teď to nemyslím zle ale jsi v tom teprve měsíc, dítě spí dle mě luxusně.moje nejmladší se budilo i po hodině po dvou cca rok.. to trvalo asi od půl roku do roku půl..to si sedne a přijde i to štěstí ...zkus to prostě přijmout a nebojovat s tím.
@dianawonder jo a neporovnavej se s ostatními maminkami a jejich miminky...u nich může být za týden vše jinak..a prostě každé dítě je jiné. porovnání ti ničemu nepomůže.
@dianawonder já těm maminkám závidím taky. Moje holky jsou jak přes kopirak. Obě urvany a uvztekany miminka. Měla jsem je pořád na rukách. V kočárku být nechtěly, v nositku taky ne. Venku jsem je nosila v ruce a až usnul, tak teprve ve spánku jsem je dala do kočárku. V noci se budily co 2 hodiny, přes den max 2 krátké spanky. Malá má teď rok, budí se po hodině s řevem až do rána. Vstávají obě i o víkendu ve 4,50,. Vstávají tak ikdyz jdou pozdě spát. Nic s tím nejde dělat. Starší má 4,5 roku ta spí celou noc. Malá se budí po hodině s řevem a takhle až do rána.
Taky si nestezuju, jen píšu jak je to u nás.
Sestra má stejné starou holčičku a ta jí spí od porodnice pořád celou noc.
U starší se to změnilo ve 2 letech tak doufám že malá bude stejná a za rok se taky vyspím ❤️🍀
Já jsem měsíc porodu měla takovou krizi, že jsem měla pocit, že opravdu ztrácím půdu pod nohama a skončím na psychiatrii. Myslela, že jako člověk, zvyklý pracovat 2-3 dny vkuse a skoro beze spánku, že jsem na miminko a nespaní připravená. No, nebyla, protože i po těch třech dnech služby jsem se nakonec jednu noc vyspala, s miminem přišla jen další prochozená noc. A přesně jak píšeš, z každého dalšího uspávání mi bylo fyzicky blbě. Já se navíc nějak neuměla hodit do toho, že mám novorozence a všechno ostatní počká, takže když spala přes den (co bývalo mnohem poklidnější než ty noci), tak jsem pracovala, vařila, uklízela. Ono to fakt přejde, jen ti nikdo z nás neřekne kdy. Dcera se navíc narodila jako hypotrofická, málo přibírala, takže začátek kojení byl dost hysterický. Ale fakt to přešlo, neboj!
Mě tehdy nakonec pomohlo, že jsem se složila, probrečela dva dny, takže jsme trochu přeuspořádali fungování doma, muž si s dcerou jednu noc spali jinde a přinesl mi ji jen na kojení, já si odpočinula a pak už se to pomalu směřovalo k lepšímu.
Díky za postřehy. Samozřejmě vím že to nedělá naschvál ale na druhou stranu mi to ten unavený mozek bere tak že jo...
Kočár nemám komu šoupnout protože všichni pracují až do pozdních odpoledních hodin a k tomu má většina strach beze mě s takovým prckem odejít.
Teď po 3 dnech se 3 hod spánkem denně už fakt nemůžu... Mám chuť si sbalit věci, odjet někam pryč a nikomu neříct kam.
Prostě jsem čekala takové to mateřství plné lásky a radosti a ani jedno se nedostavilo. Ono i těhotenství stálo za prd ( zdravotní problémy a předčasný porod) . Rodině se svěřit nebo chtít trochu pomoci nemá smysl. Každý mi řekne že co si stěžuju, ať jsem šťastná a neví co vlastně řeším...
@dianawonder jinak u té první mi vždycky pomohlo jít si odpočinout s ní. Prostě když spala přes den, spala jsem i já nebo jsem jen ležela a odpočívala. Domácnost ti neuteče.
Teď s druhou dcerou už to nejde, protože ta první chodí do školky, dlouho nemluvila, tak musíme každý den trénovat logopedii a trochu víc se jí věnovat. Tak odpocivej dokud to jde.
Nic nebude navzdycky, teď je to pro tebe nové a náročné. Ono si to fakt sedne, ale nikdo ti neřekne za jak dlouho. Určitě bude líp ❤️
@dianawonder tak to bude hlubší problém Pokud stálo za prd i těhotenství a porod...ale jsi fakt v šestinedělí..co děláš ty přes den?zalez do postele, když dítě spí tak spi taky nebo aspoň lež, poslouchej hudbu, cti si...nic jiného neřeš.. odpočíváš nebo lítáš kolem domácnosti?
@dianawonder měla jsem úplně stejne pocity.. s tím odjet a nevracet se.. jednou večer po šíleným asi 2h uspávání jsem sedla do auta a odjela pryč a prostě jen zastavila na parkovišti o pár vesnic dál a pustila si hudbu asi na 200 a jen brečela..
Na druhou stranu... Každá máma něco řeší, všude je něco, když to není nespani, je to zas něco jiného... Nikde to není tak ideální jak to vypadá ☺️
@dianawonder bohužel měli sme to stejně a kdyby spala 3h, tak by to spíš bonus. U nás se malá budila i 3x do hodiny no, to je teprve maraton
Je to normalni. 🤷🏾♂️ To mimino nerve jen tak, je to jeho jedina vyjadrovaci schopnost 🤷🏾♂️ . To, ze ty si myslis, ze nema prdy neznamena, ze to tak je. Nebo chce jen byt u tebe, nebo ma strach, cokoliv. Rada? Nesnaz se fungovat jako “normalni clovek”. Mas luxus prvniho ditete-muzete se venovat sami sobe. Zalezt do postele, mimino vedle sebe, kojit, nuchnat, chovat, natrasat. Mimochodem kojeni v leze je vyborna vec. Chlap muze pomoct nachystat jidlo. Mas sestinedeli - na peci mas narok. Protoze to mrne nema nikoho jinyho nez tebe. A neboj, das to. Clovek vydrzi o hooodne vic nez si mysli. (U nas to trvalo pres tri roky - zpusobeno hodne nestandardni situaci a pak prislo druhe…a treti… a zijem 😉)
@dianawonder mladší šel večer spát v 8, v 11 se vzbudil a byl vzhůru do 5 do rána. Většinou i brečel a muselo se s ním chodit. Přes den spal tak hodinu a ještě po kouskách. Byl to rok trvající horor. Pak se to trošku zlepšilo.
Ahojky, zkus různé způsoby kde spát. Jestli ti řve v postýlce, dej si ji k sobě do postele. Jestli ti řve v posteli, tak možná chce být sama v postýlce. Znám oba typy dětí. První tři měsíce jsou strašný, pak se to začne lepšit.. a pokud máš jedno dítě spi přes den s ní. Na mého syna v raných měsících pomohla domluva. Klidně ale důrazně jsem mu řekla, že teď ještě není ráno, je noc a v noci se spí. Oni rozumí, víc než by si kdo uměl představit. Soucítím s tebou, a držím ti pěsti. ✊✊
@dianawonder je to loterie, mě starší dcera první 3 měsíce usínala až kolem 1 ráno. Od 21 se vždy začala kroutit a hrozně brečet, velmi trpěla na bříško, až po x měsících jsem zjistila, že má alergii na mléko ... Ale jak usnula, spala klidně 10 hodin v kuse. Musela jsem jí i budit. Někdy v 9 měsících nastal zlom a začala se budit i víc jak 12x za noc. Přes den spánek jen u mě v náručí, šátku nebo se mnou v posteli. Jakmile jsem se pokusila vyplížit z postele, už měla oči vytřeštěné. Byla jsme z ní taky úplně zoufalá. Ještě před druhým rokem už přes den nespala vůbec. A když jsem si myslela, že horší už to být nemůže, tak přišla druhá, která měla skoro 4 měsíce otočený režim a přes den usla kdykoli, kdekoliv a to sama i v hluku a v noci na mě koukala do 5 ti do rána. A v 8 vstávala starší, která už přes den nespala vůbec. Takže já nespala ani v noci ani přes den. 👌 A pak mi třeba kamarádka vyprávěla, jak je unavená, že jí klučina vstával v noci 3x! Přitom normálně se budí jen jednou a to ještě ve 3 letech chodil na 2 hodiny spát po obědě a pak v 8, max v 9 už spal. Moje dcera je schopná i bez odpoledního spánku ještě v 10 večer skákat po posteli a lítat po obýváku a vřískat, že spát ještě nechce.
Zkusila bych malého uspávat u sebe v nosítku, šátku, ležet s ním. Třeba jen potřebuje kontakt a cítit že u sebe. Užívej si toho, že s jedním si to můžeš dovolit. Já jsem často s malou ležela, nebo seděla s malou v náručí a koukala na film, to byly zlaté časy... 🙂
@dianawonder No, ono to casem prejde... To je asi jedina rada. 🤷 Dcera spala do pul roku ve dne jen 15 minut v kuse. Sice xkrat za den, ale k cemu to. Pul hodiny jsem ji uspavala, odletela na WC, vyčistit zuby a ona byla vzhůru. Pak jeste cca 30 minut dala v jedoucim kocarku a v noci se budila co hodinu.
Syn se taky hodně budil, co hodinu v noci, max dal dve v kuse výjimečně. Pres den dal hodinu v kocarku, bohudiky i ve stojicim. 🙏
Do toho strašně řvaly, oba měliy blokady. I po jejich vyreseni trvalo, než se to srovnalo se spankem.
Takže úplně chapu, na miminkovske obdobi nevzpominam ráda. Zase ale je zatim tvé mimco opravdu malinke a vše se může změnit. Usnadni si to, jak to jde - společné spaní apod. Co vam bude vyhovovat, aby si byla trochu ok.
Naše holka byla to samé. Vstala o půlnoci a usnula třeba až v pět ráno !!!!!!! Hrůza děs.a neudělala jsem nic. Teď je ji rok a je to lepší.furt vstává,ale naštěstí usina sama v postýlce,takže vstane tak 2krat ,nebo 3 krát na mlíko a zase usne.je ji rok.to chce vydržet no.
@dianawonder máš doma normální miminko.Jestli si čekala spící panenku,tak Ti věřím ,že je to pro Tebe velký šok.Zkus spát přes den s ní,když máš potřebu spát.Taky určitě doplň vitamíny.
Úplně tě chápu. Ten střet s realitou je težkej. Kamaradky buď kecaj ( dneska je totiž dost nemoderní říct ze mateřství není vůbec prochazka růžovým sadem) a nebo mají štěstí teď, ale to se může kdykoli otočit. Děti mají různá období, některý jsou psycho, některý jsou lepší. Tohle všechno co popisuješ přejde. Malá je novorozenec, nezná režim den a noc. Tohle se většinou lepší po 3m ( tím ale nemyslim ze pak bude spat celou Ja
Drž se! Ještě jsi v šestinedělí, hormony jedou na plné obrátky, ten přerod v mámu je opravdu náročný na psychiku. Pokud kojíš, vem si miminko do postele a nech ho usnout u kojení. Některým dětem trvá, než se naučí rozeznávat den a noc. V noci zkus na ni nemluví, mít rozsvícené ideálně jen červené světlo.
Já mam teď druhé miminko a je to náročné. Ale ne kvůli miminku, protože už vím, že tohle "chování" je normální. Ale kvůli starší uřvané a uvztekané dceři 😁 ji jsem si opravdu neuměla jako miminko užít, měla jsem podobné pocity jako ty. A teď si druhého užívám, i když si taky umí pěkně pořvat.
Nejlepší rada je neporovnávat, i v budoucnu je cesta do pekel. Každé dítě je opravdu originál, zkus se na ni naladit a zahodit ty představy, jak by se mělo miminko chovat a jak by mělo spinkat. Zkus se jí v rámci možností přizpůsobit, máš jen ji, tak si překopej den tak, abys odpočívala s ní. Je to náročné, držím ti palce!
@dianawonder Soucítím, lituju tě, byla jsem na tom stejně. Proto jednou stačilo a už nikdy více, pamatuju si tu bezmoc i po pěti letech.... Ať je lépe, u na začalo být po 3/. roce, myslela jsem, že to nepřežiju! 🙄
Aj ja som mala vcera taku noc, ze uz som nan zrukla, ze v com je problem... Nebola som na seba hrda, poplakali sme si spolu...
Drz sa WW ☺️
@dianawonder Spi opravdu kdykoliv, kdy spí i ona, lehni si vždycky s ní. Ostatní počká. Jsi ještě v šestinedělí, nic není důležitějšího, než čerpat síly kdykoliv to jde. To je taková nemoc dnešních rodin, že je ženská v šestinedělí sama bez pomoci. Opravdu nedělej nic jinýho než péči o miminko a sžívání se s ním a vlastní odpočinek. Jídlo klidně objednávej, nejlepší jsou nějaký krabičky, abys na to nemusela vůbec myslet. A nesrovnávej se, tohle všechno strašně vychází z těch idealizovaných představ o dětech, člověk všude (sítě, reklamy) vidí ty spokojený mimina co prospí celej den a pak přijde tenhle šok. Věř, že si to prožila leckterá z nás. Včetně vzteku, ten jde ruku v ruce. Bude to dobrý, neboj. Mně nejvíc pomohlo přijmout to jak to je a nechat se řídit potřebama dcery, nesnažit se jí natlačit do těch představ. Nosit, kojit, chovat, tulit. Když spala jen na mně, tak prostě neodkládat. Když nespala v kočáru, tak nosit. Ale na to jsem přišla až docela dlouho po šestinedělí.
Je to těžký, ten náraz na realitu, a je to běžný. Buď na sebe laskavá. Bude to v pořádku.
@dianawonder mrkni se na úsměv mámy... tam uvidíš, že mateřství vůbec není prdel a rozhodně nejsi vůbec jediná, kdo má takový pocity a to vůbec nemusí jít hned o depresi na kterou je ta organizace zaměřená primárně... ja jsem u svyho prvního syna i přes veškerou lásku a štěstí taky dost často bulela, ze nemuzu být máma a ať si ho už proboha na chvíli někdo vezme! měsíc máš teď za sebou a bude se to měnit, bude se to lepsit a bude se to i střídat ta různá období, ale všechno je jen období! vyspis se, najis se a budes mit cas pro sebe jen ne hned, ale budes! vážně! 😊 za chvíli můžeš očekávat první úsměv to bude první odměna za tohle martyrium... a pak přijdou další a další, první zub, postavení, krůčky, slova... a najednou máš času na sebe tři prdele a doma nasranyho puberťáka 🤦♀️😉🤣 kasli na uklid, nech si dovezt obedy, smrskni cinnosti na ty nejdulezitejsi k preziti a odpocivej co ti prcek dovoli, mas narok!
Drž se, bude líp, i když teď to vypadá jako nekonečné... s první dcerou bylo sestinedeli horor...nešlo kojení, hodně plakala.. já v nervu, z toho zřejmě i ona v nervu. Do 4m to bylo náročnější, pak už fajn, usinala sama, spala celou noc... Tak vydrž 🙏🍀 S druhou dcerou jsem byla už tak nějak zvykla na nedostatek spánku, připravena, že kojení nebude stát za nic...Tak jsem byla v klidu a dcera taky..
@dianawonder
Ja nejak nechapu vetu "nedovoli mi se najist"
To mesicni mimino nevydrzi chvili v postylce nez se najis?
Btw jak vis,ze ji neboli brisko?
@rickym mame 4 deti, dvojcata zacaly spat celou noc asi mezi druhym a tretim rokem, mladsi syn ma pres 3 a pul a jeste nespi celou noc a nejmladsimu je 8 mesicu, ale spi relativne dobre. Spime spolecne, tak si nepamatuju rano, kolikrat jsem kojila. Tim chci jen rict, ze by to mohlo pusobit jako "pockej jeste par tydnu a ona zacne spat celou noc", ale ja teda kolem sebe mam snad jen deti, co rozhodne jeste ani v roce celou noc neprospi.
Jinak teda chce to fakt nemit ocekavani a zamerit se jen na to, abyses dobre najedla a spala, kdykoliv jen to jde. Ze by mimino spali v noci vkuse vic nez 3, 4 hodiny, to neznam, je to podle me uplne normalni stav, ze se budi. Preju, at se brzy citis lip (jak jsem psala, deti mame 4, tak asi mi to neprijde tak strasne strasne a neprezitelne, ale presto nejsem nijak stastna a v zachvatech euforie z toho, ze s ditetem tak do dvou let je to proste 24/7, ani nikoho, kdo je takhle desne slunickovej kolem sebe nemam, spis naopak)
@zelenaesmolda Mě kdyby manžel v šestinedělí vysloveně nekrmil při kojení, tak bych taky nejedla. Neměla jsem prostě kdy, nechat dítě plakat a sama se jít najíst jsem nedokázala. A ona prostě plakala vždycky, když jsem jí nenosila a nekojila. Takže jsem seděla u stolu, dítě v náručí, přisátý, a manžel do mě mezitím ládoval jídlo. Naštěstí byl doma na home office, protože covid. Bez něj by to bylo ultra těžký.
no, proste smula. Na vine muze byt hodne nedozrala nervova soustava, dcera byla stejna (peklo) a pomohl neurolozkou doporuceny pyridoxin (vit. B). Ale to uz ji bylo preci jen o nejaky ten mesic vic (nevim presne). Jinak nezbyva nez milovat, chovat, vydrzet a prezit. Pozadat o pomoc okoli. Spat pri kazde prilezitosti (na veci jako uklid se musi zapojit partner)
Tohle je náročný:( syn teda nespal prakticky přes den a furt plakal. A vriskal. Někdy i celou noc. Výjimečně se probudil opravdu po třech hodinach, většinou to byla cca hodina spánku a dvě hodiny řevu v noci a furt dokola. Přes den jsem už pocitala s tím, ze mám pět hodin “zábavy” nez přijde manžel z práce a aspoň na to nebudu sama…) Pak se přišlo na příčinu a zlepšilo se to. Ale den navíc, beze spánku, s nervama v kýblu a skočila bych snad z okna. Bude to lepší, jen nikdo neví kdy. U nás to fakt přišlo ze dne na den a mohla jsem se “vyspat”.. máma toho vydrží hodně.🙂 Vykašlala jsem se na všechno - vaření, uklid atd a mazlila. Když to šlo, kojila jsem. Myslím, že to je to jediný co dítě potřebuje. Mít u sebe mámu co nejvíc to jde. Klidně bych zkusila šátek/nositko.. my pořizovali později, ale přitulenej syn sice taky plakal, ale už to bylo trochu lepší, ale co tak čtu, dost maminkám to pomohlo, že uspavaji třeba jen takhle, údajně to pomáhá i na prdiky.. držte se hlavně, půjde to. 💙
@dianawonder syn byl totéž.. vlastně už od porodnice jsem ho měla permanentně na ruce.. pak to došlo tak daleko, že jsem se bála každého dalšího uspávání... Protože to znamenalo zas třeba hodinu a půl natřásání a řevu... Kolikrát ani neusnul a prorval se 6 hodin mezi 3 kojenima.. pomohlo mi pak pověšení hojdavaku (měla jsem ho kouoeny dlouho, jen jsme ho nepovesili).. protože do něj jsem ho mohla aspoň dat a nemít ho furt na ruce a chvíli fungovalo i uspávání přímo v něm.. přes den v něm spal nakonec až do doby co spal přes den..
Teď je mu 4 a kousek a se spaním má dodnes problémy, neusne, pokud nejsme u něj.. bohužel z mé zkušenosti nezbyde než přijmout, že má nějaké potřeby, které je třeba naplnit a doufat, že se to zlomí..