Přestala usínat sama a v noci nás hledá. Máte podobnou zkušenost?
Dobrý večer,
můj dotaz zní jednoduše: máme holčičku, 14 měsíců. Do nedávna usínala naprosto bez problémů sama. Položili jsme, odešli, chvíli se převalovala a mazlila s plyšákem a usnula. Velice zřídka se v noci probudila a chtěla dudlík a spala dál. Pak se to nějak zlomilo a asi se jí začal upravovat spánkový režim (začala přes den spát jen 1x a ne 2x) a zároveň musí jeden z nás být přítomen při usínání. To není zas takový problém, ačkoli.... ale prostě dám jí do postýlky, lehnu si vedle na matraci a dělám že spím. Za chvíli usne taky. Mám už vyzkoušené, že teda musím tak 10 minut počkat a pak se můžu hodně tiše vykrást ven /je to vždycky fakt adrenalin/. Jenže se pro jistotu teď začala budit občas i v noci a kouká, jestli tam jsem. Docela by mě zajímalo, jak to jako pozná, protože je tam naprostá tma a matrace je za rohem. Když ale zjistí, že tam nejsem, tak začne brečet. Takže tam musím doběhnout, pochovat, a znovu si lehnout na matraci a počkat až usne. Jednou se nám stalo, že opravdu mě nenechala odejít. Prostě jak jsem se zvedla, okamžitě byla vzhůru. A přitom předtím spala. To trvalo přes hodinu až jsem si tam donesla peřinu a spala tam. Včera se vzbudila asi v 1 hodinu a tak jsem jí do mikrofonu (chůvičky) řekla "jsem tady, hajej". Ona chvíli koukala přes postýlku (asi jestli tam jsem) a pak teda šla spát. Tak to zabralo. Jenže dneska už se zase vzbudila někdy po osmé (chodí spát v 7) a zase řev. Takže zase pochovat, počkat, po usnutí se vypařit.
Já vím, že je to období. Mě zajímá, jestli má někdo zkušenosti s podobným a jak dlouho to tak trvalo.
A protože jsem na koníku, je nutné dovysvětlit pár věcí: milujeme svoje dítě, nechceme ho trápit. Možná si někdo řekne: a nebylo by snazší tam teda spát? Nebo si jí dát do ložnice? Ne, nebylo. - já pracuju z domova, a musím pracovat. Pracuju po večerech, abych se přes den mohla věnovat dítěti (které teď už odpoledne spí hodinu až dvě, takže toho moc neudělám). Večer mám aspoň chvilku taky na manžela. Takže dodělám práci, pustíme si nějaký film nebo seriál a chvíli si povídáme a většinou večeříme v ložnici. S dítětem se totiž nenajím ani nic neudělám, nejen do práce ale i domácnost atp. Takže večer je jediná chvíle, kdy mám čas na sebe, na práci, na manžela. Nechci usínat v 19 hodin s dítětem. Do ložnice jí nechci, tam trávíme právě ten večerní čas. Navíc manžel často chrápe, spí s náma psi, kteří v noci chodí pít, nebo začnou někde hrabat, popřípadě štěkají ze spaní, my chodíme v noci čůrat atp. Prostě opravdu by se s náma nevyspala. A my s ní taky ne, protože se různě vrtí a tak. Když u ní spím já, tak se taky moc nevyspím, protože se furt bojím otočit, abych jí nevzbudila, nebo si dojít na záchod a tak. Vím, že jsou děti co když usnou tak se může dít cokoli ale to naše to skutečně není.
Když nebude zbytí, tak tam s ní spát nějak budu. Ale nevím kdy pak budu pracovat nebo kdybych se tam měla pak v noci vracet, tak jak to udělám abych jí nevzbudila a neudělala to jen horší. Tak to jen na vysvětlenou, asi je to nějaká separační úzkost ale v ničem jiném se to neprojevuje. Nemá problém si sama hrát, nebo jít někam s babičkou, být jenom s tatínkem atp.
Tak jen potřebuju trochu povzbudit, pokud jste měli takovéto období - kdy u vás skončilo? Děkuji
@janule1940 tak to jste mě moc nepotěšila. Ale co se dá dělat :((. Jako jo, rostou jí teď asi stoličky :(. Jinak spala vždycky naprosto perfektně. Blbé je, že já jsem už prostě úplně vyřízená. S ní se mi spí špatně, samotné ale vlastně taky - protože mě budí buď že brečí a musím tam jít nebo že se převaluje a já se bojím, že se vzbudí. Už fakt melu z posledního... Kdyby se nebudila v noci, tak mi uspávání nevadí. Ale to buzení v noci je opravdu na nic. Jinak na mléko už se v noci nebudí tak 2 měsíce určitě.
spíme teda s manželem odděleně s dětma, ale takhle občas v noci kontroluje, jestli tam jsme, stále i náš nejstarší - skoro čtyřletý syn, občas i dvouletá dcera. Některé noci se ani nehnou a spí, jak když je do vody hodí, jiné noci si nás hlídají, stěhují se k nám do postele... nepomohl by ti nějaký čaj na uklidnění, Bachovky, abys byla schopná spát i s dcerou? Naše děti se taky různě vrtí, různě stěhují po posteli, budí, ale už jsme si na to nějak zvyli, bereme to, jak to je a spíme dle možností taky. Z tvého příspěvku mám pocit velké nervozity...
Asi tě zklamu, ale já skončila u toho, že usínám se synem a ráno jsem začala dřív vstávat.
Taky ti to nepomůže, ale trochu se tu usmívam...tou dobou jsem vstavala k dítěti 6x za noc, respektive za těch cca 8hodin na spánek vytyčených. Nechci tvou potíž bagatelizovat, ale vstávání k malým dětem je prostě naším údělem... (z těch pár v kuse spících jak dřeva jsou akorát nervy, jaktoze to u nás tak není?!?) Časy se mění, období se střídají, super, že jsi se vyspala donedávna🙂
(Od 2let se u nás spící intervaly prodluzovaly, ve 2,5 se vzbudí jednou, někdy vůbec, je-li zdrav.) Ať je brzy lépe.
PS.: spala bych u ní, ale až od hodiny, kdy chodíš normálně. Vrtění ji nevzbudi, nebo utvrdi v tom, že tam jsi.
V tomhle věku bývá separační úzkost... Bývá několik měsíců... To jsi asi slyšet nechtěla. (Já od svýho prvorozený ho nesměla na krok do dvou let... A to i v noci - jak jsem byla dál, jak metr, byl vzhůru. Netuším, jak to poznal, ale nějak jo.)
Já to taklhe mám se synem dodnes.( 4 a půl let) když se v noci vzbudí musím si k němu lehnout a počkat až usne, pak odcházím. Nějak mi to nevadí 🙂 nebude to na vždy 🙂)
@cilkat já jsem si to myslela no... hold to musíme nějak přežít. Dneska se vzbudila asi 3x a koukala jestli tam jsem. Tak jsem do chuvicky řekla "hajej"a ona si lehla a spala dal. Ale jestli musím přijít na to, jestli nebude snazší tam teda spát 🤔
@tynka9 no jsem hodně nevyspala a zatím jsem nepřišla na to, jak to řešit ke spokojenosti obou. Ani se mi tam úplně dobře nespí, protože spím u otevřeného okna a dítě samozřejmě ne (měla by tam nejspíš z ulice hluk co by ji budil).. a taky zimu. Ano, uznávám, že zatím jsme meli těžkou pohodu. Tak na tohle nejsem zvykla a jsem strašně unavená, do práce toho moc nestíhám a prostě jsem zatím nepřišla na to, jak to vyřešit a jak ten režim nastavit jinak. Vím, že to není nic neobvyklého. Jen jsem si chtěla postěžovat a zjistit kdy to tak u ostatních skončilo.
@zuzekk jj asi to tak udělám. Uvidíme jak to půjde. Ona opravdu do nedávná spala krásně. V 20h jsme dali spát, spala do 8-9hodin bez přerušení. Takže jsme prostě zhýčkání pohodou a musíme si zvyknout na nové okolnosti a potřeby.
Ja vás chapu….u prvního to pro mě taky byla hruza a přišlo mi to nekonečné,než začala spát…u druhého už jsem byla smirena,ze se nevyspim a je to lepsi…a vite co?mate zdravé miminko,které jen nespi.jsou maminky,které mají nemocne deti a vědí,ze se to nikdy nezlepší…doslo mi to,kdyz dcera dostala v lete epileptický zachvat a ja se dostala do skupiny rodičů s dětmi s epilepsii a tam jsou maminky,co se proste snad už nikdy nevyspi.to zvládnete,jsou to jen 3roky vašeho života a pak se zas vyspite.
Mě o nevyspání nemusíš nic spát.. máme 3 děti, nejstaršímu nejsou ani 4, do roka byl na prsu skoro celou noc, pak jsem odstavila, to začal během pár měsíců spát pěkně, ale já už byla v druhé půlce dalšího, těhotenství, tak jsem moc nespala kvůli tomu. Druhá spala dobře asi měsíc, když byla malé miminko. Pak to bylo dost peklo až do roku a půl, klidně co půl hodiny vzhůru. Nejmladšímu jsou 4 měsíce, spí zatím krásně, vzbudí se většinou 1-2x, občas se k tomu stále ještě vzbudí i prostřední...nespím už 4 roky. Sice nepracuju, takže nemám žádné takové povinnosti, ale hlídání máme jen výjimečně, takže jediný čas pro mě jsou večery, noci. V té době dodělávám domácí práce, co nestihnu s dětma přes den, máme chvilku klidu pro sebe s manželem, udržuju se v psychické pohodě díky ručním pracem, občas jen padnu za vlast k televizi.
Je to jen jedno z mnoha období, musíš si to nějak zajet, přežít, ono to zase přejde..
@tynka9 diky
Spime se synem (22mes)spolu v posteli,takze uplne neporadím.ale syn je moje druhé dite a musim říct,ze i dcera i on meli cca od toho roku a čtvrt do doby,než dorostly poslední zuby(u dcery ve 2 a čtvrt a u syna ještě rostou) nejhorší spánkové obdobi.k tomu se ještě přidává separační úzkost.tak uvidite,jak to půjde,třeba to brzy přejde a třeba to bude cim dal tím horší a spaní v pokojicku s ni se nevyhnete.ať to dopadne nejlip pro vás i dcerku🙏