Předškolní kluk nezvládá emoce. Máte zkušenosti?

Vysvetlovat vysvetlovat vysvetlovat.jinak sve emoce nepochopi.napr."tebe to rozcililo?tebe to mrzelo?ty se zlobis?"proste popsat emoci kterou vidite ze asi proziva,tak je sance ze mezi nimi zacne rozlisovat a pochopi je...existuji i knizky(osobni zkusenost ale nemam) a nebo treba muzete trenovat popisovani vyrazu.ja treba 3letemu namaluju ruzne obliceje a povidame si o tom kdo se jak tvari a co asi proziva(neumim malovat ale maluju to jen schematicky,myslim ze jde hlavne o to sdelit ze ruzny vyraz znaci ruzne emoCe a ze to je normalni)...jinak me se v tehle zachvatech nejvic osvedcuje obejmout a mit pochopeni(i slovni).a treba i rict vis mama je taky nekdy takhle nastvana,treba kdyz...hodne stesti!

@lolam10 on emoce umí rozlišit, chápe je a popíše. Podle psycholožky je emočně vyspělý tak na 8 let. On je neumí prožívat.

Mám zkušenosti se svým synem. Možná bych zkusila i jinou psycholožku. My, ke které chodíme tak nás objednává cca za rok s tím, že pokud je potřeba ať zavolám a konzultuji to s ní nebo, že se nás bude snažit objednat dřív pokud to bude možné. Co se týká těch stavu, tak syn měl a ma ještě teď občas období kdy se boucha do hlavy (je mu 8 let) naštěstí už to není tak časté a dělá to už jen když má velký vztek . U nás hodně zabralo s ním mluvit pojmenovavat ty pocity proč se boucha a pod. Priklad - když měl třeba radost zatnul pěsti a bouchal se do hlavy. V tom okamžiku jsem k němu přišla a klidným hlasem jsem mu rikala máš radost vid. A víš že radost můžeš vyjádřit i jinak třeba smíchem, skákánín a pod? Pojď zkusíme to jemné jsem mu ty ruce vzala a začala jsem s ním skakat a u toho jsem mu rikala "hurá mám novou hračku jupi" a pod. Sice jsem u toho vypadala asi jako blázen, ale pomohlo mu to, že jsem mu ukázala že se pocity můžou projevit jinak než bouchanim. U vzteku používám to ze se s nazim tu situaci celou rozebrat, že chápu proc se zlobi, a také se snažím aby mi v té chvíli nebo potom, řekl co se v něm odehrává "co ho nuti si ubližovat" abych ho lépe pochopila a popřípadě pomohla. Bohužel je to běh na dlouho trať.

Neumím poradit, dítě mám maličké, ale konstatování psycholožky, že syna viděla v březnu a byl cajk je asi jako kdybych pacientovi řekla, že k němu se záchrankou nevyjedu, protože jsem viděla včera a nic mu nebylo. Nebylo, ale to neznamená, že teď nemůže umírat🙈 takže bych asi nekompromisně trvala na tom, že chci objednat a nebo hledala jiného psychologa

Upřímně, podle toho, co píšeš, tak ty projevy celkem slušně kontroluje (neublíží reálně tobě ani sobě). Podle načasování soudím, že je to i reakce na karanténu a změnu rutiny. Ty emoce se prostě plíživě hromadí a on potřebuje "silnější nástroj" na vybití. Opravdu bych zkusila přednostně prožívat emoce s ním a tím mu ukazovat, jak je projevujes ty - ať si ten repertoár projevů okouka a rozšíří. V první fázi bych ani nepotlacovala jeho současný způsob projevu. Z toho, co píšeš, je dost chytrý, myslím, že celkem rychle pochopí, že když ho za radostné skákání (místo okusování) pochvalis, tak že tím směrem půjde. Zároveň bych za ním cíleně chodila nějakou tu emoci "vypustit". Samozřejmě to jde líp s pozitivnima - prostě blbnout a smát se. Už tím samotným by mohl "klesnout tlak" a reverz v chování zmizet.

@cilkat máš pravdu, že se kontroluje, ale i tak to je náročné hlavně pro okolí. Když to udělá na veřejnosti, tak jsou z toho všichni celkem paf a teď po něm ječela babička, že mě nemá kousat. Když se takto přeruší, tak si ze stresu sní nehty. On si asi uvědomuje, že to není v pohodě, ale nejde mu přestat. Dám přáklad, hrajeme si, povídáme, smějeme a najednou cvak a jde kousat. Nebo odběhne a jde mlátit hlavou...

Tak mu k tomu zkus dát minutu-dve prostor a pak ho vyvést k jinému projevu. Třeba to půjde. Držím palce.
Doporučila bych třeba zrovna babičce situaci vysvětlit, ale chápu, že to nemusí jít. Taky jsem včera kolegyni nedokázala vysvětlit, že když se mi vzteknul ctyrletak, tak mu nemá domlouvat ona a nemá zkoušet dál mluvit na mě, ale prostě se stáhnou a jestli mi něco potřebuje, tak pět minut počkat.

@cilkat ještě k tomu přidal novinky, že je k ničemu a plive. Takže se vztekne, ječí, že je k ničemu a plive kolem sebe a tomu se začne smát.

Plivání je u nás taky oblíbené... U Vojty je to projev vzdoru... Po pravdě to nesnáším, ale aspoň vím, proč to dělá.

Přidám názor zpětně, tou dobou, za covidu, bych taky někdy nejradši kousala a mlátila hlavou do zdi. Byly to fakt psychicky náročné dva roky, když má člověk navíc doma dítě, nebo sám je dítě.
Doufám, že už se to u vás zlepšilo 🌸
(jinak mě samotnou, taky za covidu, malá dcerka upozornila taky na nevhodný ventil... "mami, nekopej babičku" "cože? Já ji přece nechci kopnout" "ale říkala jsi, že ji kopneš" "aha, opravdu? No byla jsem na ni dost naštvaná, protože mi hodně přidělala práci, ale doopravdy jsem ji kopnout nechtěla" - no ani my dospělí nejsme dokonalí. A svoji šéfku už jsem slyšela říct něco podobného, tedy obecně a ne na nikoho, ale vůbec se nedivím, když nás tam hodně lidí zaučuje, do toho někdy stávkuje technika...)