Přecitlivělé dítě?
Ahoj všem🙂 nejsme úplně vyřízená ale spíš unavená máma a zajímal by mě váš názor. Dcera měla před měsícem 3 narozeniny. Poslední rok byl dost težký i když musím uznat, že se to dost zlepšilo. Byla hodně vzteklá, uječená, neposlušná... no prostě si jde rázně za svým :D :D hranice nehranice a vždycky to dopadne velkým křikem :( což mě hrozně mrzí. To, že neposlouchá ale nějak chápu a beru to, jako že to patří k tomu, že si snaží prosadit svoje. Co mě ale hrozně mrzí jsou její hysterické výbuchy, které kolikrát příjdou i z ničeho. Dám příklad....
Tatínek jí vyzvedne ve školce, všechno ok, směje se... přijdeou domu a ještě ani neotevřou vchodové dveře tak začně neskutečně řvát, brečet, vztekat se. Snažím se zjistit proč... řekne, že se stydí nebo že chce babičku. Říkám babička tu není ale zítra jí uvidíš... no a pak prostě řev, řev, řev...
Nebo s radostí jde spát k babičce, těší se a je spokojená. Pak pro ní přijedeme a totální hysterák, že nechce mámu ani tátu. Chápu, nechce se jí domu... ale koná u toho takový divadlo, nenechá si nic vysvetlit... Kolikrát mám fakt strach jak tohle může jít dál. Nakonec jí dáme do auta a začne sebou mlátit o autosedačku jak blázen, řev... Hrozně mě to mrzí. Protože to je pokaždé. Zrovna dneska má jít spát k jedné babičce a zítra k druhé a já se uplně děsím toho co bude. Protože vím co bude :(. Kolikrát si až říkám, zda ty babičky uplně nezruším a prostě k ním nebude chodit vůbec, protože jsem z toho fakt už unavená :(Hrozně mě to mrzí...
Ráno vstane s úsměvem a kolikrát do 5 min jak když blik a jen řev, vztek, boj... Já už si kolikraát připafám jak blázen. Občas si řikám, že mi chybí ta moje malá a veselá holčička :(.
Má ted malého brásku tak vím, že i pro ní toho je hodně... snažím s ejí zapojovat. Nic to ale nemění na situaci, že takhle se chová už přes rok a začíná to být docela hrozný. Protože už i babičky říkají, kde se to v ní bere ....
Nemáte s tím někdo prosím zkušenosti.... ??
Co se týče hranic. Ty si držím... ale bohužel z jejího pohledu nejsou přijaty a vždycky at se snažím vysvětlit, proč něco tak je... to končí šíleným hysterákem a řevem :(
Ahoj, máme syna skoro 3 roky něco podobného. Ráno vstane s dobrou náladou a za minutu naštvaný, protože jsem mu prý řekla Dobré ráno blbáku...řekla jsem mu dobré ráno lásko. Začal říkat, že nás nemiluje a ať jdeme pryč, když je naštvaný 🤦♀️. Klidně napiš 🙋♀️.
Mám podobné ubrecenou dceru.A za mne je potřeba nastavit hranice.At projeví svoje emoce.Ty projevila ,že ji chápeš atd. Ale pokud scény trvají dlouho je potřeba to utnout a vysvětlit ,že takhle teda ne....
Zkusila bych si nevsimat techto scen. Proste dojde domu a acne řvát, delejte jak kdyby tam nebyla, nechat ji v predsini a jit si po svem. Jakmile zjisti, ze neni obecenstvo, uklidni se. Pak si muzete v klidu o tom promluvit. Rict ji, ze te mrzi toto chovani a ze pokid se citi špatně, musi to projevat jinak, muze za tebou prijit a pomazlit se, ze se ji urcite ulevi. Mozna je to i trochu jeji styl po volani pozornosti.
Pokud se takhle nechova bez vasi pritomnosti (u babičky, ve školce), ale jen je to vztažené na tvou osobu (vyzvednes si ji u babicky, prijde s tatinkem domu ze skolky..), videla bych to ze to "zkousi" prevazne na tebe
Neumí zpracovat emoce, proste se projeví tak jak to v tu chvíli cítí. Je potřeba uznat její pocity a dat najevo pochopení. Nechceš domu od babičky,chapu u babičky je to super a nechat ji ať se vybrecí, pokud se nechá tak pomazlit. Když se uklidní,zkusit si situaci vysvětlit. S téma hranicema bych to taky neprehanela,nikdy méně je více a dite pak nemá důvod být porad v opozici.
Mám syna 4r7m. je prostě "cholerik" (je hodně po dědečkoli, který je ukázkový cholerik). DOkáže ječet kvůli hlouposti - fakt ječet a dlouho. Bez oheldu na to, že tím nedosáhne toho, že by věc získal. ... Jenže získává tu pozornost. Získává to "ano, chuděrko moje, je to blbá situace". POslední dobou jsme mu ale začala odmítat ten rozjezd situace. Prostě když začne natahovat, tak mu řeknu "ne". ... Odtikou "nepotlačování emocí" vůbec nevím, ejstli ej to správně. Jenže já taky nejsem povinná dělat někomu obecenstvo v jeho emoci a cyklit s ním v "vidím jak jsi naštvaný" a podporovat ho v tom, že je v pořádku si touto cestou vybíjet vztek na druhém.
Tak se teřba zkuste zamyslet, jestli nejsme v podobné situaci.