Plácnutí přes ruku ročnímu dítěti. Uklidníte mě?

Ne, nepřestane tě mít ráda. Ale zcela zjevně si musíš vše srovnat hlavně u sebe v hlavě, protože ty jako rodič dítěti určuješ hranice. A pokud o nich sama budeš pochybovat, nebudeš si jistá a hranice se ti zbortí. Respektuju, že někdo vůbec dítě neplácne, respektuju, že někdo plácne (nezaměňovat s bitím hlava nehlava prosím). Ale zase jsi dospělá, víš, jak k tomu došlo, za jakých podmínek, tak z jednoho plácnutí přes ruku se netřeba hroutit.

Máme teprve tříměsíční mimčo, ale v tomhle máme s manželem jasno - pokud by nastala situace, že 30x vysvětlíš a dítě stejně neposlechne, tak jemné plácnutí přes ruku nebo zadeček. To že tvoje malá plakala je přeci normální reakce na to, že se maminka zlobí... A rozhodně tě kvůli tomu nepřestane mít ráda! Zdá se ti, že je na plácnutí malá? Zkus se na to podívat z druhé strany - např. školní dítě už je na to podle mě staré... Takže kdy jí chceš začít nastavovat mantinely? Pokud nezačneš včas, už to nedoženeš...

Určitě tě nepřestane mít ráda. Memu synovi byl cca rok , kdy dostal přes ručičky a to několikrát. Protoze si vyhlídl zásuvku a i když jsme tam měli krytku, tak jsem nechtěla, aby se tom stoural. Takze jsem bejdriv vysvětlovala, pak vzala a odnesla pryč kdyz to porad nepomahalo dostal lehce přes ruce . To dal pokoj další den na novo. Ale třetí den uz si zásuvky nevšiml. Ted mu je 5 a přijde se ke mne pomazlit a říká mami mam tě rád. Takze se neboj ono je potřeba v určite míře dětem vytycit nějaké hranice.

Já malého třepnu, když neposlouchá a jde hlavně o jeho zdraví (leze kam nemá apod)a paradoxně ke mě jde a "maminko chovej, jsem strašně ublížený "😁 samozřejmě že u druhých,hlavně u prarodičů to bude vypadat, že vás nemá ráda, ale kdepak. Ona to bude zkoušet. Kde je jí něco zakázáno, jinde bude dovoleno. Tchýně třeba ví, ale švagr hned začne malého k sobě volat, když se vztekne kvůli zákazu a to musíme zvýšit hlas i na něj, že takhle ne! Zrovna mi rumpluje policí, kde je kytka, ví, že nesmí, pohled jako "mám na háku ". Stačí se prudce zvednout a už letí s pláčem do postele 🤣se mu hold něco zakazuje ...

Dítko jsem placla přes ruku už v 7 měsících, protože šahala na předměty, které ji mohly ublížit a zároveň nebylo možné je dát mimo její dosah. Někdy z toho měla legraci, někdy si zabrečela a někdy brečela i když jsem ji jen od předmětu dotáhla. A moc dobře chápala, že to dělat nesmí - vždycky nahodila čertovský kukuč, přiblížila se k předmětu a koukala, jestli koukám a teprve poté šáhla. Jsou to malí čerti. 😉 Pak už ale věděla, že jsou prostě věci na které se nesahá a už se to obejde bez plácnutí.

@sigyn pohled číslo 5 "hele mámo, co dělám, tak schválně, jak zareaguješ ?!"😂

@amazonkajanik Tenhle jejich pohled mám vypálený na sítnici 😀

Pochybuju, že jí to bolelo, spíš plakala z “šoku” že dostala přes ruku. Takhle si to zafixuje.;) ( rozhodně nejsem pro třískání dětí, ale takový to třeba jemný plácnutí přes plínku, kdy to dítě ani necítí, ale reaguje pláčem, protože je to šok, je myslím v normě.) takže se nebojte. Bude Vás milovat i když po sobě jednou můžete v době její puberty štěkat.🙂 A každý dítě chce nejvíc mámu, ať se chová jakkoli.

@pampeliska1313 Když to to dítě ani necítí, tak proč ho vůbec plácat?

Špatná rozhodně nejsi musíte si naučit jde jsou hranice a možná mě tady zlincuji ale oba kluci když už je toho hodně tak dostanou i přes zadek

@felixfelicis je to jiná reakce, než je dítě často zvyklý, rodič se nezachová tak jak je dítě naučený a to způsobí ten “šok”. Když se zlobíte, je to vidět na mimice, slyšet v hlasu a je to znatelný i v pohybu těla (třeba to, že to dítě plácnu/chystám se k tomu). A je samozřejmě plácnutí a plácnutí. Když mi třicetkrát dítě něco shodí, nic nepomáhá, třeba i zvýšim hlas, protože je toho na rodiče samotného hodně a nic se neděje, tak to plácnutí a chování spojený s ním (nazlobenost) je pro dítě samozřejmě nepříjemná, ale nebolí ho. Nebo když je dítě už starší a dělá něco, co není ok, tak jedna z věcí co skoro vždycky zabere je se k němu prostě sehnout, mluvit z očí do očí a přímo na něj, ne na něj křičet přes celou místnost. Je to prostě reakce, která je osobní a zafixuje si jí.

30x shodila koš? Tak ho dám pryč, ne?
Jako placenou dítě přes ruku, pak ti spadne a brečí a ty mu odepres kontakt a jdeš pryč? To je nějak nechápu. Stačilo si k ní drepnout a vysvětlit, koš se neshazuje! Je ještě malinká.
Odpírání pozornosti či dítě izolovat samotné v pokoji, jak mnozí rodiče praktikují typu až se uklidniš tak přijď vede k jednomu. Dítě si zafixuje, že není pro rodiče dost dobre, že je chyba v něm, což není úplně dobře pro jeho vývoj. Z toho si akorát vezme, že se musí chovat, jak rodiče chtějí a musí se jim zavdecovat. Prostě podmínky v lásce a dítě máme milovat bez podmínek.

@sudylichozrout no on má syn smůlu v tom, že má o dost straší sestřenice a bratrance, které jsem hlídala, takže jak má on na háku, já mám ještě víc 🤣

@pampeliska1313 Ano, ale dítě pozná, že se zlobím, i bez toho, abych ho placala, naznačovala rukou nebo vyhrožovala "tytyty, dostaneš na zadek". Pokud ho to údajně vůbec nebolí, tak pro mě úplně postrádá smysl to dělat.

@drakenn to platí ale jen na některé děti. Můžete vysvětlovat, dávat pryč milion věcí a stejně si najdou další. Prostě na některé platí to a na jiné tamto ...nejstarší neteri stačilo říct ne a bylo to. Ta druhá, dokud z ní netekla krev,nedala si říct ...

@felixfelicis to Vám samozřejmě smysl postrádat může, někomu nemusí a je to v pořádku. Naznačení (které nebolí) je podle mě lepší než to, že ho prostě třísknu, aby to pořádně ucejtilo, což se prostě taky děje, proto jsem psala, že je plácnutí a plácnutí. A samozřejmě, že to dítě pozná, ale i jak se tady píše - na každýho působí něco jinýho a někomu stačí párkrát říct a někomu prostě ne. (Samozřejmě, že roční dítě to vnímá jinak než starší) Primární určitě je to, aby se nepřekročila nějaká hranice a někdo netřískal dítě hlava nehlava, nebo jinak nezneužíval toho, že se dítě nemůže bránit.

@pampeliska1313 Dobře, ale když jednomu dítěti stačí říct (uprimne pochybuju, že nějaké roční dítě poslechne na slovo) a dalšími ne, jaký rozdíl v tom udela naznaceni plácnutí? Jaká hranice se nemá prekrocit: dítě placnu, aby ho to nebolelo (ja jsem třeba deti často poplacavala láskyplně po zadečku v rámci hry); placnu, aby to bolelo; plácnu jednou za cas; placnu pokaždé, když se mi něco nelíbí? Asi by bylo nejlepší zo uzavřít s tim, ze se v tomto neshodneme.

@felixfelicis já si taky nemyslím, že dítě v jednom roce poslechne na slovo. To o tom naznačení jsem se snažila vysvětlit (šok) ale samozřejmě, když třeba zvýším hlas, šok je to taky, ale všichni ventilujeme naštvanost jinak, nejde to brát že jen tohle je dobře a tohle je špatně. A stejně tak ta hranice - nezneužívat toho, že se dítě nezvládne bránit. Takže ne plácat pokaždé (i když plácnutí je podle mě něco jinýho než bouchnutí, které bolí), stejně tak ale nekřičet vždycky když se mi něco nelíbí. I to zvýšení hlasu je něco, co by podle mě mělo být vyjímečně. Sama vnímám plácnutí jako menší zlo než když někdo neustále zvyšuje hlas/křičí, ale to už je věc názoru, oboje je něco, co by se nemělo dít běžně. A máte pravdu, díky za udržení slušné konverzace bez urážek i přes nesouhlas.🙂

Než bych placala roční dítě a 30x za den uklizela koš, tak bych raději ten kos dala na nějaké nedostupné místo.. V určitém období jsem měla byt proti dětem docela zabezpečený, krytky na zasuvkach, žádné květináče na zemi, některé skříňky zamčené dětským zámkem atd. Jinak jsem je nechala kramarit podle libosti, ono když se jim dopřeje párkrát vyházet šuplík, přestane je to bavit. Toho, že by tě dítě přestalo mít rádo kvůli jednomu placnuti se zakladatelko bát nemusíš. Děti mají rádi i mnohem, mnohem horší rodiče.

Holka ty jsi dobrej magor 😀 Trochu sebevědomí ne, proč by na tebe měla zapomenout, když jí dáš na jeden den k matce? Nedrží tě doma starej trochu moc zkrátka, že jsi taková hromádka neštěstí? 😀

Hele to by byla špatná každá druhá, pokud řeknu několikrát a nic a ještě dělá naschvály, dám přes ruku a přes zadek klidně, malá má 15 měsíců a čím víc mám stejně pocit, že to má u prdele a v duchu si řekne ulev si mamino... takže v klidu, ráda tě budu mít furt, vždy to chce hranice 🙂

@drakenn dat pryč? To bychom pak mohli dávat cely byt vzhuru nohama... A potom i na návštěvě, aby se dávalo všechno pryč? A dítě miluje svoje rodiče i když se ho snaží vychovávat... To je základ, aby dítě mělo nějaké mantinely a ne, ze někam prijde a chová se jak opice z džungle... - tak to potom dopadá, kdyz se všechno omlouvá na to, ze je dítě ještě malé, protože je malé hoooodne dlouho..

Kvůli plácnutí přes ruku pochybuješ o sobě jako o matce ? Já teda své dítě neplacám přes ruku ani jinak, ale kdybych to udělala nepíšu o tom na MK, zvlášť pokud to bylo jednou.. trochu mám pocit jestli to cele není jinak.. Buď si jí ublížila víc a teď si tu sypeš popel na hlavu a bojis se přiznat úplnou pravdu a nebo je to proste cely složitější nebo dokonce troll.

To chce klid, máma je taky jen člověk. Mě spíš zarazilo, že chceš být celý její svět nebo jak si to psala a přitom ti vadí, že je celý den u Tebe. To nedává logiku. Každý potřebuje prostor jen sám pro sebe. U dítě v tomto věku chce jeste samozřejmě být pořád s maminkou, ono se to pak těžko kloubí a nervy pracují. Já bych řekla ideálně občas předat jiné milující a pečující osobě, tatínkovi, babičce a chvilku si odpočinout. Prospívá to nejen mamince, ale i dítěti.

@amazonkajanik To je tak roztomilé 😀 My máme ještě malé nemluvící dítě, ale úplně si ho dovedu představit 😀 Nám zatím "vzdoruje" tím, že jde k věci, ke které nesmí, udělá hlavičkou "ne-ne-ne" a pak udělá přesně to, co má zakázané 😀

Placam vyjimecne, ale uz tak od doby, co dite leze. Fakt jen kdyz si nenecha vysvetlit, ze to, co dela je nebezpecne nebo vim, ze to dela vylizene naschval, a wxtra mi to vadi (asi 2 veci). Napr. vytahovani snur ze zasuvek, vytahovani plinek z kose, opetovne kousani, tahani za vlasy... Jednou za cas proste neco zkusi. Ale neodchazim. Naopak potom obejmu a jeste jednou vysvetlim.

Plácnutí s důrazem v mluvení "to se nedělá" např - mi přijde 1000x účinnější než furt opakovat.
Smekám před všema co do úmoru, s láskou v hlase a naprostým klidem dokáží něco tisíckrát opakovat.

Když zjednodušeně řečeno zlobil příliš, dostal prostě na zadek. Klidně jsem mu demonstrativne stáhla gatě, ať to stipne a ví, že takhle nebo tohle prostě ne. Teď (2 a 1/4 r.) už to dlouho nebylo potřeba, asi si nějaké hranice vymezil a umí se v nich pohybovat. Když je nejhůř, stačí se o "dostaneš na zadek" zmínit a ví. Že zachází příliš daleko a že dostat nechce.
Myslím si, že když se dítě octne za hranicí, kdy vysvětlení a domluvu vlastně už nevnímá, je jedna dobře mířená katalyzátorem emocí pro obě strany. Často jsem ho pak obejmula, otřela slzicky a domluvu, že tohle, co udělal, maminku moc zlobilo/mrzelo/nebezpečí, přijal s pochopením.

@lalen1 ale u malého dítěte ten byt proste musíš obrátit vzhůru nohama! Dát pryč vše, co ho může ohrozit nebo co ohrozí ono. U ročního určitě.
A k výchově patří trpělivost. A sem tam i zvednout prdel a být překopat. Roční jsou ještě malé opičky, musíš eliminovat tyto situace. Jinak ti bohužel nezbyde nic jiného než na prcka ječet celý den a "placat". Což si roční nespojí, že nemůže tuto činnost dalat, protože ví proč nesmí, ale že mi mamka opět způsobí bolest! A to je smutné..