Panika z noční můry u skoro čtyřleté. Máte zkušenost? Jak jste to řešili?
Hezký večer,
řešíme aktuálně problém s nočními můrami u téměř čtyřleté dcery. No, s nočními můrami... Asi před dvěma týdny měla noční můru - zdálo se jí něco o vláčku, hrozně se z ničeho nic uprostřed ve svém pokojíčku rozplakala, celá se třásla, srdce bušilo, bez váhání jsme jí na zbytek noci vzali spát do naší postele. Co odhaduji je, že od té doby se již noční můra neopakovala, nicméně má teď panickou hrůzu ze spaní. Od asi deseti měsíců spí sama ve svém pokojíčku, je naučená bez jakýchkoliv problémů usínat sama, posledních pár měsíců pokoj sdílí s mladší dvouletou sestrou. A teď najednou jakmile má jít spát chytá paniku, že se bojí snu, že tam nechce být sama a musíme tam být někdo s ní dokud neusne. To je ještě ten nejmenší problém, protože bývá většinou unavená a usne rychle, problém ovšem je že tak každou druhou noc (což je také zvláštní - některé noci spí bez problému) se vzbudí okolo jedné hodiny ráno a vyběhně z postýlky že se bojí, chce abychom seděli u ní, občas si k ní lehnu (ale má malou postel a není to pohodlné), jenže nás pořád kontroluje jestli tam jsme a vydrží nespat třeba do čtyř. Pak usne na dvě hodiny a v šest už zase ječí že tam nejsme, to už jí obvykle vyčerpaní vezmeme k nám a už stejně úplně nezabere. Během dne si nechá všechno vysvětlit, odkývá že se nebojí, když náhodou má dobrou noc tak pak pyšně chodí že se nebála, jenže další noc je to zase katastrofa. Když na to dojde tak nepomáhá nic, ani být trpělivý, ani vysvětlovat, ani zkusit přísnost (protože už si začíná vymýšlet koho z nás dvou tam chce mít a vyvádí i když je teď v osm večer ještě světlo a v pokoji má úplně jasno i se zataženými závěsy), nic. Nechat jí a zkusit odejít i kdybychom chtěli nejde už vůbec, protože když to jen naznačíme že jdeme spát tak ona okamžitě startuje z postele a není tam sama ani vteřinu. Bohužel od narození u ní řešíme opakovaně různé typy bloků a fóbií, i když si myslím že jsme na ni nikdy s ničím netlačili, tak prostě asi to má nějak vrozené - např. dlouhodobou psychickou zácpu, dlouho taky nechtěla aby s ní spala sestřička v pokojíčku, toho se taky bála. Takže teď mám přirozeně obavy že když to nepodchytíme nějak v zárodku tak se to s námi zase bude táhnout dlouhé měsíce, přitom už po 14 dnech jsme s manželem nevyspalí, manžel musí chodit do práce a já se doma musím přes den zvládnout postarat o dvě malé děti, k tomu jsem těhotná. Nemáte někdo podobnou zkušenost? Jak jste to řešili, jak to přešlo, jak rychle? Mám obavy z toho rezignovat a hodit si matraci k ní na zem a prostě tam spát (obzvlášť když miminko je na cestě a jednoho dne se budu muset ze dne na den zase přestěhovat do jiné místnosti), na druhou stranu zatím nic jiného nezabírá.... Díky předem za vaše zkušenosti.
Zeptat se, co by jí pomohlo. Baterka, sprej proti strašidlům, velký plyšák...
Co ji uklidní když se probudí ? Tvoje přítomnost ? Určitě přijdeš na to jak tvojí malinké dcerce pomoci a ujistit ji, že je vše v pořádku a doma se bát ničeho nemusí. ....... Naše 3 a 6 leté děti spí s námi v posteli, klidňoučce celou noc. Dcera už někdy chodí spát do své postele, protože chce, ale vždy s ní zustavám do usnutí. Pokud se vzbudí v noci, chodí ke mě pod peřinu.
❤
@levandule_k
@cuuza To bohuzel nepomaha. Ona pres den v klidu odkyva vsechno, rekne ze chce specialni polstarek, kouzelne svetylko, sama hned rano prijde ze zitra uz se nebude bat a vecer to zacne nanovo. Pomaha jedine nase pritomnost.
@petrasipkova1 Ano, pomaha jedine nase pritomnost. Jenze v tomto pripade ona je zvykla ctyri roky spinkat sama a vzdy spala nerusene celou noc, a v posteli se spolecne nevyspime. Je to pro ni nezvyk a porad sleduje co se kde sustne, kdo se jak pohne, porad nam neco v polospanku vyklada. Takze jestli sedim u ni na zemi nebo je s nami v posteli vyjde nastejno, nevyspime se stejne. Vyjimecne si ji bereme, napr. tu prvni noc kdy prisel spatny sen jsme o tom nerozmysleli, ale vzdycky je nam jasne ze to znamena ze uz toho do rana moc nenaspime...
@lenka421 já ti neporadím, jen spíš se zeptám, psala jsi, že řešíte různé fobie, tak jak jste je řešili, případně zda se nesetkali s něčím podobným ... My máme taky 4 roky a poslední dobou se dcera prostě doma boji, nechce chodit sama na záchod, nechce si hrát sama v pokoji, pokud si jde do patra pro něco, tak neustále volá a pak hrozně utíká ze schodů (tudíž mám strach, že spadne).. Přitom sama spí v pokoji, to ji relativně nevadí (i když vím, že by raději spala s námi, nebo kdyby jsme byli u ní)... Už nevíme jak na ní, vysvětlování, že se doma nemá čeho bát, že tu nikdo není apod. nepomáhá, kolikrát mě už to její,,mamiii,ja se bojím,,, vadí, že ji okřiknu, ale vím, že tím nic nevyresim a možná to tím i zhoršuji, jenže už mi to leze po pravdě ba nervy a kolikrát mi přijde, že už to prostě dělá jen ze zvyku...
@ajja87 Moc ti rozumim, mame uplne to same. A uplne chapu ze ti obcas vytecou nervy, taky uz na ni obcas vylitnu a mam presne ten stejny dojem, ze to zacina byt spis navyk nez nejaky opravdovy des. A jak pises s tim zachodem nebo ze nechce byt sama v pokojicku, to ted posledni dobou taky trochu pozoruji, ale u nas se tohle resi hodne tim ze dvouleta segra za ni beha jako ocasek, takze ji dela doprovod i na zachod kdyz Kristyna rekne. Ale kdyz zrovna nechce tak pak je problem. A jak jsme resili jeji fobie... Bohuzel bud casem, nebo nejakou velkou zmenou. Napr. to ze mela obrovsky strach z kakani - zkusili jsme vsechno, byli jsme i na vsech moznych vysetreni abychom potvrdili ze fyzicky je v poradku a nema zacpu, mela prisnou dietu, vysvetlovali jsme, odmenovali, zkusila jsem i homeopatii i psychologa... Nakonec proste se to postupne zacalo zlepsovat casem jak rostla a taky ve skolce videla ze ostatni deti kakaji a nemaji s tim problem. Jenze to "casem " bylo v nasem pripade skoro dva roky. A napr. to ze se ze zacatku bala spat se segrou v pokoji se vyresilo, kdyz jsme jeli v lete na dovolenou kde jsme spali vsichni v jedne mistnosti, takze spala s ni ale byli jsme tam i my, a po navratu jsme je hned dali dohromady, ale ze zacatku jsme u ni museli nicmene byt vecer pri usinani, to casem uz prestala potrebovat a ted naopak odmita spat bez segry. Nikdy se nam ale nestavalo ze by se budila takhle uprostred noci, max. byl problem s usinanim vecer, takze v tom jsme ted docela bezradni...
@lenka421 Já bych po ní nechtěla, aby mi odkývala, že to zvládne, byla rozumná. Ona se bojí, má strach. To jsou emoce. To prostě rozumově nevysvětlíš, že se nemá bát. J Když jsem měla před zkouškami, tak jsem také kolikrát měla stažené půlky a moc mi nepomohlo, když mě okolí uklidňovalo, ten strach tam byl pořád.
Mně se líbí ten sprej proti strašidlům, jak psala @cuuza. Každý večer bych to v pokojíku postříkala a vyvětrala. Řekla bych jí, že maminka má ochranný sprej proti zlým snům.
Ještě bych jí dala do pokoje svoji fotku a řekla, že na ni budu celou noc dohlížet z fotky, ale budu spát v ložnici. Teda nevím, jestli by na to přistoupila, ale za pokus to stojí.
@levandule_k Neco jako ochranny sprej mame, my mame "kouzelny svetylko proti strasidlum" ktery jeste navic prinesla milovana babi. Clovek by rekl ze to bude mit jeste lepsi efekt nez sprej, protoze svetylko bezprostredne vidi i kdyz se vzbudi v noci. Bohuzel to zatim efekt taky moc nema. Fotku muzu zkusit, diky za napad.
Podobné diskuze
- Noční pláč a nespaní u téměř 3letého dítěte. Máte zkušenost? Jak řešit?3
- Dcera náhle nechce spát sama. Poradíte, prosím, jak to odbourat?1
- Občasné uspávání. Poradíte, prosím?13
- Osmiletý syn po noční můře nemůže večer strachy usnout22
- Roční dítě: separační úzkost, růst zubů, noční můry?9
- Budí se s řevem, hází sebou. Jsou to noční můry?6
@lenka421 Asi bych se ptala sama sebe, co by pomohlo mě, kdybych trpěla na noční můry.