Opakovaná noční hysterie u 4letého dítěte. Co s tím?
Ahoj maminky, zajímal by mě váš názor na danou situaci a případně jak by jste jí řešily (do budoucna). Máme dceru které jsou 4roky. Se spánkem válčíme fakt snad od narození. Jenže to co se děje poslední měsíce je fakt už na blázinec.
Dceru uspíme u ní v pokojíku kde pokojně spí od cca 20h-1h. Pak se vzbudí a dožaduje se jít k nám. Což by nebyl problém ale styl který k tomu používá už tak příjemný není. Respektive nemám problém aby spala s náma ale s manželem už trochu válčíme s tím jak se o to doprošuje. Dřív si prostě sedla a začala volat. Jeden z nás se zvedl a došel pro ní. Po 3letech jsem se snažili jí naučit, vysvětlit že může chodit sama. Máme pokoje vedle sebe. Pořídila jsem lampičky. V noci má rozsvícené, necháváme otevřené dveře takže spolu i můžeme mluvit. No jenže to nepřijala. Pořád jsme byli nucený pro ní chodit. Protože vždycky když se vzbudila a začala volat jsme jí říkali však pojď sem, je rozsvíceno. Né já nechci. Já se bojím atd atd. No jenže to není to nejhorší.... Teď jí jsou 4, chodí do školky....a noc vypadá stylem, že uspíme, v noci se vzbudí a začne řvát že chce k nám. Stále se jí snažíme poukazovat na to, že může přijít sama neboť je to 7x kroků... No prostě nechce. Takže se zvedne třeba manžel, jde tam a najedou řev... Já ale nechci tebe, já chci mámu. Chvilku jí přemlouvá a nakonec se vrací do postele bez ní. Ta tam leží, brečí, že ne koho nemá, že jí nemá nikdo rád. Buď přijde nebo prosí že už půjde když pro ní dojdeme. Ok. Přijde, spí a je klid. Další noc jdu třeba já... Jenže se to opakuje. Já nechci tebe ale tátu... Opět šílený řev, řev, řev. A takhle jedeme noc co noc. Někdy přijme toho kdo přijde jindy tento scénář.
Zkoušeli jsme jí ignorovat, nepřijít, jenže ona prostě bude neskutečně řvát na celý panelák až tím vzbudí snad všechny a nepřijde prostě.
No a dneska jsme se kvůli tomu doma pohádali 😶. Vlastně ani nevím jak to začalo. Ale kde o to, že manžela to už vyloženě sere. Mě taky. Nebudu lhát ale nějak to zvládám. Jenže on je fakt naštvaný 🙄. Co s tím.... Přijde mi že dcera nepřijme žádný kompromis, žádnou radu nic.
@azanka ale mě nevadí pro ní dojít těch 7 kroků. Mrzí mě to, že když tam přijdu dostanu pomalu jednu mezi oči a to samé manžel. Ale pomalu každý den tohle řešit je fakt už šílený 😶. Kort když mi to pak dělá i ve školce když pro ní přijdu (nechci tebe chci babičku) a podobně.. já už si fakt říkám jestli to nemá nějaký hlubší problém
A ví o tom ráno? Syn zas kopal. A ráno věděl kulový..
V noci bych se ctyrtletou nediskutovala. Dojdu tam, capnu ji a donesu k nam. To ze bude rvat ze ne ja, ze tata, tak to ma smulu. Ted jsem tu ja. Tata spi. Priste prijde tata. (A stejny scenar)
Jinak chápu, žiju v tom osm let. Naštěstí starší už to omezil na občasný vykřikování "ne, ne, ne" ze spaní a mladší už taky spíš vykřikuje, jen teda častěji.
Dělá si z vas srandu a vy ji to zerete. Jak jako chci někoho jinýho? Jestli to dělá i ve školce,tak v noci si to moc dobře uvědomuje. Moji kluci (dvojčata) chodí taky každou noc,ale chodí,nikam pro ne já nechodím. Vůbec jim ta tma po baraku nevadi, vždycky si dojdou,lehnou a spi.
To začla dělat osmiletá. Ve dvě v noci řev, že se bojí a spát ke mě apod. Byly jsme hotový všichni, protože to probuzení uprostřed noci stálo za to. Když už jsme to vzdali, tak jsem ji řekla, ať laskavě potichu přijde do ložnice a spí a nedělá tyjatr na celý barák. Zkoušela si ji dávat sedalii?
Já myslím, že lidi, a děcka tím spíš, jsou ve spánku a v polospánku hrozně zranitelní. Takže starší spal v ložnici do 4,5 let a teď v pěti je v dětském pokoji, ale spím tady s ním a s mladším a stejně se třeba dvakrát za noc vzbudí a volá mě. Až když se ujistí, že tam jsem, vezmu ho za ruku, tak spí dál. A to už je zlaté proti nočním děsům a vší další hrůze, co jsme se spaním zažili. Třeba není připravená na vlastní pokoj.
řešili jsme to přechodně tím, že syn spal s námi v posteli, jeden čas s námi spali oba. trvalo to pár týdnů a byl klid.
Jediný co, že bych nediskutovala na téma kdo tam teď je a koho chce, čapnu, odnesu, výkřiky si neberu osobně, položím do postele, obejmu (nebo táta) a spí se dal.
Výmysly ve skolce ze chce zrovna toho kdo tam neni bych si vůbec nebrala osobně. Zkouší, co vydržíš a co ji projde. Nám pomohlo se ráno domluvit kdo přijde a kam se půjde. Potíž nastala při náhlých komplikacích, když se to akutně muselo měnit. Ale to máme doted, je mu skoro 9 a musí to být přesne podle plánu 🙉
Obě moje děti měly noční běsy, mladší (5 let) se budí do dneška. I když toho má člověk dost, tak oni za to prostě nemůžou. Ví ráno, co v noci říká? Syn ještě před rokem ve tmě nedošel ani na záchod (s baterkou). Musela jsem jít s ním. Pokud se chceš vyspat, spát s dítětem. Je to těžký, když si chce člověk po celým dnu odpočinout a pak mu prcek imrvére vstává a "vysírá". Ale myslim, že oni by taky radši spali, než se budili a brečeli. Neni v tom žadná vysírka, je v tom jen úzkost a strach. I na těch sedmi krocích.